Spor o památkovou ochranu žralokaTom Scott

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 2
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:42
Počet zobrazení:1 428
V 80. letech vzniklo v Británii bez povolení úřadů protestní umělecké dílo. Obří žralok trčící ze střechy obytného domu se stal předmětem vleklých sporů, ale náhled veřejnosti i radnice se za uběhlá desetiletí proměnil. Teď se nabízí nová otázka: Mělo by být umění, které protestuje mimo jiné i proti byrokracii a úřadům, úředně památkově chráněno?

Přepis titulků

Jednoho rána roku 1986 obyvatelé New High Street v Headingtonu zjistili, že je v ulici novinka. Žralok ve střeše č. p. 2. Objednal si ho majitel, je to protestní umělecké dílo, symbolizuje bomby shozené na domy. Naše zákony územního plánování nedovolují nainstalovat na střechu v obytné čtvrti obrovského žraloka. Aspoň ne bez dovolení sousedů. V roce 1986 dal můj táta na střechu domu 7,5metrového žraloka z laminátu a oceli.

Zrovna ten dům koupil. První noc v tomhle domě ho vzbudila letadla, co letěla nad ním. Ráno si pak koupil noviny a našel tam fotky domů v Libyi zničených bombami. Táta potom prý seděl v hospodě se sochařem Johnem Buckleym, oslavovali koupi toho tátova domu. Zároveň řešili, jak se vyrovnat se šokujícím bombardováním Tripolisu. Nechtěli to nechat jen tak, takže vyrobili toho žraloka.

Tajně, nezažádali o schválení. Reakce byly smíšené, spoustu lidí to šokovalo, nechápali, co se to děje. Někdo si i myslel, že je skutečný, to mi takhle zpětně připadá fakt vtipný. Spoustě lidí se to moc líbilo, od začátku to podporovali. Rada města to rozhodně neschvalovala, určitě ne bez povolení, radní byli rozlícení. Měsíce a roky po instalaci žraloka vypadaly asi tak, jak si představujete.

Město nařídilo odstranění, majitel to odmítl. Skončilo to před soudem, ten to řešil 6 let. Nakonec mohl žralok zůstat, když zasáhl vládní politik a prohlásil, že to dílo má dostatečnou uměleckou hodnotu, ale je to výjimka. Teď je to ikonická, světově známá památka, a pokud vím, i místním se docela líbí. Možná víc, než by si majitel přál. Ale nejdřív mě zajímaly nějaké praktické věci.

Například, má ten žralok hlavu? Nemá. Je to polobusta žraloka, která proráží střechu. Nahrubo ji proděravěli a žraloka do ní jeřábem spustili. Aspoň původně. A pak to co nejrychleji zajistili. Nemohli nic připravovat, jinak by se prozradili. Je z laminátu s ocelovými výztuhami. Ocelové podpěry jsou zevnitř napojené stropem ven a také do zdí, takže je to propojené.

Je tam napevno. Občas potřebuje přetřít a musíte pořád kontrolovat, jestli je v dobrém stavu. Letos se díky nominaci od některého obyvatele žralok dostal na místní seznam památek. Ještě není na národním seznamu chráněných budov, odstranění by bylo legální, ale registrace na místní úrovni často vede k zapsání na národní seznam.

A vlastnit památkově chráněnou budovu je náročné. Musíte ji udržovat v dobrém a také nezměněném stavu. Pokud to neuděláte, zajistí to úřady a vám pošlou účet. I umění vyžaduje údržbu a za poslední desetiletí byl žralok i dům pod ním občas ve velmi špatném stavu. Když si střechu domu prorazíte žralokem, může vám tam potom zatékat. To je celkem očividné.

Ale není jednoduché to opravit. Nakonec se do toho vložila moje máma a celé to krásně opravila. Myslím, že je to teď opravdu pěkné, pronajímáme to na AirBnB. Je to hezký domek, hodně pro mě znamená a líbí se mi, že tomu lidé mohou být blízko, být toho součástí. Někdo navrhl zapsat žraloka na oxfordský seznam památek. Podle stránek radnice to nepřináší žádná omezení, jde jen o záznamy. Zmiňují ale, že jakékoli změny územního plánování budou tento záznam brát v potaz.

To je podle mě zajímavé, protože oficiálně má zápis na seznam žraloka ochránit, ale řídí se to územním plánováním a mně přijde, že můžete těžko chránit něco, co vzniklo specificky jako vzdor proti těm pravidlům, je to absurdní. Úplně to přehlíží umělecký záměr. A to je přece to, co chcete zachovat, když chráníte umělecké dílo.

Jako divák takové umění miluju. Součástí toho díla je, jak interaguje s byrokracií. Ale pro místní úředníky je to určitě frustrující. Vědí, že ať udělají cokoliv, stane se to součástí toho díla. Zapíší ho, nebo ne, vyžádají odstranění, nebo ochranu, budou ho ignorovat… To vše bude součástí uměleckého díla. Takovou roli bych nechtěl. Táta zemřel v roce 2019.

O tom zápisu jsme se ještě bavili, měl smíšené pocity. Na jednu stranu se s radou města přel velkou část svého života, na druhou stranu samozřejmě měl obavy o odkaz toho díla a byl rád, že ho úřady uznávají. Měl pocit, že radnice změnila názor a konečně schvaluje něco, proti čemu se dříve stavěla. Ale já myslím, že trochu realističtější je úvaha, že teď už jsou na radnici jiní lidé.

Radní, kteří byli proti, jsou pryč. Ti noví mají žraloka rádi, ale chtějí nad ním mít kontrolu. A zase, to odporuje záměru toho díla. Myslím, že to vytváří konflikt. Přál bych si, aby tu táta byl a viděl, jak se situace vyvíjí. Měl by radost, že o tom ještě mluvíme. Zatím žralok oficiálně památkově chráněný není, ale kdo ví, co bude za pár let. Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Děkuji za překlad...

50