Jak škeble chrání pitnou vodu ve Varšavě

Za ty roky, co tvořím videa, mě kontaktovala spousta lidí, kteří tvrdili, že kvalitu vody ve Varšavě kontrolují a testují škeble. Varšava prý neustále posílá vzorek pitné vody k mlžům, kteří získávají potravu filtrací vody. Když je znečištěná, instinktivně se zavřou. To rozeznají senzory a spustí poplach. Já tomu nevěřil, přišlo mi to divné. Články, které jsem k tomu našel, mi taky nepřišly věrohodné. Výzkumné části mého mozku se to vůbec nelíbilo.



Byl o tom natočen umělecký dokument, spousta stránek mluví o jeho závěrech, ale zmiňují to jen jako zajímavost. Připadalo mi, že to je nepochopený vtip nebo výmysl, který se vymkl kontrole, a anglofonní země tomu uvěřily, protože to bylo zajímavé a neškodné. Takových falešných tvrzení je spousta a lidé je vědomě nebo omylem šíří. Nebo možná takové senzory existovaly, ale jen jako experiment. Teď jsem ale ve Varšavě ve slavné budově uprostřed řeky a polský tým mi ukazuje, jak to tu chodí.



Spoustu věcí z bezpečnostních důvodů nemůžeme točit. Tady uvnitř mají kritickou infrastrukturu, navíc je tam moc velký hluk. Ale s radostí můžu říct, že ty mušle opravdu existují a chrání Varšavu. Ale je to trochu složitější. Varšava získává vodu z řeky Visly, je to povrchová voda. Pokud by se ukázalo, že je v té vodě toxická látka, nesmíme dopustit, aby se znečištěná voda dostala k obyvatelům. Proto je nutné zahájit speciální proceduru a naše laboratoře zahájí řadu testů, abychom našli příčinu znečištění vody.



Na to máme maximálně dva dny. Ten poplach se zatím nikdy nespustil, ale pro bezpečnost vody je ten systém zásadní. Důležité je, že ty škeble nejsou jediná ochrana. Nejsou ani nejdůležitější. Tohle je moderní úpravna vody, která obyvatele chrání pomocí senzorů z 21. století. Škeble doplňují komplexní ochranu, o jedno poplašné zařízení víc.



Jako když jsou na letišti cvičení psi a zároveň se používají moderní senzory. Škeble odchytíme ve velmi čistém jezeře. Potom je přesuneme do laboratoře, kde se více než dva týdny aklimatizují. Zároveň je také kalibrujeme, i když to možná zní zvláštně. Zjišťujeme, při jakém úhlu je škeble zcela otevřená a při jakém zavřená. To je důležité, abychom správně interpretovali data. Do akvária umístíme osm jedinců a připevníme je na takové podstavce, ve kterých je zároveň nainstalovaná sonda, která přijímá signály ze senzoru připevněného na ulitě každé škeble.



Připevňujeme je speciálním lepidlem, které je pro zvířata zcela bezpečné. O tři měsíce později škeble vracíme do přirozeného prostředí. Víme, že je to nijak nestresuje, takže nám na našich „kolezích“ záleží. Jak poznáme, že se s vodou něco děje?



Pokud se ve stejnou chvíli šest z osmi jedinců zavře na delší dobu než čtyři minuty a zároveň spadne průměrná míra otevření pod 25 %. Tady vidíme, že většina škeblí je teď velmi aktivní, ale průměr jejich otevření je nyní kolem 72 %. To znamená, že je bezpečné vodu pít. Říká se tomu biomonitoring a ukázalo se, že se používá i jinde. Něco podobného používají další vodárny v Polsku a jedna v Minnesotě v USA.



A pravděpodobně další, které jsem nedohledal. Mohu tedy říct, že se moje intuice mýlila, škeble v této budově opravdu pomáhají chránit Varšavu. Překlad: jesterka www.videacesky.cz