Představivost (ep. 5)

Zdravím vás, milí spolumimozemšťané. Vítejte u pátého dílu Pozemšťanů v kostce. Dnes budeme mluvit
o hrách, příbězích a snech. DÍL PÁTÝ: HRY, SNY A PŘÍBĚHY Jak již bylo řečeno v prvním dílu, pozemšťané nemají k přežití
zvířecí prostředky a instinkty. Namísto toho jim příroda dopřála mozek
a schopnost se učit a vyrábět nástroje. Nuže, učit se přežít,
je trochu problémové, protože se nemůžete
poučit ze zkušenosti.

Jakmile máte zkušenost s tím,
jak nepřežít, můžete být sice chytřejší,
ale jste také mrtví. Řešení nalezené evolucí
se nazývá představivost. Pozemšťané si v podstatě vytvoří
v hlavě zjednodušený model reality, a využijí jej k předpovědi
výsledků různých činností. Je to něco
jako simulátor skutečnosti, a je to velmi pružné,
výkonné a rychlé.

Avšak, občas to není
dostatečně rychlé. Například, když je pozemšťan
v přímém ohrožení, nezbývá na představivost čas, jedinec se musí ihned rozhodnout,
nebo zemřít. Tudíž by bylo vhodné být připraven
na různá nebezpečí, a to nějakou formou výcviku. Pozemšťané skutečně vyvinuli
tři mechanismy sloužící právě takovémuto účelu.

Sny, hry a příběhy. Sny se odehrávají většinou
v noci, během spánku. Pozemšťané jsou zvyklí spát každou noc. Spaní znamená uložení těla k odpočinku a vypnutí jak pohybových,
tak smyslových volních soustav. Nikdo nezná pravý účel spánku, ale je jisté, že část této doby
využívá mozek ke snění. Sny jsou trochu podobné
propagandistickým implantátům využívaných ve Svazu
galaktických komunistických republik.

Implantát se zaktivuje během
nečinnosti nebo hibernace a vytvoří interaktivní
propagandistické halucinace. Za tím účelem se napojí jak
na smyslové vstupy, tak na pohybové výstupy, a přiměje mozek si myslet,
že halucinace je skutečná. Sny jsou víceméně to samé,
ale bez propagandistického implantátu. Jsou něco jako chaotická napodobení
fyzických nebezpečí, společenských konfliktů
a jiných krizivých situací, vytvořená Zvířetem
a vrhaná na Ego během spánku.

Sny jsou typicky náhodné sledy
nebezpečných situací. Například, spáč běží chodbou,
protože nestíhá do práce, a je stíhán dravcem, potom se náhle propadne, a ocitne se
nepřipravený ve škole na testu, během útoku zombie. A zkoušející je jeho matka
a vše probíhá na potápějící se lodi. A potom si uvědomí,
že je nahý.

Všechny tyto situace jsou fyzicky
nebo společensky nebezpečné, smíchané náhodně dohromady Zvířetem. Mohou to být skutečné obavy,
jako pozdní příchod do práce, dřívější strachy,
jako je jeho matka nebo školní test, a stejně tak hrůzy z pravěkých dob,
jako je pronásledování dravcem. Skutečné problémy objevivší se ve snech
mohou říct hodně o spáčových nevědomých obavách. Lidští doktoři přes mozky se učí
pokládat pacientům otázky na jejich sny, které hodnotí jejich výchozí strachy
a posléze pomáhají dojít k závěru, že pacient chce zabít svého otce
a souložit se svou matkou.

Toto je nazýváno psychiatrií. Rada pro vědce: Pokud unášíte lidi k experimentování,
nepotřebujete drahé mazače paměti. Jednoduše uneste lidi během spánku
a po skončení je uložte zpět do postele. I kdyby si experimenty pamatovali,
budou si pravděpodobně myslet, že to celé byl jen špatný sen,
a zapomenou na to. Druhou výcvikovým mechanismem
pro přežití jsou hry.

Věnování se hře se nazývá hraní. Stejně jako sny jsou hry
interaktivními simulacemi nebezpečí. Ale narozdíl od snů jsou hry hrány
při plném vědomí pozemšťanů, mohou být sdíleny, a pozemšťané ví, že jim nehrozí
žádné skutečné nebezpečí. Hry mají obvykle řadu pravidel,
která stanovují hrací plochu, herní vybavení, povolené akce
a podmínky pro výhru hry. Hry jsou také plné znaků a obřadů –
o nich si povíme v některém dalším dílu.

Existuje mnoho různých druhů her, ale všechny jsou založeny
na 4 základních principech: Výzva, náhoda, přetvářka a závrať. Výzva znamená, že hráči
soupeří spolu, nebo se hrou samou, aby co nejvíce navýšili
svůj výsledek. To obvykle znamená předběhnout,
přeskočit, přechytračit, nebo jinak překonat ostatní hráče
či hru samotnou. Toto je herní obměna evolučního zákona
o přežití nejsilnějšího.

Náhoda znamená, že mnoho her
obsahuje v některé části nahodilé prvky. Ve většině případů však
není výsledek zcela náhodný, jelikož je náhoda svázaná s výzvou. Tyto hry jsou v podstatě výuková cvičení
pro potýkání se s náhodnými událostmi. Třetím principem je přetvářka. Hráči předstírají,
že jsou někým jiným, a herní vybavení znázorňuje
věci ve skutečném životě. To umožňuje napodobení všemožných situací
bez potřeby skutečného vybavení.

Lidská představivost umožňuje přeměnit
lepenkové krabice na hrady a lodě, pokojovou rostlinu
na zbraň hromadného ničení, hole a košťata na meče a kopí, a obývák na bojiště velkolepých bitev. Čtvrtým, poněkud překvapivým,
prvkem her je závrať. To znamená narušení stálosti vnímání
k vytvoření jakéhosi dráždivého zmatku. Narušení vnímání může být způsobeno
výškou, vzrušením z rychlosti, točením se dokola, zděšením
či jinými vlivy.

Evolučním cílem tohoto je nejspíše naučit
pozemštany udržet klid i v nesnázích. Závrať v širším slova smyslu
zahrnuje jiné podoby omámení, jako je vzrušení z vysokých sázek,
krvežíznivost, opilost nebo i sexuální vzrušení. Ne všechny hry zahrnují
všechny čtyři principy, výzvu, náhodu,
přetvářku a závrať. Ale každá hra obsahuje
alespoň jeden z těchto principů. Oblíbeným druhem her jsou
fyzické hry, taktéž známé jako sporty.

Ty zahrnují například
běhy na krátkou vzdálenost, honění se za předměty v družstvech,
házení věcmi a zápasy. Většina sportů je dosti zjevně
přípravným cvičením pro boj na blízko, lov a únik před dravci. Komické je, že všechny tyto schopnosti
jsou poněkud zastaralé, jelikož si současní pozemšťané
kupují maso u řezníka, bojují pomocí střelných zbraní,
a nebezpečné tvory zavřeli do zoo. Tedy až na mikroby.

Tip pro turisty: Pokud chcete pozorovat velkou škálu her,
navštivte zábavní park. Zde to naleznete všechno:
výzvu, náhodu, přetvářku, a ohromné stroje výhradně
zaměřené na závrať. Pro mimozemské pozorovatele
mohou hry vypadat nepříjemně, jako nucený výcvik
námezdních otroků: bojový trénink, procvičování taktiky,
trénink přetížení v centrifuze a tak dále. Rozdíl je ale v tom,
že pozemšťané si hrají rádi, protože jejich mozky jsou nastavené,
aby si hry užívaly.

Nyní k třetímu mechanismu,
příběhům. Stručně, příběhy jsou vymyšlené popisy
lidí v nebezpečných situacích. Narozdíl od snů a her,
příběhy nejsou interaktivní, ale nutí publikum k zamyšlení:
"Co bych já dělal v této situaci?" Příběhy jsou sdělovány
rozmanitými způsoby. Jsou vyprávěny, hrány na jevišti,
zpívány, psány, kresleny či filmovány,
jen abych zmínil některé prostředky.

Příběhy jsou často předávány
z jednoho pokolení na další. Některé slavné příběhy
jsou tisíce let staré, a byly šířeny rozličnými způsoby
a přeloženy do mnoha jazyků. Mnoho příběhů sdílí
podobné uspořádání. Pozemšťané nazývají toto schéma
"hrdinova cesta" či "monomýtus." Probíhá takto: pozemšťan,
zvaný hrdina, žije svůj obyčejný život, když je náhle
povolán za dobrodružstvím, často mocným protivníkem
ohrožujícím jeho svět.

Nejprve odmítá výzvu přijmout,
ale po dodání odvahy nakonec přijímá. Potkává rádce, který mu poradí
a dá mu užitečné artefakty. Poté vstupuje do neznámého světa,
střetává se s nepřáteli, skládá zkoušky
a nachází spojence. posléze vniká do protivníkova doupěte,
dostává se do jeho středu, čelí svému protivníkovi
a poráží ho. Poté získává protivníkův poklad
a podniká cestu zpět do svého světa, často pronásledován nepřáteli.

Na konci cesty prožívá rozhodující okamžik
nebezpečí, smrti a znovuzrození, a konečně se vrací domů,
bohatší a zkušenější než kdy předtím. Avšak ne všechny příběhy
se přesně drží tohoto uspořádání. Existují třeba příběhy zvané tragédie,
kde hrdina nakonec selhává. Ale jednu věc mají všechny
příběhy společnou: konflikt. Takže je jasné, že celým smyslem příběhů
je příprava na konflikt. Strategická rada: Pokud máte v plánu zaútočit na Zemi
pomocí obřího uměle vytvořeného dinosaura, držte si odstup od ostrovů
zvaných Japonsko.

Japonské příběhy připravují Japonce
pro takovýto útok již přes půl století. Takže vědí,
jak se proti takovéto příšeře bránit. Raději zaútočte na Ameriku,
ti ví pouze jak se bránit proti zombie. Kromě toho, že jsou návodem
pro nebezpečné situace, mají příběhy další,
hlubší význam. Většina z nich obsahuje
mýty a archetypy, prastaré myšlenky
zakořeněné hluboko v lidských myslích.

O mýtech se řekneme více v jiném díle. Lidská mláďata, taktéž zvaná děti,
tráví většinu času spaním, hraním her
a posloucháním příběhů. Dětství je část života pozemšťanů,
kdy se stále učí, jak se ve světě obejít. To může být dalším náznakem,
že smyslem snů, příběhu a her může být vlastně:
učení se. Antropologové mají mnoho domněnek
o původu a významu her, snů a příběhů. Ale pravdou je, že všechny tyto tři
mechanismy jsou o nebezpečných situacích.

Takže když pozemšťan
narazí na nebezpečnou situaci, je pravděpodobné, že již podobnou situaci
zažil ve snu, hře či příběhu, tudíž budě vědět,
jak postupovat. Od toho tedy není daleko
k předpokladu, že se hry, sny a příběhy
vyvinuly ke stejnému účelu: Naučit se přežít. Takže znovu se zase všechno
redukuje na nejsilnější sílu na Zemi, genetický imperativ.

Hrubým odhadem lze tedy říci,
že pokud si pozemšťan něčeho užívá, můžete si být téměř jistí,
že je za tím genetický imperativ. V dalším díle
si budeme povídat o estetice: co je to krása, co je umění,
a proč jsou do toho lidé tak diví. Díky za pozornost,
a jak říkají na Betelgeusu: Nezapomeňte jak být mimozemšťanem! Překlad: RainMaker
www.videacesky.cz