InSight – nová sonda NASA na MarsuThe Verge
3
Koncem listopadu na Marsu přistála sonda Insight. Jaké jsou její úkoly a v čem je přistání na Marsu specifické?
Poznámka: MarCO (Mars Cube One) je dvojice satelitů cestujících společně se sondou InSight, která zajišťovala komunikaci se Zemí během přistání.
Přepis titulků
Je pondělí odpoledne a já jsem
v laboratoři proudového pohonu NASA, protože za pár minut NASA přistává
se svou nejnovější sondou na Marsu. Všem operátorům,
za 20 minut vstupujeme do atmosféry. Jmenuje se InSight. Bude to
první sonda zkoumající vnitřek Marsu. Tuto misi sledujeme od květnového startu
z Vandenbergovy základny v Kalifornii, kterého jsme se účastnili. I když jsme vlastně nic neviděli. Někde tam je raketa.
Start byl úspěšný a nyní, po více než šesti měsících, jsme tady a budeme sledovat další část mise. Nejdřív se ale sonda musí v celku dostat na povrch. Přistání na Marsu je velmi riskantní podnik, který si za posledních 50 let vyžádal životy mnoha robotů. Přistání budeme sledovat s několika lidmi, kteří misi InSightu řídí, a s napětím čekáme na výsledek. Mise InSightu se liší ode všech předchozích misí na Mars.
Všechny dosavadní sondy zkoumaly prostředí na povrchu, ale InSight se zaměřuje na to, co je pod povrchem. Bude poslouchat "marsotřesení", kdykoliv se Mars bude třást, aby zjistil, z jakého materiálu se skládá jeho plášť a jádro. Kdykoliv se Mars zatřese, InSight bude studovat strukturu seismických vln šířících se planetou. Tyto informace použije jako ultrazvuk a zjistí, co se pod povrchem skrývá.
Nejdřív ale samozřejmě musí InSight se svými nástroji k Marsu doletět. Farah Alibay je inženýrka systémů sondy, takže je za všechny tyto nástroje zodpovědná. Během květnového startu jsme s Farah mluvili a říkala, že během cesty InSightu bude mít plno práce. Už během cesty se připravujeme na přistání. Provádíme zkoušky přístrojů, ujišťujeme se, že jsou v pořádku, ale také provádíme generální zkoušky přistání a procedur po přistání, protože když poprvé něco spouštíte, nebo když poprvé pořizujete snímky, chcete mít zadávání a odesílání těch povelů vyzkoušené, takže probíhají podrobné, týden dlouhé simulace.
Občas máme i "skřítky", kteří naschvál dělají chyby. Buď nám dají špatná data, nebo někoho odvedou z místnosti, že je nemocný, nebo nám dají nesprávné informace. Chtěla bych být skřítek v NASA, to zní jako zábavná práce!
Já musím trénovat, takže nemůžu být skřítek. Trénink je nezbytný, přistání na Marsu je velmi náročné. Mars má dost hustou atmosféru, aby zahřála sondu během sestupu, ale ne dost na to, aby šlo přistát jen pomocí padáků. Proto má InSight komplikovanou přistávací proceduru. Krytý tepelným štítem vstoupí do atmosféry rychlostí 19 800 km/h a zahřeje se na 1500 stupňů Celsia. Vzduch sondu zpomalí na 1600 km/h a v 10 km nad povrchem sonda vypustí nadzvukový padák pro další zpomalení.
Poté se sonda oddělí a pomocí raketových motorků hladce přistane. Je to velmi složité a vše musí fungovat naprosto perfektně. Naštěstí tým vybral na přistání místo, které to o něco zjednoduší. MÍSTO PŘISTÁNÍ ELYSIUM PLANITIA Ingrid Daubar, výzkumnice v Laboratoři proudového pohonu, pomáhala vybrat místo pro přistání. Podle čeho se místo přistání pro misi vybíralo?
Vybrali jsme to nejplacatější a nejnudnější místo na Marsu, které je na povrchu dost nezajímavé, ale InSight studuje vnitřek Marsu, což můžeme dělat prakticky odevšad. Snažíme se vyhnout všemu, co by mohlo narušit přistávací sekvenci. Takže svahům, kamenům, kdyby sonda přistála třeba v kráteru, mohla by se nahnout na stranu, což by zkomplikovalo rozvinutí solárních panelů, ty by mohly narazit do země.
- To by byl problém. - Také jste vybrali menší místo přistání, ne pro InSight, ale pro jeho nástroje. Jak to funguje? Když InSight přistane, vyložíme nástroje na povrch Marsu. Robotická ruka dosáhne jenom na určitý, omezený prostor. Seismograf sondy je tak citlivý, že musí být umístěn co nejdál od ostatních přístrojů. Farah zjistila proč při jeho testech v Coloradu. Při testech u Lockheed Martinu, až v Littletonu v Coloradu, jsme mohli slyšet nárazy vln v Atlantiku a Pacifiku.
Ukázaly to výsledky měření. Je neskutečně citlivý. Po všech těchto přípravách přichází čas přistání. To ale nemůžeme sledovat naživo, na Marsu nemáme kamery a signálu trvá 8 minut, než doletí na Zemi. Všechno musí proběhnout automaticky. Když všechno půjde dobře, sonda po přistání pošle signál, že je v pořádku. Když se to stane, uvidíme spoustu šťastných inženýrů.
Čekáme na vypuštění padáku. 600 metrů. Gravitační oblouk, výška 400 metrů. 300 metrů. 200 metrů. 50 metrů, konstantní rychlost. 17 metrů, čekáme na přistání. Přistání potvrzeno.
Počkáme, než uvidíme to, co oni. A je to tady, wow! Je to vzrušující, ale také vyčerpávající. Je to úžasný pocit. Ani nevím, jak to popsat. To byla celá moje kariéra, MarCO i InSight uspěly, všechno šlo dobře. Ani ve snu by mě nenapadlo, že všechno půjde tak dobře. Opravdu nevím, jak to popsat. Všem se tu opravdu ulevilo, až do konce tu bylo hrobové ticho.
A když jsme zjistili, že InSight přistál, každý si opravdu oddechl. Můžeme slavit novou sondu na povrchu Marsu.
Start byl úspěšný a nyní, po více než šesti měsících, jsme tady a budeme sledovat další část mise. Nejdřív se ale sonda musí v celku dostat na povrch. Přistání na Marsu je velmi riskantní podnik, který si za posledních 50 let vyžádal životy mnoha robotů. Přistání budeme sledovat s několika lidmi, kteří misi InSightu řídí, a s napětím čekáme na výsledek. Mise InSightu se liší ode všech předchozích misí na Mars.
Všechny dosavadní sondy zkoumaly prostředí na povrchu, ale InSight se zaměřuje na to, co je pod povrchem. Bude poslouchat "marsotřesení", kdykoliv se Mars bude třást, aby zjistil, z jakého materiálu se skládá jeho plášť a jádro. Kdykoliv se Mars zatřese, InSight bude studovat strukturu seismických vln šířících se planetou. Tyto informace použije jako ultrazvuk a zjistí, co se pod povrchem skrývá.
Nejdřív ale samozřejmě musí InSight se svými nástroji k Marsu doletět. Farah Alibay je inženýrka systémů sondy, takže je za všechny tyto nástroje zodpovědná. Během květnového startu jsme s Farah mluvili a říkala, že během cesty InSightu bude mít plno práce. Už během cesty se připravujeme na přistání. Provádíme zkoušky přístrojů, ujišťujeme se, že jsou v pořádku, ale také provádíme generální zkoušky přistání a procedur po přistání, protože když poprvé něco spouštíte, nebo když poprvé pořizujete snímky, chcete mít zadávání a odesílání těch povelů vyzkoušené, takže probíhají podrobné, týden dlouhé simulace.
Občas máme i "skřítky", kteří naschvál dělají chyby. Buď nám dají špatná data, nebo někoho odvedou z místnosti, že je nemocný, nebo nám dají nesprávné informace. Chtěla bych být skřítek v NASA, to zní jako zábavná práce!
Já musím trénovat, takže nemůžu být skřítek. Trénink je nezbytný, přistání na Marsu je velmi náročné. Mars má dost hustou atmosféru, aby zahřála sondu během sestupu, ale ne dost na to, aby šlo přistát jen pomocí padáků. Proto má InSight komplikovanou přistávací proceduru. Krytý tepelným štítem vstoupí do atmosféry rychlostí 19 800 km/h a zahřeje se na 1500 stupňů Celsia. Vzduch sondu zpomalí na 1600 km/h a v 10 km nad povrchem sonda vypustí nadzvukový padák pro další zpomalení.
Poté se sonda oddělí a pomocí raketových motorků hladce přistane. Je to velmi složité a vše musí fungovat naprosto perfektně. Naštěstí tým vybral na přistání místo, které to o něco zjednoduší. MÍSTO PŘISTÁNÍ ELYSIUM PLANITIA Ingrid Daubar, výzkumnice v Laboratoři proudového pohonu, pomáhala vybrat místo pro přistání. Podle čeho se místo přistání pro misi vybíralo?
Vybrali jsme to nejplacatější a nejnudnější místo na Marsu, které je na povrchu dost nezajímavé, ale InSight studuje vnitřek Marsu, což můžeme dělat prakticky odevšad. Snažíme se vyhnout všemu, co by mohlo narušit přistávací sekvenci. Takže svahům, kamenům, kdyby sonda přistála třeba v kráteru, mohla by se nahnout na stranu, což by zkomplikovalo rozvinutí solárních panelů, ty by mohly narazit do země.
- To by byl problém. - Také jste vybrali menší místo přistání, ne pro InSight, ale pro jeho nástroje. Jak to funguje? Když InSight přistane, vyložíme nástroje na povrch Marsu. Robotická ruka dosáhne jenom na určitý, omezený prostor. Seismograf sondy je tak citlivý, že musí být umístěn co nejdál od ostatních přístrojů. Farah zjistila proč při jeho testech v Coloradu. Při testech u Lockheed Martinu, až v Littletonu v Coloradu, jsme mohli slyšet nárazy vln v Atlantiku a Pacifiku.
Ukázaly to výsledky měření. Je neskutečně citlivý. Po všech těchto přípravách přichází čas přistání. To ale nemůžeme sledovat naživo, na Marsu nemáme kamery a signálu trvá 8 minut, než doletí na Zemi. Všechno musí proběhnout automaticky. Když všechno půjde dobře, sonda po přistání pošle signál, že je v pořádku. Když se to stane, uvidíme spoustu šťastných inženýrů.
Čekáme na vypuštění padáku. 600 metrů. Gravitační oblouk, výška 400 metrů. 300 metrů. 200 metrů. 50 metrů, konstantní rychlost. 17 metrů, čekáme na přistání. Přistání potvrzeno.
Počkáme, než uvidíme to, co oni. A je to tady, wow! Je to vzrušující, ale také vyčerpávající. Je to úžasný pocit. Ani nevím, jak to popsat. To byla celá moje kariéra, MarCO i InSight uspěly, všechno šlo dobře. Ani ve snu by mě nenapadlo, že všechno půjde tak dobře. Opravdu nevím, jak to popsat. Všem se tu opravdu ulevilo, až do konce tu bylo hrobové ticho.
A když jsme zjistili, že InSight přistál, každý si opravdu oddechl. Můžeme slavit novou sondu na povrchu Marsu.
Komentáře (1)
fiejifeji (anonym)Odpovědět
03.01.2019 11:59:48
Super baba, preložte od nej ešte nejaké videá. Celkom dobre sa ňu pozerá a dobre sa počúva.