Životnost a kapacita baterií je v moderním světě stále palčivějším tématem. Ovšem v jedné laboratoři v Oxfordu mají schovanou jednu z prvních baterií, která už více než 170 let pohání elektrický zvonek. Na Tomově kanálu výjimečně moderuje Sally Le Page.
Jedu na tři týdny do Arktidy, takže na tu dobu jsem dojednal hosty. První je Sally Le Page, bioložka z Oxfordu, a poví vám o baterce s nejdelší životností na světě. Buďte tady hodní, uvidíme se za tři týdny. Do toho, Sally. Jsem v Clarendonově laboratoři, kde fyzikové uchovávají baterii s nejdelší životností na světě. Pohání oxfordský elektrický zvonek a funguje téměř nepřetržitě už více než 176 let. Koupil ji duchovní Robert Walker, který zde působil jako profesor experimentální filozofie, tak tehdy říkali fyzikům. A máte obrázek, jak dávno to bylo. Zvon koupil v roce 1840, pojďme si to zasadit do kontextu. Když couvneme o dalších 60 let, dostaneme se do roku 1780, v Británii stále vládne Jiří III., USA vyhlásily nezávislost jen o čtyři roky dříve a Napoleon je pouhý školák. V Itálii prováděl fyzik Luigi Galvani pitvu žab pomocí kovových nástrojů, ale když se dotkl nervu, viděl, jak sebou žabí svaly trhly. Myslel, že jde o zvířecí elektřinu. Jiný italský fyzik, Alessandro Volta, se o tom experimentu dozvěděl a došlo mu, že to žabí stehno byl jen nóbl elektrolyt, kterým mohl procházet proud mezi Galvaniho kovovými nástroji. Právě Volta vynalezl v roce 1800 úplně první baterii zvanou Voltův sloup. Stačí navršit měděné a zinkové plíšky, já teda používám alobal, a mezi ně vložit karton namočený do solného roztoku. Když ty články takto navršíte, vidíte, že vznikne baterie. Pořád to funguje. V roce 1825 pak londýnští strojaři Watkin a Hill vytvořili toto, oxfordský elektrický zvon, i suchou baterii, co ho pohání. Sice to bylo jen 25 let poté, co Volta vytvořil úplně první baterii, ale tahle konkrétní baterka přežila všechny další, co jsme kdy vyrobili. Drží světový rekord jako baterie s nejdelší životností. Jak může tak stará baterie vydržet takhle dlouho? Je to suchá baterie, uvnitř je taková pasta, jen minimum vody na to, aby elektrolyt fungoval. A tu vodu zadržuje masivní vrstva síry. Ale jinak vlastně tak úplně netušíme, co je uvnitř. Podle nákresů jiných baterií ze stejné doby tam je asi 2 000 plíšků ze zinku a oxidu manganičitého, ale abychom zjistili přesné složení, museli bychom ji rozříznout a ukončit její život dlouhý 176 let. Za tu dobu zvonek vyprodukoval zhruba 10 miliard zazvonění. Ale jsme v užívané laboratoři, naštěstí pro místní fyziky zvon není za dvěma vrstvami skla slyšet. S každým zazvoněním se spotřebuje jen asi 1 nanoampér proudu, ale napětí mezi těmi zvony jsou celé 2 kilovolty, to je skoro 10krát víc než v britských zásuvkách. Jak dlouho může fungovat? To nikdo neví. Místní tvrdí, že se zvon rozbije mnohem dřív, než se vybije baterie. V roce 1841, jen rok po nákupu zvonu, napsali samotní strojaři v dopise toto: Zbytková elektřina postačující k rozeznívání zvonů zřídka vydrží déle než tři nebo čtyři roky… Je to pěkný aparát, želbohu s pomíjivou silou. Jak jen se mýlili. To byla Sally Le Page, na svém kanálu má super věci, odkazy jsou v popisku a na obrazovce. A děkujeme katedře fyziky na Oxfordu, že jsme mohli zvon natočit. Příště bude video o zubech rozpuštěných v limonádě. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: Před 2 týdny
