Filmová historie: První filmová kamera

Čau, jsem Craig a tohle je filmová historie. Zřejmě znáte Thomase Alvu Edisona jako vynálezce žárovky a fonografu, ale skutečnost je jiná. Šok! Je to ikona amerických inovací a sám přišel s tucty vynálezů, ale také měl moc nápadů na to, aby je sám dodělal. Jako já. Proto najal ranec fachmanů do první laboratoře průmyslového výzkumu v Menlo Parku v New Jersey. Edison si tak připsal několik zásluh u mnoha technologií, včetně té filmové.



To je naše téma. Jeden z inženýrů byl William, také známý jako W. L. K. Dickson. Já mu říkám Welkej Dickson. Ten měl za úkol něčím oživit fotografie, něčím, co mělo potěšit oko jako fonograf ucho. Za pár let Dickson vymyslel pár zařízení. První filmovou kameru a kukátkové zařízení, které lidem pouštělo filmy.



Žeru filmy. A tak se zrodila filmová produkce a diváci začali lačnit po filmech. PRVNÍ FILMOVÁ KAMERA Než Edison a jeho tým postavili prohlížečku, požádal patentový úřad o dva předběžné nároky. Jeden na své plány a druhý na jméno. Thomas Edison: Patent(ář). Měl se vytvořit zábavní automat, který by promítal obrazy a pouštěl hudbu a řeč z fonografu.



Edison to nazval kinetoskop. Já bych to nazval srandomincograf, ale co už. William Dickson a jeho tým byli pod velkým tlakem a měli pár technických výzev. Museli vymyslet kameru k zachycení obrazů, které bude hrát kinetoskop. Edison na své cestě do Francie narazil na Étienna-Julese Mereyho. Ten chlap vymyslel chronofotografickou pušku.



Skvělý! A studoval fotky zvířat. Edison se vrátil do New Jersey a řekl Dicksonovi o pušce. Skvělý! A podle ní začali vyrábět vlastní kameru. Ale role papírového filmu nebyly dost odolné, aby zachytily sérii obrazů a mohly se zase použít. Dickson poté zjistil, že celuloidové filmové pásy s emulzí citlivou na světlo stačily. Tato technologie se používá i dnes.



Když nevíte, emulze citlivá na světlo to jistí. Edison tedy oslovil starého kámoše George Eastmana z Eastman Kodak a ten začal dělat celuloidový film v 15metrových rolích a Dickson víc nepotřeboval. Posledním oříškem bylo vymyslet, jak film krátce a soustavně zastavovat. Zařízení měla promítat jasně odlišené obrazy namísto nerozluštitelné šmouhy, která vznikne, když film proletí kamerou nebo kinetoskopem. Kamera i prohlížečka musely uchopit a podržet snímek filmu, aby byl osvětlen, a pak ukázat další.



Dickson proto vzal roli celuloidového filmu a udělal díry do okrajů, které nazval perforace. Pak vytvořil přerušované zařízení inspirované kapesními hodinkami. Bylo to zařízení s koly a zoubky, které posouvaly film pomocí děr na okraji. Zoubky se na zlomek sekundy zastavily a poté posunuly film o snímek dál. Divák tak viděl sledovou řadu statických obrazů, které vytvořily iluzi pohybu, dokud přerušované zařízení jelo rychle.



V roce 1891 v Národní federaci ženských klubů v New Yorku Edison představil první kinetoskop. Byla to skřínka s kukátkem nahoře, takže jste shlíželi na nafilmované obrazy. Filmy! Žeru filmy. Bylo to první zařízení s ukázkou filmu, čímž se film předvádí publiku. Ale jakkoliv byl Edison inovativní, jeho vize měla meze, moje ne. Měl filmy za doplněk fonografů, které se používaly doma nebo v obchodních salónech.



Neviděl potenciál promítání filmu pro velké publikum. A měl recht, to se nikdá nestalo. Někteří si mysleli, že odradil Dicksona od filmové projekce, což je znesvářilo, ale Edison a Dickson teď byli nejky a vytvořili pár vynálezů s omezeními. Kinetograf byl první filmová kamera, která fungovala sladěním závěrky kamery se snímkem filmu díky perforacím a přerušovanému zařízení.



Natáčelo se ale jen ve studiu, protože byl moc velký na přenos a potřeboval elektřinu. Vlogy ještě nebyly, ale brzy. Zas tak brzy ne. Kinetoskop bylo kukátkové zařízení k prohlížení filmu z kinetografu. Promítání bylo jen pro jednoho a role byly dlouhé 12–15 metrů, takže filmy mohly být dlouhé jen 16 sekund. Byl to Twitter filmů. I když Edison a Dickson chtěli sladit zvuk z fonografu a obraz z kinetoskopu, nikdy nepřišli na to jak.



Synchronní zvuk neboli párování zvuku s obrazem bude trápit techniky desetiletí. Edisonův úspěch stál na agresivní honbě za patenty a zájmu o masovou tvorbu, jež tehdy měnila průmysl. I relativně účinné montážní linky Henryho Forda vznikly díky Edisonovým inovacím v elektřině. Něco přece muselo ty pásy roztočit. V roce 1894 otevřel kanadský podnikatel Andrew Holland v NY první promítárnu.



Vstupné bylo 25 centů. Edison začal vidět dolary a brzy se po celých Státech otevíraly promítárny. Lidé na pohyblivé obrazy stáli fronty, zatímco hrál fonograf a podávalo se občerstvení. Dnešní i tehdejší provozovatelé si tak vydělávali hlavně na jídle, protože si museli filmy pronajmout nebo koupit. Edison mezitím sbíral každý halíř, který mu dlužili.



Nečekaně. Čím více se kinetoskopy šířily, tím více lidí lačnilo po filmech. Rychlokurz nedoporučuje jíst filmy. Edison pověřil Dicksona filmovou produkcí, tedy vším, co film zahrnovalo, od psaní a obsazování herců až po vytváření scén a snímků. Dickson měl fofry. Postavili tak vůbec první produkční studio ve West Orange v New Jersey. Nezačínali od nuly, prostory už měli, protože zde dělali první filmy, ale dali tomu víc času a přes 600 dolarů, aby z toho bylo pořádné studio.



Zakryli stěny dehtovými papírovými pruhy a umělci tak byli na černém pozadí. Stížnosti, že tam bylo těsno, dusno a horko, daly studiu jeho jméno. Zaměstnanci mu říkali Černá Marie podle dodávky pro přepravu vězňů, takže asi víte, jaké bylo makat pro Edisona. A protože kinetograf vyžadoval hodně světla, postavili světlík a plac na kruhových kolejích, aby šel otočit ve směru slunečního svitu.



Hodili tam taky vířivku? Vířivka na střeše by byla fajn. William Dickson dělal producenta, režiséra a kameramana pro stovky filmů mezi lety 1893–1895. Většina byla s umělci dělajícími grotesky, kde stál pohyb nad dějem. Vaudeville byl zábavou od 80. let 19. stol. do 30. let 20. stol., než se rozšířilo rádio a první filmy.



Umělci cestovali, usadili se v divadle a dělali různá představení. Od hudby, komedie a akrobacie po skeče, cvičenou zvěř a ukázky z divadla. Harry Houdini, bratři Marxovi, Bob Hope a Buster Keaton dělali vaudeville. Nejslavnější estrády hrála pouze nejlepší divadla ve velkoměstech, takže je lidé z daleka nemohli vidět. To asi chytali lelky, dřepěli a bušili do orlů. Ale v promítárnách byla jedna hvězda, Silák Sandow, pouštěna vícekrát jako několikavteřinový film.



Diváci po celé zemi tak mohli zhlédnout jeho prsní svaly a libový knír. Můžu taky tak zapózovat? Zapózovat jako Silák Sandow? - Ne. - Ne? Aha, ne. Využití talentů vaudevillu dalo filmařům dost výhod. Dickson měl k dispozici jen 16 sekund a nemohl nahrát zvuk, takže filmy měly být krátké a poutavé.



Pomohla známá jména a umělci, jejichž scénky byly spolehlivé a nacvičené, stejně jako moje, že, Nicku? Navíc jich bylo dost a stálý přísun talentů uspokojoval rostoucí poptávku po obsahu. Aspoň na chvíli. Protože i když byly kinetograf a kinetoskop revoluční, jejich omezení ohrožovala Edisonův monopol na produkci a projekce. Některá jsem už zmiňoval, ale budou důležitá, tak bacha. Kinetograf byl nehybný, nemohl se přesouvat.



Byl moc velký a potřeboval elektřinu, takže jste točili jen z jednoho úhlu. Kinetograf také potřeboval dost světla, takže jste točili jen za jasného počasí. V New Jersey. Kinetoskop byl postavený tak, že se do něj mohl dívat jen jeden člověk, což je super pro introverty, ale není to pro každého. Na film jste si počkali, což omezilo počet zákazníků, kteří se chtěli podívat. Také neexistoval střih, filmy byly tedy jeden nepřerušený záběr.



Velké omezení to nebylo. V dějinách filmu vzniklo hodně skvělých filmů na jeden záběr, ale dokud nešlo stříhat, vyprávěné příběhy musely začínat a končit jedním krátkým záběrem. I přesto se film zrodil, a to díky Thomasu Edisonovi a hlavně Williamu Dicksoovi. Ať filmaři udělají cokoliv a filmy budou čímkoliv, tohle byl jejich začátek. Dnes jsme probrali dva vynálezy, kinetograf a kinetoskop, které zachycovaly a předváděly první filmy.



Mluvili jsme o tom, jak průmyslová výroba rozšířila tyto vynálezy a navždy změnila hromadnou zábavu. Představili jsme první studia a probrali, jak první filmy ukazovaly spíše akci umělců vaudeville než příběhy. Příště uvidíte první promítané filmy, a jak publikum začalo koukat na filmy společně. Překlad: Kara www.videacesky.cz