První telekomunikační podvod v historiiTom Scott

Po celém světě utratily obří finanční společnosti spoustu peněz za stavbu privátních vysokofrekvenčních obchodních sítí. Namísto veřejných sítí posílají novinky z burzy vzduchem mezi podobnými věžemi. Tohle je bývalý světlomet, ale je široko daleko nejvyšší, takže na něm jsou antény těch společností. Získat finanční zprávy o zlomek vteřiny dřív než konkurence pro vás může být velká výhoda, respektive pro vaše počítače, které za vás rozhodují.

Může jít o projev hyperkapitalistického technologického závodu 21. století, nebo součást tradice, která sahá do Francie 18. století. Je tu dost teplo. Optický telegraf zní trošku směšně. Jako něco ze seznamu neúspěšných viktoriánských vynálezů nebo jako něco, co si vymysleli fanoušci steampunku. Ale po několik desetiletí na přelomu 18.

a 19. století byl semaforový telegraf nejrychlejším způsobem posílání dat mezi velkými městy. Byl to řetězec věží podobných této na kopcích vždy několik mil od sebe. Operátor na začátku sítě pomocí převodů a pák nastavil ramena semaforu tak, aby představovala začátek zprávy. Tento začátek zkopírovala další věž v pořadí a pak další, zatímco první věž mohla přejít do další pozice. A tak dále až na konec sítě. Rychlost světla to nebyla, ale rychlé to bylo.

Británie měla síť z Londýna do Portsmouthu. V Rusku měl car Mikuláš podobnou síť dlouhou 1200 km. A tento francouzský systém vymyslel Claude Chappe. Na vrcholu slávy čítala více než 500 podobných stanic napříč téměř 5000 km Francie. Záleželo na počasí a operátorech, ale když byl dobrý den, putovala zpráva rychlostí stovek kilometrů za hodinu. Problém byl, že tato síť byla určena pouze pro oficiální vládní účely.

Nedalo se přes ni poslat svou zprávu. Ale to nezabránilo dvěma francouzským bratrům. V anglickém světě existuje spousta verzí tohoto příběhu. Autoři jej mezi sebou kopírovali a byl mnohokrát převyprávěn. Dnes existuje spousta zdánlivě spolehlivých zdrojů, které se mezi sebou liší v detailech, takže jsem najal badatelku, která šla do archivu v Tours a přeložila původní dokumenty.

Takto proběhl původní telefonní podvod. Pařížská burza měla vliv na všechny ostatní burzy ve Francii. Čím rychleji jste věděli, co se tam děje, tím víc peněz jste mohli vydělat. François a Joseph Blancovi v Bordeaux na jihu Francie si najali někoho v Paříži. Francouzská jména působí tak vznešeně. Přitom jsou to Franta a Pepa Bílí, ale François a Joseph Blancovi si najali někoho v Pažíži. Když se na pařížské burze odehrálo něco velkého, tento agent poslal balíček se zašifrovanou zprávou operátorovi telegrafu ve městě Tours zhruba napůl cesty do Bordeaux.

Šlo o balíčky zdánlivě nevinného oblečení, ale typ a barva oblečení v sobě měly zašifrovanou zprávu. A tento operátor telegrafu byl rovněž podplacen bratry Blancovými. Dvě ramena tohoto telegrafu mají celkem 96 pozic. Operátoři semaforu tedy neposílali jednotlivá písmena.

Namísto toho každý pár dvou symbolů znamenal nějaké slovo či frázi a ve velké knize kódů bylo zapsáno více než 8000 frází. Tyto knihy měli jen vysocí úředníci ve velkých městech, takže operátoři uprostřed Francie pouze kopírovali to, co viděli na předchozí věži. Nevěděli, co posílají. Ale několik pozic znali všichni. Ty byly vyhrazené pro kontrolní signály.

„Prosím, počkejte.“ Nebo: „Zpět, to byla chyba.“ Když operátoři v Tours věděli, co se na burze stalo, přidali několik konkrétních, záměrně chybných signálů a poslali je do Bordeaux. Pak se hned opravili příslušným signálem: „Pardon, to byla chyba.“ Ale tento chybný signál se vzkazem putoval sítí dál. Jen nebyl součástí oficiálního přepisu. V Bordeaux zaplatili bratři dalšímu člověku, aby hlídal chybný signál, díky čemuž jim zpráva přišla mnohem dřív než ostatním.

A díky tomu si neskutečně vydělali. Působí to trošku překombinovaně, ale bratři nemohli využít telegraf k zaslání zprávy z Paříže až do Bordeaux, protože v Tours napůl cesty probíhala kontrola signálu, zpráva tam byla rozklíčována a všechny chyby odstraněny. Podvod takhle fungoval dva roky, než lidem přišel úspěch obou bratrů podezřelý a než se jeden podplácený operátor na smrtelné posteli přiznal.

Buď aby ulevil své duši, nebo aby nabral náhradu. Všichni zapletení, co byli ještě naživu, byli zatčeni. Bratři byli odsouzení za uplácení a operátoři za braní úplatků. Ale proti zneužití telegrafu neexistoval žádný zákon, takže bratři museli zaplatit akorát náklady řízení. Prošlo jim to a peníze jim zůstaly.

Vláda nedlouho nato schválila zákony zakazující jak soukromé zprávy v této síti, tak soukromé sítě jako takové. Nemohli jste si postavit vlastní. Nešlo o vysokofrekvenční věže operující rychlostí světla, ale i v dnešní době na burze platí, že čas jsou peníze. Bratři Blancovi jen o století a půl předběhli dobu. Díky Victorii Harrisonové za návštěvy archivu a překlad zdrojů.

Chyby ve vyprávění jdou za mnou, ne za ní. V popisku najdete původní dokumenty. Překlad: Xardass www.videacesky.cz