Životní cyklus superhrdinského příběhu

Každý, kdo se nově pouští
do čtení komiksů, musí rozhodnout zásadní otázku: Marvel, nebo DC? Dvě obrovská příběhová univerza,
dva zástupy hrdinů a padouchů, dva tábory nadšených fanoušků a jedno rozhodnutí.
Můžete číst oboje, někdo to určitě dělá, ale není to úplně běžné.


Podle mě to má tři důvody. Zaprvé je mezi Marvelem a DC
dlouhá rivalita, kterou čtenáři přebírají, patřit do nějakého týmu je zábava. Zadruhé je kontinuita každého univerza
tak neskutečně komplikovaná, že má člověk v hlavě
místo jen na jeden vesmír. A zatřetí, pro náctileté,
kteří chtějí číst komiksy, je ten třetí důvod často zásadní.
Pro mě to tak bylo. Komiksy jsem začal číst
po roce 2000 díky Smallville, seriálu o náctiletém Clarku Kentovi.

Takže jsem si vybral DC. DC tehdy vydávalo
čtyři komiksy se Supermanem měsíčně. Každé číslo stálo 2,25 dolaru. To je se stabilním příjmem
na částečný úvazek zvládnutelné, ale já rychle přidával
další komiksové sešity a náklady prudce rostly. Ale nebyla to moje chyba,
jen jsem sledoval příběh. Zásadním prvkem sdíleného univerza
je takzvaný crossover.

Příběh, který začne v jednom komiksu,
ale skončí v nějakém jiném. To dává sdíleným univerzům život, jednotliví hrdinové s vlastními příběhy
se proplétají do všeobjímající tapisérie, to umožňuje komplexní
narativní a emotivní vrcholy. Tato hluboká propojenost je tím,
co nás na komiksových příbězích přitahuje. Je to také geniální způsob,
jak nakladatelství na komiksech vydělají. Vrcholnou formou v té disciplíně
je takzvaná crossover událost. Příběh odvíjející se
napříč univerzem, zahrnující všechny.

Tam tu propojenost
pocítíme nejintenzivněji. A za to taky
utratíte hromadu peněz. Když jsem si kupoval komiksy,
využívalo DC crossover události často. První, co si pamatuji,
byly Naše světy ve válce, které se skládaly z 43 sešitů
napříč různými tituly. V roce 2004 vydali Krizi identity,
po které následovala Nekonečná krize, pak 52,
potom Countdown k poslední krizi, po kterém nepřekvapivě
následovala Poslední krize.

Marvel mezitím také produkoval
crossover události, podobně velké a drahé. A náklady nebyly jen finanční,
je to časová a mentální investice. Musíte toho spoustu přečíst,
zapamatovat si, sledovat. Já jsem kontinuitu komiksů DC
pozorně sledoval 10 let. Ohromně mě bavilo
ty příběhy číst, ale postupně byly ty náklady
příliš vysoké a já tu sérii opustil. Největší síla sdíleného univerza,
jeho propojenost, se pro mě stala
jeho osudnou chybou.

Příběhy o superhrdinech
vyžadují neustálé zvyšování sázek, nastoupí určité otupění.
Padouši musí být pořád silnější, nejdřív je ohrožená budova, potom čtvrť,
město, pak galaxie, vesmír, multiverzum… Nakonec není kam stupňovat.
Abyste dál zvyšovali sázky, musíte využít propojenost. Přivést více hrdinů,
vytvořit tým, možná nějakou postavu zabít… Ten závod ve zbrojení
vede k nevyhnutelnému, stále více spoléháte na propojenost,
crossover události jsou častější, příběhy jednoho hrdiny vzácnější, kontinuita je stále složitější
a čím dál víc komiksů vyžaduje celý vysokoškolský seminář,
abyste je pochopili.

Nakonec zbývá jen
začít s čistým stolem, udělat nějaký reset. Úplné resety kontinuity
jsou velmi vzácné, ale částečné, měkké resety,
k těm dochází v komiksech pořád. Věci se zjednoduší,
smažou se příběhy, postavy vstanou z mrtvých.

Toto je komiksový životní cyklus. A do toho cyklu nyní vstoupilo
i filmové univerzum Marvelu. MCU je nejúspěšnější franšíza
filmové historie, protože dosáhla té propojenosti,
kterou milujeme na komiksech. V prvních třech fázích
sestává z 23 většinou dobrých filmů. Marvel představil hrdiny
v samostatných filmech, které měly společné vedlejší postavy,
pak hrdiny spojil v crossover událostech.

Postupně se příběhy propojovaly
díky kosmickým rekvizitám a velkému padouchovi,
který ohrožoval polovinu populace vesmíru. Bylo to skvělé. Jako dítě jsem nevěřil,
že by filmy dokázaly něco takového. Když byl Thanos poražen
a vesmír zachráněn, musí se zvýšit sázky. Tak Marvel vytvořil Multiverzum
a utáhnul síť propojenosti díky řadě seriálů. Tento vzorec
znají čtenáři komiksů velmi dobře. Náklady pro příležitostné diváky
se stále zvyšují a nevýrazné projekty
situaci nijak nepomáhají.

V hustě propojeném společném univerzu
porušují špatné filmy zásadní pravidlo, nesmíte nutit lidi sledovat něco,
co je špatné, aby pochopili jiný projekt. Když musí dělat tohle,
je ze zábavy najednou domácí úkol. Nezazlívám Marvelu,
že to pravidlo porušil, filmy jsou složité. Průměrné skóre
filmových studií je podobné jako u sportu. Dva nebo tři skvělé filmy
z deseti je obvykle maximum. Celé desetiletí Marvel
tento průměr výrazně překonával.

Oslnivý hollywoodský triumf,
ale statistika nakonec dostane každého. Špatné a průměrné filmy
jsou nevyhnutelné. A životní cyklus
komiksových příběhů zrovna tak. Navzdory pesimismu na internetu
se Marvelu finančně pořád daří skvěle, ale dřív nebo později
bude nutný restart. Tak to zkrátka je.
Útěchou, jak vědí čtenáři komiksů, může být, že nás čeká
zatraceně skvělá crossover událost. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz