Projel jsem se na pohyblivém talíři teleskopuTom Scott

Tyjo! Parks Radio Telescope v Austrálii je slavný tím, že přijal snímky mise Apollo 11 z Měsíce. Ale dodnes se používá v astronomii a dalším výzkumu. Dnes dělají údržbu, a proto můžu stát přímo na tom talíři. A ten talíř se za chvíli otočí tak, že se téměř dotkne země. A já během toho zůstanu tady, projedu se. Ale viděli byste jen nudné, pomalé záběry, jak tu trapně stojím a točí se se mnou svět, tak radši zatím koukneme, jak jsem se sem dostal.

Bude to divné natáčení. Tady John nás provede a Jack bude natáčet. Hurá na prohlídku teleskopu. Jasně, jdeme dovnitř, koukneme, jak to tam vypadá. Je znát, že to stavěli v 60. letech, je nutné varování před azbestem. Tady je přízemí, kde je klimatizace, aby se nepřehřívala elektronika. - A taky astronomové. - Přesně tak. Tady za Jackem je nejdůležitější místnost budovy, totiž kuchyňka pro astronomy.

Aby tu mohli pracovat. Ale posledních 10 let přecházíme na režim vzdáleného pozorování, lidé se sem připojí přes internet, takže sem chodí stále méně vědců. Teď půjdeme nahoru a podíváme se do hlavní řídicí místnosti. To je strašně divný, otáčí se mraky. Já vím, že se otáčí ten teleskop, ale nevidím vůbec nic. Tohle je stará řídicí místnost, kterou zrekonstruovali kvůli filmu Mise v ohrožení.

Jen to původně bylo tady. Ale v roce 1982 to vyřadili a nahradili automatizovaným panelem, který využíval počítače PDP-11, ty moc často nepadají, nemají operační systém a jsou velmi spolehlivé. Tohle pořád ještě používáme k nasměrování teleskopu a otáčení. Co není rozbité, to by se nemělo opravovat. Rádiové vlny, které vychází z hvězd, se odráží od parabolického povrchu a sbírají se v ohnisku, kde se signál koncentruje.

Obvykle posbíráme několik terabytů dat za den, ale s novými přijímači, které budou hotové letos, nasbíráme kolem 9 terabytů za hodinu. Samotný teleskop je extrémně citlivý detektor rádiových vln. Signál, který zachytáváme z hvězd, je neskutečně slabý. Když upustím toto pero a nechám ho pomalu dopadnout k zemi… Tak při nárazu na zem působilo větší silou, než jakou kdy z hvězd posbíraly všechny radioteleskopy na Zemi.

Proto musí být tak obrovské, potřebujete co největší plochu. Veškerá elektronická zařízení přenáší rádiové vlny, které snadno přehluší jemné signály, které zachytáváme. - Například mobily. - Nebo tenhle mikrofon. Ale dělají údržbu, - mám to povolené. - Ano. Hodně vybavení jsme navrhli sami, ale něco je vyráběné i sériově.

To ale musíme odstiňovat, nebývá to navržené s vlastním stínidlem. Mobil na Měsíci, 400 000 km odsud, by pro nás patřil mezi nejjasnější zdroje signálu. Takže pokud ho umíme zachytit na Měsíci, zachytíme ho i z parkoviště. Tohle je hlavní ovládací panel. Když vypnu tohle, vidíte, že je to na vzdálený mód, tím pádem se můžou lidé zdálky přihlásit přes počítač a ovládat teleskop.

Kdybych to přepnul na lokální ovládání, mohl bych to otáčet těmihle knoflíky. - Takže ty knoflíky fungují? - Ano, jistě. Dobře, gravitace mění směr. Musím popojít tady sem, abych zůstal vodorovně. Ani nevím, co to znamená vodorovně. Ne, asi musím ještě dál, pořád nejsme správně. Nemám žádný referenční bod, nevidím obzor, nevidím vůbec nic. Motá se mi z toho hlava. Protože se dnes často pracuje na dálku, obvykle tu na místě nikdo není, ale za všech okolností potřebujeme zajistit bezpečnost teleskopu.

Na to máme tento přístroj, Systém ochrany teleskopu alias TPS, monitoruje stovky bodů na teleskopu, a když naměří něco problematického, okamžitě nás upozorní pomocí SMS, mailu, telefonu a tak dále, abychom mohli okamžitě dorazit, zjistit závadu a opravit ji. Máme také větroměr, jakmile vítr překročí určitou rychlost, musíme teleskop složit. Vlastně je ten teleskop v podstatě jako obří slunečník.

Je to neskutečně robustní, vydrží to dost povětrnostních jevů. Když ho v říjnu roku 1961 spouštěli, počítali s provozem jen 20 let. Takže už 41 let přesluhuje. A je to tím, že ho neustále vylepšujeme. Nejzjevněji byl vylepšován povrch talíře. Nebudu nic dělat, ale najednou nestojím na pevném povrchu, jen na takové mřížce a můj mozek se s tím jen tak tak vyrovnává. Půjdeme nahoru na povrch talíře, takže musíme nejprve po točitém schodišti v tomhle středovém sloupu.

Ten sloup stojí na jiných základech než zbytek teleskopu, protože na jeho špici je hlavní ekvatoriál, nástroj, který pomáhá teleskop zaměřovat. To nesmí být napojené na zbytek budovy, aby její vibrace teleskop nevychylovaly. - Tak jdeme nahoru. - Tyhle kabely přenášejí data? Ano, přenáší signály z ohniska dolů. A navíc po nich posíláme nahoru příkazy pro ovládání přístrojů a podobně.

Dobře. Hele, najednou se tu zjevil obzor. Těmihle dveřmi projdeme k azimutové dráze. Jasně, dobře. Aha, teď až jsem kouknul nahoru. Je tam teleskop. Než sejdeme dolů, ukážu vám otáčecí místnost. Kabely, které vedou seshora od ohniska, jdou nejdřív sem, k těm dvěma otočným kruhům.

Když se otáčí talíř teleskopu, otáčí se ty kruhy naopak, aby vyrovnaly tah působící na kabely, aby se nezamotaly. To je hodně chytré. Téhle úrovni říkáme azimutová dráha, tu vidíte tady. Když se podíváte, jsou tam čtyři válce, ale otáčí se jen dva, otáčíme tím doleva a doprava. Ale uprostřed vidíte, že to není upevněné, je to tam jen usazené, pouze váha celé konstrukce ten teleskop drží na místě. Protože odsud nahoru to celé váží 1000 tun, tedy stejně jako 3 plně naložené Jumbo Jety.

Když se teleskop v 50. letech stavěl, neměli počítače, které by dostatečně rychle převáděly souřadnice, takže místo toho Barnes Wallis, slavný britský inženýr, vymyslel následující přístroj. Je to optický teleskop, a protože tohle je polární osa, tak jakmile teleskop namíříte na pozici, stačí ho otáčet stálou rychlostí kolem polární osy, abyste daný objekt sledovali na obloze.

Kompenzuje se tím otáčení Země, protože pod stejným úhlem otáčíte teleskop na opačnou stranu. A to bylo tajemstvím úspěchu. Dokázali jsme teleskop namířit na oblohu velmi přesně. Dokonce to bylo tak úspěšné, že všechny další obří teleskopy s jedním talířem používaly tento systém. Až do 90. let, kdy se mikroprocesory zmenšily a zrychlily natolik, že zvládnou souřadnice vypočítávat. Než vylezeme nahoru, podíváme se na konstrukci pod tím.

Chodíte tu mnohem klidněji, než to umím já. Tady vidíte… To je dobrý pohled. Směrem na východ vidíte, že se tam tyčí Hervey Range, hory, které nás odstiňují od větších měst, co leží tím směrem. I proto stojí teleskop tady, je tu málo rádiových signálů. - Takže další zastávka… - Obejdeme to, až dojdeme tam, odkud jsme přišli. Otoč tu kameru tamtím směrem.

Tam jsem před chvílí stál. Tam uprostřed. Tahle projížďka není jen pro legraci, říká se tomu někdy „senoseč“, ale to zřejmě vymysleli Američané do filmu, co se tu točil před 20 lety. Místní tomu jen říkají projížďka talířem a používají to na přesun těžšího vybavení do toho talíře. Je mnohem jednodušší nechat to vynést talířem než se s tím protahovat úzkými chodbami uvnitř. Obě ruce na zábradlí.

A jsme dole. Moc děkuji všem! Díky, Jacku. Překlad: jesterka www.videacesky.cz