Pán prstenů: Společenstvo prstenuExtra Credits

Cesta začíná. Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže. To jsem vždycky chtěl říct. Pokud se odhodláme probrat Pána prstenů v sérii science fiction, je to opravdu nejdále od našeho tematického domova?

To bych neřekl. Hlavně proto, jak ovlivnil pozdější autory science fiction. Nejenže by vám dalo zabrat najít autora sci-fi, který ho nečetl, ale je tu tolik zvyklostí, které se staly základem žánru a našly si cestu do našich myslí díky Pánu prstenů, že na ně občas zapomínáme. A jedna z těchto zvyklostí přichází hned na začátku. Jasně, ne na začátku Zpěvu Ainur, ale na začátku Pána prstenů samotného, na dlouho očekávané oslavě.

V úvodní kapitole knihy se Bilbo připravuje na oslavu svých 111. narozenin, na jejímž konci se vypaří z Kraje, doslova i obrazně. Ale než odejde, tak předá Jeden prsten Frodovi. Toto je symbolický a tematický okamžik, který určí nejen směřování knihy, ale pomůže nám pochopit něco, co chce Tolkien prozkoumat. Míjení generací. Předávání světa jednou generací té druhé.

Celý Pán prstenů má v sobě melancholii, smutný, tesklivý pocit. A toto téma předávání je jedním z hlavním důvodů. Jak vidíme zde a o pár kapitol později, až se elfové vypraví na západ a opustí Středozem, námět Pána prstenů říká, že aby se další generace mohla osamostatnit a převzít otěže světa, musí předešlá generace odejít, musí se vytratit z příběhu, ale než předá pochodeň, musí předat své dary, to, co získali cestou, aby pomohli svým nástupcům.

Některé z těchto darů jsou břemenem, jako prsten, některé dárky jsou upřímné, jako košile z mithrilu nebo Elfkamy, a některé jsou památeční, jako krabička se zemí, ze které vyroste poslední mallorn. Ale při předávání těchto darů se předchozí generace snaží předat také kus svého světa.

Svět, který už nemůže existovat, svět, který se musí rozpadnout a být přetvořen další generací, aby si ho udělala sama. A celý příběh je vlastně o jedné generaci světa, která se snaží napravit chyby minulosti, které zdědila. Ale aby to nebylo tak černobílé, Tolkien nám také ukazuje poslední z předchozí generace, kdy si někteří uvědomují, kolik škody jejich samolibost způsobila, a tak se to snaží ještě napravit.

Toto téma předání pochodně, změny generací, bylo vyzdviženo v žánru fikce právě Tolkienem. Před ním a možná v době, kterou prožil, se toto ve sci-fi ani fantasy neobjevilo. Ale když nám to Tolkien přinesl, přinesl s sebou další téma, které se stalo základem sci-fi. Pokles generací. Tolkien se jako velký učenec mytologie chytil tématu z mnoha mýtů, a zejména v řeckém mýtu.

Pokles světa. Myšlenka, že svět prochází věky, a jak tyto věky plynou, mizí z něj určitá vitalita. Životy se zkracují, hrdinové se stávají slabšími a lidé se soustředí více na materiální svět než na duchovno a magično kolem. Vidíme to u elfů, vidíme to u zkracujícího se života númenorejských králů, vidíme to v říši, kde byly temné síly potlačeny velkými armádami, ale teď všechna naděje spočívá na jedné z nejméně zaujatých ras.

A když Tolkien prozkoumával tyto myšlenku, nečerpal jen z řeckých období člověka, ale hlavně u Númenorejců z jeho vlastního Starého zákona, kde průměrná délka života od Matuzalémových úctyhodných 969 let klesla během generací k délce průměrného člověka. Ale i při čerpání z tohoto nápadu „poklesu světa“ je Tolkien záměrný.

V Tolkienově díle je to silnější než v těch, která z Pána prstenů vycházejí, protože Tolkien to nepoužívá jen proto, že je to super nápad, ale spíše kvůli propletení s některými dalšími tématy. V této knize opouští velikost svět a nás má mrzet, co bylo ztraceno. A přesto máme ústřední téma odchodu generací a svět, kde větší generace nechaly své problémy vyřešit nižší generace. Během toho poukazuje na lež myšlenky tohoto velkého věku, nebo jak bychom řekli, starých dobrých časů.

Ale zároveň si čtenář uvědomuje, že se s odchodem této generace něco ztratilo, že jsou věci, které stojí za zachování a chránění, které naši předci vybudovali. Vlastnosti a ideály, o které můžeme přijít, pokud si nevzpomeneme a nepokusíme se je uchovat. Jak se tím Tolkien prokousává, což mimochodem neplánoval, když začal psát, je jasné, že i když neměl zápletku, toto jsou témata, která chtěl prozkoumat.

Od předání prstenu až k odkazu Černých jezdců, od Toma Bombadila až k Mohylovým vrchům, od představení pěší poutě z Roklinky a Posledního domáckého domu. Tato témata o míjení generací a poklesu světa jsou v první knize Pána prstenů všudypřítomné. A toto téma, tento úpadek lidstva, bude převládat v dystopické a postapokalyptické science fiction, kterou uvidíme v příští sérii.

Ale až si příště promluvíme o Duně, ten pocit ztracených věcí přetrvá. A lidstvo snažící se stát, čím kdysi v mýtech bývalo. Také se dostane do popředí míjení generací jak ve Star Wars, tak v sérii Rudého Marsu. Ale to je jen pár témat, které nám Tolkien dal. Tak přijďte i příště, moji miláškové, až přijdou Dvě věže a probereme, jaké radikální myšlenky čekají tam.

Překlad: Kara www.videacesky.cz