Nejmenší mrakodrap na světě byl jeden velký podvod

Je to zaostřené? Asi jo, snad jo. Dobře. Nemám moc času. Je podvečer, stmívá se, musím jet dál a chytit letadlo. Tak vám povím příběh, ale nezjistil jsem, nakolik je pravdivý. A to nevadí, vysvětlím, proč to nevadí, ale je to pro mě složité, každý, koho jsem ve Wichita Falls v Texasu potkal, byl moc milý.



A tenhle příběh k nim přitahuje turisty. To jen na úvod. Tohle je Newbyho–McMahonova budova, nejmenší mrakodrap na světě. Ani to není mrakodrap, má jen čtyři patra a jeho půdorys je tak malý, že je jako dům skoro nepoužitelný. Říká se, že když ve Wichita Falls probíhal v roce 1918 ropný boom, přišla stavitelská horečka. Investoři nalévali peníze do výstavby, protože věřili, že v příštích desetiletích tu ceny jedině porostou. Jenže to se nestalo. Boom vystřídal krach a později velká hospodářská krize.



Ale tato budova nadělala investorům ještě víc vrásek. Stálo to 200 000 dolarů, v přepočtu na dnešní asi 3 miliony a investoři si mysleli, že to bude 12krát vyšší, protože mysleli, že plány jsou kreslené ve stopách. Byly to palce. Nikdo si nevšiml té čárky navíc. Nový mrakodrap v centru byl nakonec vysoký jen 4 patra, ne 48, navíc byl tak úzký, že byl málem k ničemu. Developer McMahon s většinou peněz pláchnul, utratil jen malou část za stavbu malého domu.



A místní soudce rozhodl, že plány byly přesné, že investoři dostali to, co si objednali a za co zaplatili. Budova stála dlouho opuštěná, opravili ji po roce 2000 a dnes se tu prodává nábytek. Mluvil jsem s majitelkou. Když jsme sem náš obchod nastěhovali, nebyl ten mrakodrap otevřený veřejnosti. To jsme chtěli změnit.



Museli přijít stavitelé a zajistit, že podlahy vydrží běžný provoz. Nastavili nějaká omezení na váhu zátěže a navíc přidali podpůrný nosník. Když máte budovu s více patry, musí mít podle zákona zároveň vchod i východ. Řekli nám, že k tomu je potřeba mít tady dvoje schodiště. Kdyby tady byla dvě schodiště, nebylo by v té budově nic jiného než schody.



Nezbyla by žádná podlahová plocha. Našli jsme s městem kompromis. Nainstalovali jsme nejmodernější protipožární systém. Při pravidelných kontrolách nám náčelník hasičů říká: „Když to někdy chytne, nemusíte se bát uhoření, ale spíš utopení.“ Na začátku 30. let dům vyhořel. Vzalo to podlahy i střechu, pak se to zabednilo a léta to tak stálo.



Máme staré dokumenty a novinové články, rozhovory s tehdejšími obyvateli, kteří požadovali okamžité zdemolování budovy. Byl to skandál, ty lidi někdo okradl, styděli se za to, že je takhle napálili. Ale nakonec se to nezbořilo, protože ty kanceláře potřebovali, takže se to používalo. O tom máme doklady. Ale původní plány, které prý stavitel ukazoval svým investorům, ty už neexistují, alespoň co já vím.



Je to skvělý příběh. Chtěl jsem ho ověřit a nic jsem nenašel. Než jsem dorazil, vyhledal jsem každý článek ve všech dostupných databázích, ale to je moc nové. Řetězec odkazů se obvykle ztratil tak v 80. letech. Našel jsem odkazy na článek z Věřte nevěřte od Ripleyho z 20. let, ale když jsem napsal archivářům, ukázalo se, že archiv není kompletní, nikde neexistuje kopie.



A upřímně, tyhle články nejsou věrohodné primární zdroje. Když jsem přijel, šel jsem do místní knihovny, díky celému týmu, a proklikal jsem místní noviny z roku 1919. Nejsou digitalizované, prohlížel jsem titulky na mikrofilmech a za tu dobu, co jsem tu měl, jsem zmínku nenašel. Ani budovy, ani žaloby. Našel jsem článek o změně panoramatu, ale nikde se tam nezmiňuje plán na 48patrovou budovu. Čekal bych, že ten skandál a následující žaloba zaplní všechny noviny, ale možná jsem to přehlédl.



Třeba to bylo tehdy menší téma nebo jsem hledal ve špatných dnech. Tohle je směšná budova, na kameře ještě vypadá rozumně, ale když jste tady, je vám jasné, že tenhle dům musí být nějaký podvod. Kdybych se měl sázet, řekl bych, že ten podvod zní věrohodně. Někdo přišel uprostřed rozkvětu, prodal důvěřivým investorům divný dům a utekl s penězi.



To je velmi pravděpodobné. Ale ta drobnost s palci místo stop, u toho nevím. Investoři by si přece všimli, že ten obří mrakodrap má jen čtyři patra a pár oken. Museli by ty plány přece zpochybnit. Tak možná to byl vtip místních, který někdo bral za fakt, nebo byli investoři daleko a plán si pořádně neprohlédli. Anebo je to pravda a výřečný podvodník je ukecal.



Každá skeptická otázka se dá věrohodně zodpovědět a já netvrdím, že je ten příběh nepravdivý, jen jsem nenašel zdroje z té doby, co by to potvrdily, nebo vyvrátily. Pokud vy je najdete, neříkejte to mně. Napište článek do důvěryhodných médií, sdílejte snímek těch novin, aktualizujte Wikipedii… Já už víc udělat nemůžu, ale to nevadí. A to proto, že tohle je folklór.



Je to příběh o podvodníkovi. Známe to z mýtů po celém světě. Pokud máte pocit, že už jste to někdy slyšeli, je to pravda. Podobných historek je kupa. Třeba jednokolejka v Simpsonových. Všechny články, které ten příběh opakují a šíří, suplují moderní ústní tradici. Předávají příběh od člověka k člověku. Ve světě, kde si kvůli ziskům z reklamy můžete vymyslet cokoliv a vydělat na tom, je tohle docela milé. Je to příběh, a dokud je v článku uvedeno „podle legendy“ nebo „říká se“, je to za mě v pořádku.



Jsme lidé, interpretujeme věci v rámci narativů, Margaret Atwoodová napsala: „Nakonec se všichni proměníme v příběhy.“ A tohle je opravdu dobrý příběh. Tak snad to vyšlo, protože já mám asi celkem málo času, abych dojel do Dallasu. Tak jedeme. Překlad: jesterka www.videacesky.cz