Málo známé vzory na britských ulicíchTom Scott

Po celé Británii najdete toto, taktilní dlažbu, ta pomáhá nevidomým najít cestu městem. A je v tom chytrý systém, systém, kterého si vidoucí lidé vůbec nevšimnou. Pro různé situace se používají různé vzory. Jenom málo lidí je kompletně nevidomých, to je důležité, jedná se jen o asi 3 %. Někteří lidé vnímají světlo, někdo vidí i trochu víc, někdy je jen omezené zorné pole.

Někteří vidí dobře periferně, ale centrální vidění je špatné. V podstatě lidé se zrakovým postižením se zvládnou pohybovat bezpečně městem, kdežto nevidomí už to nedokážou. Tečky, které tvoří mřížku, znamenají snížený chodník u přechodu, Když je dlažba červená, aspoň by měla být, značí to semafor nebo jiné zastavení dopravy. Slouží to i lidem s částečně zachovaným zrakem, takže výrazné kontrastní barvy se hodí.

Tady je taktilní dlažba užší, jen značí, kudy k přechodu, kdežto u silnice se táhne na šíři přechodu, aby bylo jasné, kde je. Je důležité vyvážit značení chodníku, ale nepoužívat moc takové dlažby. Pro lidi s artritidou může být bolestivé chodit po takovém povrchu. Chodit nějakou neznámou oblastí je upřímně vždycky trochu děsivé. Protože samozřejmě nemáme k dispozici obvyklé vizuální vjemy jako třeba památky.

Hodně pomáhá, když jsou ta vodítka konzistentní. Pokud to tak není, tak to určitě může vést ke zmatení. Je opravdu velmi důležité, aby ty úpravy, které nám mají pomáhat, nám skutečně pomáhaly a vypadaly tak, jak očekáváme. Jsou tu další vzory. Tečky v šikmém vzoru značí vlakové nástupiště, nebezpečí pádu.

Ovály zase nástupiště tramvaje, kde hrozí, že vás na ulici něco zajede. Čáry napříč přes cestu značí schody nebo něco, o co můžete zakopnout, kdežto čáry ve směru chůze značí bezpečnou cestu. Když je chodník napůl pro chodce a napůl pro cyklisty, říká směr pruhů, která polovina je která. Londýnské čtvrti i města mimo Londýn se začínají více zaměřovat na estetiku, to znamená, že volí barvy, které jsou tmavší, šedivější, takže to více splyne.

Ale když to splyne, tak to samozřejmě lidé se zrakovým postižením jako já nevidí. V těch závažnějších případech může člověk skončit na silnici, aniž by věděl, že je na silnici, prostě proto, že mu chybí ta správná vodítka. Je těžké to všechno udělat správně. Standardy pro návrhy těchto dlažeb jsou doslova dlouhé sto stránek. Ale tak je to se standardy všeho kolem veřejné infrastruktury.

Mít spolehlivá pravidla, kterým všichni rozumí, je zásadní, když se kolem vás řítí tuny kovu na kolech. Děkuji týmu z Královského národního institutu nevidomých za pomoc, koukněte i na jejich videa. A ano, odkaz na celá stostránková pravidla jsem dal do popisku videa. Překlad: jesterka www.videacesky.cz