Obyčejný pochod do Mordoru - Epizoda 1

Ahoj, já jsem Kerry Shawcross a já Chris Demarais a jsme dva skalní fanoušci Pána prstenů. Filmy jsme viděli tucetkrát, pak jsme si pročetli knihy, pak ještě jednou, několikrát jsme opět zkoukli filmy a znovu si přečetli knihy. V Pánovi prstenů šli Frodo a Sam z Kraje až do srdce Mordoru, Hory osudu. Cesta jim trvala zhruba šest měsíců, nebo laicky řečeno - tři knihy. Přece víte, že do Mordoru se člověk jen tak nedostane. Ale jak je to vlastně daleko? Protože do Google Map nemůžete jednoduše zadat z "Kraje do Mordoru", prozkoumali jsme vzdálenost mezi filmovými lokacemi na Novém Zélandě, jak je použil Peter Jackson.

Ukázalo se, že Frodo a Sam šli do Mordoru dost velkou oklikou. Hobitín je zde, Roklinku točili až tady úplně dole, tady jsou doly Morie a hora, ze které udělali Horu osudu, je tady, hned vedle Hobitína. Fakticky. Přišli jsme na to, že celková vzdálenost mezi Hobitínem a horou Ngauruhoe, neboli Horou osudu, je pouze okolo 120 mil. 120 mil. Vypadá to, že do Mordoru by se člověk mohl jen tak dostat. Hned jak jsme si to uvědomili, naskočili jsme na letadlo a letěli na týden na Nový Zéland. Byla to dlouhá cesta, ale během letu jsme měli o zábavu postaráno.

Nacpali jsme si batohy kamerami, vybavením pro přežití i hobití výstrojí a zamířili do městečka Matamata, domova filmového Hobitína. Tohle je Nick, náš novozélandský průvodce, který půjde s námi a bude dokumentovat naši cestu. Máme šest dní na to, co Frodovi a Samovi trvalo tři filmy. Vezmeme naši oficiální repliku Prstenu moci do 120 mil vzdálené Hory osudu a zničíme jej. V pohodě, ne? Jak těžké to může být? Je to jen obyčejný pochod do Mordoru. A tak jsme se ocitli v místech, kde se točil Hobit a Pán Prstenů, připraveni započít naši téměř 200 kilometrů a 120 mil dlouhou cestu.

- Můžeme? - Jo, jdem na to. S dovolením. Pardon. Bohužel jsme byli zrovna uprostřed exkurze, takže byl náš odchod trochu trapný. Než jsme vyšli na cestu, museli jsme počkat, až prohlídka skončí, a tak jsme se jen poflakovali okolo. V knize to vypadalo mnohem větší!

Po nějaké době ale prohlídka skončila a konečně jsme mohli vyrazit. Hned jak jsme si ujasnili, kterým směrem Mordor je. - Můžu? - Dobře. - Nemůžeme jít prostě tamtudy? - Jo, pojďme. Abychom došli k Hoře osudu a stihli náš zpáteční let, budeme muset denně ujít v průměru 20 až 25 mil. Na začátku jsme si cestu zkrátili přes pole. - Podívejte na to malé jehňátko!

- Všechna jehňata jsou malá. - No jo, dobře. To je prostě nádhera. - Je to ta nejroztomilejší věc na světě! To bude náš oběd na večer! Ne počkat, obědy se nejí večer. Bude to naše večeře! Výkaly, kam se podíváš! Tohle se o Středozemi moc neví. - 50 procent jsou ho... - Jo, máme před sebou ještě hodně bobků. To snad ne! Zlomil jsem si vycházkovou hůl! - Krucinál! - No, to bylo rychlý. Končím!

Kašlu na to. - Ne, z toho nemůžeš pít. - Proč ne? - Nedoporučoval bych to, asi ti bude špatně. - To je asi voda pro krávy, co? - Jo. Idiot. - Je v tom elektřina? - Jo. - Proboha. Do háje, Chrisi, jestli dostanu ránu, protože používáš plastovou hračku, tak tě zaškrtím. Já to přelezu sám. Už bylo dost strašení! Máme tu křoví, ostnatý drát a dva elektrické ploty.

Nechci ti pomáhat, raději budu točit. Potřebuješ pomoct? - Teď můžeš točit ty a smát se mi. - Tak jo, dobře. - Pamatuj, ten vrchní je elektrický. - Vrchní je elektrický. To je jak ta scéna z Jurského parku, šplhám přes plot, dostanu ránu, spadnu a natluču si zadek. Dostal jsem to! - Promiň, smál jsem se. - Já se taky smál. - Takže kdybys byl ovce, vykadil by ses tu?

- Jo! Takový nádherný západ slunce, kouknu se, co asi teď dělá Kerry? Mám hlad! Tak to je náš první den, je asi půl jedné ráno. Poslední čtyři hodiny jsme pochodovali s těmihle čelovkami, co Chris koupil. Jsou to supr věcičky. Nemáme ani ponětí, kde jsme si postavili stan, takže ráno si zahrajeme malou hru, které říkám "Kde to jsme?" Chris a Kerry byli Novým Zélandem a zvířaty na farmách opravdu nadšení.

Udělal jsem si mezi krávami pár přátel. Šli jsme o něco pomalejším tempem, než jsem předpokládal, aby se Chris mohl honit zvířata. Jsme o 15 kilometrů pozadu za místem, kde jsme měli dneska být, a zítra to budeme muset dohnat. Takže zítřek bude velký den. Zítřek bude na prd. Děsí mě, že nám zbývá ujít víc než sto mil. A ještě víc kilometrů. Prsten udělá bác!

Ale do lávy. A ne na moje koleno. Další epizodu najdete již příští sobotu v 17:00 na www.videacesky.cz! Překlad: ABigWhiteWolf www.videacesky.cz