Jak v Nizozemsku simulují mořeTom Scott

Staré rčení říká, že Bůh stvořil svět, ale Nizozemsko stvořili Nizozemci. Tohle je Maeslantská bariéra, součást Deltawerken, sady obřích struktur, které zadržují oceán, když hrozí zatopení země. Jde o jednu z největších mobilních struktur světa, dvojici 210 metrů dlouhých bariér, které umí uzavřít hlavní plavební kanál do Rotterdamu a zadržet vlnobití.

Podle dostupných čísel leží pětina až třetina Nizozemska pod hladinou moře. Spousta této země je rekultivovaná, jde o bývalé močály, spoustu přesunuté země a vypumpované vody. Části Nizozemska jsou popisované jako bývalé ostrovy. A tyto bariéry jsou součástí ohromného systému, který má Nizozemsku zajistit ochranu před vodou. A severovýchodně odsud najdeme místo jejich vzniku. Tohle je jen jedna část Waterloopbos, které se rozkládá na ploše 10 km².

Byla postavena v době, kdy se voda dala simulovat jen pomocí vody. Dnes jde o národní památku. A tyto struktury a celý experiment opět zabírá příroda. Waterloopbos v překladu znamená tok vody daným systémem. Probíhaly zde především případové studie. Tedy simulace přírody v menším měřítku. Celé to tu vzniklo po druhé světové válce, tedy kolem roku 1950, když byla poptávka po případových studiích souvisejících s Deltawerken na jihozápadě Nizozemska.

Kromě Deltawerken se to tu využívalo i pro další studie. Například pro přístavy v Libyi, Tunisku či na dalekém východě, třeba v Hong Kongu. Hlavním důvodem, proč Deltawerken vznikly zde, je ten, že jsme potřebovali spoustu místa, protože okolo roku 1950 byly všechny modely venkovní. A potřebovaly vodu. A my teď stojíme na dně bývalého Zuiderzee, Jižního moře.

Takže stojíme zhruba dva až tři metry pod střední hladinou moře. Máme tu cca pětimetrový přirozený výškový rozdíl hladin, takže stačí otevřít stavidlo tamhle v lese a voda tudy přirozeně proteče. Stojíme v tzv. vantroku, obří obdélníkové krabici. Tady se můžete umělecky pokochat. Část byla odstraněna a umístěna kolmo k původní stavbě.

V tomto vantroku probíhaly studie související s vlnolamy. Tyto vlnolamy jsou neskutečně drahé. Řekněme v řádu stovek milion eur. Takže vezmete část vlnolamu, vytvoříte ji v měřítku jedna ku pěti a tady ji otestujete. Byl jsem na schůzkách, kde se bojovaly o každý centimetr. Když jsme navrhli třeba délku jednoho metru, protinávrh byl 95 centimetrů, nebo 96 či 97 centimetrů, protože to jsou peníze.

Každý ušetřený centimetr jsou peníze. Tyto studie tedy prováděly Delta Hydraulics a byly sice drahé, ale pořád levné v porovnání s cenou velkých vlnolamů. Aktuálně je Waterloopbos turistickou atrakcí. Příchod počítačů je jedním z hlavních důvodů, proč tato oblast zůstala kolem roku 2000 opuštěná. Dnes tu děláme exkurze, aby turisté viděli, jak se staré venkovní modely obsluhovaly.

A tento vantrok jsme jsme zhruba před dvěma lety předali Státnímu památkovému ústavu. Přestože jsme odsud odešli už kolem roku 2000, vantrok byl stále provozuschopný, protože se nedá jednoduše přemístit. Zákon o vodě vyžaduje, aby vláda zajišťovala protipovodňovou ochranu. A udává maximální povolené riziko.

Části Nizozemska musí podle zákona ustát vše kromě desetitisícileté vody. Problém je, že předpovědi toho, jak vypadá desetitisíciletá voda, se zhoršují. Od jejího dokončení v roce 1997 byla Maeslantská bariéra uzavřena pouze dvakrát. Ale v budoucnu to bude častěji. zde zkoumaná protipovodňová ochrana měla chránit města, kde tehdy žili lidé. Ale díky těmto ochranám tam lidé stavěli dál a dál.

A důsledky selhání jsou stále katastrofálnější. Nizozemci budou muset tvořit Nizozemsko ještě hodně dlouho. Překlad: Xardass www.videacesky.cz