Jak časové zóny nenápadně narušují náš život

Doufám, že máte rádi mapy, protože dneska se podíváme na hranice. Všichni známe politické hranice mezi státy, zeměmi, regiony, ty nad námi mají velkou moc. Ovlivňují kvalitu našeho života, ekonomický potenciál, loajalitu. Ale přes tu politickou mapu vedou ještě jiné hranice, časové zóny. O těchto hranicích tolik nepřemýšlíme, pokud je nepřekračujeme, ať už fyzicky, nebo na telefonu. Ale měli bychom. Jako důkaz máme pár příběhů o tom, jak časové zóny ovlivňují naše zdraví, finance i identitu.



Ty příběhy závisí na jedné divné otázce. Asi víte, v jaké časové zóně žijete, ale kde přesně v rámci té zóny jste? Svět rozdělujeme na 24 podélných pruhů, pro každou hodinu dne jeden. Teoreticky by každá zóna měla být široká 15° zeměpisné délky. Než byly zavedeny časové zóny, čas se většinou odhadoval podle společného standardu – slunce. Dnes máme standardy dva, co říká slunce a co diktuje časová zóna. A někdy spolu úplně nesouhlasí.



Podívejme se na Evropu. Teoreticky by středoevropská zóna měla vypadat nějak takhle. Byla by zhruba 15° široká a uprostřed by odbíjelo poledne zhruba ve chvíli, kdy slunce stojí na obloze nejvýše. Na západní okraj dorazí slunce o něco později, solární poledne by tedy bylo asi ve 12:30. Na východním konci zase v 11:30. Rozdíl hodin oproti slunci by tedy byl vždy maximálně 30 minut. Ale takhle ta zóna nevypadá, vypadá takto.



Časové zóny jsou ve skutečnosti nepořádné, takže rozdíly mezi hodinkami a slunečním časem jsou často velké. Pokud žijete v Galicii, přijde solární poledne asi ve 13:45. Hodně časových zón je rozhozených. Mnohé jsou moc široké kvůli politickým hranicím a většinou jsou roztažené směrem na západ. Nejextrémnější je asi Čína, celá je v jediné časové zóně, ačkoliv je široká na 5 různých. K tomu se ještě vrátíme. Časové zóny jsou šílené, ale slíbili jsme, že to má následky.



Například pro vaše zdraví. O vysvětlení jsme poprosili odbornici - ve skvělém oboru. - Jmenuji se Eva Winnebeck a jsem chronobioložka. Chronobiologie studuje naše biologické rytmy a synchronizaci se střídáním dne a noci. Náš spánkový rytmus, hormony, trávení, krevní tlak, teplota, co vás napadne. Vše je řízeno vnitřními hodinami, ty jsou vyladěné na slunce.



Říká se tomu circadiánní rytmus, circa dies znamená „asi den“. Ale náš moderní život tento složitý rytmus zcela vyvádí z rovnováhy. Přes den se schováváme v budovách a v noci rozsvěcíme světla. Obecně je mezi naším dnem a naší nocí velmi malý rozdíl, který by náš organismus uměl rozeznat. Tím pádem už nejsme sladění se sluncem. Kvůli těmto zmateným signálům často v noci nemůžeme usnout, přicházíme tak o spánek a náš rytmus se posouvá na později.



To je problém bez ohledu na to, kde žijete. Teď přijdou na řadu ta pásma. Když bydlíte na východním konci své časové zóny, slunce vás ráno vzbudí dříve. Díky tomu máte dřívější rytmus. Na západě ale vychází slunce později, což jen zhoršuje pozdní rytmus, který nám diktuje náš životní styl. Čím větší časová zóna, tím silnější je tento efekt. Chronobiologové mají termín pro stav, kdy nežijete podle svých vnitřních hodin.



Sociální pásmová nemoc. U té byla prokázána korelace se zdravotními problémy jako rakovina, cukrovka, obezita. Tyto problémy často souvisí se stárnutím. Několik studií tato zvýšená rizika přímo připsalo časovým pásmům. Hranice časových zón mohou představovat rozdíl ve zdravotním stavu jinak stejné populace. Když žijete na východní hranici časového pásma, hned vedle západního konce toho předchozího pásma, - máte oproti svým sousedům výhodu.



- Další studie vypočítaly i ekonomickou cenu. Podle jedné se v oblastech na hranicích liší mzdy o 3 %. Autoři předpokládají, že to souvisí s vlivem spánkového deficitu na produktivitu práce a absenci. Ta samá studie ukázala, že obyvatelé ze západního konce zóny průměrně stojí zdravotnický systém asi o 82 dolarů ročně více. Eva říká, že to ukazuje, co můžeme ovlivnit a co ne. Lidé často tvrdí, že naše biologie nás nemusí zajímat, že s ní můžeme bojovat, nemusíme poslouchat své vnitřní hodiny, dokážeme ovládat všechno.



Bohužel se ukázalo, že to neplatí. Našli jsme ještě jeden důsledek, který se od ostatních velmi liší. Jde o to obrovské časové pásmo v Číně. Od roku 1949 se celá země řídí časem Pekingu, který se nachází zde. Jak už víme, to pro západní Čínu není dobrá zpráva. Ukazuje to, že centrální vláda činí neuvážené kroky. Mirshad Ghalip se narodil v Sin-ťiangu na západě Číny, ale nyní studuje lingvistickou antropologii v USA.



Sin-ťiang je od Pekingu tak daleko, že se místní rozhodli pro něco velmi radikálního, - zavedli si bublinu s vlastním časem. - Vyrostl jsem zvyklý na čas Sin-ťiangu, tedy místní čas, který je o dvě hodiny posunutý - oproti pekingskému času. - Díky tomuto času se místní vyhýbají problémům, které plynou z extrémní časové zóny. Sociální pásmová nemoc, zdravotní problémy… Místní se rozhodli, že to nechtějí.



Ale přináší to jinou komplikaci. Mirshad je Ujgur, to je etnikum, které se liší od Chanů, čínské většiny. Za poslední roky se do Sin-ťiangu stěhovalo stále více Chanů, kteří přinesli jinou kulturu a také pekingský čas. Kdykoliv dojde k interakci mezi Ujgury a Chany, především pokud jde o čas, navykli jsme si převádět ten údaj, který nám řekli, na náš místní čas. V Sin-ťiangu tak mají dva nezávislé časy. A to, podle kterého se řídíte, ukazuje vaši identitu a napojení buď na ujgurskou komunitu, nebo na centrální vládu v Pekingu.



Ale tento místní čas se vyšší místa snaží omezit. Posledních několik let je situace v Sin-ťiangu nestálá a hrozivá. Od roku 2016 vyhnala čínská centrální vláda kontrolu Ujgurů v této oblasti do extrému. Místní čelí ze strany komunistické strany neustálému sledování i masové internaci. V takové atmosféře může používání místního času nevítaně upozornit na zdejší obyvatele a Mirshad se obává, - že by mohly následovat represe.



- Velká část Ujgurů, nejspíše většina, si přinejmenším přenastaví hodinky a telefony na pekingský čas, - aby se vyhnuli problémům. - Jeden odborník, se kterým jsme mluvili, dokonce upozornil, že tyto různé časy mohou být použity jako zbraň. V roce 2014 byl spáchán útok na trh v Urumči v Sin-ťiangu. Zemřely desítky lidí a zraněno bylo téměř sto osob.



Místo i čas útoku byly důležité. Útočníci úmyslně vybrali tento trh, protože na něj chodili Chanové a zdálo se, že otevírací doba se řídí pekingským časem. Zásadní bylo, že útok proběhl velmi brzo ráno, těsně před osmou pekingského času, tedy před šestou hodinou místního času. Je tedy možné, že útočníci si vybrali tento čas, aby zasáhli Chany, ale ušetřili Ujgury. Ujgurové by nevstali a nešli nakupovat tak brzo, tedy v 6 místního času.



Pro někoho, kdo se řídí pekingským časem, by to naopak byl čas vhodný na nákup. Není jasné, jak ohrožený místní čas je, zatím zůstává zvláštností. Mirshad doufá, že nezmizí. Myslím, že to nevymizí, ale určitě se snaží o jeho vymýcení. Ale mám naději, že tento čas přežije. I přes tyto příběhy nechceme tvrdit, že časová pásma způsobují rakovinu, ekonomické ztráty a zneužívání moci.



Ale zkoumání časových pásem odhaluje větší společenské problémy, například naši nespavost, a vede nás to k doporučení, které slýcháme na každém kroku. Flexibilnější denní rozvrh by nám velice prospěl, abychom rozdíly v časových zónách dokázali vyrovnat. Uvolnění pevné pracovní doby není lék na všechno, ale je to krok ke zdravějšímu a svobodnějšímu životu. Kdybychom neměli harmonogram diktovaný zvenčí, kterého se musíme držet, mohli bychom usínat, kdy by se nám zachtělo, a vstávat, kdykoli se vzbudíme.



To by byla skutečná svoboda. Překlad: jesterka www.videacesky.cz