Elektronický odpad je rostoucí problém, ale zároveň i zajímavá výzva. Pokud lidstvo zvládne vyřešit problémy s dopadem toxických látek z jeho recyklace na životní prostředí, naskýtá se zajímavá možnost získat z něj ohromné množství cenných surovin.
Většina z nás má daleko víc
staré elektroniky, než si myslí. Schválně, prohledejte skříně,
stůl, přihrádku s nářadím a vezměte cokoliv s kabelem
nebo baterií, co už nepoužíváte. Možná vás ta hromada překvapí. Průměrná rodina má doma
80 kusů elektroodpadu. To je spousta nepotřebných věcí. Ale znamená to,
že váš dům je zlatý důl. Stačí jen začít těžit.
Vyrábíme spoustu elektroniky. To z ní dělá nejrychleji narůstající
zdroj odpadu na planetě. Vše to označujeme pojmem e-odpad. Od vašeho prvního iPhonu přes notebooky
až po elektrické zubní kartáčky. Ten seznam je nekonečný. Zpracovat e-odpad je výzvou,
protože obsahuje mnoho různých materiálů. Plasty, kovy.
A něco z toho je toxické. Ale je to i velká
příležitost pro recyklaci, protože třeba takovýto mobil
obsahuje některé cenné materiály.
Důležité je zlato. Je ve spoustě elektroniky,
protože je vodivé a nekoroduje. Můžeme ho najít
na konektorech a obvodech, je tam ale i měď,
stříbro, olovo a platina. V jednom kusu toho moc není, ale s množstvím e-odpadu
narůstá i množství těchto surovin. Tato letošní studie
přichází s odvážným tvrzením.
Získávání zlata z e-odpadu je prý
jednodušší než těžba ze země. Angela Chen to pro Verge zkoumala
a vysvětlí, jak je to možné. V zemi je průměrně půl gramu zlata
na jednu tunu horniny. Samozřejmě pak máme zlaté doly, kde z jedné tuny dostaneme
pět nebo šest gramů zlata. To je tak na jeden větší prsten. U e-odpadu a mobilů
je toto číslo daleko větší. Řekněme, že máme tunu mobilů.
Ta by obsahovala 350 gramů zlata. To je daleko více než u zlatých dolů. Krása kovů spočívá v tom, že ať je zpracováváte jakkoliv,
tak se nijak nezmění. Zlato je pořád zlato,
ať už bylo na obvodech, nebo v zemi. Neumím kovy označit lépe
než jako přírodní. Umíme je zpracovávat už tisíce let a víme, že pro jejich odlití musely být tekuté,
takže v tom stavu už kdysi byly.
Jsou tu ale překážky. E-odpad musí nejdříve
do procesu recyklace vstoupit. A to se často neděje. Myslím, že většina z nás cítí nostalgii. Citová vazba, kterou k tomu máme,
co když budeme starý počítač potřebovat, kvůli tomu je těžké to vyhodit. A i když ho vyhodíte,
e-odpad ještě čeká dlouhá cesta.
Oddělování cenných, bezcenných
a nebezpečných částí je komplikované. Andy Hawkins byl nedávno pro Verge
sledovat odpad v recyklačním centru a pořídil zajímavé fotografie. Buď žijete ve městě,
které má službu pro sběr e-odpadu, a těch moc není. Nebo ho musíte nosit do sběrných dvorů. Tak či tak, odpad je sebrán
a odeslán do třídícího centra, kde je rozdělen podle jeho druhu.
Notebooky, televize, telefony,
drony, kamery. Vše je vytříděno zvlášť. Tyto hromady jsou pak odeslány
do většího recyklačního střediska, kde jsou věci zničeny,
rozbity na malé kousky, rozdrceny kvůli oddělení
recyklovatelného materiálu, třeba zlata nebo hliníku,
od zbytku, který se vyhodí, jako je plast nebo dřevo. A to je jen e-odpad, který zůstane v USA.
Ale bohužel ho tu většina nezůstane. USA je jediná rozvinutá země,
která nepodepsala Basilejskou úmluvu, která zakazuje vývoz
e-odpadu do zahraničí. Ať legálně, nebo ne,
hodně e-odpadu končí v Číně, Indii a JAR. Zpracování e-odpadu
je hodně toxický proces, proto se přesouvá do zemí, které jsou chudé
a kde není takový státní dohled. Z Číny a Indie přišly zprávy
o vznikajících horách staré elektroniky, které otravují vodu a půdu
a vedou k problémům pro životní prostředí a zdraví lidí a hlavně dětí
žijících v jejich blízkosti.
Takže recyklace e-odpadu
je skutečně možná a potřebná, ale také nebezpečná a zdlouhavá. Pro získání zlata nestačí
jen vyklidit svou skříň. Ale stejně ji vykliďte
a recyklujte starou elektroniku. Třeba vás překvapí,
co všechno doma máte. Překlad: Dr.Don
www.videacesky.cz
Dr.DonPublikováno: 7 let
