Dějiny sci-fi: Jules Verne

Tak si říkám, že jsme to měli udělat už dřív. Možná jsme tím měli začít. Základní přehled dějin sci-fi žánru. Abychom se vážně nadchli pro prozkoumávání hlubin a myšlenek stojících za sci-fi, abychom díla mohli zkoumat do hloubky, musíme se zaměřit na způsob, jakým jsou propojená a jak se tento literární žánr zformoval během posledních více než 200 let.



Tak pojďme na to. Během následujících kdoví kolika týdnů chci poskytnout celkový přehled o dějinách sci-fi žánru, od počátku po současnost. Rychlokurz, chcete-li. Aby byly díly, v nichž analyzujeme díla, co nejužitečnější, jelikož se k nim vrátíme, měli bychom začít přehledem a základními informacemi.



Je super, že žánr sci-fi se nachází v ideálním bodě. Je tu akorát tak dlouho, abychom se mohli podívat zpět na to důležité, na to, co přetrvávalo, ale zároveň ne tak dlouho, aby nám ten pohled zabral věčnost. Nebudeme postupovat striktně chronologicky, zřejmě bude užitečnější soustředit se na větší hnutí a období sci-fi žánru.



Často se překrývají nebo se rozprostírají na velkých časových úsecích. Některé věci každopádně vynecháme a jiné přejdeme, ať ušetříme čas, ale nebojte, ke všemu se vrátíme, až tenhle celkový přehled dokončíme. Pojďme tedy zahájit Extra Sci-fi… zase. Bez dalších okolků si představte svět, kde mohou stroje přenášet informace na dlouhé vzdálenosti.



Kde kočáry netahají koně, ale pohání je spalovací motory. Představte si svět, kde elektřinou poháněné lodě plují pod hladinou moře a prostředky těžší než vzduch se prohánějí oblohou. Jules Verne si je představoval všechny. To byla jeho úžasná schopnost. Tam, kde Mary Shelley a v ještě větší míře H.



G. Wells používali sci-fi, aby poukázali na morální důsledky využívání technologií, Jules Verne uvažoval o možném budoucím využití moderní vědy a hádal, jaké zázraky mohou lidé vytvořit z poznatků, které jsme o světě tak rychle získávali. Shelley je pro mě pravou zakladatelkou sci-fi, ale Verneův pohled na svět mu umožnil vztyčit jeden z pilířů sci-fi žánru, na němž bude vystavěna spousta další fikce.



V díle o Frankensteinovi jsme probrali, jak Shelley přišla s žánrem odlišným od mýtů nebo fantasy, když vytvořila místo, kde může dojít k fantastickým věcem, ale pouze v rámci toho, co je možné. Při povídání o Julesu Verneovi se budeme bavit o původci hard sci-fi, o muži, který se chopil toho, co je možné, a řekl si: „Co kdybych se tím zabýval?



Co kdybych tvrdil, že je to nejen možné, ale i pravděpodobné?“ Verne se pustil do pečlivého výzkumu, učil se od vědců a studoval tehdejší vědecké články. Jeho díla byla plná technických detailů, kvůli kterým je dnes trochu pracné je číst, ale tehdejší čtenáři je hltali. Byl prvním úspěšným autorem sci-fi příběhů. Shelley, Poe a ostatní sice se sci-fi koketovali, ale nebyli tak úplně sci-fi spisovatelé.



Někdo to možná popírá, ale všechna Verneova úspěšná díla byla sci-fi. V jeho prvním trháku s názvem Cesta do středu Země nás Verne bere na úžasné dobrodružství skrz sopku do nitra zeměkoule plného dinosaurů a obrovských podzemních moří. Přestože je to vědecky víceméně špatně, Verne zde ukázal jednu ze svých vášní a jeden z největších příspěvků sci-fi: hádanky.



Na začátku najde hlavní hrdina islandský rukopis, v němž se nacházejí záhadné staré runy v nahodilém pořadí, plný filologických vysvětlivek. Hrdinové přeloží runy do angličtiny, jen aby zjistili, že jsou také zašifrované. Zamčení v místnosti odmítali jídlo i vodu, dokud na to nepřijdou, hrdinové pracovali na rozluštění šifry.



Jeden z hrdinů zjistil, že je to transpoziční šifra, ale ne a ne ji rozluštit. Další z hrdinů, polomrtvý hlady, přišel na to, že je text psaný pozpátku a latinsky. Heuréka! Našli místo, kudy se vstupuje do středu Země. To je sci-fi hádanka. Tyto hádanky, hlavolamy zaměřené na intelekt, znalosti či technologie se vyskytují nejen ve Verneově vlastní tvorbě, ale díky němu se rozšířily po celém žánru.



Po Cestě do středu Země následovala cesta Ze Země na Měsíc. Jules zkrátka rád psal o cestách. Byla to taková jeho parketa. Když si vezmete sci-fi a fantasy od Novy po Pána prstenů, odpíchla se od toho spousta lidí. Ale tento příběh, který dnes známe hlavně díky filmu Cesta na Měsíc z roku 1902, překvapivě realisticky pojal cestu do vesmíru v době, kdy o raketách ještě nikdo moc nepřemýšlel.



Bral v potaz všechno, třeba to, jak může člověk přežít zrychlení nezbytné k průletu atmosférou, jak fungují librační body, a také, jak poukázal sám Neil Armstrong, Verne přišel na to, že nejlepší místo, odkud vyrazit na Měsíc, by bylo pobřeží Floridy.



Pokud chcete skutečnou náhodu, Verne pojmenoval své vesmírné dělo Kolumbiáda. O několik desetiletí později, aniž by chtěla odkazovat na Vernea, NASA pojmenovala vlastní raketoplán, sloužící v podstatě témuž účelu, Columbia. Verne nám také dal Dvacet tisíc mil pod mořem, knihu známou především díky cílevědomému kapitánu Nemovi a ranému popisu elektrické ponorky, ve skutečnosti je to ale nejradikálnější dílo, jaké v životě vydal.



V knize odvážně kritizuje společnost, v níž sám žil. Kritizoval imperialismus a evropskou sociální strukturu a dal nám ten slavný sci-fi prvek kurážného dobrodruha, který se raději vydává do neznáma, aby se nemusel vyrovnávat se společností. Tak jako Frankenstein i Dvacet tisíc mil odkazuje na klasiky, které dílo inspirovaly, například Odysseia.



Nemo je jméno, které Odysseus používal u Kyklopů. To pomohlo upevnit spojení mezi sci-fi a klasikou. Pak je tu samozřejmě Cesta kolem světa za osmdesát dní. Není to tak úplně sci-fi, ale inspiroval se tím moderní steampunk. A vznikla z toho perfektní hra. Dílo je však důležité proto, že přineslo myšlenku scvrkávajícího se světa.



Moderní způsoby dopravy a komunikace umožňovaly zkoumání různých společností a jejich míšení způsoby v literatuře do té doby neznámými. Tato myšlenka položila základy pro spousty dalších sci-fi příběhů. Ještě je tu jedna Verneova kniha, která stojí za zmínku. Paříž ve dvacátém století. Verneův nakladatel knihu odmítl za jeho života vydat, byla prý moc radikální.



Kniha nebyla vydaná až do svého znovuobjevení v roce 1994, 131 let poté, co ji Verne napsal. Pokud jste Verneův fanoušek, mrkněte na ni. Ukazuje nám, jaký spisovatel mohl Jules Verne být. Je to vlastně jeden z jeho prvních románů, ponurá dystopie, která varuje před hrůzami ve společnosti, jež by mohly přinést technologie, které předvídal.



Je to jedno z jeho nejlyričtějších děl a podle mě i jedno z nejpromyšlenějších. Navíc je zajímavé si představit, co by se stalo, kdyby ho mohl vydat. Zkombinoval by Verne hard sci-fi s kritikou společnosti a směroval tím žánr někam úplně jinam? To se nedozvíme, ale příště se podíváme na autora, jenž do sci-fi kritiku společnosti skutečně přinesl, a to ve velkém měřítku, H. G. Wellse. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz