Jak velký může být člověk?Vsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Deset centimetrů, asi čtyři palce. Přesně o tolik jsou dnes lidé průměrně vyšší než před 150 lety. Lepší výživa a zdravotní péče v mládí nám dovolila lépe využít kódovací sekvence v genech. Kódovací sekvence nesou informace o tom, jak velký může být zdravý člověk v optimálním prostředí. Z hlediska výšky tyto plány jen zřídka přesahují 2,28 metru.

Jedinci s poruchami endokrinního systému, jako je tumor blízko hypofýzy v mozku, mohou prodělat překotný růst po delší časové úseky, než je běžné. Například Igor Vovkovinskiy, vysoký 2,33 metru, je momentálně nejvyšším mužem žijícím v Americe. Nejvyšší žijící osobou na Zemi je Sultan Kösen, který se svým 2,51 metru také drží Guinessův rekord za největší ruce a chodidla.

Nejvyšší zaznamenanou žijící osobou byl Robert Wadlow. Byl vysoký jako průměrný dospělý muž, už když v pěti letech chodil do školky. Když v roce 1940 zemřel ve věku 22 let, měřil 2,72 metru. André the Giant měl 2,24 metru. Takhle já držím 330mililitrovou plechovku. Tady dělá André to samé. Rozdíly ve velikosti lidí jsou fascinující. Ale jaké je maximum?

Jak velký může člověk biologicky být? Ale hlavně, jak velcí jste doopravdy vy? Ukázalo se, že dnes i v historii, je průměrná výška člověka blízko genetického limitu. Manipulováním genů zodpovědných za výšku, můžeme k průměru přidat asi 15 cm. Za touhle hranicí se ale pravděpodobně praštíme o strop. Aby se pravidelně rodili lidé s výškou přes 2,44 metru, museli by mít jiný tvar než lidský.

To způsobuje zákon umocněné krychle. Když tvar roste třeba do výšky, jeho objem se zvětšuje rychleji. Podívejte se na tuhle krychli. Pokud ji uděláme 10x širší, bude i 10x vyšší, ale oblast, kterou pokrývá je 100x větší a její objem je dokonce 1000x větší. Protože je váha spojená s objemem, tahle krychle má jen 100x větší průřez, který ji nese, ale 1000x větší váhu, kterou musí nést.

Pokud byste byli 10x větší a měli pořád postavu člověka*, vaše proporce by byly stejné jako teď, museli byste mít buď kostru tvořenou něčím pevnějším než kostmi, nebo kosti, které by byly obludně tlusté, naprosto mimo měřítko. I pokud byste vyřešili problém s pevností kostí a svalů, byla by tu pořád řada dalších problémů. Vaše srdce by se nezvětšilo dost na to, aby udrželo oběh v tak velkém těle.

Zvířata mohou být tak velká, protože jejich proporce a orgány jsou dost odlišné. Chris Howard z Earth Unplugged mě upozornil na velikost obřích, ne lidských nohou, ale největšího pozemského živočicha, který existoval a jehož kostra se dochovala. Úžasně pojmenovaný Giraffatitan.

Objevený v Tanzanii a vystavený v berlínském muzeu, pravděpodobně vážil 20 - 30 tisíc kilogramů. Bruhatkayosaurus byl možná ještě větší. Ale je to sporné, protože máme jen pár jeho kostí. Podle odhadu vážil 140 tisíc kilogramů. Pokud by byl živočich ještě větší, tak aby žil tak dlouho, aby se mohl množit, potřeboval by víc vztlaku, který by mírnil jeho váhu, než poskytuje vzduch.

To je jeden z důvodů, proč plejtváci tak milují vodu. Nejtěžší plejtvák zvážený NMML** vážil 177 tisíc kilogramů, čímž se stal nejtěžším známým žijícím zvířetem. Může být i tím nejtěžším možným, protože velikost zvířat je limitovaná jednoduchou geometrií a gravitací naší planety. Teoreticky by lidé narození na Marsu mohli být o několik centimetrů vyšší, protože tamní gravitace je jen třetinová oproti Zemi.

Kompromisem by mohlo být, že jejich svaly a kosti by nemusely být tak silné, aby kdy mohli navštívit Zemi a užít si to. Jde o to, že abychom si zachovali tvar a proporce, které máme, nemůžeme být o moc větší. Některé z vyšších odhadů vrchního limitu průměrné výšky člověka jsou kolem 2,13 metru.

Osoba vyšší než 2,74 metru by měla problémy se pohybovat, v rozmezí 3,65 - 4,57 metru by měla problém žít nějak dlouho. Co znamená velikost? Kde doopravdy začínáte a končíte? Zatím jsme měřili lidi podle jejich pevných hranic. Dobře a běžně se to používá, ale když mluvím, dokážu zaplnit celou místnost. Když křičím, dokážu zaplnit městské bloky.

To je obrovské. Hlas není součástí mého fyzického těla. Není součástí hmoty, která se vejde do mého kožního obalu. Ale je relevantní ve vztahu k otázce, jak velký je člověk. Jak velký vliv může mít člověk na své prostředí používáním toho, co přímo vychází z jeho těla? Guy Murchie to popsal ve svém tlustopisu Sedm záhad života. Malí pevní psi jsou prťaví, ale jejich zvuk a pach se rozprostírá do tvarů a velikostí, o kterých si jiní tvorové mohou nechat zdát.

Začněme zvukem. Jak daleko může dosáhnout váš nejhlasitější křik? O kolik jste větší, v objemu prostoru, ve kterém lidé vědí, že existujete, když křičíte? Nejhlasitější lidský křik je kolem 88 decibelů na vzdálenost 30 cm. Takovýhle křik zanikne pro práh lidského sluchu v naší atmosféře , jakmkle urazí asi 5 km (3 míle).

Osoba stojící po větru by vás mohla slyšet o trochu dál. Ale ve vesmíru vás nikdo křičet neuslyší. Na Zemi vás na vzdálenost 5 km nikdo křičet neuslyší. Ale mohli by vás vidět křičet? Mohli by vás vůbec vidět? Na povrchu Země je horizont nejzazší vzdáleností, na kterou můžete vidět člověka. Pokud byste s někým dalším stáli na zemi, ta vzdálenost by byla asi 5 km (3 míle).

Dále než to a doslova byste se schovali za ohybem Země. Co třeba ve vesmíru, kde se vzdalováním od někoho neschováte za ohyb Země? Jak se objekt vzdaluje, stále se zmenšuje. Vlastní velikost objektu se nemění. Co se ale mění, je jeho úhlová velikost. Tahle úžasná veličina popisuje, kolik prostoru zabere objekt ve vašem zorném poli.

Představte si své zorné pole jako úplný kruh. 180°, které pokrývají horizont před vámi i za vámi. Takže objekt s úhlovou velikostí 90° by musel být dost velký a dost blízko na to, aby zabral prostor od horizontu až nad vás. Překvapivě váš palec na vzdálenost paže od obličeje zabere 1° vašeho zorného pole.

Jeho velikost je tedy 1°. *** Měsíc vždycky zabere asi 0,5°. Někdy se na horizontu zdá větší, ale to způsobuje iluze, kterou AsapSCIENCE vysvětlili. Nejmenší úhlová velikost, kterou dokážeme vidět pouhým okem, je asi 1 oblouková minuta, 1/60°. Pokud by byl dostatečný kontrast, mohli bychom vidět věci jako sluneční skvrny vzdálené asi 20 světelných sekund, což je asi 1/3 z 1/60°.

Zapojením čísel lze spočítat, že za perfektních podmínek - ve vesmíru, bez vzduchu, bez překážek, s velkým kontrastem, protože na sobě máte zářivou bílou, je nejzazší vzdálenost, na kterou vás člověk může vidět pouhým okem, asi 10 - 15 km. Dále než to a budete mimo okraj viditelnosti pouhým okem. Ale... cítíte to?

Mohli byste to být vy. Pokud zvážíme smysly ostatních zvířat, váš pach by mohl být vaším největším pozemským rozměrem. Víte, jak mají kočky a psi roztomilé vlhké čumáky? Říká se jim rhinarium. Rhinarium zlepšuje čich savců. Nejen že nezachytí molekuly, které je míjí, oni je i lokalizují. Vzduch chladí vlhký čumák a napovídá tak směr zdroje pachu.

Je to stejné, jako když si olíznete prst, abyste věděli, kterým směrem fouká vítr. Bladhaund dokáže rozeznat a vystopovat pachovou stopu starou několik dní. Čímž je váš pachový otisk na Zemi tak velký jako váš několikadenní pohyb. Medvěd grizzly má 7x silnější čich než bladhaund. Tito medvědi dokážou vycítit věci na vzdálenost téměř 30 km (18 mil).

To je pravděpodobně největší bublina, kterou kolem vás můžeme nakreslit, a stále ji nazývat vámi. Protože obsahuje věci, které jste vypustili a které mohou být vystopovány ostatními živočichy zpět k vám. Pokud zahrneme všechno, co vypustíte, jsme v podstatě limitováni okrajem atmosféry. S výjimkou pár světelných molekul, vodíku, hélia, které uniknou do vesmíru, nic ostatního neuniká.

Ve vesmíru neexistuje prostředek, který by přenášel váš zvuk nebo pach. Což nás přivádí zpět ke světlu. Lidské tělo vyzařuje světlo, elektromagnetické záření. Většinou jde o infračervené světlo, teplo. Část toho světla ale leží v barevném spektru, přestože je asi 1000x tlumenější, než dokáže lidské oko zachytit.

Zdá se, že ta trocha světla, kterou vyzařujete, je nějak spojená s vaším cirkadiánním rytmem. Kolem 16. hodiny jste z celého dne doslova nejjasněji viditelní. Ještě něco o světlu, elektromagnetickém záření. Nepotřebuje médium, které by ho přenášelo, prostě letí do vesmíru a skrz něj. To nás samozřejmě přivádí do Austrálie. Pokud neodebíráte Derekův kanál Veritasium, tak nevím, co se svým životem děláte.

Je úžasný. Nedávno vydal video, na které nemůžu přestat myslet. Nejmenší možná část světla je foton. Lidské oko může tak nějak vnímat jednotlivé fotony. Některé žáby vidí jednotlivé fotony docela dobře. Ve svém videu vysvětluje, že jak se pohybujete od Slunce, jeho úhlová velikost je menší a menší a menší. Dokud nejste tak daleko od Slunce, že už ho nevidíte.

Ale pořád tam je a vyzařuje světlo, které dosáhne k vašemu oku. Až na to, že teď už je světlo tak rozptýlené, že to nejsou svazky světla, ale jednotlivé fotony. Slunce tam pořád je, ale je méně četné.**** Někdy zasáhne oko foton, někdy nic, jindy zase foton. To samé se děje s vaším zářením.

Dnes odpoledne jsem s Derekem skypoval a říkal mi, že spočítal, že lidské tělo, které vidíte ze vzdálenosti 168 000 km, by bylo redukováno přibližně do pouhých dvou samostatných fotonů.***** Kdybyste byli dál, vaše velikost už by se nezmenšovala. Prostě by zůstala samostatnými fotony letícími vesmírem, které jsou v podstatě neviditelné. Vaše fyzická velikost je limitována geometrií, biologií a gravitací. Vaše hlasová a pachová velikost může být větší, ale je stále limitována velikostí Země.

Vaše světlo, osobní záře, není omezená ničím. Fotony, které vyzařujete a které nejsou ničím vstřebány, nemají důvod se někdy zastavit. Mohou se pravděpodobně pohybovat až za hranice viditelného vesmíru, čímž vás činí jistým způsobem naprosto obrovskými a tak nějak nesmrtelnými. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka Korekce: BugHer0 www.videacesky.cz