Co vidíme ve tmě?

Ahoj, já jsem Jake z Vsauce. V sérii Riddick: Kronika temna
je jednou z Riddickových specialit schopnost vidět ve tmě. Je to sice jen kvůli smyšlené operaci
nazývané leštění bulv, ale je to podobné něčemu,
s čím se rodí spousta zvířat. Tapetum lucidum. Tapetum je odrazivá blána v očích zvířat
umístěná za sítnicí, která funguje jako zrcadlo. Posílá fotony zpátky,
aby jich bylo více zachyceno.

Můžete to třeba vidět, když vyfotíte
s bleskem svoji kočku nebo psa. Jejich zářící oči jsou způsobeny
odražením světla od tapeta. Také to dalo vzniknout mnoha
příběhům o zářících očích ve tmě. My ale neumíme leštit bulvy, ani nemáme
tapetum na zlepšení vidění ve tmě. Ale když je tma, jsou zhasnutá světla,
stále můžeme vidět určité věci. Nebo snad ne? CO VIDÍME VE TMĚ? Naše sítnice, vrstva buněk
na vnitřní straně oka, má dva hlavní typy
světločivných buněk.

Tyčinky a čípky. Každé oko má
přibližně 6,5 milionu čípků. Umožňují nám vidět barvy a tvary,
ale vyžadují hodně světla. Jsou umístěny
převážně ve žluté skvrně, to je nejcitlivější část sítnice
a oblast s nejvyšší hustotou čípků. Čím dál od středu sítnice, tím více tyčinek
a méně čípků můžeme najít. Tyčinky jsou sice citlivější,
ale nedokážou rozlišit barvy.

Můžete si to zkusit,
když něco barevného podržíte na okraji
vašeho zorného pole. Budete to sice vidět,
ale nedokážete určit, jakou to má barvu. Ve tmě vidíme díky tyčinkám,
ale nejde to okamžitě. Očím trvá zhruba 30 minut,
než si na tmu pořádně zvyknou. Proto když přejdeme
z osvětlené místnosti do tmavé, připadá nám úplně temná,
nic nevidíme. Říká se, že piráti
nosili pásku přes oko, aby viděli, když sešli
do podpalubí, kde bylo málo světla.

Měli neustále jedno
oko přizpůsobené do tmy. Nemuseli na nic čekat. Ale když počkáte,
když budete dlouho sedět ve tmě začnete vidět zvláštní věci. Věci, které tam vůbec nejsou.
Světelné halucinace. Když v posteli
v noci zavřete oči, občas vidíte podivné tvary
nebo mlhavá světla.

Můžete je vidět i teď,
když pořádně zavřete oči a lehce na ně zatlačíte
ukazováčkem a prostředníčkem. Tomuto jevu
se také říká vězňovo kino. Stává se to astronautům,
pilotům a samozřejmě vězňům, kteří strávili
dlouhou dobu ve tmě. Při tomto jevu lidé vidí
mihotavá barevná světla, někdy i ve tvaru lidí. Co ale můžeme
opravdu vidět ve tmě?

To záleží na tom,
kam se díváme. V temné místnosti uprostřed sítnice,
kde je žlutá skvrna, vůbec nic nevidíte. Jsou tam totiž skoro jenom čípky,
které nejsou moc citlivé. Odvrácené pozorování
je technika používaná astronomy, když periferním viděním
pozorují nejasná nebeská tělesa vzdálená mnoho světelných let. Až někdy budete v temné místnosti,
podívejte se na bílý papír. Neuvidíte ho,
ale když odvrátíte svůj zrak, najednou ho spatříte.

Neumíme leštit bulvy ani nemáme tapeta,
abychom lépe viděli, ale máme naši mysl, která nám ukazuje věci,
přestože vůbec nic nevidíme. Připomíná nám,
že nejsme sami. Jen se musíme pořádně dívat, i když jsme v naprosté tmě. A jako vždycky...

díky za sledování. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz