Podivuhodná mezipřistání: Londýn

Básník Samuel Johnson prohlásil: „Koho nudí Londýn, toho nudí život, protože v Londýně je vše, co život může nabídnout.“ Kdo se zajímá o umění, historii, vědu nebo kdo se prostě rád baví, musí uznat, že hlavní město Anglie má bohatství na rozdávání. Ale jak dobře víte, mě zajímá především skrytá tvář města, všechny nedoceněné kuriozity, které schovává za svými zdmi. V tomto ohledu nás Londýn nemůže zklamat. Můžeme dokonce říct, že podivuhodnosti a výstřednosti jsou jeho nedílnou součástí.



Je to tedy ideální destinace pro další Podivuhodné mezipřistání. PODIVUHODNÁ MEZIPŘISTÁNÍ Londýn, založený Římany před 2000 lety, je nejlidnatějším městem EU. S 15 miliony turistů ročně jde též o nejnavštěvovanější město na světě, předběhl Bangkok i Paříž. Ale většina návštěvníků neví o věcech, o kterých vám chci říct. Jen málo z nich například ví, že londýnské zdi mají uši.



Doslova. Umělec Tim Fishlock rozmístil odlitky vlastních uší po celém městě a dvě můžeme vidět na Floral Street nedaleko Leicester Square. Vidíte to druhé? Ano, tady je, hned vedle Tintinova obchodu. Možná odkaz na Ulomené ucho. Na londýnských zdech můžeme najít i několik nosů, například pod obloukem Admirality vedle Trafalgarského náměstí.



Legenda praví, že vzdává hold vévodovi z Wellingtonu, známému pro svůj velký nos. Ve skutečnosti jde o dílo Ricka Buckleyho, který nosy začal umisťovat v roce 1997 na protest proti zavedení kamer do ulic města. Street art je v Londýně všudypřítomný a v případě čtvrti Shoreditch lze mluvit o galerii pod širým nebem. Během posledních 20 let se bývalá dělnická čtvrť proměnila v jedinečné místo, kde se můžou vyjádřit umělci z celého světa.



Na každém rohu narazíte na neuvěřitelná díla, obrovské nástěnné malby, sochy a často dost překvapivé instalace. Ale v anglickém hlavním městě jsou i jiná místa, kde lze narazit na nečekané. Poblíž Billingsgate Market můžeme narazit na strom ze semaforů. Tato 8m socha byla vytvořena v roce 1998 francouzským umělcem Pierrem Vivantem a je sestavena ze 75 semaforů, které nepřetržitě svítí.



Poté, co byl vystaven v Canary Wharf, velkém finančním centru Londýna, byl strom přemístěn na kruhový objezd Trafalgar Way. A netřeba říkat, že zpočátku byli motoristé trochu vyvedení z míry… Na Gray's Inn Road, naproti nádraží King's Cross, můžete na střeše budovy spatřit maják. Tato architektonická podivuhodnost tu stojí od konce 19. století a nikdo neví proč. Nejoblíbenější teorií je, že šlo o lákadlo do ústřicového baru, který se nacházel v přízemí, ale nejspíš to tak nakonec nebylo.



Ať už je tomu jakkoliv, maják se stal symbolem čtvrti a nedávno byl restaurován. Co by mohlo být nemístnější než maják uprostřed ulice? Třeba tank? Ano, tank. Přesněji sovětský tank T-34. Tank, mile přezdívaný Stompie, byl přivezen do Londýna v roce 1995 na natáčení filmu Richard III.



Poté byl odkoupen jistým Russellem Grayem, který měl nevyřízené účty s radou městského obvodu Southwark. Gray chtěl stavět na malém pozemku v ulici Mandela Way, ale rada mu odmítla dát povolení. Vyžádal si tedy povolení ke stavbě nádrže na daném pozemku, což rada povolila. Háček je v tom, že v angličtině se nádrž řekne tank. Russell Gray tak na své parcele naprosto legálně umístil tank, přičemž kanón namířil na kanceláře městské rady.



Od té doby je Stompie tady, obklopen plevelem a ostnatým drátem, a pravidelně je přemalováván sprejery. Další podivuhodnost je mnohem lépe skrytá a má to svůj důvod. Jde o jediný nacistický památník v Londýně. Aspoň tak je většinou prezentován. Nacista, o kterém je řeč, je ve skutečnosti malý teriér jménem Giro. Byl to pes Leopolda von Hoesche, velvyslance Německa z let 1932–1936, tedy představitele třetí říše od roku 1933.



Jednoho dne roku 1934 se Giro zakousl do kabelu a zabil ho elektrický proud. Von Hoesch měl pro zvíře slabost, a tak mu vystrojil pohřeb na zahradě velvyslanectví. Dnes se Girův hrob nachází u kořenů stromu poblíž obrovského pilíře vévody z Yorku. Nápis v němčině říká: „Giro, věrný společník!“ Na hřbitově u kostela sv. Pankráce se u kořenů stromu nachází další hroby. Spousta, spousta dalších hrobů. Za původem této podívané jako z filmu Tima Burtona se musíme vrátit do poloviny 19.



století. V 60. letech 19. století se londýnská železniční síť mohutně rozrůstala a jedna z linek měla procházet hřbitovem sv. Pankráce. Dohledem nad exhumací a přemístěním hrobů pověřil londýnský biskup architekta Arthura Blomfielda, který nevděčný úkol svěřil učňovi, který se jmenoval Thomas Hardy. Po dozajista intenzivním přemýšlení se desítky hrobů rozhodl seskupit kolem jasanu.



Za ta léta strom náhrobní kameny postupně pohltil a je známý jako Hardyho strom. Anekdota na závěr: Thomas Hardy se později stal slavným spisovatelem. Rozhodně měl větší talent na psaní než na rozestavění náhrobků. Během první poloviny 19. století vzrostl počet obyvatel v Londýně z 1 milionu na 2,3 miliony a malé kostelní hřbitovy brzy naplnily své kapacity. Mezi lety 1832 a 1841 se proto pro přehršel nebožtíků postavilo sedm rozlehlých hřbitovů mimo centrum města.



Přezdívá se jim Magnificent Seven a ten nejzajímavější z nich je bezpochyby hřbitov Highgate. Highgate byl otevřen v roce 1839 a uchovává přes 50 000 hrobů, nejznámější z nich je ten Karla Marxe. Ale kromě svých proslulých obyvatel je unikátní svou gotickou výzdobou. Hroby obklopují rostliny a na některých místech příroda zvítězila nad kamenem. Vládne zde podivná atmosféra, která stála u zrodu několika legend.



Nejznámější z nich je ta o upírovi z Highgate. Na konci 60. let několik osob tvrdilo, že na hřbitově spatřily znepokojivé věci, především siluetu vysoké šedavé postavy. Někteří dokonce tvrdili, že byli napadeni, a na místě byla nalezena těla zvířat zbavená krve. Velmi rychle se rozšířila fáma, že se na hřbitově Highgate potuluje upír. Média se příběhu chopila a šílenství dospělo až ke kolektivnímu lovu na upíra, který se odehrál v roce 1970.



Co se týče nás, hledali jsme pečlivě, ale na žádné upíry jsme nenarazili. Legendou však není, že můžete v londýnských ulicích zahlédnout lišky. Moc jsem tomu nevěřil, dokud se nám jedné noci pod okny neprošlo toto. Odhaduje se, že v Londýně žije 10 000 lišek. Pro místní jsou skoro jako holubi. Pokud to ale vidíte poprvé, má to své kouzlo. Za svou dlouhou historii Londýn čelil mnohým pohromám, třeba velkému požáru v roce 1666.



Požár trval tři dny a pohltil přes 13 000 budov včetně katedrály sv. Pavla. Na připomínku tragédie a rekonstrukce města byl vztyčen obrovský dórský sloup, který byl prostě nazván Monument. Je vysoký 61 metrů, což je jeho vzdálenost od pekárny, kde požár vznikl, a jedná se o největší kamenný sloup světa. Ale turisté možná netuší, že je dutý a můžeme ho navštívit. Poté, co zdoláte 311 schodů, což není žádná brnkačka, můžete obdivovat 360stupňový výhled na City.



Ve čtvrti Westminster se na břehu Temže nachází další kamenný sloup, který něco schovává. Kleopatřina jehla je egyptský obelisk, kterému při založení Londýna bylo již přes 1000 let. V 19. století ho britské vládě nabídl Muhammad Alí, tehdejší místokrál Egypta. V roce 1878, když byl obelisk vztyčen na svém aktuálním místě, byla pod jeho podstavcem schována časová schránka.



Obsahuje hlavně mince, noviny, různorodé předměty denní potřeby, miniaturní verzi obelisku a 12 fotografií nejhezčích Angličanek té doby. V roce 1917 během prvního německého náletu na Londýn byla u památky odpálena bomba. Následky můžeme dodnes vidět na podstavci obelisku a na jeho sfingách. Longplayer je další časovou schránkou, tentokrát zvukovou. Je to hudební skladba koncipovaná tak, aby trvala 1000 let.



Složil ji umělec Jem Finer a rozezněla se v první vteřině roku 2000, a pokud vše půjde podle plánu, bude znít až do posledních chvil roku 2999, aniž by se jedenkrát opakovala. Můžeme si ji poslechnout v majáku Trinity Buoy Wharf, kde počítač skladbu nepřetržitě hraje už přes 15 let. Vysílá se rovněž i na dalších poslechových místech po celém světě a na internetu. Nejde jen o prosté umělecké vystoupení, Longplayer má být pro lidstvo výzvou. Je to jakýsi křehký organismus, který závisí na naší schopnosti se přizpůsobit a na dlouhou dobu se uspořádat.



Tibetské mísy jsou v majáku vystaveny, aby mohly skladbu hrát živě. Pokud všechny ostatní technologie vymizí, ale lidé zůstanou, budou moci skladbu udržet naživu manuálně. Pokud jste viděli díl z New Yorku, možná si pamatujete Superhero Supply z Brooklynu, obchod pro superhrdiny, v kterém se skrývá dílna tvůrčího psaní pro děti. Jeho londýnská podoba se nachází na Hoxton Street a zaměřuje se na monstra. Můžete si zde koupit hrůzu v plechovce, oči v láhvi, marmeládu z vnitřností a spoustu dalších věciček, které potěší každého bubáka.



Narazíte tu i na neviditelnou kočku, která přede, když ji hladíte. Ale pozor! Je trochu náladová. Kvůli starodávnému prokletí veškerý výdělek obchodu putuje ke spolku tvůrčího psaní, který je určen mladým lidem: Ministerstvu příběhů, jehož sídlo se nachází v zadní části obchodu. Jedno podivné místo vypadá, jako by vypadlo ze světa Harryho Pottera: Old Operating Theatre.



Nachází se na půdě kostela sv. Tomáše a jde o nejstarší operační sál v Evropě. Byl postaven roku 1822 na základě zákona, který lékárnickým učňům přikazoval účastnit se veřejných operací. Studenti se shromáždili v lavicích, aby mohli přihlížet hrozivé podívané: operacím bez anestezie. Předpokládá se, že byl sál postaven v podkroví, aby nebyly slyšet nářky ubohých pacientů.



Vedle sálu se nachází starý depozitář léčivých bylin, z kterého je dnes muzeum viktoriánské medicíny. Mezi různými lektvary a vzorky můžeme spatřit staré chirurgické náčiní, které v nás nostalgii po minulosti zrovna nevyvolává. Medicína je středobodem i jednoho mimořádného londýnského muzea: Wellcome Collection. Jeho samozvaným posláním je zkoumat vztahy mezi medicínou, životem a uměním. Má být rájem pro nevyléčitelné zvědavce, takže už tušíte, že to je to pravé pro mě.



Henry Wellcome vlastnil továrnu na léčiva, byl to filantrop a vášnivý sběratel. Velkou část života strávil cestováním po světě, kde hledal artefakty spojené s lékařstvím. Muzeum uchovává nejpřekvapivější kousky z jeho sbírky. V další části se nachází série děl a objektů, které znázorňují aspekty moderní medicíny. Najdeme zde například tištěnou verzi lidského genomu v podobě stovky svazků. Tyto knihy obsahují veškeré informace obsažené ve vaší DNA, což odpovídá asi 3 miliardám písmen.



V muzeu se nachází i parádní čítárna spojená s galerií umění a knihovnou. Máte zde přístup k tisícům dokumentů a je tu i virtuální pitevní stůl. Wellcome Collection je fascinujícím místem, ale nejpodivnější muzeum Londýna se nachází jinde. Viktor Wynd Museum of Curiosities mezi ulicemi Mare Street a Andrews Road se prezentuje jako jediné muzeum kuriozit v zemi. A nutno říct, že si svůj titul zaslouží.



Poté, co sestoupíte po točitém schodišti, dostanete se do centra sbírky znepokojivých podivností. Vycpaná zvířata, panenky, nestvůry, okultní i vědecké předměty, kuriozity sesbírané umělcem Viktorem Wyndem nabízí omamnou podívanou, aniž by předměty byly roztříděné či mezi sebou měly spojitost, pokud jí není zvláštní pocit, který vyvolávají. Pokud se vám udělá nevolno, v přízemí se nachází podivný, ale ne tak děsivý bar, kde si můžete dát drink po boku vycpané lvice.



Naší poslední zastávkou je dům, který se nachází na Folgate Street 18. Jakmile v oknech spatříme siluety a plynovou lampu nad vstupními dveřmi, tušíme, že uchovává vlastní zvláštní příběh. Když v roce 1979 kalifornský umělec Denis Severs koupil tento starý dům ve čtvrti Spitafields, byl prázdný a chátral. Ale postupnými kroky v něm obnovil výzdobu z 18.



století předměty ze starožitností. Severs každý kousek uspořádal jako trojrozměrné zátiší. Vymyslel si tehdejší tkalcovskou rodinu, kterou pojmenoval Jervisovi, a jejich život zrekonstruoval v těch nejmenších detailech. Nedojedená snídaně, rozestlané postele, ještě plný šálek čaje… Jako kdyby Jervisovi v domě ještě bydleli. Každý z 10 pokojů odpovídá jednomu období jejich života a z prohlídky pater se stává průzkum napříč časem, který se rozpíná mezi roky 1724 a 1914.



Procházet domem Denise Severse je hluboce smyslovým zážitkem. K anachronickým vizím se přidávají všudypřítomné pachy a hluk. Tato unikátní atmosféra ve vás vzbuzuje dojem, jako byste žili uvnitř obrazu. Severs zemřel v roce 1999, ale jeho mimořádné dílo můžeme kdykoliv navštívit za svitu svíček a obklopeni posvátným tichem. Zdejší černá kočka se jmenuje Whitechapel. Sledovala nás z přízemí až do posledního patra a měli jsme pocit, že nás jejíma očima sledovala duše majitele.



Tento díl jsem začal citací a chtěl bych ho citací i ukončit. Je to prostá věta, ale dle mého názoru dokonale shrnuje vše, co jsme právě viděli. „Pokud jste zvědaví, Londýn je úžasné místo.“ Děkuji, že jste mě doprovázeli, a budu se těšit u dalšího mezipřistání. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz