Kdo vlastní Měsíc?Vsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Před 13 lety si Gregory W. Nemitz zaregistroval pozemek, který měl cenu 492 trilionů dolarů v platině. Ten pozemek byl tady. Přesněji tady. Asteroid pojmenovaný 433 Eros. Žádný suverénní národ na Zemi neuznává nárok člověka na mimozemské nemovitosti.

Přesto to udělal. Později, ani ne za rok, vysadila NASA sondu na asteroidu. Nazvali to prvním asteroidem, na němž vysadili sondu. Nemitz to nazval parkovištěm č. 29 a ihned poslal NASA parkovací lístek na 20 dolarů. NASA a americký generální prokurátor zatím zamítli onu pokutu s tím, že tvrzení, že vlastní asteroid, nemá oprávněný nárok. Ale proč?

Existuje spousta organizací, které si s radostí vezmou vaše peníze a vymění je za pozemek na Měsíci, Venuši nebo Marsu. Pokud máte dost peněz, abyste vyrazili na Měsíc, nic vás nedokáže legálně zastavit, abyste se tam nastěhovali, postavili si tam s partnerem dům, měli děti a proměnili dům na Měsíci v domov na Měsíci. Nebylo by to neoprávněné vniknutí, neoprávněné usazení ani krádež. Kosmická smlouva z roku 1979 říká, že nikdo nikdy nesmí vlastnit jakoukoliv část vesmíru.

Podepsalo ji ale jen 11 států, nicméně 129 států podepsalo a/nebo ratifikovalo Smlouvu o vesmíru z roku 1967, která říká, že vesmír není předmětem státního přivlastnění. Neříká nic o vlastnictví vesmíru fyzickými osobami nebo soukromými společnostmi. Co vůbec znamená vlastnictví bez oficiálního uznání a podpory alespoň jednoho suverénního státu?

Chci říct, že můžu tvrdit cokoliv, co chci. Můžu tvrdit, že vlastním Prospect park v Brooklynu. Jen to, že to řeknu, nebo i to, že se tam přestěhuji a budu tam žít, mi nedá práva, která k vlastnictví patří.* Ledaže by někdo s kupou moci souhlasil, že ho vlastním, a mohl prosadit mé vlastnictví a zabránit dalším v tvrzení, že ho taktéž vlastní.

V minulosti si průzkumníci nedělali vrásky z tvrzení, že vlastní zem, kterou už někdo obýval. Protože měli na své straně moc. A to spoustu střelných zbraní, choroboplodných zárodků a oceli. Abych parafrázoval kanadského podvodníka Billa Jonese: "Víte, co přebije čtyři esa?" "Pistole." Nebo jak poukázal lawblob: "McDonald vážně servíruje snídani po půl jedenácté."

"Pokud máte zbraň." Pokud byste tvrdili, že vlastníte půdu na Měsíci, a odstěhovali se tam, museli byste si najmout vlastní měsíční policii a měsíční vojsko, abyste ji chránili a zabránili dalším, aby zpochybňovali váš nárok? Víceméně ano. To je ten problém.

Momentálně je riskantní, aby se jedinec či společnost domáhali a užívali mimozemské území, protože Kosmická smlouva říká, že vesmír je společným dědictvím lidstva. Patří nám všem a pouze nám všem. Různé interpretace Kosmické smlouvy předpovídají, že mocné subjekty, jako národy, by se zdráhaly přijít vás chránit, kdyby se tam chtěl nastěhovat někdo další, nebo působil problémy či zpochybňoval vaše mimozemské nároky.

Možná byste na svou stranu získali suverénní stát, aby se do toho za vás vložil, tím, že vyhlásíte vesmírnou jurisdikci. Ale muselo by to být za neuvěřitelně ohavný zločin. Zločin proti celému lidstvu, a ne hádce o pár vesmírných šutrů. Catherine Doldirina z Institutu vzdušného a vesmírného práva na McGillově univerzitě tvrdí, že považování vesmíru za společné dědictví lidstva zpomalilo jeho průzkum.

Kosmická smlouva byla založena na Smlouvě o Antarktidě, která říká, že celý kontinent by se nikdy neměl stát dějištěm nebo předmětem mezinárodního sporu. Spor není dobrá věc, ale bez motivace zisku se tam nic moc nestane. Na rozdíl od Arktidy, kde v současné době probíhá vzestup zdrojů. Pokud by se lidé cítili bezpečněji přisvojením si a využitím vesmíru, nebeských těles, pokud by byl technologický rozvoj víc stimulován, měli bychom atrakce s turisty na oběžné dráze a měsíční hotely?

Možná. Tohle můžete v současnosti vlastnit ve vesmíru: věci, které tam dáte, a do určité míry i oběžné dráhy. Kosmická smlouva říká, že věci, které jsme nechali na Měsíci, cokoliv vypuštěného do vesmíru, zůstává navždy majetkem původního majitele.

Družice obíhající kolem Země jsou dočasně schváleny Mezinárodní telekomunikační unií, agenturou Spojených národů. Nefunguje jako běžná realitní kancelář na Zemi. Když se skupina rovníkových národů pokusila přivlastnit si oběžnou dráhu nad svým územím bez úmyslu vypustit tam družice, byl jejich nárok ignorován. Takže nejenom, že musíte požádat OSN o oběžnou dráhu a získat povolení, ale musíte ji i využít a zaplnit.

Je zklamáním, že nevíme, jak a jestli vůbec funguje měsíční realitní kancelář. Ale je vzrušující vědět, že během našeho života možná budeme mít šanci stát se součástí řešení. Jedinečná generace, která jako první Měsíc nenavštíví, ale zabydlí ho. Tady je další nevyřešené dilema vesmírného práva. Pokud by vám na zahradě přistál mimozemšťan, inteligentní forma mimozemského života, a vy byste ho zastřelili, ochutili a uvařili své rodině fajitas s mimozemským masem, byl by to lov nebo vražda?

To opravdu nevíme. Na Zemi máme lidská práva, ale ne mimozemšťanská. Možná by to spadalo do kategorie kulturního vandalismu.

Čin, který nutně není ilegální, ale je obrovskou obtíží pro zbytek lidstva. To už se stalo, ne s mimozemšťany, ale s obrazy. V roce 2003 bratři Chapmanovi zakoupili několik zbývajících souborů Goyových fantastických Hrůz války. Namísto toho, aby dílo vystavili pro veřejnost, poničili je tím, že lidem nakreslili klaunské a štěněcí hlavy.

Nazvali to urážkou zranění. Na protest někdo vylil červenou barvu na Jakea Chapmana, když se objevil v galerii Modern Art v Oxfordu. Konec konců to, co bratři Chapmanovi udělali, nebylo nelegální. Vlastnili ty obrazy. Zpustošení Měsíce nebo zabití mírumilovného mimozemšťana nejsou nelegální činy. Ale stejně jako ničení historických obrazů se v hloubi zdají špatné.

Obzvlášť proto, že v muzeích se obrazů ani nesmíte dotknout. Kdo byl prvním člověkem, jenž se holou rukou dotkl Měsíce? Chlapi, kteří se procházeli po Měsíci, měli skafandry, mezi nimi a Měsícem byl materiál. Buďte si jistí, že Měsíc máte ve svých rukách. Tedy maličké Měsíce. Lunula, měsíček, půlměsíčité plochy na spodní části nehtu, pod níž je schován kořen nehtu a cévnaté nehtové lůžko, díky čemuž je bílý.

Na kvantové úrovni je dotek problematický, což jsem již vysvětlil. Na atomární úrovni hmota nikdy nepřijde s jinou hmotou do kontaktu v běžném slova smyslu. Doopravdy se ničeho nemůžete dotknout. MinutePhysics to nazývají interakcí na krátkou vzdálenost.

S tímto na paměti, NASA tvrdí, že Terry Slezak byl prvním člověkem, jenž se holou rukou dotkl Měsíce. Byl technikem v karanténě, který si omylem zašpinil ruku měsíční půdou, když vyndával zásobníky filmů z fotoaparátů astronautů. Ale když se Armstrong a Aldrin vrátili do lunárního modulu po procházce na Měsíci, sundali si helmy a dostali se do kontaktu s měsíčním prachem, který jim ulpěl na skafandrech.

Dokonce i nahlásili jeho vůni, prý smrděl jako použitý střelný prach nebo popel. Možná proto, že zoxidoval při kontaktu se vzduchem v kabině. Jde o to, že prvních několik nádechů měsíčného prachu, které Armstrong a Aldrin vdechli, bylo naším prvním tělesným kontaktem s Měsícem. Nebo ne?

Při každodenních procházkách po Zemi jsem obklopen materiálem, který byl nedávno ve vesmíru. Stovky metráků mimozemských kamenů ročně padají na Zem. Některé z Měsíce, ale většina z asteroidů. Těchhle mimozemských věcí padá na Zem tolik, že je můžete nachytat jednoduše tím, že položíte na zem papír na pár dní. Jeden z tisíce meteoritů nalezených na Zemi, je kousek Měsíce.

Vystřelen vlivem velké rychlosti a zachycen zemskou gravitací. Některé kousky jsou dost velké na to, aby byly vidět, většina je ale rozmělněná během vstupu do naší atmosféry na částice, které se rozptýlí ve vzduchu. Stanou se malou částí prachu a špíny, kterou všichni uklízíme a vdechujeme. Mikroskopický vesmírný prach, části asteroidů nebo i Měsíce, jsou všude kolem nás.

Vlastně právě teď mohou být mikroskopické kousky Měsíce pod vaší postelí nebo dokonce za vašimi nehty. To znamená, že první člověk, který měl tělesný kontakt s měsíční hmotou, byl první Homo sapiens před stovkami tisíců let, který chodil po hlíně. Stále zkoumáme, kolik kosmického prachu je ve vzduchu, jenž každý den dýcháme.

S jistotou můžeme říct, že každou chvíli vdechneme něco, co bylo ve vesmíru. Některá byla před stovkami tisíc let na Měsíci. Byla Měsícem. A jako ostatní částice naší atmosféry, jsou dost velké kusy zachyceny hlenem, který chrání naše plíce. Chci říct, že rýpání v nose je nechutné, ale jednou za čas může být holub doslova z jiného světa.

A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz