Obyčejný pochod do Mordoru - Epizoda 3
Je sobota a vy máte opět šanci prožít další část LOTRovského dobrodružství. Naše trojka cestovatelů, Chris, Kerry a Nick, stále neumí dohnat ztrátu nabranou v předchozích dnech. Jsou z toho dokonce tak nesví, že se dají na kouření. Nehledě na Prsten moci, kterému se cesta pochopitelně nezamýšlí a má své vlastní záměry. Jedno malé doporučení na závěr, nepouštějte si dnešní díl u večeře!
Přepis titulků
Ahoj, já jsem Kerry a já Chris. Máme 6 dní na to, abychom z filmového Hobitína ušli
120 mil až k hoře Ngauruhoe, neboli k Hoře osudu. Jak těžké to může být? Vždyť je to jen
obyčejný pochod do Mordoru. Je tu dost reálná šance, že tady
za tmy ještě pořád budeme. Myslím, že ten ukazatel
na začátku stezky nám lhal. Podle mě má tahle stezka takových 20 km. Kerry, jak se cítíš?
V pohodě, ale odlož tu kameru, ať můžem jít. Bože, ještě nikdy jsem tak rád nešlapal po betonu. - Po asfaltu. - Po asfaltu. Tady máme tábor. Co kdybychom se na noc utábořili tady? V tuhle chvíli se už prostě nemůžeme zastavit. Kdybychom polevili, došel by nám čas. Takže i když jsme konečně vyšli z lesa, museli jsme pochodovat další hodinu, než jsme postavili tábor.
Dnešek byl velice dlouhý. Šli jsme asi 12 hodin. Dnes jsme šli polem nepolem, z kopce do kopce. Nick by teď určitě vyhrál šampionát v počtu puchýřů. Vypadáš, jak kdybys měl lepru. - Uhníváš. - Oblepil jsem se páskou. Osm puchýřů při posledním sčítání. Ta záležitost s odřeninami se nevyvíjí dobře.
Slabiny mám v jednom ohni. Každý krok je utrpení. Doufal jsem, že zůstaneme v lese přes noc, protože jsem potřeboval záminku, abych se ke Chrisovi mohl přitulit. Hora Tongariro dnes chrlila sopečný prach. To by mohlo být supr, nebo taky nebezpečné. - Hlavně když je máme chytit všechny! - Tak to bylo fakt debilní. Každý den je těžší a těžší a pokaždé si myslím, že zítřek bude jednodušší, ale není. Zítra myslím musíme ujít něco mezi 30 a 37 kilometry. Nezbývá nám než máknout. Pokud ztítra těch 37 kilometrů neujdeme, nevidím způsob, jak to později dohnat.
Čtvrtý den jsme byli nesmírně unavení. Ale pořád nám zbývalo ujít více než 130 km k Hoře osudu. Abychom cestu dokončili včas a stihli náš zpáteční let, musíme další dva dny jít po dálnici 32. Je to téměř 70 kilometrová stezka. První zastávkou na naší cestě je město Whakamaru ležící asi 10 kilometrů od našeho tábora. A jo, takhle se to vyslovuje. Zrovna mi došlo, že dneska je Díkůvzdání. - Je Díkůvzdání!
- Však jsme měli sendviče se... - Šunkou. - Slaninou. - A já se na to napiju vody. - Šťastný Díkůvzdání! Malíčky u nohou mě teď tak děsně bolí, že kdybych si je usekl, bolelo by mě to míň, než s nimi pokračovat v chůzi, když jsou takhle oteklé. Nick se rozhodl, že malíčky si neusekne, a tak jsme pokračovali k městu Whakamaru. Jo, takhle se to vyslovuje, přísáhám. Zatím jsme byli na letišti a ve fast foodu. A to je všechno. A teď benzínka.
Zatímco jsme si kupovali nápoje, vysvětlil jsem té milé paní, proč šlapeme 120 km do Mordoru, kde chceme zničit Prsten moci. Ty kráso! No... Každý se bavíme jinak. Jo. Nemáte náhodou za pokladnou nůžky nebo tak, abych si mohl rychle něco ustřihnout? Když jsme byli vevnitř, došlo mi, že vypadáme jako bezdomovci. A šílenci.
Protože pěkně smrdíme, jsme špinaví, nosíme velké bágly a povídáme si o cestě do Mordoru. Na chození podél dálnice je špatné to, že musíme neustále uhýbat autům. Po ránu stráveném uskakováním před auty jsme byli vyřízení. Snědli jsme si oběd, dali si šlofíka a udělali to, co umí každý hobit nejlíp. Zapálili jsme si to nejlepší kouřeníčko z Jižní čtvrtky. Naplním ji pěkně až po okraj.
Protože to chůzi očividně prospívá. Přesně tak. Dobrou chuť! - Nádhera. - Je to trochu, jako když stojíte hned vedle ohniště. Tohle je jeden z hobitích zvyků, bez kterého bych se klidně obešel. - Kouření je špatné, děcka. - Pokud na to nemáte suprovou hobití fajfku. To vážně? A tak jsme šli. A šli.
A šli ještě trochu. Zastavovali jsme jen, když to bylo nutné. Vymyslel jsem další způsob, jak využít Prsten! Mám z toho radost. Jen mě překvapuje, že není neviditelná. Ale Prsten moci má svou vlastní vůli a nošení lahví s energeťáky se mu nezamlouvá. Takže něco, co nemělo být zapomenuto, bylo ztraceno.
Nechám si tu batoh a půjdu pro něj. - Mám tam zajít já? - Ne, já tam skočím. - Jenom si tu nechám ten batoh. - A je to teda tam u toho kopce? - Je tam, kde jsme posledně zastavili. - Co se stalo? Bože, Chrisi, zapomněl jsem na Prsten, když jsem si ho sundával, abych se natřel krémem. - Takže se pro něj hned teď vrátím. - Ne, nevrátíš. Do háje. Zapomněl Prsten na zemi.
A pak jsme šli dalších 20 nebo 30 minut. A já si tu povídám sám pro sebe a hlídám batohy. Uvědomuju si, že asi vypadám trochu jako pirát. Možná pirát homosexuál. - Našel? - Našel. Milášek! Dej mi ho, dej mi ho! - Tak teď musíme fakt máknout. - To jo. - Musíme si fakt pohnout.
- Jo. - Kerry? - Co? Vem si ho. Se zpožděním jsme otrávení pokračovali v cestě. Drž hubu k*rva! - Zk*rvená ovce. - Je to vůbec ovce, nebo... - Nevím, je to jehně? - Jo, to bude jehně. Je to zas*aná kráva, nic jiného. - Jak se cítíš? - Pravá noha už mi vynechává. Pajdám jako nějaký stařík.
- A kolik nám ještě zbývá? - Zbývá nám ujít dvě hodiny slušným tempem. Což jsou asi 4 hodiny naším tempem. Myslím, že jsme ušli takových 34 kilometrů, spíš 33. Dnes jsme museli jít tak dlouho, protože jsme zkrátka byli pomalí. Nestíháme to, každý den jsme pomalejší a pomalejší. Dnes jsme makali 14 hodin v kuse. Snad každý den říkám, že tohle byl ten nejtěžší den, ale tohle byl fakt ten nejtěžší den. Během nadcházejících dvou dnů musíme ujít kolem 80 kilometrů.
Dost se obávám o to, jak dopadnem. Pokouším se propíchat si puchýře. Takže mě snad potom už nebudou tak bolet. Tohle je zavírací špendlík, který drží Chrisovo oblečení pohromadě. Proč k tomu čicháš? Tak tenhle fakt bolel. Otázkou je, je tohle něco jako když si hraješ s bublinkovou fólií? Kéž by.
Tohle je ta nejhorší verze bublinkové fólie na světě. Protože to dělám na sobě a vůbec se to nedělá lehko. - A děsně to bolí. - A ani to nedělá ten srandovní zvuk. Ne, to doufám. Dnes je to poprvé, kdy nejsme v blízkosti záchodu, takže... Holt jsme museli jít dál, takže... Lopatka, toaleťák... stromy...
Včera jsme pochodovali 14 hodin a ušli jsme jen 34 kilometrů. Dnes musíme ujít alespoň 42. Pokud to nezvládneme, nedojdeme k Hoře osudu včas a zmeškáme náš let domů. - Kéž bychom měli kola. - Já na kole ani neumím jezdit, ale kéž bychom je měli! Do Mordoru člověk na kole jen tak nedojede. To náš časový rozvrh nám dělá potíže. Máme na to se překonat a dojít to do konce. Jen nás to možná zabije.
Jsme v situaci, kdy si sami můžeme ublížit. Nevíme to jistě, ale vidíme před námi nějaké hory se sněhem na špici. Možná je to poprvé, co vidíme Horu osudu. Když jsme vyšli zpoza toho rohu a já uviděl ty hory, přejel mi mráz po zádech. To je vážně paráda. Jsme na cestě už tak dlouho a pokaždé, co vidíme nějakou horu, říkáme si, to je ta hora? To je ona? Takže odpověď konečně zní, ano, to je možná ta hora.
Bohužel to nebyla ta hora. Naštěstí jsme to ale nevěděli. Zbývají nám dva dny. Jsem unavený, ale vidím to nadějně. Musím uznat, že dnešek byl fakt dobrý den. Pokud bychom si nevedli tak dobře jako dnes, neexistoval by způsob, jak to všechno stihnout.
Teď máme šanci. Včera nám 34 kilometrů zabralo 14 hodin. Dnes jsme za 12 hodin ušli téměř 47 kilometrů. Až zjistím, kolik je to mil, budu na sebe fakt pyšný. Je mi jasné, že na Chrise a Kerryho hodně tlačím, ale pouze já jsem celou dobu věděl, jak moc jsme pozadu. Budu upřímný, už jsme přemýšleli o tom, že pojedeme autem.
Nesnesl bych, kdybychom byli tak blízko a museli se svézt jen pro těch pár kiláků. Jde o to, že už jsme tak blízko, že to prostě nemůžeme vzdát. Pokud nás naše těla nezradí, dokážeme to. Otázkou zůstává, jestli to naše těla opravdu vydrží. Ve finále obyčejného pochodu do Mordoru: Odtud se jí můžeš v podstatě dotknout. Na těchhle místech bychom se neměli potulovat, raději ani nezastavujeme. Auto!
Překlad: ABigWhiteWolf www.videacesky.cz
V pohodě, ale odlož tu kameru, ať můžem jít. Bože, ještě nikdy jsem tak rád nešlapal po betonu. - Po asfaltu. - Po asfaltu. Tady máme tábor. Co kdybychom se na noc utábořili tady? V tuhle chvíli se už prostě nemůžeme zastavit. Kdybychom polevili, došel by nám čas. Takže i když jsme konečně vyšli z lesa, museli jsme pochodovat další hodinu, než jsme postavili tábor.
Dnešek byl velice dlouhý. Šli jsme asi 12 hodin. Dnes jsme šli polem nepolem, z kopce do kopce. Nick by teď určitě vyhrál šampionát v počtu puchýřů. Vypadáš, jak kdybys měl lepru. - Uhníváš. - Oblepil jsem se páskou. Osm puchýřů při posledním sčítání. Ta záležitost s odřeninami se nevyvíjí dobře.
Slabiny mám v jednom ohni. Každý krok je utrpení. Doufal jsem, že zůstaneme v lese přes noc, protože jsem potřeboval záminku, abych se ke Chrisovi mohl přitulit. Hora Tongariro dnes chrlila sopečný prach. To by mohlo být supr, nebo taky nebezpečné. - Hlavně když je máme chytit všechny! - Tak to bylo fakt debilní. Každý den je těžší a těžší a pokaždé si myslím, že zítřek bude jednodušší, ale není. Zítra myslím musíme ujít něco mezi 30 a 37 kilometry. Nezbývá nám než máknout. Pokud ztítra těch 37 kilometrů neujdeme, nevidím způsob, jak to později dohnat.
Čtvrtý den jsme byli nesmírně unavení. Ale pořád nám zbývalo ujít více než 130 km k Hoře osudu. Abychom cestu dokončili včas a stihli náš zpáteční let, musíme další dva dny jít po dálnici 32. Je to téměř 70 kilometrová stezka. První zastávkou na naší cestě je město Whakamaru ležící asi 10 kilometrů od našeho tábora. A jo, takhle se to vyslovuje. Zrovna mi došlo, že dneska je Díkůvzdání. - Je Díkůvzdání!
- Však jsme měli sendviče se... - Šunkou. - Slaninou. - A já se na to napiju vody. - Šťastný Díkůvzdání! Malíčky u nohou mě teď tak děsně bolí, že kdybych si je usekl, bolelo by mě to míň, než s nimi pokračovat v chůzi, když jsou takhle oteklé. Nick se rozhodl, že malíčky si neusekne, a tak jsme pokračovali k městu Whakamaru. Jo, takhle se to vyslovuje, přísáhám. Zatím jsme byli na letišti a ve fast foodu. A to je všechno. A teď benzínka.
Zatímco jsme si kupovali nápoje, vysvětlil jsem té milé paní, proč šlapeme 120 km do Mordoru, kde chceme zničit Prsten moci. Ty kráso! No... Každý se bavíme jinak. Jo. Nemáte náhodou za pokladnou nůžky nebo tak, abych si mohl rychle něco ustřihnout? Když jsme byli vevnitř, došlo mi, že vypadáme jako bezdomovci. A šílenci.
Protože pěkně smrdíme, jsme špinaví, nosíme velké bágly a povídáme si o cestě do Mordoru. Na chození podél dálnice je špatné to, že musíme neustále uhýbat autům. Po ránu stráveném uskakováním před auty jsme byli vyřízení. Snědli jsme si oběd, dali si šlofíka a udělali to, co umí každý hobit nejlíp. Zapálili jsme si to nejlepší kouřeníčko z Jižní čtvrtky. Naplním ji pěkně až po okraj.
Protože to chůzi očividně prospívá. Přesně tak. Dobrou chuť! - Nádhera. - Je to trochu, jako když stojíte hned vedle ohniště. Tohle je jeden z hobitích zvyků, bez kterého bych se klidně obešel. - Kouření je špatné, děcka. - Pokud na to nemáte suprovou hobití fajfku. To vážně? A tak jsme šli. A šli.
A šli ještě trochu. Zastavovali jsme jen, když to bylo nutné. Vymyslel jsem další způsob, jak využít Prsten! Mám z toho radost. Jen mě překvapuje, že není neviditelná. Ale Prsten moci má svou vlastní vůli a nošení lahví s energeťáky se mu nezamlouvá. Takže něco, co nemělo být zapomenuto, bylo ztraceno.
Nechám si tu batoh a půjdu pro něj. - Mám tam zajít já? - Ne, já tam skočím. - Jenom si tu nechám ten batoh. - A je to teda tam u toho kopce? - Je tam, kde jsme posledně zastavili. - Co se stalo? Bože, Chrisi, zapomněl jsem na Prsten, když jsem si ho sundával, abych se natřel krémem. - Takže se pro něj hned teď vrátím. - Ne, nevrátíš. Do háje. Zapomněl Prsten na zemi.
A pak jsme šli dalších 20 nebo 30 minut. A já si tu povídám sám pro sebe a hlídám batohy. Uvědomuju si, že asi vypadám trochu jako pirát. Možná pirát homosexuál. - Našel? - Našel. Milášek! Dej mi ho, dej mi ho! - Tak teď musíme fakt máknout. - To jo. - Musíme si fakt pohnout.
- Jo. - Kerry? - Co? Vem si ho. Se zpožděním jsme otrávení pokračovali v cestě. Drž hubu k*rva! - Zk*rvená ovce. - Je to vůbec ovce, nebo... - Nevím, je to jehně? - Jo, to bude jehně. Je to zas*aná kráva, nic jiného. - Jak se cítíš? - Pravá noha už mi vynechává. Pajdám jako nějaký stařík.
- A kolik nám ještě zbývá? - Zbývá nám ujít dvě hodiny slušným tempem. Což jsou asi 4 hodiny naším tempem. Myslím, že jsme ušli takových 34 kilometrů, spíš 33. Dnes jsme museli jít tak dlouho, protože jsme zkrátka byli pomalí. Nestíháme to, každý den jsme pomalejší a pomalejší. Dnes jsme makali 14 hodin v kuse. Snad každý den říkám, že tohle byl ten nejtěžší den, ale tohle byl fakt ten nejtěžší den. Během nadcházejících dvou dnů musíme ujít kolem 80 kilometrů.
Dost se obávám o to, jak dopadnem. Pokouším se propíchat si puchýře. Takže mě snad potom už nebudou tak bolet. Tohle je zavírací špendlík, který drží Chrisovo oblečení pohromadě. Proč k tomu čicháš? Tak tenhle fakt bolel. Otázkou je, je tohle něco jako když si hraješ s bublinkovou fólií? Kéž by.
Tohle je ta nejhorší verze bublinkové fólie na světě. Protože to dělám na sobě a vůbec se to nedělá lehko. - A děsně to bolí. - A ani to nedělá ten srandovní zvuk. Ne, to doufám. Dnes je to poprvé, kdy nejsme v blízkosti záchodu, takže... Holt jsme museli jít dál, takže... Lopatka, toaleťák... stromy...
Včera jsme pochodovali 14 hodin a ušli jsme jen 34 kilometrů. Dnes musíme ujít alespoň 42. Pokud to nezvládneme, nedojdeme k Hoře osudu včas a zmeškáme náš let domů. - Kéž bychom měli kola. - Já na kole ani neumím jezdit, ale kéž bychom je měli! Do Mordoru člověk na kole jen tak nedojede. To náš časový rozvrh nám dělá potíže. Máme na to se překonat a dojít to do konce. Jen nás to možná zabije.
Jsme v situaci, kdy si sami můžeme ublížit. Nevíme to jistě, ale vidíme před námi nějaké hory se sněhem na špici. Možná je to poprvé, co vidíme Horu osudu. Když jsme vyšli zpoza toho rohu a já uviděl ty hory, přejel mi mráz po zádech. To je vážně paráda. Jsme na cestě už tak dlouho a pokaždé, co vidíme nějakou horu, říkáme si, to je ta hora? To je ona? Takže odpověď konečně zní, ano, to je možná ta hora.
Bohužel to nebyla ta hora. Naštěstí jsme to ale nevěděli. Zbývají nám dva dny. Jsem unavený, ale vidím to nadějně. Musím uznat, že dnešek byl fakt dobrý den. Pokud bychom si nevedli tak dobře jako dnes, neexistoval by způsob, jak to všechno stihnout.
Teď máme šanci. Včera nám 34 kilometrů zabralo 14 hodin. Dnes jsme za 12 hodin ušli téměř 47 kilometrů. Až zjistím, kolik je to mil, budu na sebe fakt pyšný. Je mi jasné, že na Chrise a Kerryho hodně tlačím, ale pouze já jsem celou dobu věděl, jak moc jsme pozadu. Budu upřímný, už jsme přemýšleli o tom, že pojedeme autem.
Nesnesl bych, kdybychom byli tak blízko a museli se svézt jen pro těch pár kiláků. Jde o to, že už jsme tak blízko, že to prostě nemůžeme vzdát. Pokud nás naše těla nezradí, dokážeme to. Otázkou zůstává, jestli to naše těla opravdu vydrží. Ve finále obyčejného pochodu do Mordoru: Odtud se jí můžeš v podstatě dotknout. Na těchhle místech bychom se neměli potulovat, raději ani nezastavujeme. Auto!
Překlad: ABigWhiteWolf www.videacesky.cz
Komentáře (24)
oligacaOdpovědět
27.02.2013 23:34:54
v poslednej dobe to kukam hlavne kvoli tomu ich sprievodcovi ;-)
thecentreOdpovědět
19.02.2013 21:05:46
Podvodníci vole tam maj auto
ScalexOdpovědět
16.02.2013 19:40:48
Teda to jsou jelita, ti kluci. Když se do něčeho pouštím, tak si o tom něco zjistím. Ať už o pěším chození, nebo o kouření. Do fajfek cpou nerozemnutý tabák, fajfky přeplňujou (tabák po zapálení nabobtná, takže se dýmka nacpává tak půl centimentru pod okraj) a zjevně mají zkušenosti jenom s vodnicí, protože to tahaj do plic, což nedělají ani lidé, ani hobiti. 8^) Fajfkovej tabák se jen poválí v ústech a vyfoukne pusou nebo nosem. Přes plíce to vůbec nemá jít.
ShortyOdpovědět
03.02.2013 19:46:24
Plánujete překlad i dalších věcí od RoosterTeeth? Myslím, že by se "pár" věcí sem hodilo.
ABigWhiteWolf (Překladatel)Odpovědět
03.02.2013 21:58:15
Uvidíme :) Nějaké konkrétní návrhy?
JaifferisOdpovědět
03.02.2013 02:05:11
Ne, že bych puchýře nějak milovala, ale netuším, proč se tu hned všichni skládaj :D jinak také děkuji za překlad, první díl jsem pustila ze zvědavosti a teď se vždycky na další těším víc a víc. Posledního už se nemůžu dočkat :)
LOYFOdpovědět
03.02.2013 03:09:45
já na to koukal, pozdně večeřel a nic :D A ten přízvuk toho novozélanďana je hroznej :D
LettyOdpovědět
09.02.2013 19:57:55
+LOYFjá jeho přízvuk žeru :D
AutoOdpovědět
03.02.2013 01:21:43
Připadá mi, že tihle týpci asi moc často normálně nechodí/neběhají. Předně, když vím, že ujdu tolik kilometrů, tak si zalepím třísla a bradavky leukoplastí. Když má někdo tolik puchejřů jako oni, tak to svědčí o několika věcech, za 1. jejich nohy nejsou moc vychozené, za 2. mají asi špatné boty, tzn. buď je mají úplně nový a neprošlapaný, nebo v nich chodí tak málo, že ještě nestačili zjistit, že nejsou pro ně to pravý ořechový. Já vím, není to smyslem toho pořadu, ale jen si říkám, že kdyby si s takovouhle přípravou vyšli třeba na Ukrajině, tak s největší pravděpodobností zemřou :D
BugHer0 (Překladatel)Odpovědět
03.02.2013 10:10:52
Však to je jasný, že nechoděj. Jinak by to nebyla taková výzva. :-)
CedrikOdpovědět
03.02.2013 00:09:33
Ta prodavačka to naprosto vystihla :D :D
SimonkaOdpovědět
02.02.2013 22:40:42
Ty proklatě dlouhý části s puchejřema mohli vynechat .. :-!
Chandler BingOdpovědět
02.02.2013 22:30:06
Paráda, nejraději bych si udělal podobný výlet :) Škoda že jen letenky by vyšli na 40 litrů...
apokaOdpovědět
02.02.2013 22:21:13
jeden z mala pravidelných seriálu na webu, na který se vždycky teším :) díky za překlady
TarylinOdpovědět
02.02.2013 21:57:47
Výborný, jen mohli vynechat detailní pohled na ty puchýře(já při tom jedl) :-D
Ale zatím pěkně udělané :-)
BartlettOdpovědět
03.02.2013 08:31:35
one does not simply skip descriptions...
GranisOdpovědět
02.02.2013 20:46:18
No obracal sa mi dnes dosť žalúdok z tej minúty detailných hnisových a pľuzgierových záberov. Ale ináč úplne super... tuším každý diel je lepší ako ten pred ním, čo je super. Len škoda, že už ostáva len jedna časť. Veľmi som ti tento projekt obľúbil. Kiež by šli aspoň 2 mesiace :-D
kaphibarkaOdpovědět
02.02.2013 21:18:47
To nebol hnis len tkanivovy mok co obmyva bunky a ten je priesvitny. Hnis by tam bol len ak by to bolo infikovane.
TominasOdpovědět
02.02.2013 20:15:41
Na můj vkus trochu moc detailních záběrů puchýřů, ale na finále se fakt těšim :)
FredoOdpovědět
02.02.2013 19:42:25
Zda sa to len mne alebo ti chlapici su hrozne pussies...?
warkisOdpovědět
02.02.2013 20:50:29
Je pravda, že puchýře se daj přežít bezstarostně. Co ale nezávidím, jsou ony odřeniny v rozkroku - ty mohou být hodně nepříjemné.
LOYFOdpovědět
03.02.2013 02:56:11
Představ si, že jsi pražák, který v životě nešel dál než do práce, do který jezdí metrem a jezdí všude eskalátory a výtahy (nic proti pražákům, ale v Brně nemají metro :D).. a najednou ti někdo narve plnou krosnu na záda, dá ti opravdu nekvalitní obuv a donutí tě chodit takové trasy :) A chtěl bych vidět tebe, já jsem zvyklý chodit po lese i 8 hodin, když sbírám houby, taky mě táta bral na vodu a na vodu jezdím pořád, takže na dlouhý nepříjemný sezení jsem taky zvyklý... ale tohle mi stejně přijde morda :)
ChipsonatorOdpovědět
02.02.2013 17:24:51
Sakra, příští týden už finále. To né, tuhle bandu jsem si sakra oblíbil a rozhodně bych bral tak ještě 10 epizod :D 10/10
scudl007Odpovědět
02.02.2013 18:29:02
Ale to má pět dílů. Nebo alespoň jsem na něj koukala na youtube, nevím jestli ho tu přeloží. :) Ale jo taky se mi dostali pod kůži :D 10/10