Možná by měli boháči zase stavět obří fontány

Poslechněte, mám nápad. Pokud máte spoustu peněz, je samozřejmě správně pomoct ostatním lidem a světu, ale velmi bohatí lidé asi utrácí peníze taky, aby se vytahovali. A já mám dojem, že pokud to tak bude, bylo by fajn, kdyby byly v módě zase takovéhle věci. V angličtině je sousloví „vodní prvek“ docela malebné, představíme si malou fontánku nebo potůček tekoucí k jezírku, prostě malé bublající rozptýlení, které ozvláštní zahrádku.



Ale v němčině se to jmenuje „Wasserspiele“, doslova „vodní hry“. Kdybyste patřili k bohaté německé šlechtě před 300 lety, mohl by k tomu u vás patřit obří park v horách, sedmitunová, 11metrová socha Herkula a fontána, která je 50 metrů vysoká. Tohle jsou vodní hry v Bergparku ve Wilhelmshöhe, jsou památkově chráněny.



Místní fontány a vodní prvky pohání jen gravitace a jsou ovládané mechanismy v podzemním potrubí, které je místy staré staletí. Tady jsme u Neptunova bazénu, to je spodní část barokních vodních her. Herkules, kterého vidíte nade mnou, je starý 300 let, to je první část systému, který tu vystavěli. Další šlechtici pak vystavěli spodní část, romantické vodní hry. V některých úsecích máme pořád 300 let staré trubky, ale většina už někdy byla vyměňována.



Ale ta technologie se za 300 let nezměnila. Nemáme tu žádnou pumpu ani elektřinu, všechno je poháněné pouze gravitací a ovládané ventily, které otevíráme a zavíráme. Až uvidíte toto video, budou vodní hry na léto otevřené veřejnosti, ale dnes jen testují. Pár turistů bylo na správném místě ve správný čas, ale ohlášené to nebylo.



I když trochu dopředu se to vědělo, protože nejprve spustili kaskádu nahoře. Ale rozhodně jsem nečekal ten zvuk. Ženoucí se voda před sebou tlačí vzduch, který je veden trumpetami v rukou heroldů. Ten hluk je neskutečný, je to siréna, která 300 let oznamuje všem lidem v parku, že začínají vodní hry. V zimě jsou všechny bazény prázdné, aby mráz nic nezničil.



Na začátku dubna začneme všechno čistit a naplňovat bazény. Následují první testy, abychom včas před 1. květnem zajistili, že všechno funguje. Voda prochází několika místy, která jsou od sebe pár minut chůze. Vždy je ručně vypuštěna v určitou danou dobu. Po kaskádách jsou umělé vodopády, potom mostek, který vede k velkému akvaduktu.



Mohutný proud vody stříká vodní pěnu. A lidé, kteří se přišli podívat, vodu sledují z místa na místo, vždy čekají, až bude voda vypuštěna. Předpokládal jsem, že je to prostě velká řeka s pár úpravami, ale bylo to stavěno ve více fázích a různými majiteli, takže je to samozřejmě složitější. A celé to končí zde, u 50metrového vodotrysku.



Vodotrysk vzniká pouze díky přírodnímu tlaku. Hodinu před představením ho pomalu naplníme, protože jinak by staré trubky ten tlak nevydržely. Potom při představení se prudce uvolní páčka, načež fontána vyrazí do výše 50 metrů. Celý systém je zásobován ze dvou zdrojů. Barokní část, kterou vidíte za mnou, má vodu z hory Essigberg a romantický úsek ve spodní části čerpá vodu z bývalých důlních šachet.



Díky tání sněhu a dešti se naše nádrže přes zimu naplní. Když voda při představení proteče korytem, je pro nás ztracená, nepumpujeme ji zpátky nahoru. Neříkám, že by bohatí lidé spíš měli stavět takové věci než dávat světu jídlo a bydlení nebo přispívat na charitu.



A možná to nemusí být vodotrysky, ale jiné hmatatelné umění, ale neubráním se pocitu, že pokud někdo utratí moře peněz, aby světu ukázal, jak je bohatý, mohl by udělat něco velkolepého a zábavného, co vydrží celá staletí. Překlad: jesterka www.videacesky.cz