Bielefeldské spiknutí

Vítejte ve městě, které neexistuje. Aspoň se to říká. Tohle je Bielefeld na severozápadě Německa. Od roku 1994, kdy se na internetu virálně rozšířil vtip… I když viralita tehdy ještě neexistovala, ale od té doby mají v německu nesmrtelný vtip o bielefeldském spiknutí. Prý je to vymyšlené město. „Znáte někoho z Bielefeldu?“ ptávají se lidé. „Byli jste tam?“ Většina lidí řekne, že ne. „Tak jak můžete vědět, že existuje? Že si to jen někdo nevymyslel?“ Víra je neskutečně silná věc. Bielefeldské spiknutí je vtip, který všichni znají, takže se na něm dá dobře ukázat, jak skvěle umí mozek racionalizovat. Vsadím se, že přímo vy dokážete během chvilky odmítnout jakýkoli důkaz, že to město existuje. Mapy? Zfalšované. Fotky? Taky. Videa? Natočené jinde nebo pokročilá grafika. Někdo ho navštívil? Zkreslené vzpomínky, složité lsti… Určitě byste na něco přišli. Každá skupina lidí, bez ohledu na velikost, má vlastní reference, vtipy, znaky, které ji definují. Od vtipů, které chápete jen vy a vaši přátelé, až po skupiny milionů lidí, kteří sdílí třeba rick-rolling. Nebo celý německý národ, který má Bielefeld. Nejspíš jsem trochu zkomolil jméno i celý ten koncept, protože nejsem Němec. Když skupiny pojí přesvědčení, je to velmi silné. Náboženství nebo ateismus, politika, stranická nebo názorová, nebo víra v konspirační teorii… Lidé se identifikují s těmi, co mají stejné názory. A pak své názory upravujeme. Pomalu a nevědomky měníme názor, abychom byli jako ostatní a upřednostňovali podobnost. Sociální psycholog Henri Tajfel v 70. a 80. letech experimentoval s tzv. paradigmatem minimálních skupin. Nejmenší znak, který dokáže spustit uvažování my versus oni. Ukázalo se, že stačí úplně cokoli. Tak by možná bylo dobré občas opustit svou bublinu, ve které žijeme, vcítit se do lidí, kteří jsou jiní než my, a zamyslet se, jestli se třeba v něčem nepleteme. Protože kdo ví, třeba jsem součástí spiknutí. Překlad: jesterka www.videacesky.cz