Středověký šlapací jeřábTom Scott

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 5
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:53
Počet zobrazení:4 188
Tom Scott vám představí technologii, která vznikla už v antickém Římě a využívala se na stavbách i ve středověké Evropě. Se šlapacím jeřábem se setkal na hradě Guédelon, který představuje pokus experimentálních archeologů vystavět hrad přesně podle postupů a s technologiemi ze začátku 13. století.

Přepis titulků

Už více než 25 let se ve Francii buduje středověký hrad. Místní stavitelé využívají technologie, které historicky co nejpřesněji odpovídají 13. století. Hrad Guédelon spojuje experimentální archeologii a turismus. Technologie, které zde znovu objevují, budou použity při rekonstrukci Notre-Dame. Ale mě tady zajímá konkrétní technologie, kterou jsem neznal a která mi připadá jako fikce z Asterixe nebo Flintstoneových. Je to šlapací jeřáb a skutečně se dříve používal.

Nejsem archeolog ani historik, takže vám o hradu i jeřábu poví někdo jiný a já zatím dojdu pro nějaké kameny a naučím se jeřáb používat. Když tvrdíme, že stavíme středověký hrad, musíme upřesnit, které období středověku nás zajímá. Vybrali jsme si 13. století, přesněji řečeno jsme si určili, že základní kámen byl položen roku 1228 a každý rok k tomu přidáváme. V tuto chvíli je tedy na naší stavbě léta páně 1253.

Jaká technologie byla tehdy k dispozici, zjišťujeme z různých zdrojů, ilustrovaných knih, vitráží, finančních záznamů a samozřejmě spolupracujeme s archeology a kastelology. Všechny získané informace pak zvažujeme, když rozhodujeme, jak hrad postavit. Někdy ty techniky známe, nikdy nevymizely, jiné jsou ale zcela zapomenuté a musíme je kompletně obnovit. Dostavba hradu potrvá ještě asi 10 let, dohromady tedy zhruba 35 let.

To je v porovnání se středověkem velmi dlouho. Je to i proto, že je stavba otevřena veřejnosti, takže polovinu doby kolegové nepracují a vysvětlují návštěvníkům, co děláme. Toto je jednomístný šlapací jeřáb. - Tohle patří nahoru? - Ano, dodáme na věž kameny, abychom ji mohli postavit. - Dobře. - Říkáme, že stavíme hrad ze 13. století, ale bezpečnost práce je rozhodně stejná jako ve 21.

století. Na stavbě jsou anachronismy. Máme helmy, zpevněné boty, ochranné brýle, pro práci s pískovcem také roušky. Veškeré lešení je vyztužené. Nesnažíme se vyzkoumat, kolik lidí by při tom ve 13. století zemřelo. Pozor na záda. Hrad, který tu stavíme, by nejspíš patřil nižšímu, místnímu a docela skromnému šlechtici.

Není to královský hrad. Sloužil by jako obydlí rodiny, ale měl by i obranné prvky. Padací mříž, otvory pro vroucí vodu a šípy, cimbuří. A to ačkoliv pravděpodobnost útoku by byla ve 13. století velmi malá. Ta opatření dál zůstávala. Člověk nikdy neví. Nejsou tam žádné moderní kladky a tak. Jde jen o rozdíl průměru téhle osy a toho kola. Ano.

Je to náročné zhruba jako vyjít pět poschodí. Když ujdeš deset metrů, znamená to jeden metr vzhůru. Takže jako obří převodovka. Máme několik jednomístných šlapacích jeřábů, ale také máme jeden dvoumístný. Ten má tu výhodu, že ho lze otáčet o 360°. Díky tomu náklad vyzvedneme z lomu a poté stroj otočíme a vyložíme náklad přesně tam, kde ho zedníci potřebují. Dvoumístný jeřáb má nosnost zhruba 500 kilogramů.

Ten jednomístný má poloviční výkon, takže zhruba 250 kilogramů. Takže zvedám 200 kilogramů? - Tak jo. Dobře. - 150 nebo 200. Bezpečnost je samozřejmě zcela zásadní, proto máme člověka, který stroj může zabrzdit, aby se v něm někdo neroztočil jako v pračce. Další osoba jeřáb dole nakládá a poté máme vedoucího té činnosti, který kontroluje, jak daleko je potřeba ještě jít, protože to člověk pracující uvnitř stroje nevidí.

Je to pečlivě řízený proces. Tato technologie je z doby antického Říma, ale ve 13. stol. se tak stavěly katedrály. A to víme proto, že se středověké jeřáby našly v krovech katedrál. Například v katedrále v Canterbury. - Ty budeš brzdit? - Ano, hele. Takhle je to zabržděné, vidíš?

Takže se to zastaví kvůli tření. Nemáme důkaz o systému brzd na středověkých jeřábech, ale z bezpečnostních důvodů jsme brzdy vyvinuli. Ale přinejhorším prostě přestanete chodit. - Dobře. - Tak běž dovnitř. Pozor na hlavu. A teď se to nehne, protože je to zabržděné. Snaž se dívat na jeden pevný bod, to pomáhá. - Jasně, kdybych se díval sem…

- Byla by to horská dráha. - Připraven? - Připraven. - Tak jo. Jdi. - Prostě mám jít. A koukat se stranou, když se dívám dopředu, je to matoucí. Musím se koukat tam. Jenom tam. - Ale funguje to! - Je to tak. Už chápu ten pevný bod. Chvíli jsem se koukal dopředu a dělalo se mi špatně. Je to jako chůze do prudkého kopce.

Ale čím rychleji jdu, tím rychleji se to točí a tlačí mě to dozadu. Ujdu toho víc, ale je tam riziko, že se bouchnu hlavou do té osy za sebou. Je to celkem práce, kdyby vás to zajímalo. Tyto stroje jsou pro stavbu naprosto nezbytné. Bez nich bychom hrad takto rychle nevybudovali. Každý den díky nim vyzvedneme zhruba tři tuny materiálu. A je to.

Dobře. Zastav! Gratuluji! K první zkušenosti se středověkým jeřábem. Děkuju, ten potlesk od turistů jsem tak úplně nečekal. Tleskají vždycky. Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Podobný jeřáb máme i u nás nad Vltavou :) Jeřábníkem na Jakobínce

60

Odpovědět

Nejen tam, krom toho Rožmberku se už před tím použil na nějakém hrade, tuším že na Kokoříně, ale nevím jistě na kterém. Také na rekonstrukci, Tam myslím zůstal i po rekonstrukci.

00

Odpovědět

tak to je nářez

40