Jak v Nizozemsku simulují moře

Staré rčení říká, že Bůh stvořil svět,
ale Nizozemsko stvořili Nizozemci. Tohle je Maeslantská bariéra,
součást Deltawerken, sady obřích struktur,
které zadržují oceán, když hrozí zatopení země. Jde o jednu
z největších mobilních struktur světa, dvojici 210 metrů dlouhých bariér, které umí uzavřít
hlavní plavební kanál do Rotterdamu a zadržet vlnobití.

Podle dostupných čísel leží pětina
až třetina Nizozemska pod hladinou moře. Spousta této země je rekultivovaná,
jde o bývalé močály, spoustu přesunuté země
a vypumpované vody. Části Nizozemska
jsou popisované jako bývalé ostrovy. A tyto bariéry
jsou součástí ohromného systému, který má Nizozemsku
zajistit ochranu před vodou. A severovýchodně odsud
najdeme místo jejich vzniku. Tohle je jen jedna část Waterloopbos,
které se rozkládá na ploše 10 km².

Byla postavena v době, kdy se voda
dala simulovat jen pomocí vody. Dnes jde o národní památku. A tyto struktury a celý experiment
opět zabírá příroda. Waterloopbos v překladu znamená
tok vody daným systémem. Probíhaly zde především případové studie. Tedy simulace přírody v menším měřítku. Celé to tu vzniklo po druhé světové válce,
tedy kolem roku 1950, když byla poptávka po případových studiích souvisejících s Deltawerken
na jihozápadě Nizozemska.

Kromě Deltawerken
se to tu využívalo i pro další studie. Například pro přístavy v Libyi, Tunisku
či na Dálném východě, třeba v Hong Kongu. Hlavním důvodem,
proč Deltawerken vznikly zde, je ten, že jsme potřebovali spoustu místa, protože okolo roku 1950
byly všechny modely venkovní. A potřebovaly vodu. A my teď stojíme na dně
bývalého Zuiderzee, Jižního moře.

Takže stojíme zhruba dva až tři metry
pod střední hladinou moře. Máme tu cca pětimetrový
přirozený výškový rozdíl hladin, takže stačí otevřít stavidlo tamhle v lese a voda tudy přirozeně proteče. Stojíme v tzv. vantroku, obří obdélníkové krabici. Tady se můžete umělecky pokochat. Část byla odstraněna
a umístěna kolmo k původní stavbě.

V tomto vantroku probíhaly studie
související s vlnolamy. Tyto vlnolamy jsou neskutečně drahé. Řekněme v řádu stovek milionů eur. Takže vezmete část vlnolamu, vytvoříte ji v měřítku jedna ku pěti
a tady ji otestujete. Byl jsem na schůzkách,
kde se bojovalo o každý centimetr. Když jsme navrhli
třeba délku jednoho metru, protinávrh byl 95 centimetrů nebo 96 či 97 centimetrů,
protože to jsou peníze.

Každý ušetřený centimetr jsou peníze. Tyto studie tedy prováděly
Delta Hydraulics a byly sice drahé, ale pořád levné v porovnání
s cenou velkých vlnolamů. Aktuálně je Waterloopbos
turistickou atrakcí. Příchod počítačů
je jedním z hlavních důvodů, proč tato oblast
zůstala kolem roku 2000 opuštěná. Dnes tu děláme exkurze,
aby turisté viděli, jak se staré venkovní modely obsluhovaly.

A tento vantrok jsme zhruba před dvěma lety
předali Státnímu památkovému ústavu. Přestože jsme odsud odešli
už kolem roku 2000, vantrok byl stále provozuschopný, protože se nedá jednoduše přemístit. Zákon o vodě vyžaduje, aby vláda
zajišťovala protipovodňovou ochranu. A udává maximální povolené riziko.

Části Nizozemska musí podle zákona ustát vše kromě desetitisícileté vody. Problém je, že předpovědi toho, jak vypadá
desetitisíciletá voda, se zhoršují. Od jejího dokončení v roce 1997 byla Maeslantská bariéra
uzavřena pouze dvakrát. Ale v budoucnu to bude častěji. Zde zkoumaná protipovodňová ochrana
měla chránit města, kde tehdy žili lidé. Ale díky těmto ochranám
tam lidé stavěli dál a dál.

A důsledky selhání
jsou stále katastrofálnější. Nizozemci budou muset
tvořit Nizozemsko ještě hodně dlouho. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz