Jak velký může být člověk?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Deset centimetrů, asi čtyři palce. Přesně o tolik jsou dnes lidé
průměrně vyšší než před 150 lety. Lepší výživa a zdravotní péče v mládí nám dovolila lépe využít
kódovací sekvence v genech. Kódovací sekvence
nesou informace o tom, jak velký může být zdravý člověk
v optimálním prostředí. Z hlediska výšky tyto plány
jen zřídka přesahují 2,28 metru.

Jedinci s poruchami
endokrinního systému, jako je tumor blízko
hypofýzy v mozku, mohou prodělat překotný růst
po delší časové úseky, než je běžné. Například Igor Vovkovinskiy,
vysoký 2,33 metru, je momentálně nejvyšším
mužem žijícím v Americe. Nejvyšší žijící osobou
na Zemi je Sultan Kösen, který se svým 2,51 metru také drží Guinessův rekord
za největší ruce a chodidla.

Nejvyšší zaznamenanou
žijící osobou byl Robert Wadlow. Byl vysoký jako průměrný dospělý muž,
už když v pěti letech chodil do školky. Když v roce 1940 zemřel ve věku
22 let, měřil 2,72 metru. André the Giant měl 2,24 metru. Takhle já držím
330mililitrovou plechovku. Tady dělá André to samé. Rozdíly ve velikosti lidí
jsou fascinující. Ale jaké je maximum?

Jak velký
může člověk biologicky být? Ale hlavně, jak velcí
jste doopravdy vy? Ukázalo se, že dnes i v historii, je průměrná výška člověka
blízko genetického limitu. Manipulováním genů
zodpovědných za výšku, můžeme k průměru přidat asi 15 cm. Za touhle hranicí se ale pravděpodobně
praštíme o strop. Aby se pravidelně rodili lidé
s výškou přes 2,44 metru, museli by mít jiný tvar než lidský.

To způsobuje zákon umocněné krychle. Když tvar roste třeba do výšky,
jeho objem se zvětšuje rychleji. Podívejte se na tuhle krychli. Pokud ji uděláme 10x širší,
bude i 10x vyšší, ale oblast,
kterou pokrývá je 100x větší a její objem je dokonce 1000x větší. Protože je váha spojená s objemem, tahle krychle má jen 100x větší
průřez, který ji nese, ale 1000x větší váhu,
kterou musí nést.

Pokud byste byli 10x větší
a měli pořád postavu člověka*, vaše proporce
by byly stejné jako teď, museli byste mít buď kostru tvořenou
něčím pevnějším než kostmi, nebo kosti, které by byly obludně
tlusté, naprosto mimo měřítko. I pokud byste vyřešili problém
s pevností kostí a svalů, byla by tu pořád řada dalších problémů. Vaše srdce by se
nezvětšilo dost na to, aby udrželo oběh v tak velkém těle.

Zvířata mohou být tak velká, protože jejich proporce
a orgány jsou dost odlišné. Chris Howard z Earth Unplugged mě upozornil na velikost
obřích, ne lidských nohou, ale největšího pozemského živočicha, který existoval
a jehož kostra se dochovala. Úžasně pojmenovaný Giraffatitan.

Objevený v Tanzanii a vystavený
v berlínském muzeu, pravděpodobně vážil
20 - 30 tisíc kilogramů. Bruhatkayosaurus byl
možná ještě větší. Ale je to sporné,
protože máme jen pár jeho kostí. Podle odhadu vážil
140 tisíc kilogramů. Pokud by byl živočich ještě větší, tak aby žil tak dlouho,
aby se mohl množit, potřeboval by víc vztlaku,
který by mírnil jeho váhu, než poskytuje vzduch.

To je jeden z důvodů,
proč plejtváci tak milují vodu. Nejtěžší plejtvák zvážený NMML**
vážil 177 tisíc kilogramů, čímž se stal nejtěžším
známým žijícím zvířetem. Může být i tím nejtěžším možným, protože velikost zvířat je
limitovaná jednoduchou geometrií a gravitací naší planety. Teoreticky by lidé narození na Marsu
mohli být o několik centimetrů vyšší, protože tamní gravitace
je jen třetinová oproti Zemi.

Kompromisem by mohlo být, že jejich svaly a kosti
by nemusely být tak silné, aby kdy mohli navštívit Zemi
a užít si to. Jde o to, že abychom si zachovali
tvar a proporce, které máme, nemůžeme být o moc větší. Některé z vyšších odhadů vrchního
limitu průměrné výšky člověka jsou kolem 2,13 metru.

Osoba vyšší než 2,74 metru by měla
problémy se pohybovat, v rozmezí 3,65 - 4,57 metru by
měla problém žít nějak dlouho. Co znamená velikost? Kde doopravdy začínáte a končíte? Zatím jsme měřili lidi podle
jejich pevných hranic. Dobře a běžně se to používá, ale když mluvím,
dokážu zaplnit celou místnost. Když křičím, dokážu zaplnit
městské bloky.

To je obrovské. Hlas není součástí mého fyzického těla. Není součástí hmoty,
která se vejde do mého kožního obalu. Ale je relevantní ve vztahu
k otázce, jak velký je člověk. Jak velký vliv může mít
člověk na své prostředí používáním toho,
co přímo vychází z jeho těla? Guy Murchie to popsal ve svém
tlustopisu Sedm záhad života. Malí pevní psi jsou prťaví, ale jejich zvuk a pach se
rozprostírá do tvarů a velikostí, o kterých si jiní
tvorové mohou nechat zdát.

Začněme zvukem. Jak daleko může dosáhnout
váš nejhlasitější křik? O kolik jste větší,
v objemu prostoru, ve kterém lidé vědí,
že existujete, když křičíte? Nejhlasitější lidský křik je kolem
88 decibelů na vzdálenost 30 cm. Takovýhle křik zanikne
pro práh lidského sluchu v naší atmosféře ,
jakmkle urazí asi 5 km (3 míle).

Osoba stojící po větru by vás
mohla slyšet o trochu dál. Ale ve vesmíru vás
nikdo křičet neuslyší. Na Zemi vás na vzdálenost 5 km nikdo křičet neuslyší. Ale mohli by vás vidět křičet?
Mohli by vás vůbec vidět? Na povrchu Země je horizont
nejzazší vzdáleností, na kterou můžete vidět člověka. Pokud byste s někým
dalším stáli na zemi, ta vzdálenost by byla
asi 5 km (3 míle).

Dále než to a doslova byste se
schovali za ohybem Země. Co třeba ve vesmíru, kde se vzdalováním od někoho
neschováte za ohyb Země? Jak se objekt vzdaluje,
stále se zmenšuje. Vlastní velikost objektu se nemění. Co se ale mění,
je jeho úhlová velikost. Tahle úžasná veličina popisuje, kolik prostoru zabere objekt
ve vašem zorném poli.

Představte si své zorné pole
jako úplný kruh. 180°, které pokrývají
horizont před vámi i za vámi. Takže objekt s úhlovou velikostí 90° by musel být dost velký
a dost blízko na to, aby zabral prostor
od horizontu až nad vás. Překvapivě váš palec
na vzdálenost paže od obličeje zabere 1° vašeho zorného pole.


Jeho velikost je tedy 1°. *** Měsíc vždycky zabere asi 0,5°. Někdy se na horizontu zdá větší, ale to způsobuje iluze,
kterou AsapSCIENCE vysvětlili. Nejmenší úhlová velikost, kterou
dokážeme vidět pouhým okem, je asi 1 oblouková minuta, 1/60°. Pokud by byl dostatečný kontrast, mohli bychom vidět věci
jako sluneční skvrny vzdálené asi 20 světelných sekund,
což je asi 1/3 z 1/60°.

Zapojením čísel lze spočítat,
že za perfektních podmínek - ve vesmíru, bez vzduchu,
bez překážek, s velkým kontrastem,
protože na sobě máte zářivou bílou, je nejzazší vzdálenost, na kterou vás člověk může
vidět pouhým okem, asi 10 - 15 km. Dále než to a budete mimo okraj
viditelnosti pouhým okem. Ale... cítíte to?

Mohli byste to být vy. Pokud zvážíme smysly
ostatních zvířat, váš pach by mohl být vaším
největším pozemským rozměrem. Víte, jak mají kočky a psi
roztomilé vlhké čumáky? Říká se jim rhinarium. Rhinarium zlepšuje čich savců. Nejen že nezachytí molekuly,
které je míjí, oni je i lokalizují. Vzduch chladí vlhký čumák
a napovídá tak směr zdroje pachu.

Je to stejné,
jako když si olíznete prst, abyste věděli,
kterým směrem fouká vítr. Bladhaund dokáže
rozeznat a vystopovat pachovou stopu starou několik dní. Čímž je váš pachový otisk
na Zemi tak velký jako váš několikadenní pohyb. Medvěd grizzly má 7x
silnější čich než bladhaund. Tito medvědi dokážou vycítit věci
na vzdálenost téměř 30 km (18 mil).

To je pravděpodobně
největší bublina, kterou kolem vás můžeme nakreslit,
a stále ji nazývat vámi. Protože obsahuje věci,
které jste vypustili a které mohou být vystopovány
ostatními živočichy zpět k vám. Pokud zahrneme všechno,
co vypustíte, jsme v podstatě limitováni
okrajem atmosféry. S výjimkou pár světelných molekul, vodíku, hélia,
které uniknou do vesmíru, nic ostatního neuniká.

Ve vesmíru neexistuje prostředek, který by přenášel
váš zvuk nebo pach. Což nás přivádí zpět ke světlu. Lidské tělo vyzařuje světlo,
elektromagnetické záření. Většinou jde o infračervené
světlo, teplo. Část toho světla ale leží
v barevném spektru, přestože je asi 1000x tlumenější,
než dokáže lidské oko zachytit.

Zdá se, že ta trocha světla,
kterou vyzařujete, je nějak spojená s vaším
cirkadiánním rytmem. Kolem 16. hodiny jste z celého dne
doslova nejjasněji viditelní. Ještě něco o světlu,
elektromagnetickém záření. Nepotřebuje médium,
které by ho přenášelo, prostě letí do vesmíru
a skrz něj. To nás samozřejmě přivádí
do Austrálie. Pokud neodebíráte
Derekův kanál Veritasium, tak nevím, co se svým životem
děláte.

Je úžasný. Nedávno vydal video,
na které nemůžu přestat myslet. Nejmenší možná část světla je foton. Lidské oko může tak nějak
vnímat jednotlivé fotony. Některé žáby vidí jednotlivé
fotony docela dobře. Ve svém videu vysvětluje,
že jak se pohybujete od Slunce, jeho úhlová velikost je
menší a menší a menší. Dokud nejste tak daleko
od Slunce, že už ho nevidíte.

Ale pořád tam je a vyzařuje světlo,
které dosáhne k vašemu oku. Až na to, že teď už je
světlo tak rozptýlené, že to nejsou svazky světla,
ale jednotlivé fotony. Slunce tam pořád je,
ale je méně četné.**** Někdy zasáhne oko foton, někdy nic, jindy zase foton. To samé se děje s vaším zářením.

Dnes odpoledne jsem s Derekem
skypoval a říkal mi, že spočítal, že lidské tělo, které vidíte
ze vzdálenosti 168 000 km, by bylo redukováno přibližně
do pouhých dvou samostatných fotonů.***** Kdybyste byli dál, vaše velikost
už by se nezmenšovala. Prostě by zůstala samostatnými
fotony letícími vesmírem, které jsou v podstatě neviditelné. Vaše fyzická velikost je limitována
geometrií, biologií a gravitací. Vaše hlasová a pachová
velikost může být větší, ale je stále limitována
velikostí Země.

Vaše světlo, osobní záře,
není omezená ničím. Fotony, které vyzařujete
a které nejsou ničím vstřebány, nemají důvod se někdy zastavit. Mohou se pravděpodobně pohybovat
až za hranice viditelného vesmíru, čímž vás činí jistým způsobem naprosto
obrovskými a tak nějak nesmrtelnými. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
Korekce: BugHer0
www.videacesky.cz