Funkční letecký simulátor – počítače nejsou potřebaTom Scott

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 2
93 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:41
Počet zobrazení:1 401

Milióny pilotů se během druhé světové války učily na simulátoru, který byl plně analogový. Jak bez počítačů funguje trenažér Link Trainer a co jízda v něm obnáší, na vlastní kůži otestoval Tom Scott.

Ve videu postupně komentují Chris Perrine, ředitel zařízení a provozu výstav, a dr. Emily Stewart, ředitelka pro vzdělávání a kurátorství (oba jsou zaměstnanci muzea vědy a techniky v New Yorku).

Přepis titulků

Když mluvím o leteckém trenažéru, nemyslím tím video hru. Jde o přístroj, který učí nové piloty, jak létat s letadlem, aniž se utrácí čas a peníze na drahé letadlo, včetně potřebného paliva a instruktora. Myslel jsem, že před moderními počítači se mohli učit létat jedině létáním. Potřebujete obrazovku a počítač. A spoustu drahé mikroelektroniky. Ale ne, během druhé světové války více než půl milionu pilotů trénovalo v trenažéru Link Trainer, pojmenovaném po tvůrci Edu Linkovi.

Když byl ve 30. letech vytvořen, byl považován za pouťovou atrakci. A pak přišla válka a najednou šlo o velmi žádanou věc. Byly vytvořeny tisíce těchto modrých krabic. Některé z nich se dochovaly, ale jen několik z nich ještě funguje. Tento je v muzeu vědy a techniky v Syracuse v New Yorku a já se tu tak trochu naučím létat. Tady tohle je Link Trainer. Sestrojil ho Edwin Link. Říká se mu modrá krabice, protože to vlastně je dřevěná modrá krabice.

Během 2. světové války umožnila pilotům trénovat na různých letadlech a naučit se s nimi létat v bezpečném prostředí. - Mohlo to být lepší. - To je přepínač zapalování. - Tohle? - Ano, ten vrchní přepínač. Celé to spustí. Teď je to nastaveno tak, že se otáčí dokola, aby si to děti mohly užít. Pohyb bude očividně probíhat dvěma směry.

Tedy ze strany na stranu a zepředu dozadu. Otec Eda Linka obchodoval s píšťalovými varhanami, což jsou mechanické systémy využívající tlak vzduchu a měchů, mechanických jazýčků, relé a dalších věcí. Využil dovedností, které se naučil od otce, a navrhl trenažér Link Trainer. Otestujte joystick, je mnohem méně citlivý než ten, který znáte z videoher. Trvá tak dlouho, protože ve skutečnosti se tyto měchy nafukují.

- Jo. - Při pohybu doleva se tak nafukuje pravý měch. Při pohybu doprava se nafukuje levý měch, což vás nakloní do strany nebo zepředu dozadu. - Takže to fyzicky je… - Nafukování. Link Trainer je celý analogový. Když použijete jakoukoliv kontrolku, jsou mechanicky spojené se systémy, které otevírají a zavírají ventily tlakem vzduchu. Takže tam není žádná elektronika.

Žádné servomotory. Nic takového. Dělám změny… a myslím, že se držím rovně. Taky ovládám směrovku… To teď rozhodně neletím rovně! Myslím, že teď letím rovně a vyrovnaně… Ne, neletím rovně a vyrovnaně. Páni, to bylo… - Bylo to matoucí. - Že jo? Dezorientuje to, jakmile se zavře víko. Nic takového dřív neexistovalo.

Šlo o úplně nové vybavení pro výcvik pilotů. Protože jde o mechanický systém, je poměrně složité udržet ho v provozu. Nejde o náhradu za řízení letadla, když má být hodně pilotů rychle vycvičeno, bylo to lepší než nic, vlastně o moc lepší než nic, protože každé letadlo používané pro výuku bylo letadlo, které nebojovalo. Učit se tu znamenalo, že nový pilot bude rychleji brát lekce ve vzduchu, protože už znal přístroje i základy létání v noci nebo za špatné viditelnosti.

Různé verze trenažéru měly různé funkce. Změnu přístrojů nebo stůl instruktora na udání kurzu, který má pilot sledovat. Instruktor mohl modely měnit, že se jakoby zastavily, došlo k rotaci, přičemž se přístroje chovaly víceméně reálně. Pokud jde o mě, ještě poletím. Lidé v Linku opravdu trénovali, používali několik různých metod podle toho, v čem měli letět. Mohli skutečně zdokonalit to, co trenažér dělal, aby piloti získali realistický pocit.

Tamhle je malý ciferník. Mohli vám nastavit model počasí nebo změnit směr či výšku a sledovat, zda tyto změny provádíte. Je možné to odemknout a zjistit, jak dobře mi to půjde? Když budu mít šroubovák, můžu odemknout zadní část. - Dobře, hodně štěstí… - Získat víc… Tak jo. Za mnou je skutečné vybavení, kde by seděl instruktor.

Pilot by byl v modré krabici a tady by seděl instruktor. Mohli používat mapy oblastí, přes které hodlají přeletět, a napodobit to v trenažéru pro pilota. Získali reálnou představu o tom, co letadlo dokáže. Je to mnohem těžší, než jsem čekal. Zvládne napodobit vše, co umí udělat letadlo. V tomhle směru je opravdu robustní. Ach ne, tohle…

byla chyba! Na vteřinu jsem se přestal soustředit. Původně všechno fungovalo. Pilot viděl, co potřeboval – horizont, výšku a rychlost. Byly však natřeny svítící barvou vyrobenou z radia. Radium je vysoce radioaktivní. V podstatě je museli všechny vytrhnout. Takže už nemáme skutečné číselníky. Jsou tam jen nálepky. Nemám tu přístroje, protože nepřežily posledních 80 let, ale tohle mi připadá vyrovnané. Slyším řev, takže můžeme letět dolů.

Tohle mě vlastně trochu vyděsilo. Jako bych se s letadlem potápěl. Vím, že je to jen krabička na motoru, ale opravdu mi to připadalo trochu jako potápění. Mnoho lidí věří, že pokud jde o druhou světovou, Link Trainer byl jeden z důležitých nástrojů vítězství ve druhé světové válce, mimo jiné. Na kameře to bude vypadat směšně. Je to jen modrá krabice, která se plynule otáčí na podstavci, ale když jste uvnitř, a to je jediné vodítko, úplně chápu, proč to fungovalo.

Až si záběry zpětně prohlídnu, zjistím, že jsem se celou dobu jen točil. Překlad: sethe www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

jen rychlý dotaz, proč v popisku videí na hlavní straně není infomace, že je to video od Toma Scotta? Ostatní "série" mají vždy hned pod nadpisem jejich název, proč u jeho videí nemáte název jeho kanálu?

00

Odpovědět

Díky za podnět. Zatím jsme pro Toma měli jenom tag osobnosti, který se objevuje až pod otevřeným videem, ale je pravda, že jako pořad to bude přehlednější. Nová videa tedy budou vycházet už v pořadu s názvem Tom Scott a starší videa do té kategorie postupně zařadíme také :)

10