Kdo vlastní Měsíc?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Před 13 lety si Gregory W. Nemitz
zaregistroval pozemek, který měl cenu 492 trilionů
dolarů v platině. Ten pozemek byl tady. Přesněji tady. Asteroid pojmenovaný 433 Eros. Žádný suverénní národ
na Zemi neuznává nárok člověka na mimozemské
nemovitosti.

Přesto to udělal. Později, ani ne za rok, vysadila
NASA sondu na asteroidu. Nazvali to prvním asteroidem,
na němž vysadili sondu. Nemitz to nazval parkovištěm č. 29 a ihned poslal NASA
parkovací lístek na 20 dolarů. NASA a americký generální prokurátor
zatím zamítli onu pokutu s tím, že tvrzení, že vlastní asteroid,
nemá oprávněný nárok. Ale proč?

Existuje spousta organizací, které
si s radostí vezmou vaše peníze a vymění je za pozemek na Měsíci,
Venuši nebo Marsu. Pokud máte dost peněz,
abyste vyrazili na Měsíc, nic vás nedokáže legálně zastavit,
abyste se tam nastěhovali, postavili si tam
s partnerem dům, měli děti a proměnili dům na Měsíci
v domov na Měsíci. Nebylo by to neoprávněné vniknutí,
neoprávněné usazení ani krádež. Kosmická smlouva z roku 1979 říká, že nikdo nikdy nesmí vlastnit
jakoukoliv část vesmíru.

Podepsalo ji ale jen 11 států, nicméně 129 států podepsalo
a/nebo ratifikovalo Smlouvu o vesmíru z roku 1967, která říká, že vesmír není
předmětem státního přivlastnění. Neříká nic o vlastnictví
vesmíru fyzickými osobami nebo soukromými společnostmi. Co vůbec znamená vlastnictví
bez oficiálního uznání a podpory alespoň jednoho
suverénního státu?

Chci říct, že můžu
tvrdit cokoliv, co chci. Můžu tvrdit, že vlastním
Prospect park v Brooklynu. Jen to, že to řeknu, nebo i to,
že se tam přestěhuji a budu tam žít, mi nedá práva,
která k vlastnictví patří.* Ledaže by někdo s kupou
moci souhlasil, že ho vlastním, a mohl prosadit mé vlastnictví a zabránit dalším v tvrzení,
že ho taktéž vlastní.

V minulosti si průzkumníci
nedělali vrásky z tvrzení, že vlastní zem,
kterou už někdo obýval. Protože měli na své straně moc. A to spoustu střelných zbraní,
choroboplodných zárodků a oceli. Abych parafrázoval kanadského
podvodníka Billa Jonese: "Víte, co přebije čtyři esa?" "Pistole." Nebo jak poukázal lawblob: "McDonald vážně servíruje
snídani po půl jedenácté."

"Pokud máte zbraň." Pokud byste tvrdili,
že vlastníte půdu na Měsíci, a odstěhovali se tam, museli byste
si najmout vlastní měsíční policii a měsíční vojsko, abyste ji chránili a zabránili dalším,
aby zpochybňovali váš nárok? Víceméně ano. To je ten problém.

Momentálně je riskantní, aby se jedinec či společnost
domáhali a užívali mimozemské území, protože Kosmická smlouva říká, že vesmír je společným
dědictvím lidstva. Patří nám všem a pouze nám všem. Různé interpretace
Kosmické smlouvy předpovídají, že mocné subjekty, jako národy,
by se zdráhaly přijít vás chránit, kdyby se tam chtěl nastěhovat
někdo další, nebo působil problémy či zpochybňoval vaše
mimozemské nároky.

Možná byste na svou stranu
získali suverénní stát, aby se do toho za vás vložil, tím,
že vyhlásíte vesmírnou jurisdikci. Ale muselo by to být
za neuvěřitelně ohavný zločin. Zločin proti celému lidstvu,
a ne hádce o pár vesmírných šutrů. Catherine Doldirina z Institutu
vzdušného a vesmírného práva na McGillově univerzitě tvrdí, že považování vesmíru
za společné dědictví lidstva zpomalilo jeho průzkum.

Kosmická smlouva byla založena
na Smlouvě o Antarktidě, která říká, že celý kontinent by se
nikdy neměl stát dějištěm nebo předmětem mezinárodního sporu. Spor není dobrá věc, ale bez motivace
zisku se tam nic moc nestane. Na rozdíl od Arktidy, kde v současné
době probíhá vzestup zdrojů. Pokud by se lidé cítili
bezpečněji přisvojením si a využitím vesmíru, nebeských těles, pokud by byl technologický
rozvoj víc stimulován, měli bychom atrakce s turisty
na oběžné dráze a měsíční hotely?

Možná. Tohle můžete v současnosti
vlastnit ve vesmíru: věci, které tam dáte,
a do určité míry i oběžné dráhy. Kosmická smlouva říká, že věci,
které jsme nechali na Měsíci, cokoliv vypuštěného do vesmíru, zůstává navždy majetkem
původního majitele.

Družice obíhající kolem Země
jsou dočasně schváleny Mezinárodní telekomunikační unií,
agenturou Spojených národů. Nefunguje jako běžná
realitní kancelář na Zemi. Když se skupina
rovníkových národů pokusila přivlastnit si oběžnou dráhu
nad svým územím bez úmyslu vypustit tam družice, byl jejich nárok ignorován. Takže nejenom, že musíte
požádat OSN o oběžnou dráhu a získat povolení,
ale musíte ji i využít a zaplnit.

Je zklamáním, že nevíme, jak a jestli vůbec funguje
měsíční realitní kancelář. Ale je vzrušující vědět,
že během našeho života možná budeme mít šanci
stát se součástí řešení. Jedinečná generace, která jako první
Měsíc nenavštíví, ale zabydlí ho. Tady je další nevyřešené
dilema vesmírného práva. Pokud by vám na zahradě
přistál mimozemšťan, inteligentní forma
mimozemského života, a vy byste ho zastřelili, ochutili a uvařili své rodině
fajitas s mimozemským masem, byl by to lov nebo vražda?

To opravdu nevíme. Na Zemi máme lidská práva,
ale ne mimozemšťanská. Možná by to spadalo do kategorie
kulturního vandalismu.

Čin, který nutně není ilegální, ale je obrovskou obtíží
pro zbytek lidstva. To už se stalo, ne
s mimozemšťany, ale s obrazy. V roce 2003 bratři Chapmanovi zakoupili několik
zbývajících souborů Goyových fantastických Hrůz války. Namísto toho, aby dílo
vystavili pro veřejnost, poničili je tím, že lidem nakreslili
klaunské a štěněcí hlavy.

Nazvali to urážkou zranění. Na protest někdo vylil červenou
barvu na Jakea Chapmana, když se objevil v galerii
Modern Art v Oxfordu. Konec konců to, co bratři Chapmanovi
udělali, nebylo nelegální. Vlastnili ty obrazy. Zpustošení Měsíce nebo zabití
mírumilovného mimozemšťana nejsou nelegální činy. Ale stejně jako ničení
historických obrazů se v hloubi zdají špatné.

Obzvlášť proto, že v muzeích se
obrazů ani nesmíte dotknout. Kdo byl prvním člověkem, jenž se
holou rukou dotkl Měsíce? Chlapi, kteří se procházeli
po Měsíci, měli skafandry, mezi nimi a Měsícem byl materiál. Buďte si jistí, že Měsíc
máte ve svých rukách. Tedy maličké Měsíce. Lunula, měsíček, půlměsíčité
plochy na spodní části nehtu, pod níž je schován kořen nehtu
a cévnaté nehtové lůžko, díky čemuž je bílý.

Na kvantové úrovni je
dotek problematický, což jsem již vysvětlil. Na atomární úrovni hmota nikdy nepřijde s jinou hmotou
do kontaktu v běžném slova smyslu. Doopravdy se ničeho
nemůžete dotknout. MinutePhysics to nazývají
interakcí na krátkou vzdálenost.

S tímto na paměti,
NASA tvrdí, že Terry Slezak byl prvním člověkem, jenž se
holou rukou dotkl Měsíce. Byl technikem v karanténě, který si omylem zašpinil
ruku měsíční půdou, když vyndával zásobníky filmů
z fotoaparátů astronautů. Ale když se Armstrong a Aldrin
vrátili do lunárního modulu po procházce na Měsíci,
sundali si helmy a dostali se do kontaktu
s měsíčním prachem, který jim ulpěl na skafandrech.

Dokonce i nahlásili jeho vůni, prý smrděl jako použitý
střelný prach nebo popel. Možná proto, že zoxidoval
při kontaktu se vzduchem v kabině. Jde o to, že prvních několik
nádechů měsíčného prachu, které Armstrong a Aldrin vdechli, bylo naším prvním tělesným
kontaktem s Měsícem. Nebo ne?

Při každodenních procházkách
po Zemi jsem obklopen materiálem, který byl nedávno ve vesmíru. Stovky metráků mimozemských
kamenů ročně padají na Zem. Některé z Měsíce,
ale většina z asteroidů. Těchhle mimozemských
věcí padá na Zem tolik, že je můžete nachytat jednoduše tím, že položíte na zem papír na pár dní. Jeden z tisíce meteoritů nalezených
na Zemi, je kousek Měsíce.

Vystřelen vlivem velké rychlosti
a zachycen zemskou gravitací. Některé kousky jsou dost velké
na to, aby byly vidět, většina je ale rozmělněná
během vstupu do naší atmosféry na částice,
které se rozptýlí ve vzduchu. Stanou se malou částí
prachu a špíny, kterou všichni uklízíme a vdechujeme. Mikroskopický vesmírný prach, části asteroidů nebo i Měsíce,
jsou všude kolem nás.

Vlastně právě teď mohou být
mikroskopické kousky Měsíce pod vaší postelí
nebo dokonce za vašimi nehty. To znamená, že první člověk, který měl tělesný kontakt
s měsíční hmotou, byl první Homo sapiens
před stovkami tisíců let, který chodil po hlíně. Stále zkoumáme, kolik
kosmického prachu je ve vzduchu, jenž každý den dýcháme.

S jistotou můžeme říct,
že každou chvíli vdechneme něco, co bylo ve vesmíru. Některá byla před stovkami
tisíc let na Měsíci. Byla Měsícem. A jako ostatní částice
naší atmosféry, jsou dost velké kusy
zachyceny hlenem, který chrání naše plíce. Chci říct, že rýpání
v nose je nechutné, ale jednou za čas může být holub
doslova z jiného světa.

A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz