Slepice, které zachraňují životyTom Scott
5
Na australském venkově mají pracovníci hygieny k dispozici „strážné slepice“, které fungují jako systém včasného varování před nebezpečnými infekčními onemocněními. Jak to funguje, vysvětlují Tom Scott a Tony Burns, seniorní pracovník hygienické stanice ve státu New South Wales.
Přepis titulků
Sousloví „strážná slepice“ zní trochu šíleně, uznávám, tyhle slepice v australském Griffithu nedrží žádnou hlídku, jsou to prostě slepice. Ale pomáhají chránit místní obyvatele před řadou ošklivých nemocí. Třeba před Murray Valley encefalitidou neboli MVE. Ta infikuje zvířata i lidi a přenáší ji komáři. Neexistuje na ni léčba ani očkování, způsobuje horečky, ale asi každý 1000.
případ je vážný, může vést k poškození mozku nebo i úmrtí. Pokud se virus začne šířit mezi zvířaty, mohou ho komáři snadno přenést i na člověka. Proto by bylo velmi užitečné, kdyby existoval systém včasného varování. Momentálně máme 8 hejn, v každém je 15 slepic. Obvykle je pořizujeme na začátku sezóny, kdy jim je 9–14 týdnů. Krmíme je a také kladou vajíčka. To je takový bonus pro pečovatele, může si ta vajíčka nechat. V ideálním případě by se rozšíření viru měřilo u divokých zvířat, kde se mu daří, ale to by znamenalo chytat a testovat divoká zvířata.
To není praktické. Takže raději slepice. Nemohou onemocnět MVE ani podobnými chorobami, ani je nepřenáší. Ale i přesto tvoří protilátky, když se nakazí. Odborně se tomu říká sérokonverze. Tyhle slepice tráví celé dny venku, proto je hodně štípou komáři. Každý týden všem slepicím odebereme trochu krve.
Slepice odchytneme a potom odebereme krev, pomocí lancety se zpod křídla odebírá malá kapička krve a přenáší se na proužek savého papíru. Slepice jsou označené páskou na noze, takže víme, k jaké z nich vzorek přiřadit. Potom to posíláme do laboratoře v Sydney, kde probíhají testy na různé viry, co se šíří kvůli komárům. Důležité je také měřit množství komárů, ale nestačí to.
Potřebujeme monitorovat nějaký zdroj, který nás varuje rychleji. Od slepic přijde varování během několika týdnů. Když zaznamenáme sérokonverzi, kontaktujeme místní média, aby šířila zprávu, ať lidé používají repelent, nechodí ven za rozbřesku a stmívání a nosí volné oblečení. Táborníci, rybáři, lidé, co přijeli na dovolenou, k těm všem zprávu směřujeme. Dáme vědět i místním lékařům, aby hlídali výskyt symptomů, a v jiných zemích určitě také mají podobná monitorovací hejna jako my.
Jakmile je nějaká slepice pozitivní, má odpracováno. Protilátky už bude mít navždy, proto ji pošlou do důchodu, prý to není eufemismus, a dál testují zbytek hejna. Bál jsem se, jestli tu nedochází k týrání zvířat… No dovol! O slepice se tu hezky starají, jen jim občas odebírají krev. Ve světě průmyslového zemědělství a fast foodů je tohle na škále hrůz, co lidstvo páchá na slepicích, poměrně nízko.
Nemáme jiný způsob, jak zjistit, jaké viry se nám tu šíří. Ty slepice nám řeknou hodně. Neměl bych pracovat se zvířaty. To není jídlo. To jsou moje prsty. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
případ je vážný, může vést k poškození mozku nebo i úmrtí. Pokud se virus začne šířit mezi zvířaty, mohou ho komáři snadno přenést i na člověka. Proto by bylo velmi užitečné, kdyby existoval systém včasného varování. Momentálně máme 8 hejn, v každém je 15 slepic. Obvykle je pořizujeme na začátku sezóny, kdy jim je 9–14 týdnů. Krmíme je a také kladou vajíčka. To je takový bonus pro pečovatele, může si ta vajíčka nechat. V ideálním případě by se rozšíření viru měřilo u divokých zvířat, kde se mu daří, ale to by znamenalo chytat a testovat divoká zvířata.
To není praktické. Takže raději slepice. Nemohou onemocnět MVE ani podobnými chorobami, ani je nepřenáší. Ale i přesto tvoří protilátky, když se nakazí. Odborně se tomu říká sérokonverze. Tyhle slepice tráví celé dny venku, proto je hodně štípou komáři. Každý týden všem slepicím odebereme trochu krve.
Slepice odchytneme a potom odebereme krev, pomocí lancety se zpod křídla odebírá malá kapička krve a přenáší se na proužek savého papíru. Slepice jsou označené páskou na noze, takže víme, k jaké z nich vzorek přiřadit. Potom to posíláme do laboratoře v Sydney, kde probíhají testy na různé viry, co se šíří kvůli komárům. Důležité je také měřit množství komárů, ale nestačí to.
Potřebujeme monitorovat nějaký zdroj, který nás varuje rychleji. Od slepic přijde varování během několika týdnů. Když zaznamenáme sérokonverzi, kontaktujeme místní média, aby šířila zprávu, ať lidé používají repelent, nechodí ven za rozbřesku a stmívání a nosí volné oblečení. Táborníci, rybáři, lidé, co přijeli na dovolenou, k těm všem zprávu směřujeme. Dáme vědět i místním lékařům, aby hlídali výskyt symptomů, a v jiných zemích určitě také mají podobná monitorovací hejna jako my.
Jakmile je nějaká slepice pozitivní, má odpracováno. Protilátky už bude mít navždy, proto ji pošlou do důchodu, prý to není eufemismus, a dál testují zbytek hejna. Bál jsem se, jestli tu nedochází k týrání zvířat… No dovol! O slepice se tu hezky starají, jen jim občas odebírají krev. Ve světě průmyslového zemědělství a fast foodů je tohle na škále hrůz, co lidstvo páchá na slepicích, poměrně nízko.
Nemáme jiný způsob, jak zjistit, jaké viry se nám tu šíří. Ty slepice nám řeknou hodně. Neměl bych pracovat se zvířaty. To není jídlo. To jsou moje prsty. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (0)