Proč americká armáda udržuje chicagský vodní kanál pod proudemTom Scott

V polovině 20. století po celých USA používali v čističkách a rybnících několik druhů dovážených ryb, především tolstolobce pestrého a bílého. Tyto ryby skvěle požírají vodní řasy a podobný plevel. A jako u mnoha věcí v půlce 20. století se z rychlého a jednoduchého řešení stala ekologická katastrofa. Samozřejmě. Ryby během povodní unikly do přírody a překonaly a vytlačily všechny místní druhy.

A samozřejmě nemají přirozeného nepřítele. V částech toků Mississippi a Illinois, jako tady v Peorii, tvoří tolstolobci 95 % rybí biomasy. Místní ekosystém byl zničen a nahrazen jimi. Jedinci váží i přes 30 kilo a snadno se vylekají. Při každém vyrušení vyskakují z vody. Když v motorovém člunu projedete kolem hejna, sami vidíte, co se stane.

Když se s jedním čelně srazíte, máte problém. O těchto rybách už se natočilo mnoho videí, je to vděčné vizuální téma a skvěle ukazuje, že lidské zásahy jsou nebezpečné. Ale hlavní problém je v tuhle chvíli, kam by se ty ryby mohly rozšířit. Než tam dojedu já, tak se snad trochu zlepší počasí. U Velkých jezer v USA kvete 7miliardový rybářský sektor a 16miliardový sektor rekreace.

Kdyby se tolstolobci dostali tam, byla by to další ekologická katastrofa. Jezera jsou s řekou Illinois propojena jen v místě chicagských kanálů. Tohle je ten kritický bod, lodní a sanitární kanál Chicaga. Ryby by musely proplavat tudy, a proto je ta voda pod proudem. Inženýři z americké armády dali pod vodu obrovský elektrický plot. To místo jsme vybrali strategicky, aby nebyl způsob, jak by mohly ty invazivní druhy naši bariéru obeplavat a dostat se až do Velkých jezer.

Zároveň je to umělý kanál, takže má standardizovaný tvar. Tyče, které do vody přivádí proud, jsou skoro u dna, asi 6,5 metru pod hladinou. Naše bariéry do vody vysílají stejnosměrný proud ve velmi rychlých pulsech. Tím ve vodě vytváříme pole napětí, které se podobá rychlostnímu prahu.

V případě bariér 2A a 2B se u hladiny jedná o 2,3 V na palec, u bariéry 1 cílíme spíše na 6 V na palec. To vytváří elektrickou bariéru. Do místnosti s generátory, které elektřinu vysílají, se nesmí, mají bezpečnostní dveře. Ukážu vám fotky, ale dovnitř nesmím, řady kondenzátorů, které vypouští dost energie, aby do toho množství vody vyslaly 34krát za vteřinu dostatek proudu, jsou extrémně nebezpečné.

Některé dny tady vídáme ryby, jak plavou proti proudu, pak se otočí a plavou zpět. Když si nějaká troufne doplavat dostatečně daleko do elektrifikované oblasti, omráčí ji to, načež ji voda odnese dál po proudu, kde se probudí a neví, co se stalo. Účinnost bariéry kontrolují odborníci, biologové. Chytají ryby, označí je a pak je vypustí pod bariérou. Ryby tu bariéru nepřekonají.

Víme, že 2,3 V na palec moc nefunguje na malé ryby. Hlavní populace invazivních druhů se rozšířila asi 70 km odsud a za posledních pár let se zřejmě nepřiblížila. To je dobré znamení, ale jednotlivci se sem vydávají. Našli je mnohem blíže. Občas i na špatné straně bariéry. Přitom stačí, aby proplavalo pár jedinců, a najednou budou napadená i Velká jezera. Když v roce 2009 probíhala údržba bariéry, vypustili na 10 km kanálu pro jistotu toxiny, které zabily vše živé.

Úroveň napětí, pod kterým musíme vodu udržovat, aby bariéra fungovala, se výrazně zvyšuje při průjezdu člunu. Všimli jsme si, že ty nejmenší ryby v tu chvíli bariérou projdou, protože se to napětí kvůli průjezdu o něco sníží. To je tedy jedna slabina našeho řešení. Ty čluny mají na přídi tzv.

„rake“, to je ta skloněná část. Někdy se to dává také mezi dva čluny, v tu chvíli je tam škvíra, ve které se drží voda, a v té se schovají malé ryby a cestují tak klidně i mnoho mil. Vzniká tedy obava, že by člun mohl nabrat menší ryby a převézt je přes bariéru. Potápěči z námořnictva tu dělali studii k napětí ve vodě a jaké může mít následky pro lidi. Závěrem bylo, že existuje větší než 50% šance, že někdo ve vodě utrpí zástavu srdce a zemře.

Pobřežní hlídka v této oblasti stanovila zvláštní pravidla, nesmí tu jezdit osobní plavidla jako vodní skútry, kánoe, kajaky a podobně. Všechny proplouvající čluny musí využívat ocelová lana, aby měly všechny stejné napětí. Na těch člunech někdy lidé pracují venku na palubě, ale při průplavu přes bariéru musí být všichni uvnitř. Ptáci s tím nemají problém, stejně jako s elektrickými dráty.

Slétají se sem, protože vidí, že se u bariéry srocují ryby, takže je tu loví. Máme tu několik bariér, protože vyžadují údržbu, když je potřeba nějaké vybavení opravit, funguje alespoň jedna bariéra. Je to taková vícevrstvá ochrana. Spojení mezi Velkými jezery a zamořenou řekou není přírodní, postavili ho inženýři před 100 lety, byl to obrovský úspěch v oblasti stavebnictví.

Úplně obrátili tok menší řeky Chicago, aby odsud mohli vyplavit splašky. Teoreticky by se to spojení dalo zase přerušit, ale to by znamenalo předělat chicagský systém čističek a ochrany před povodněmi, a navíc by zmizela trasa lodní dopravy. Uzavření kanálu bylo na stole, proběhly k tomu žaloby, ale nedošlo k tomu. Jen touhle vodní cestou prochází zboží v hodnotě milionů dolarů.

Nákladní doprava by musela najít nějaké jiné řešení, nejspíš by to byla nákladní auta, to by vedlo k zácpám a emisím. Takže uzavřít ten kanál by sice bylo nejjednodušší, ale uzavřela by se tím zásadní lodní trasa, po které se zboží dostává k Velkým jezerům. Sice má bariéra své problémy, ale pracujeme na jejím zefektivnění a snažíme se zjistit, jaké napětí je potřeba k odrazení ryb. Kontrolujeme četnost pulsů, výši elektrického napětí…

Dokonce zvažujeme, že přidáme zvuky a světla, nebo například více oxidu uhličitého. Nadále tu tedy testujeme, provádíme výzkum a děláme, co můžeme, abychom udrželi invazivní druhy na místě. Elektrická bariéra tedy zatím pulzuje a na řece Illinois, kde jsem začínal, vzniká nový obor zaměřený na lov tolstolobců. Překlad: jesterka www.videacesky.cz