Britská energetika a s ní i přenosová soustava už mnoho let prochází transformací. Těžiště produkce energie se přesouvá ze středu země k pobřeží, a to s sebou přináší nutnost změny infrastruktury. Tyto změny Tom vysvětluje v tomto videu, zatímco ve výcvikovém středisku šplhá na stožár elektrického vedení.
Technicky se tomuhle říká stožár přenosové soustavy, ale jenom stožár obvykle stačí. A v Británii jich máme desetitisíce. První národní soustava byla vystavěná mezi válkami a byl to největší stavební projekt vybudovaný v Británii za mírových časů. Jedna přenosová soustava pokrývající celou zemi. Stožáry se staly součástí naší krajiny stejně jako všude po světě. A to navzdory námitkám majitelů pozemků, tradicionalistů a básníků.
Stožáry máme, protože nadzemní vedení je řádově levnější než podzemní kabely a údržba je mnohem snazší a rychlejší. Když dojde k poškození, není potřeba těžká technika a vrtání. Místo toho pošlete tým lezců. Ten se na svou práci připravuje tady, v národním výcvikovém středisku u Eakringu v East Midlands. A dnes mě jeden z těch týmů vezme nahoru k drátům. Ve výcvikovém středisku se cvičí více než 300 studentů a učňů v oboru technologie nadzemního vedení a rozvoden.
Po splnění výcviku může tým vykonávat řadu činností, třeba v roli operátorů nadzemního vedení, lézt na stožáry a opravovat poruchy, také provádí vizuální inspekce. Máme tým pilotů dronů a vrtulníků, kteří udržují soustavu v chodu. A pak máme týmy zodpovědné za rozvodny, ty čistí a vyměňují vybavení rozvoden. Vůbec jsem se nedíval kolem ani dolů, nevím, jak vysoko jsem. Soustředím se jen na ty stupně. Tady je další.
Uvědomuju si, že profesionálové tohle stíhají mnohem rychleji. Ale to nevadí. Náš tým má 2 400 členů, kteří přenosovou síť neustále monitorují a udržují, ve dne v noci. Je třeba reagovat na počasí a různé poruchy. Tak udržují tok energie. Asi sem lezete v jakémkoli počasí. Nezastaví vás déšť ani sníh. Ano, v nouzi pracujeme i ve špatném počasí. Ještě jeden krok.
Teď vás připnu přímo na stožár. Budete mít trochu víc prostoru. - To není úplně špatný výhled. - Jo, není to k zahození. - Tady je první rameno? - Spodní, střední a horní fáze. Na každém rameni se vede jiná fáze? Jasně, to dává smysl, jinak by spolu interagovaly. Máme 22 000 stožárů, každý váží asi 30 tun. Spravujeme přes 7 000 km nadzemního vedení a 1 500 km podzemních kabelů.
Protože jsme ve výcvikovém středisku, vidíte tu nejrůznější kombinace drátů v různých konstelacích. - Máme tu i nové stožáry. - Ajo, T-stožáry. - Ty nejsou tak vysoké. - Ne, jsou níž. A šplhá se dál. Teda, teď už má ten vítr vážně sílu. - Jde vám to. - Pokud se ptáte, ano, začal jsem být nervózní.
Nevím, jestli je to vidět nebo slyšet ve videu, ale mezi dráty i konstrukcí stožáru pořádně hvízdá vítr. - Tak jo. - Skvělá práce! - Děkuji. - Spousta lidí až sem nevyleze. Pozor na hlavu. No panečku! Vlastníme a provozujeme přenosovou soustavu v Anglii a Walesu. Také provozujeme část soustavy Skotska.
Toto středisko vzniklo přímo v srdci země, protože spousta elektráren se nacházela tady kolem Yorkshiru. Uhlí spalované v elektrárnách se totiž těžilo právě tady. Ne všechno, ve Skotsku, kolem Tyne a v jižním Walesu bylo taky, elektráren bylo hodně také na Temži. Ale pokud chcete najít místo uprostřed přenosové sítě, aby byl co nejlepší přístup ke všem stožárům, je tohle jasná volba.
Ale časy se mění, a to už celá desetiletí. Jediná zbývající uhelná elektrárna v Británii je kus odsud u Nottinghamu. A ta bude za rok už zavřená. Uhlí se nyní nahrazuje hlavně plynem. A plynové elektrárny se staví na pobřeží, protože tam kotví obří tankery se zkapalněným plynem. Jaderné elektrárny jsou také u moře kvůli chlazení vodou. A pak zbývá vítr. V Británii je pořádně větrno a už celá čtvrtina naší energie pochází z větrných elektráren. Polovina z nich se nachází na moři a staví se jich stále více.
Už celé roky se přenosová soustava v Británii obrací od středu k okrajům. Lidé z bývalých těžařských komunit o tom vědí svoje, tady už se energie zkrátka neprodukuje. Elektřina už se nevede ze středu k okrajům, je to přesně naopak, přivádí se od pobřeží. Dobře, příští stanice: dole na drátech.
Přiznám se, že ten žebřík se na můj vkus houpe trochu moc. Nebojte, já polezu první a hezky ho stabilizuju. Díky. Úkolem přenosové soustavy je rozvádět energii po celé zemi, nevytváříme ji, pouze přesouváme. Je divné vidět dráty a neslyšet bzučení. Ale kdybychom ho slyšeli, máme problém. Na straně produkce je dnes k soustavě připojeno 65 gigawattů z celé řady zdrojů.
Energii produkuje asi 90 zdrojů. Vláda má cíl do roku 2030 připojit dalších 50 GW pobřežní větrné energie. Dobře, musím slézt dolů. Je to jako normální žebřík, jen hodně metrů nad zemí. Je to v pohodě. Ale má to špatný náklon, ruce mám víc vzadu než nohy. Abychom připojili těch 50 GW větrné energie získané na moři, musíme vytvořit soustavu podmořských kabelů a nového nadzemního vedení, abychom energii přivedli do sítě.
V tuto chvíli předpokládáme, že v příštích 7 letech musíme postavit pětkrát tolik infrastruktury jako za posledních 30 let. Tady se prosím na dvě vteřiny zastavte. Můžete se postavit sem, - to je docela bezpečné. - Dobře, bezva. - Každou nohu na jeden drát. - Jak je to pohodlné, všechno v pořádku. - Je to celkem odolný.
- Tomu věřím, nemusel jste s tím houpat. Od přenosové soustavy nejde oddělit politiku. Když se stavěla národní soustava, musela vláda ignorovat spoustu stížností, ale výhody byly zřejmé. A i hlasití kritici stožárů museli uznat, že výsledek se vyplatil. Bez elektřiny by to bylo horší. Ale dnes a v příštích několika letech nás čekají politické spory a protesty. Větší i menší. Protože poprvé skoro po sto letech je potřeba udělat důležitá a zásadní rozhodnutí v otázce stožárů.
jesterkaPublikováno: 2 let
95%5:29
94%5:08
94%5:19
93%6:29
91%5:27
91%3:17