Pán prstenů: Návrat králeExtra Credits

„Same, když jsou věci v nebezpečí, někdo se jich musí vzdát, musí je ztratit, aby ostatním zůstaly.“ Obětování a vykoupení. Jak se příběh Pána prstenů chýlí ke konci, začínají tato dvě témata rezonovat. A jak věci začínají temnět, dávají nám tyto věci naději. Tolkien nám tato témata předkládá v poslední knize pořád dokola.

Od poslední bitvy Mrtvých z Šeré Brázdy až po Théodenův poslední útok nebo Glumův pád. Vidíme, že ti, kteří upadli, kteří nějak selhali, byli svými činy vykoupeni. Každá z těchto obětí, a i další objevující se v knize, se však mírně liší. Každá nás učí něco jiného. Ale než je probereme, nelze nezmínit tuto část knihy bez Tolkienova katolicismu.

Tento motiv obětování a vykoupení, pokání a odpuštění, vychází přímo z Tolkienova katolického života. Jeho názory a to, co chce vyjádřit, jasně odrážejí jeho celoživotní přesvědčení. Ukáže nám, že obětování je cestou k vykoupení, že odpuštění nevyžaduje jen uvědomění, přijetí nebo přestat konat špatné, nýbrž nějaké odčinění, které člověka vykoupí.

Zde ale ukazuje morální srdce své víry, aniž by, jak to udělal C. S. Lewis, přinesl také určité duchovní nebo biblické prvky své víry, díky čemuž zkoumal téma z více úhlů a přemýšlel o něm mnoha způsoby. Nejdříve tu máme Mrtvé z Šeré Brázdy, starobylé království, které přísahalo chránit Gondor, a tak z nich Isildur udělal prokletím nemrtvé, dokud je jeden z jeho potomků nezavolal splnit svou přísahu. Aragorn je vyzval, aby vykonali přesně to.

Naplnit přísahu pomoct gondorským králům, které tak dávno opustili, a když tak učiní, jsou osvobozeni od své kletby a opustí svět. To v knize představuje první formu pokání. Pokání skrze zvrácení vašich špatností. Zde se Mrtví z Šedé Brázdy dopustili konkrétního zločinu. Porušení přísahy. Neustále ale můžeme zvrátit to, co jsme udělali, vrátit, co jsme ukradli, nebo někomu říct pravdu, které jsme se dříve vyhýbali.

A nyní mají Mrtví druhou šanci, aby dodrželi svou přísahu. Tolkien nám o vykoupení říká, že všichni máme občas slabou chvilku, ale pokud dokážeme překonat naše slabosti a napravit naše chyby, vykoupení je možné. Ačkoli v případě Mrtvých přichází vykoupení po několika set letech, ale darovanému koni na zuby nehleď, navíc je to síla.

Pardon, zpátky k věci. Poté je tu Théoden, vládce Rohirů. Théodenovy zločiny nelze jen tak odčinit, protože neexistuje žádný čin, za který by se kál. Spíše se vzdal svých povinností a byl ovlivňován lháři a patolízaly, kteří jeho lidu tolik ublížili. Jeho činy tomu musí odpovídat. Musí být statečný tam, kde byl zbabělý.

Být vůdcem tam, kde věci zanedbával. Být silný tam, kde byl kdysi líný. A musí to udělat, i když ví, že cena může být vysoká. Nakonec, když se plně odevzdá tomu, co kdysi opustil, je vykoupen. Nebude znám jako Théoden Zbabělý, ale jako Théoden Proslulý. A bude pamatován jako ten, kdo se postavil Černokněžnickému králi. A zde přichází druhá forma vykoupení knihy.

Žít zcela jinak. Přestože Théoden nemůže odčinit to špatné, může být vykoupen tím, že se změní, tím, že bude mít kladné vlastnosti, které mu předtím nic neříkaly, a musí se těchto vlastností držet, ne když ho nestojí nic, ale když ho můžou stát vše. A pokud to zvládne, jeho vykoupení může být úplné. A pak je tu Glum.

Všichni víme, že jeho zločinů je spousta, mimo jiné i vražda, ale je také závislý, který nedokáže svou závislost ovládat. Vidíme, jak chce být celou dobu lepší, ale tento boj příliš nezvládá. A zde bychom mohli vidět třetí druh vykoupení. Vykoupení skrze jediný, veledůležitý čin. Na samém počátku Pána prstenů Gandalf říká Frodovi: „Srdce mi říká, že Glum má ještě sehrát nějakou roli, dobrou či zlou, než bude konec, a Bilbova lítost možná rozhodne o mnoha osudech.“ A toto je vyprávění.

Je to dvojité napomenutí. Říká nám, abychom nepodceňovali ty, které vidíme jako méněcenné, a litovali ty, kteří nemohou uniknout svému vlastnímu hříchu. A tato poslední část je důležitá. Protože Tolkienův plán je zásadní v tom, že Glum chce být lepší, i když se Glum příliš nezmění tím, že vykonává dobré skutky, může být vykoupen dvěma věcmi.

Za prvé, chce být lepší, než je. A za druhé, ve chvíli nejvyšší nouze udělá to, co by někteří považovali za správné. Momentík, komentátoři, vím, že druhý bod je sporný, protože jistě, ukousne Frodovi prst, ale nikdy jsem neviděl ten poslední čin jako zcela záměrný, jinak to kazí mnoho z knihy.

Když si vezmete všechny chvíle, kdy se Glum snažil být dobrý, jako přípravu na konec, tak když Frodo váhá a začíná být ovládán věcí, která zkazila Gluma, Glum, velice očekávaně, zasáhne. A i když možná neúmyslně, obětuje se sám, aby udělal to, co Frodo nedokázal.

Myslím, že Tolkien říká, že chtít být lepší a dokázat to velkou obětí ve chvíli, kdy je to nejdůležitější, a pomoct lidem okolo vás, může být také určitým vykoupením. A nakonec je tu Aragorn, který vede útok na Černou bránu, aby zaměstnal Saurona a hobiti měli šanci, navzdory tomu, že ani neví, jestli jsou hobiti stále naživu. V této knize vypadá útok beznadějně, téměř jistá smrt pro všechny, a přesto celá armáda pokračuje.

Chce dát šanci lidem, které nikdy neviděla, aby lidé, které nikdy neuvidí, měli šanci na lepší život. Stejně jako ta Gandalfova, i tato oběť má vykoupit ostatní, ztělesňuje samotnou teologickou myšlenku, že skrze sebeobětování je možné svět vykoupit. A i když teď jen hádám, myslím, že je to i Tolkienova naděje. Žil ve velmi temných časech lidských dějin a myslím si, že tímto textem chtěl vidět cestu ven, cestu zpět.

Chtěl vidět vykoupení jako něco možného a o co by se mělo usilovat. Chtěl nám ukázat, že i v nejtemnějších časech existuje naděje. I pro ty z nás, kteří se dostali do spárů zoufalství a temnoty, lze se vykoupit, pokud tuto temnotu odmítneme a postavíme se jí čelem. Koneckonců, jak řekl Gandalf ke konci knihy: „Můj čas minul.

Už není mým úkolem napravovat věci ani v tom někomu pomáhat. A vy, moji drazí přátelé, žádnou pomoc nepotřebujete. Už jste vyrostli. Ano, vyrostli jste pořádně, patříte mezi velké a už se o nikoho z vás ani trochu nebojím.“ Snad myslí i nás. Překlad: Kara www.videacesky.cz