Uprostřed Anglie najdete horu figurín

Často je rychlejší a snazší koupit něco nového než z druhé ruky. Hlavně když jste firma. Něco nového snadno koupíte online, často od dodavatele, kterého znáte, fakturu pošlete automaticky a nemusíte to nijak moc organizovat. A když máte projekt hotový, hlavně v rychlých průmyslech, jako jsou média nebo móda, můžete tu věc vyhodit, už dosloužila. S tím souvisí následující: V Midlands je obrovská hromada figurín. Hodně jsem jich koupila do své kolekce k pronájmu.



Ale některé jsem dostala, protože měly skončit na skládce. Spojil se se mnou dávný kamarád a říká: „Koukám, že pronajímáš figuríny. My máme nějaké na výhoz. Stála bys o ně?“ A já: „No jasně, kolik jich je?“ Odpověď zněla: asi stovka. Během čtyř měsíců se jich u mě objevilo z celé Evropy asi 25 000, protože se lidé doslechli o té praštěné ženě z Lincolnshiru, co dává figurínám nový domov.



Název má dvojí význam, Obsahuje slovo manna, nebeské jídlo, a kin, rodina. Protože to byl dar v době, kdy jsem nic neměla. Bylo to naprosto dokonalé. Teď se nacházíme ve sprejovací místnosti. Když figuríny pronajímáme, jsou jako nové, ale vrátí se odřené, omlácené, špinavé…



Tak je umyjeme a potom je pověsíme na věšáky. Ty pak přesuneme tam dopředu, kde je přebarvíme. Za 50 liber tady nabízí drive-through lov na figuríny. Máte 15 minut, abyste co nejvíce figurín a jejich částí nacpali do kufru auta. Zvažoval jsem, že to zkusím, ale já žádné figuríny nepotřebuju. Mívali jsme dny otevřených dveří, lidé si to tu mohli procházet, vybírat si, co potřebují.



Jenže kvůli covidu jsem zavedla něco nového, místo aby sem lidé chodili, jak chtějí, kdy se jich sešlo často více, jsem zavedla rezervační systém. Lidé si vybrali termín, zaplatili a pak přijeli a zastavili u té hory figurín. Já jsem tu měla megafon a stopky, pak stačilo zahlásit: „Máte 15 minut na zaplnění kufru auta.“ Je to legrační! Někdo ví, jak tyhle akce fungují, takže přiběhne a rychle plní auto.



Jindy přijedou lidi, kteří zaparkují na jednom konci, jdou na ten druhý, tam si vyberou nohy a nesou je zpátky. To si říkám: „Nestihnete to.“ Ruce jsou zajímavé, protože když skládám celou figurínu, potřebuju na každých deset dílů deset párů rukou, aby to sedělo. Jednou někdo přijel a naplnil si kufr auta jen rukama.



Vyděsilo mě to. Věděla jsem, že v budoucnosti z toho budu mít problémy. Musím se přiznat, že i za dne je to tu trochu děsivé. Je nepříjemné, když vás ze všech stran obklopují ne tak úplně lidské postavy. Naštěstí tomu místní rozumí, a to především kolem Halloweenu. O Halloweenu dvůr otevřu, aby tam lidé mohli v noci chodit.



Jako na hřbitově figurín. Vytvořila jsem něco, čemu říkám halloweenská márnice. Je to uprostřed ničeho a všude tam jsou figuríny a jejich části. Není to nic běžného. Je to vážně šílené, podivné, nevšední. To přitáhlo různé filmové štáby. A nejen kvůli hororovým filmům, to byste čekal, ale i na hudební klipy. Většina lidí v UK, kteří prodávají figuríny, nenabízí možnost pronájmu, protože je to hodně práce.



Ale prodej je lineární proces. Vyrobí je většinou v Číně, pak je dovezou, dají do obchodů, tam se použijou a nakonec je vyhodí, rozdrtí a dají na skládku. Jsou vyrobené ze sklolaminátu, což se vůbec nerozkládá, navíc jsou to skvělé věci. Proč by je proboha někdo drtil a vyhazoval?



Ve skutečnosti se dají skvěle využít. Nejen pro vystavování módy, třeba taky na natáčení filmů, pro televizi, lidé si s nimi o Halloweenu zdobí zahrady… Podle mě neexistuje důvod takovou figurínu vyhazovat. Překlad: jesterka www.videacesky.cz