Berenice Marlohe u Craiga

Berenice Marlohe, vážení. Mladá dámo, vítám tě.
Musím říct, že vypadáš senzačně. - Děkuji ti.
- Prostě skvěle. Gratuluji k tvému filmu.
Je opravdu vynikající. - Jsem ráda, že se ti líbí.
- Jasně, protože já jsem barometr amerického vkusu. Pokud se mi to nelíbí, nikdo na to nepůjde. - To je výborné.
- Byla jsi fanynka Jamese Bonda předtím? - Ano.

- Opravdu?
- Přísahám. - Vždyť jsi Francouzka.
- Ano, a také jsem fanynka. - Ve Francii sledujeme spousty...
- Máte tam kino? Ne, vymýšlela jsem si. Snažila jsem se předstírat,
že jsem ho znala dříve. Ne, samozřejmě, že jsi znala Jamese Bonda.
Byl Sean Connery ve Francii oblíbený? Byl. Vlastně byl úplně první,
takže ho lidé měli velmi rádi. Rozumím. Všichni pořád říkají,
že byl nejlepší a byl, nenaštvi se. Myslím, že tenhle Daniel Craig
ho dohání.

Začíná být skvělý. - Je výborný, ale Sean Connery je z tvé země.
- To je pravda. Jednou jsem ho potkal. Je pro nás Bůh. Opravdu je.
Viděla jsi ho někdy osobně? Bohužel ne. Je mu asi tak 120. - Ideální věk. - Ale když
ho potkají nějaké ženy, tváří se takhle. Řekl by: "Moc rád váš požnávám,
Berenice. Jak to jde? Jo, má takový hlas, který na ženy půšobí štejně,
jako francouzský přížvuk půšobí na muže.

Nedokázala bych se ovládat.
Udělej to ještě jednou, prosím. Bude takhle mluvit klidně čelou noc,
jestli to funguje. Víš, Craigu, neměl si s tím začínat. Je to velmi nebezpečná hra. Neznáš Francouze, jsme otřesní s přízvuky,
se skotským přízvukem obzvlášť. Oui. Žiješ stále ve Francii,
nebo ses přestěhovala sem? - Budu se sem stěhovat.


- Sem do L.A.? - Ano, miluji zdejší počasí.
- Jo, jedno tu máme. A co tu pak budeš dělat? Budeš surfovat?
Staneš se typickým občanem L.A.? - No, vlastně neumím plavat.
- Neumíš plavat. O plavání na zdejších plážích
beztak nemusíš stát. Víc než plavání
je to spíš unášení se proudem. - Plavání mezi žraloky.
- Vlastně tu jsou žraloci. - Jednou jsem plaval mezi žraloky.
- Opravdu? Jaké to bylo? - Vůbec jsem se nebál.


- Vážně? Říkal jsem si: "Jašně, žralok. To nic není." Přestaň s tím, nebo mě příliš vzrušíš. Ne, ne, já... jsem moc rád, že to funguje. Takže se stěhuješ do Los Angeles.
Tvá angličtina je výborná. - Děkuji ti. Tvoje je také dobrá.
- No, víš... - Nerozumím sice všemu...
- Myslím, že tomu, jak mluvím, moc Američanů nerozumí. Ale jsou to hodně
přátelští a vřelí lidé.

Říkají si: "Božíčku, ten je roztomilej." Dejte mu show a bude. Byla jsi někdy na Novém Zélandu? Tohle je vlastně jedním z mých snů –
navštívit Austrálii a Nový Zéland. Jednou jsem měl sen,
že jsem premiér Austrálie. Zdálo se ti to někdy? Když se takhle ptáš
a známe se již tak dobře, můžu ti to říct. - Vždycky to bylo jedním z mých největších snů.


- Být premiérem Austrálie? - S tebou.
- Já... Myslím, že by tě nechali.
Řekli by prostě: "Jo, dobře, proč by nemohla." - Nikdy jsi tam dole nebyla? - Ne.
- Je to nádhera. Miluji jejich píseň Haka. Tu, co zpívá
jejich rugby tým. - Jistě, tu před začátkem rugby.
- Je to síla. Jo, je to výborné. Všechno to: Pak tedy máš ráda americký fotbal.


Viděla jsi ho někdy? - Zatím ne. - Je skvělý.
Spousta velkých mužů, co do sebe naráží. - Líbilo by se ti to.
- To zní tak sexy. - Ještě ti musíme sehnat auto.
V L.A. ho budeš potřebovat. - Já neřídím. - Jistě, Pařížané neřídí.
- Přesně tak, máš pravdu. - Nějakou chvíli jsem tam žil.
- Vážně? Jaké to bylo? Skvělé. - Nevím proč, ale nevěřím ti.
- Vážně, žil jsem nějakou dobu v 6. obvodu. - Šestém?


- Jo. Côté Jardin du Luxembourg. - Vážně? - Jo.
- A ještě k tomu mluví francouzsky! - Jsi tak roztomilý!
- Ano, jsem. Jednou jsme natáčeli díl z Paříže. Tenhle pořad, natáčeli jsme v...
Z jaké části Paříže jsi? - Z 11. obvodu.
- Ten je strašně krásný. Já nevím, je?
Není to poblíž Le Marais? - Jo.
- Dobře. To je tam, kde... Jo, to je ono.

Odtamtud jsi?
Musíš být docela drsná. Ano, já vím.
Mám spoustu předností. - Máš jich spoustu.
- Mnoho jich ještě neznáš. Pár jich znám. Ale jsem gentleman. Řekni je nahlas, prosím.
Chci, abys mluvil o mých přednostech přede všemi. - Teď mě zostuzuješ, Berenice.
- Nebuď zostuzený... Nestyď se, jako doma.

Řekni, co si o mně myslíš. Myslím, že jsi okouzlující a talentovaná
mladá žena, že tvůj film je velmi zajímavý a líbí se mi... to, co se tu děje. Došel nám čas. - Dáš si ovoce?
- Ano, prosím. Jestli se na mě snažíš udělat dojem,
tak tohle ani trochu nefugnuje. Nevidím to poprvé.

- Dokonce i u nás v Paříži máme ovoce, víš?
- Já vím, říkal jsem ti, že jsem žil v Paříži. Taky jsme tam le ovoce měli k dispozici. - Dala by sis granátové jablko?
- Prosím. - Tady je. Jen strhnu etiketu.
Takhle se to má dělat. - Měla by sis na všechno lepit, jak se to jmenuje.
- Dobře, nech ho tam. Takže, je granátové jablko francouzsky...
le granátové jablko? Stydím se, ale ani nevím,
jak to francouzsky říct. To nevadí.

- Můžeš si vzít i tohle,
nevím, co to je. - Pomelo. - Co? - Pomelo. - Právě jsi vyřešila
hádanku obřího zeleného ovoce. - Patří ti tedy.
- Děkuji. Za chvíli jsme zpátky.