Jakou barvu má moje mikina?Tom Scott

Hned na začátku si vyjasníme ty očividné problémy: ano, jsme ve 3. měsíci třetího britského lockdownu, nutně potřebuji ostříhat a takhle ze strany fouká, takže s tím tady nahoře se musíme smířit. Podle výrobce je moje mikina šedá. Vybral jsem co nejobyčejnější barvu, aby se netloukla s pozadím a nesplývala se zeleným plátnem. I když, pokud stojím pod zataženou oblohou, jsou ty záběry občas trochu mdlé.

Když ale v takové situaci porovnám barvu mraků a barvu mé mikiny, vypadá ta mikina malinko modrá. Nebo fialová? V těch náhledech se to trochu liší. Není to vždycky ta samá mikina, mám jich víc, ale jsou identické. K pochopení té kouzelné mikiny musíme vysvětlit, jak funguje vnímání barev, a taky něco z historie praní.

Nejprve základy, které už asi znáte ze školy. Elektromagnetické záření je spektrum, kam patří rentgen, mikrovlny, rádiové vlny nebo viditelné světlo. Rozdíl mezi těmi druhy záření spočívá ve vlnové délce. Vzadu v oku máme tři druhy speciálních buněk zvaných čípky, každý z nich reaguje na nějakou výseč délky vlnění. A velmi příhodně to jsou ty vlny, které atmosféra snadno propouští. Není to úplně přesné, v citlivosti se trochu překrývají, ale zhruba odpovídají barvám červené, zelené a modré.

Takže když záření registrují tyto buňky, ale tyhle ne, uvidíte modrou. Když vlnění zachytí tyto dva druhy a ten třetí ne – magenta. A pokud reagují všechny tři druhy, uvidíte bílou nebo šedou. Ale nesmíte zapomínat, že barvy nejsou skutečné, jsou to zážitky, filozofové jim říkají qualia, váš mozek si barvu sám vytvoří na základě signálů od receptorů.

Podle kontextu můžete stejnou vlnovou délku vnímat různě, a to i ve stejnou chvíli. S tím si hraje řada optických iluzí. Vnímání barev nezáleží jen na vlnových délkách, ale na porovnání, což kamera nedělá. To vám teď budu demonstrovat na bílé zdi. Natáčím za denního světla a kameru mám podle toho nastavenou na jasné sluneční světlo.

Existuje oficiální definice průměrného slunečního svitu, je to Illuminant D65 a odpovídá poledni v západní Evropě. Pokud chcete strávit hodiny bádáním v oblasti teorie barev, kterému bych nikdy nerozuměl, můžete se odrazit od těchto pojmů. Ve zkratce jde ale o to, že tahle zeď je bílá, takže by i z vaší obrazovky měla vycházet bílá. Když se ale vrátím večer, zapnu umělé světlo a nezměním nastavení kamery, vypadá ta zeď velmi žlutě.

Umělé světlo v sobě totiž obvykle mívá méně modré. Možná imituje oheň v krbu nebo světlo svící, aby to bylo příjemnější, nebo tak zkrátka fungovaly první žárovky. Tomu rozdílu mezi žlutou a modrou se říká barevná teplota. Žlutá a modrá jsou doplňkové barvy, když jednu odstraníte, uvidíte víc druhé. Když pracujete s kamerami, musíte si na barevnou teplotu dávat pozor, protože barvy na obrazovce nemají žádný kontext.

Diváci jsou zvyklí vnímat určité vlnové délky na obrazovce jako bílou bez ohledu na osvětlení místnosti, takže barvy videa se musí upravit, aby vám ta zeď připadala bílá. Teď jsem neměnil osvětlení pokoje, jen nastavení kamery, respektive editačního programu. Když ale ta nová nastavení aplikuji na denní světlo, vypadá to tady velmi modře.

Aby bylo jasno, pro mě osobně je celou dobu zřejmé, že je to bílá zeď, protože mozek si barvu vytváří podle kontextu. A proto vypadá moje mikina šedá proti barevnému pozadí, aspoň tak barevnému pozadí, jaké najdete na britském venkově před příchodem jara, ale proti šedému nebo bílému pozadí to tolik neplatí. Roli tu totiž hraje další faktor. Když máte oblečení zbarvené do žluta, vypadá špinavé, staré. Obvykle je totiž nažloutlé oblečení opravdu špinavé nebo staré.

Dříve se běžně prodávalo modřidlo na prádlo, s moderními avivážemi už se nepoužívá, v obchodě jsem ho nenašel, nicméně to prádlo lehoučce obarvilo namodro. Když bude vaše košile velmi jemně do modra, může to ošálit zrak, aby si myslel, že je ta košile čistší, bělejší než skutečně bílá košile člověka, se kterým soutěžíte o povýšení v práci. Takže když výrobce prodává šedou mikinu, bude zákazník vypadat lépe a mít ten produkt radši, když bude maličko do modra.

A já osobně, když nastavuji barevnou teplotu u videí, preferuji nastavit to malinko více směrem k modré. Částečně kvůli mikině, trochu proto, že se mi to líbí. Řekl bych, že ta mikina je šedá, i když asi trochu do modra. Je to subjektivní. Ale existuje způsob, jak se dobrat objektivní odpovědi. Kalibrovaný barevný senzor. Nasvítí mou mikinu velmi specifickým množstvím světla a změří vlnové délky, co se odrazí do senzoru.

Takže mi dá kalibrované číslo barvy a navíc ji přiřadí k popisu, který pro barvy využívají výrobci barev. To znamená, když to vyzkouším na této rezervní mikině, dozvíme se, že její barva je: Ametystová obloha. To mi asi moc nepomohlo. Překlad: jesterka www.videacesky.cz