Supi

Sup sledující dítě. Jedna z nejdojemnějších fotografií v historii. Zachytil ji jihoafrický dokumentární fotograf Kevin Carter. Během pobytu v Súdánu našel dívenku, odpočívající cestou k humanitárnímu táboru OSN, u které přistál sup. Stiskl spoušť v tom nejlepším úhlu a pak supa odehnal. V tu chvíli netušil, že pořídil nejkontroverznější snímek v historii fotožurnalismu.



Snímek pak prodal New York Times, kde fotka poprvé vyšla 26. března 1993. Do druhého dne se stovky čtenářů ptaly, zda dítě přežilo. Noviny pak musely doplnit editorskou poznámku, že dívka měla dost síly, aby od supa odešla, ale další její osud není znám.



Carter pak za neposkytnutí pomoci sklidil kritiku. Timesy z floridského St. Petersburgu napsaly: „Muž, hledající nejlepší úhel jejího utrpení, je jen dalším predátorským supem na scéně.“ Veřejnost odsoudila nejen upřednostnění snímku před co nejrychlejším odehnáním mrchožrouta, ale i fakt, že dívce neposkytl pomoc, když sám uvedl, v jak hrozném byla stavu, a nechal ji v cestě do tábora pokračovat samotnou.



Carter však pracoval v časech, kdy se fotografům doporučovalo, aby se obětí hladomoru nedotýkali a nešířili nemoci. Carter později samozřejmě svého činu litoval, i přesto, že jí vlastně neměl jak pomoct. V roce 1994 Kevin Carter obdržel Pulitzerovu cenu, ale tři měsíce poté spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal: „Je mi to tolik líto.



Tíha a bolest života z něj vymazala veškerou radost… Jsem v depresi… bez telefonu… peněz na nájem… bez peněz na alimenty, na dluhy… bez peněz!!!… K tomu mě straší vzpomínky na mrtvá těla, vztek a bolest… na hladovějící a zraněné děti, šílence s prstem na spoušti, i z řad policie, na zabijácké popravčí… Pokud budu mít štěstí, připojím se ke Kenovi.“