Podivuhodná mezipřistání: ŘímAxolot
10
Bojíte se ještě kvůli covidu cestovat? Tak se vydejte na cestu alespoň virtuálně, a to rovnou do Říma! Ale zapomeňte na Koloseum nebo fontánu di Trevi, podíváte se na ta nejpodivnější, nejbizarnější a nejzajímavější místa v Římě, o kterých jste dost možná ještě neslyšeli. Co takové muzeum ztracených duší nebo pohřbených videoher? Lákají vás spíše mumifikované orgány, nebo ezoterická symbolika? Řím není jenom o starověké historii, skrývá mnohá překvapení, která čekají na vaše odhalení. A v komentářích se pak nezapomeňte zmínit, co z navštívených „památek“ ve videu nejvíce zaujalo vás a jestli máte vlastní tipy na nezvyklé římské turistické atrakce.
Poznámky:
Věčné město – přezdívka pro Řím
alembik – destilační přístroj
Přepis titulků
V minulosti bylo vícero měst nazváno hlavními městy světa. Konstantinopol, Londýn, New York… Ale úplně prvním městem, které tento titul obdrželo, byl Řím. Město na sedmi pahorcích založené před 3000 lety má neobyčejnou historii. Na zbytek světa mělo nezvyklý vliv a ozvěna starodávné prestiže se ozývá v každé jeho památce. Ale hlavní město Itálie není jenom muzeem pod širým nebem. Při průzkumu skrytých tváří jeho zřícenin, kostelů a paláců můžeme narazit na nespočet překvapení.
V tomto díle uvidíte, že všechny cesty zvídavosti vedou do Říma. PODIVUHODNÁ MEZIPŘISTÁNÍ Řím je ukázkovým příkladem bájného města. Než se stal roku 1871 hlavním městem Itálie, pro Římskou říši jím byl už přes 3 staletí. Ať už šlo o umění či kulturu, Věčné město dlouho ovlivňovalo celý západní svět. Nemusíme představovat jeho emblematické památky jako slavné Koloseum, i 2000 let po svém vzniku největší amfiteátr na světě, nebo nepřehlédnutelnou fontánu di Trevi, nesmrtelnou díky filmu Sladký život.
Říká se, že když do ní hodíte minci, jednou se sem vrátíte. Každý den je z ní vybráno kolem 3000 eur, které jsou darovány na charitu. I tak hlavní město Itálie stále schovává památky, které turisté neznají. Věděli jste například, že se v Římě nachází pyramida? A ne malá. Cestiova pyramida se nachází poblíž brány sv.
Pavla a je vysoká 36 metrů a široká 30 metrů. Je pokryta bílým mramorem a byla postavena asi před 2000 lety jako hrobka Gaia Cestia, římského úředníka. Tehdy bylo v Římě vše egyptské populární a ve městě byly postaveny dvě pyramidy. Jen Cestiova pyramida odolala zubu času, určitě díky ochraně Aurelianových hradeb. Dnes se jedná o jedinou pyramidu egyptského stylu v Evropě. Hned vedle pyramidy se nachází římský nekatolický hřbitov, místo nedoceněné i přes svou kouzelnou atmosféru.
Jinak také „hřbitov Angličanů, protestantů či umělců a básníků“ je romantické místo, kde se nachází několik slavných hrobů. Ty nejproslulejší patří anglickým básníkům Johnu Keatsovi a Percymu Shelleymu. Ale nejpůsobivější hrobka je určitě ta Emelyn Storyové, manželky amerického sochaře Williama Wetmora Storyho. Na ozdobu hrobu své ženy vytvořil pozoruhodnou sochu s názvem Anděl žalu. Jde o tak expresivní a krásné dílo, že jeho kopie najdeme po celém světě.
Jednalo se o autorovu poslední sochu, za svou ženou odešel o rok později. Kromě soch a všudypřítomné zeleně k atmosféře místa přispívá i množství koček, které jej obývají. I když je symbolem Říma vlčice, vládnou mu jednoznačně kočkovité šelmy. A nikde jich nenajdeme tolik jako na náměstí Largo di Torre Argentina neboli ve „svatyni koček“. Rozsáhlý archeologický komplex se nachází ve středu města, kde byl ve 20.
letech minulého století vykopán. Jsou zde pozůstatky čtyř římských chrámů a také část Pompeiovy curie, místa, kde byl zavražděn Julius Caesar. Caesar nikdy nebyl císařem, protože Římská říše byla založena 17 let po jeho smrti. V rodinných vztazích se to projeví. Jelikož se komplex nachází pod úrovní ulice a veřejnosti je uzavřen, své útočiště zde brzy po jeho objevení našly kočky. Dnes jich mezi ruinami žije asi 300 a odejít se jen tak nechystají.
Římské kočky jsou považovány za biokulturní dědictví města a od 90. let je krmí a hýčká místní spolek. V Římě je historických trosek skoro stejně jako koček a některé návštěvníci můžou přehlédnout. Je to i případ Magických dveří, které se nachází v zahradách Piazza Vittorio. Dveře pokryté ezoterickými symboly a mystickými texty pochází ze 17. století. Patřily k vile Massimiliana Palombary, markýze se zálibou v okultismu.
Palombara u sebe prý jednou nechal přespat alchymistu, který tvrdil, že dokáže přeměnit kov ve zlato. Nazítří alchymista zmizel, ale zůstaly po něm kousky zlata a také dopis s tajemnými symboly. Tyto symboly nechal markýz vyrýt do pěti dveří svého domu. Doufal, že je jednou někdo rozluští. Vila byla nakonec zničena v 19. století, jen Magické dveře zde zůstaly dodnes. Tajemná aura je posílena dvěma nestvůrami, které je střeží po jejich boku.
Jedná se o sochy Besa, egyptského boha, který chrání domov před zlými duchy. Dodnes dveře živí představy amatérských ezoteriků, ale jejich tajemství zůstává díky strážcům skryto. Dveře paláce Zuccari na Via Gregoriana jsou také obklopeny monstry, ale to nejpozoruhodnější monstrum jsou samotné dveře. Budova postavená na konci 16. století Federicem Zuccarim má jedno z nejpřekvapivějších průčelí v Římě. Dvě přízemní okna a vstupní dveře se nachází v otevřené hubě třech groteskních stvoření.
Paláci se přezdívá Dům nestvůr a vlastnilo ho několik proslulých osob. V 18. století se díky polské královně stal mekkou společenského života a bydlelo zde mnoho umělců, např. malíř Jacques-Louis David. Dnes se zde nachází knihovna Hertziana, zaměřená na historii umění. V oblasti architektonických podivností se v Římě nachází zcela unikátní dům. Musíte se vydat do parku Villa Torlonia a hledat budovu jako z pohádky. Říká se mu Soví dům.
Dům byl postaven v roce 1840 pro prince Alessandra Torloniu. Původně se podobal spíš alpské chatě. Ale od roku 1908 se začal měnit na podnět Giovanniho Torlonii, dědice s trochu fantaskním vkusem. Kvůli působení dvou architektů byl dům nejdříve ve středověkém stylu, pak secesním. Díky tomu má výslednou hybridní podobu. Tehdy se mu začalo přezdívat Soví dům, protože majitel byl posedlý ezoterickými symboly a sovy jsou ve výzdobě všudypřítomné.
Giovanni Torlonia zde pobýval do své smrti roku 1938 a od té doby dům pomalu chátral. Bydlely zde jednotky Spojenců, po válce byl ale opuštěn a zpustošen, dokud ho město neodkoupilo v roce 1978. Bohužel v roce 1991 požár jeho stav ještě zhoršil. Díky opravám v následujících letech se mu ale vrátila původní krása a v Sovím domě najdeme jedny z nejkrásnějších vitráží v celé zemi.
Zůstaneme v této atmosféře a vydáme se na jedno z nejpřekvapivějších skrytých míst Říma. Nejedná se tentokrát o dům jako z pohádky, ale o celou čtvrť. Čtvrť Coppedè poblíž náměstí Buenos Aires postavil na začátku 20. století architekt, po kterém je pojmenována: Gino Coppedè. Nachází se zde komplex výstředních budov, které se radikálně liší od zbytku města. Jako bychom se přenesli do zcela jiného světa.
Ve čtvrti převládá secesní styl, najdeme zde ale také prvky středověké, barokní a benátské. Komplex přetéká překvapivými prvky, jako je tento pavouk u vstupního vchodu nebo tento lustr z tepaného železa, zavěšený pod obloukem. S tak podivným zjevem není divu, že čtvrť figurovala v několika filmech, třeba v Přichází Satan! Richarda Donnera nebo v Infernu Daria Argenta. Tyto dva filmy nám také poslouží jako oslí můstek k dalšímu místu. V Římě se nachází asi 900 kostelů, což činí světový rekord.
Některé z nich skrývají podivné poklady. Např. v kostele Santa Maria in Cosmedin najdeme lebku sv. Valentýna. Ano, toho s kytkami a bonboniérami. V kostele Santa Maria della Vittoria je vystaveno celé tělo sv. Viktorie, i když je z většiny pokryto voskem. Ale jen v jednom kostele se nachází muzeum ztracených duší. Muzeum duší z očistce se nachází v sakristii kostela Sacro Cuore del Suffragio.
Jedná se o sbírku předmětů shromážděných za jedním účelem: dokázat, že duše uvězněné mezi nebem a peklem se snaží kontaktovat živé. Mezi předměty doličnými najdeme knihy, oblečení nebo bankovky s otisky prstů. Tyto stopy připomínají popáleniny a dle doprovodných textů jde o fyzické projevy nebožtíků, kteří se zjevili svým blízkým. Povětšinou s žádostí o modlitbu. Historie muzea sahá do konce 19. století, kdy se v kostele rozmohl požár. Mezi stopami po požáru prý kněz Victor Jouët spatřil smutný obličej.
Přesvědčen, že šlo o tvář ztýrané duše, jal se hledat podobné úkazy. A tak vzniklo toto muzeum. Samozřejmě tyto „důkazy“ dlouho neobstály v očích kritiků, ale zneklidňující atmosféra tohoto místa stojí za návštěvu. Následující místo je také muzeum, ale skrývá úplně jiné poklady. Vigamus, otevřené v roce 2012, je první italské muzeum videoher. Najdeme zde stovky exemplářů: od starodávné Magnavox Odyssey, první konzole na světě, až po brýle pro virtuální realitu.
V množství sálů si můžete vyzkoušet tisíce her na různých zařízeních a plakat, až si uvědomíte, že hry vašeho dětství jsou teď exempláři v muzeu. Mezi expozicemi mě jedna mimořádně zajímala. Expozice her, které Atari zakopala v poušti. V roce 1983 videoherní průmysl zažil svůj první krach a jedna hra se stala symbolem této krize: E. T. – Mimozemšťan na Atari 2600. Hra byla tak špatná, že Atari zakopala tisíce neprodaných kopií v poušti v Novém Mexiku.
Dlouho tahle historka byla jen městskou legendou, ale v roce 2014 chtěl mít jistý Mike Burns jistotu, a tak najal tým, který měl v poušti kopat. Nakonec doopravdy vykopali kazety, které tam byly už 30 let. V tomto muzeu najdete relikvii z této neuvěřitelné epizody z dějin videoher. No tak. To je…
To je strašný. Hrozně frustrující. Ale s tím už nic nenadělám. O objevu pohřbených her byl natočen i dokumentární film Atari: Game Over. Po videoherní vsuvce se přesuneme na místo otevřené jen tři dny v týdnu a jen dvě hodiny denně. Návštěvu si tedy musíte naplánovat. Najdeme tam ale sbírku, která je stejně pozoruhodná i nedoceněná. Muzeum lékařského umění se nachází v nemocnici sv. Ducha nedaleko Vatikánu. Vzniklo v roce 1929 ze starého muzea anatomie a uvádí předměty a dokumenty rekonstruující dějiny medicíny.
V sálech Carbonelli a Capparoni najdeme chirurgické náčiní z minulých století nebo starobylé léky. Ale nejpodivnější a nejzajímavější výstava se nachází v sále Flajani. Pokud jste slabší povahy, doporučuji video přetočit dopředu. Myslím to vážně. V sále Flajani se nachází staré základy muzea anatomie. Jakmile do něj vejdeme, máme dojem, že jsme se ocitli doma u šíleného vědce.
V rozích pokoje ve starých skříních empírového stylu můžeme najít opravdu zneklidňující exempláře. Znetvořené kostlivce, plody plovoucí v baňkách, mumifikované orgány a sérii voskových anatomických modelů z 18. století. Dohromady tvoří nejpozoruhodnější kabinet kuriozit v Římě. Muzeum lékařského umění má také alchymistickou laboratoř s typickými baňkami, troubou a alembikem. Strop je zdoben vycpaným krokodýlem, a je tu dokonce kopie Magických dveří, o kterých jsem mluvil před chvílí.
Tentokrát bez strážců. Když mluvíme o dveřích, chci vám ukázat poslední věc. Pokud se budete procházet čtvrtí Ripa na pahorku Aventin, podívejte se před maltézské převorství. Je to sídlo slavných maltézských rytířů a většinou před jeho dveřmi někdo stojí. Když se totiž podíváte přes klíčovou dírku, čeká na vás moc milé překvapení. Perfektní výhled na kupoli baziliky sv.
Petra. Tato zajímavost slouží i jako metafora Říma: město, ve kterém se nachází tolik divů, že je nacházíme doslova za každými dveřmi. Snad sem i vaše cesta jednou povede. Budu se těšit příště u dalšího mezipřistání. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
V tomto díle uvidíte, že všechny cesty zvídavosti vedou do Říma. PODIVUHODNÁ MEZIPŘISTÁNÍ Řím je ukázkovým příkladem bájného města. Než se stal roku 1871 hlavním městem Itálie, pro Římskou říši jím byl už přes 3 staletí. Ať už šlo o umění či kulturu, Věčné město dlouho ovlivňovalo celý západní svět. Nemusíme představovat jeho emblematické památky jako slavné Koloseum, i 2000 let po svém vzniku největší amfiteátr na světě, nebo nepřehlédnutelnou fontánu di Trevi, nesmrtelnou díky filmu Sladký život.
Říká se, že když do ní hodíte minci, jednou se sem vrátíte. Každý den je z ní vybráno kolem 3000 eur, které jsou darovány na charitu. I tak hlavní město Itálie stále schovává památky, které turisté neznají. Věděli jste například, že se v Římě nachází pyramida? A ne malá. Cestiova pyramida se nachází poblíž brány sv.
Pavla a je vysoká 36 metrů a široká 30 metrů. Je pokryta bílým mramorem a byla postavena asi před 2000 lety jako hrobka Gaia Cestia, římského úředníka. Tehdy bylo v Římě vše egyptské populární a ve městě byly postaveny dvě pyramidy. Jen Cestiova pyramida odolala zubu času, určitě díky ochraně Aurelianových hradeb. Dnes se jedná o jedinou pyramidu egyptského stylu v Evropě. Hned vedle pyramidy se nachází římský nekatolický hřbitov, místo nedoceněné i přes svou kouzelnou atmosféru.
Jinak také „hřbitov Angličanů, protestantů či umělců a básníků“ je romantické místo, kde se nachází několik slavných hrobů. Ty nejproslulejší patří anglickým básníkům Johnu Keatsovi a Percymu Shelleymu. Ale nejpůsobivější hrobka je určitě ta Emelyn Storyové, manželky amerického sochaře Williama Wetmora Storyho. Na ozdobu hrobu své ženy vytvořil pozoruhodnou sochu s názvem Anděl žalu. Jde o tak expresivní a krásné dílo, že jeho kopie najdeme po celém světě.
Jednalo se o autorovu poslední sochu, za svou ženou odešel o rok později. Kromě soch a všudypřítomné zeleně k atmosféře místa přispívá i množství koček, které jej obývají. I když je symbolem Říma vlčice, vládnou mu jednoznačně kočkovité šelmy. A nikde jich nenajdeme tolik jako na náměstí Largo di Torre Argentina neboli ve „svatyni koček“. Rozsáhlý archeologický komplex se nachází ve středu města, kde byl ve 20.
letech minulého století vykopán. Jsou zde pozůstatky čtyř římských chrámů a také část Pompeiovy curie, místa, kde byl zavražděn Julius Caesar. Caesar nikdy nebyl císařem, protože Římská říše byla založena 17 let po jeho smrti. V rodinných vztazích se to projeví. Jelikož se komplex nachází pod úrovní ulice a veřejnosti je uzavřen, své útočiště zde brzy po jeho objevení našly kočky. Dnes jich mezi ruinami žije asi 300 a odejít se jen tak nechystají.
Římské kočky jsou považovány za biokulturní dědictví města a od 90. let je krmí a hýčká místní spolek. V Římě je historických trosek skoro stejně jako koček a některé návštěvníci můžou přehlédnout. Je to i případ Magických dveří, které se nachází v zahradách Piazza Vittorio. Dveře pokryté ezoterickými symboly a mystickými texty pochází ze 17. století. Patřily k vile Massimiliana Palombary, markýze se zálibou v okultismu.
Palombara u sebe prý jednou nechal přespat alchymistu, který tvrdil, že dokáže přeměnit kov ve zlato. Nazítří alchymista zmizel, ale zůstaly po něm kousky zlata a také dopis s tajemnými symboly. Tyto symboly nechal markýz vyrýt do pěti dveří svého domu. Doufal, že je jednou někdo rozluští. Vila byla nakonec zničena v 19. století, jen Magické dveře zde zůstaly dodnes. Tajemná aura je posílena dvěma nestvůrami, které je střeží po jejich boku.
Jedná se o sochy Besa, egyptského boha, který chrání domov před zlými duchy. Dodnes dveře živí představy amatérských ezoteriků, ale jejich tajemství zůstává díky strážcům skryto. Dveře paláce Zuccari na Via Gregoriana jsou také obklopeny monstry, ale to nejpozoruhodnější monstrum jsou samotné dveře. Budova postavená na konci 16. století Federicem Zuccarim má jedno z nejpřekvapivějších průčelí v Římě. Dvě přízemní okna a vstupní dveře se nachází v otevřené hubě třech groteskních stvoření.
Paláci se přezdívá Dům nestvůr a vlastnilo ho několik proslulých osob. V 18. století se díky polské královně stal mekkou společenského života a bydlelo zde mnoho umělců, např. malíř Jacques-Louis David. Dnes se zde nachází knihovna Hertziana, zaměřená na historii umění. V oblasti architektonických podivností se v Římě nachází zcela unikátní dům. Musíte se vydat do parku Villa Torlonia a hledat budovu jako z pohádky. Říká se mu Soví dům.
Dům byl postaven v roce 1840 pro prince Alessandra Torloniu. Původně se podobal spíš alpské chatě. Ale od roku 1908 se začal měnit na podnět Giovanniho Torlonii, dědice s trochu fantaskním vkusem. Kvůli působení dvou architektů byl dům nejdříve ve středověkém stylu, pak secesním. Díky tomu má výslednou hybridní podobu. Tehdy se mu začalo přezdívat Soví dům, protože majitel byl posedlý ezoterickými symboly a sovy jsou ve výzdobě všudypřítomné.
Giovanni Torlonia zde pobýval do své smrti roku 1938 a od té doby dům pomalu chátral. Bydlely zde jednotky Spojenců, po válce byl ale opuštěn a zpustošen, dokud ho město neodkoupilo v roce 1978. Bohužel v roce 1991 požár jeho stav ještě zhoršil. Díky opravám v následujících letech se mu ale vrátila původní krása a v Sovím domě najdeme jedny z nejkrásnějších vitráží v celé zemi.
Zůstaneme v této atmosféře a vydáme se na jedno z nejpřekvapivějších skrytých míst Říma. Nejedná se tentokrát o dům jako z pohádky, ale o celou čtvrť. Čtvrť Coppedè poblíž náměstí Buenos Aires postavil na začátku 20. století architekt, po kterém je pojmenována: Gino Coppedè. Nachází se zde komplex výstředních budov, které se radikálně liší od zbytku města. Jako bychom se přenesli do zcela jiného světa.
Ve čtvrti převládá secesní styl, najdeme zde ale také prvky středověké, barokní a benátské. Komplex přetéká překvapivými prvky, jako je tento pavouk u vstupního vchodu nebo tento lustr z tepaného železa, zavěšený pod obloukem. S tak podivným zjevem není divu, že čtvrť figurovala v několika filmech, třeba v Přichází Satan! Richarda Donnera nebo v Infernu Daria Argenta. Tyto dva filmy nám také poslouží jako oslí můstek k dalšímu místu. V Římě se nachází asi 900 kostelů, což činí světový rekord.
Některé z nich skrývají podivné poklady. Např. v kostele Santa Maria in Cosmedin najdeme lebku sv. Valentýna. Ano, toho s kytkami a bonboniérami. V kostele Santa Maria della Vittoria je vystaveno celé tělo sv. Viktorie, i když je z většiny pokryto voskem. Ale jen v jednom kostele se nachází muzeum ztracených duší. Muzeum duší z očistce se nachází v sakristii kostela Sacro Cuore del Suffragio.
Jedná se o sbírku předmětů shromážděných za jedním účelem: dokázat, že duše uvězněné mezi nebem a peklem se snaží kontaktovat živé. Mezi předměty doličnými najdeme knihy, oblečení nebo bankovky s otisky prstů. Tyto stopy připomínají popáleniny a dle doprovodných textů jde o fyzické projevy nebožtíků, kteří se zjevili svým blízkým. Povětšinou s žádostí o modlitbu. Historie muzea sahá do konce 19. století, kdy se v kostele rozmohl požár. Mezi stopami po požáru prý kněz Victor Jouët spatřil smutný obličej.
Přesvědčen, že šlo o tvář ztýrané duše, jal se hledat podobné úkazy. A tak vzniklo toto muzeum. Samozřejmě tyto „důkazy“ dlouho neobstály v očích kritiků, ale zneklidňující atmosféra tohoto místa stojí za návštěvu. Následující místo je také muzeum, ale skrývá úplně jiné poklady. Vigamus, otevřené v roce 2012, je první italské muzeum videoher. Najdeme zde stovky exemplářů: od starodávné Magnavox Odyssey, první konzole na světě, až po brýle pro virtuální realitu.
V množství sálů si můžete vyzkoušet tisíce her na různých zařízeních a plakat, až si uvědomíte, že hry vašeho dětství jsou teď exempláři v muzeu. Mezi expozicemi mě jedna mimořádně zajímala. Expozice her, které Atari zakopala v poušti. V roce 1983 videoherní průmysl zažil svůj první krach a jedna hra se stala symbolem této krize: E. T. – Mimozemšťan na Atari 2600. Hra byla tak špatná, že Atari zakopala tisíce neprodaných kopií v poušti v Novém Mexiku.
Dlouho tahle historka byla jen městskou legendou, ale v roce 2014 chtěl mít jistý Mike Burns jistotu, a tak najal tým, který měl v poušti kopat. Nakonec doopravdy vykopali kazety, které tam byly už 30 let. V tomto muzeu najdete relikvii z této neuvěřitelné epizody z dějin videoher. No tak. To je…
To je strašný. Hrozně frustrující. Ale s tím už nic nenadělám. O objevu pohřbených her byl natočen i dokumentární film Atari: Game Over. Po videoherní vsuvce se přesuneme na místo otevřené jen tři dny v týdnu a jen dvě hodiny denně. Návštěvu si tedy musíte naplánovat. Najdeme tam ale sbírku, která je stejně pozoruhodná i nedoceněná. Muzeum lékařského umění se nachází v nemocnici sv. Ducha nedaleko Vatikánu. Vzniklo v roce 1929 ze starého muzea anatomie a uvádí předměty a dokumenty rekonstruující dějiny medicíny.
V sálech Carbonelli a Capparoni najdeme chirurgické náčiní z minulých století nebo starobylé léky. Ale nejpodivnější a nejzajímavější výstava se nachází v sále Flajani. Pokud jste slabší povahy, doporučuji video přetočit dopředu. Myslím to vážně. V sále Flajani se nachází staré základy muzea anatomie. Jakmile do něj vejdeme, máme dojem, že jsme se ocitli doma u šíleného vědce.
V rozích pokoje ve starých skříních empírového stylu můžeme najít opravdu zneklidňující exempláře. Znetvořené kostlivce, plody plovoucí v baňkách, mumifikované orgány a sérii voskových anatomických modelů z 18. století. Dohromady tvoří nejpozoruhodnější kabinet kuriozit v Římě. Muzeum lékařského umění má také alchymistickou laboratoř s typickými baňkami, troubou a alembikem. Strop je zdoben vycpaným krokodýlem, a je tu dokonce kopie Magických dveří, o kterých jsem mluvil před chvílí.
Tentokrát bez strážců. Když mluvíme o dveřích, chci vám ukázat poslední věc. Pokud se budete procházet čtvrtí Ripa na pahorku Aventin, podívejte se před maltézské převorství. Je to sídlo slavných maltézských rytířů a většinou před jeho dveřmi někdo stojí. Když se totiž podíváte přes klíčovou dírku, čeká na vás moc milé překvapení. Perfektní výhled na kupoli baziliky sv.
Petra. Tato zajímavost slouží i jako metafora Říma: město, ve kterém se nachází tolik divů, že je nacházíme doslova za každými dveřmi. Snad sem i vaše cesta jednou povede. Budu se těšit příště u dalšího mezipřistání. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře (2)
ehbnk (anonym)Odpovědět
11.08.2020 06:24:08
Konecne zaujmave video a nie lgbt grc
jarknOdpovědět
11.08.2020 02:13:09
Perfektné video i preklad. Thx.