Představivost (ep. 5)Pozemšťané v kostce

Zdravím vás, milí spolumimozemšťané. Vítejte u pátého dílu Pozemšťanů v kostce. Dnes budeme mluvit o hrách, příbězích a snech. DÍL PÁTÝ: HRY, SNY A PŘÍBĚHY Jak již bylo řečeno v prvním dílu, pozemšťané nemají k přežití zvířecí prostředky a instinkty. Namísto toho jim příroda dopřála mozek a schopnost se učit a vyrábět nástroje. Nuže, učit se přežít, je trochu problémové, protože se nemůžete poučit ze zkušenosti.

Jakmile máte zkušenost s tím, jak nepřežít, můžete být sice chytřejší, ale jste také mrtví. Řešení nalezené evolucí se nazývá představivost. Pozemšťané si v podstatě vytvoří v hlavě zjednodušený model reality, a využijí jej k předpovědi výsledků různých činností. Je to něco jako simulátor skutečnosti, a je to velmi pružné, výkonné a rychlé.

Avšak, občas to není dostatečně rychlé. Například, když je pozemšťan v přímém ohrožení, nezbývá na představivost čas, jedinec se musí ihned rozhodnout, nebo zemřít. Tudíž by bylo vhodné být připraven na různá nebezpečí, a to nějakou formou výcviku. Pozemšťané skutečně vyvinuli tři mechanismy sloužící právě takovémuto účelu.

Sny, hry a příběhy. Sny se odehrávají většinou v noci, během spánku. Pozemšťané jsou zvyklí spát každou noc. Spaní znamená uložení těla k odpočinku a vypnutí jak pohybových, tak smyslových volních soustav. Nikdo nezná pravý účel spánku, ale je jisté, že část této doby využívá mozek ke snění. Sny jsou trochu podobné propagandistickým implantátům využívaných ve Svazu galaktických komunistických republik.

Implantát se zaktivuje během nečinnosti nebo hibernace a vytvoří interaktivní propagandistické halucinace. Za tím účelem se napojí jak na smyslové vstupy, tak na pohybové výstupy, a přiměje mozek si myslet, že halucinace je skutečná. Sny jsou víceméně to samé, ale bez propagandistického implantátu. Jsou něco jako chaotická napodobení fyzických nebezpečí, společenských konfliktů a jiných krizivých situací, vytvořená Zvířetem a vrhaná na Ego během spánku.

Sny jsou typicky náhodné sledy nebezpečných situací. Například, spáč běží chodbou, protože nestíhá do práce, a je stíhán dravcem, potom se náhle propadne, a ocitne se nepřipravený ve škole na testu, během útoku zombie. A zkoušející je jeho matka a vše probíhá na potápějící se lodi. A potom si uvědomí, že je nahý.

Všechny tyto situace jsou fyzicky nebo společensky nebezpečné, smíchané náhodně dohromady Zvířetem. Mohou to být skutečné obavy, jako pozdní příchod do práce, dřívější strachy, jako je jeho matka nebo školní test, a stejně tak hrůzy z pravěkých dob, jako je pronásledování dravcem. Skutečné problémy objevivší se ve snech mohou říct hodně o spáčových nevědomých obavách. Lidští doktoři přes mozky se učí pokládat pacientům otázky na jejich sny, které hodnotí jejich výchozí strachy a posléze pomáhají dojít k závěru, že pacient chce zabít svého otce a souložit se svou matkou.

Toto je nazýváno psychiatrií. Rada pro vědce: Pokud unášíte lidi k experimentování, nepotřebujete drahé mazače paměti. Jednoduše uneste lidi během spánku a po skončení je uložte zpět do postele. I kdyby si experimenty pamatovali, budou si pravděpodobně myslet, že to celé byl jen špatný sen, a zapomenou na to. Druhou výcvikovým mechanismem pro přežití jsou hry.

Věnování se hře se nazývá hraní. Stejně jako sny jsou hry interaktivními simulacemi nebezpečí. Ale narozdíl od snů jsou hry hrány při plném vědomí pozemšťanů, mohou být sdíleny, a pozemšťané ví, že jim nehrozí žádné skutečné nebezpečí. Hry mají obvykle řadu pravidel, která stanovují hrací plochu, herní vybavení, povolené akce a podmínky pro výhru hry. Hry jsou také plné znaků a obřadů – o nich si povíme v některém dalším dílu.

Existuje mnoho různých druhů her, ale všechny jsou založeny na 4 základních principech: Výzva, náhoda, přetvářka a závrať. Výzva znamená, že hráči soupeří spolu, nebo se hrou samou, aby co nejvíce navýšili svůj výsledek. To obvykle znamená předběhnout, přeskočit, přechytračit, nebo jinak překonat ostatní hráče či hru samotnou. Toto je herní obměna evolučního zákona o přežití nejsilnějšího.

Náhoda znamená, že mnoho her obsahuje v některé části nahodilé prvky. Ve většině případů však není výsledek zcela náhodný, jelikož je náhoda svázaná s výzvou. Tyto hry jsou v podstatě výuková cvičení pro potýkání se s náhodnými událostmi. Třetím principem je přetvářka. Hráči předstírají, že jsou někým jiným, a herní vybavení znázorňuje věci ve skutečném životě. To umožňuje napodobení všemožných situací bez potřeby skutečného vybavení.

Lidská představivost umožňuje přeměnit lepenkové krabice na hrady a lodě, pokojovou rostlinu na zbraň hromadného ničení, hole a košťata na meče a kopí, a obývák na bojiště velkolepých bitev. Čtvrtým, poněkud překvapivým, prvkem her je závrať. To znamená narušení stálosti vnímání k vytvoření jakéhosi dráždivého zmatku. Narušení vnímání může být způsobeno výškou, vzrušením z rychlosti, točením se dokola, zděšením či jinými vlivy.

Evolučním cílem tohoto je nejspíše naučit pozemštany udržet klid i v nesnázích. Závrať v širším slova smyslu zahrnuje jiné podoby omámení, jako je vzrušení z vysokých sázek, krvežíznivost, opilost nebo i sexuální vzrušení. Ne všechny hry zahrnují všechny čtyři principy, výzvu, náhodu, přetvářku a závrať. Ale každá hra obsahuje alespoň jeden z těchto principů. Oblíbeným druhem her jsou fyzické hry, taktéž známé jako sporty.

Ty zahrnují například běhy na krátkou vzdálenost, honění se za předměty v družstvech, házení věcmi a zápasy. Většina sportů je dosti zjevně přípravným cvičením pro boj na blízko, lov a únik před dravci. Komické je, že všechny tyto schopnosti jsou poněkud zastaralé, jelikož si současní pozemšťané kupují maso u řezníka, bojují pomocí střelných zbraní, a nebezpečné tvory zavřeli do zoo. Tedy až na mikroby.

Tip pro turisty: Pokud chcete pozorovat velkou škálu her, navštivte zábavní park. Zde to naleznete všechno: výzvu, náhodu, přetvářku, a ohromné stroje výhradně zaměřené na závrať. Pro mimozemské pozorovatele mohou hry vypadat nepříjemně, jako nucený výcvik námezdních otroků: bojový trénink, procvičování taktiky, trénink přetížení v centrifuze a tak dále. Rozdíl je ale v tom, že pozemšťané si hrají rádi, protože jejich mozky jsou nastavené, aby si hry užívaly.

Nyní k třetímu mechanismu, příběhům. Stručně, příběhy jsou vymyšlené popisy lidí v nebezpečných situacích. Narozdíl od snů a her, příběhy nejsou interaktivní, ale nutí publikum k zamyšlení: "Co bych já dělal v této situaci?" Příběhy jsou sdělovány rozmanitými způsoby. Jsou vyprávěny, hrány na jevišti, zpívány, psány, kresleny či filmovány, jen abych zmínil některé prostředky.

Příběhy jsou často předávány z jednoho pokolení na další. Některé slavné příběhy jsou tisíce let staré, a byly šířeny rozličnými způsoby a přeloženy do mnoha jazyků. Mnoho příběhů sdílí podobné uspořádání. Pozemšťané nazývají toto schéma "hrdinova cesta" či "monomýtus." Probíhá takto: pozemšťan, zvaný hrdina, žije svůj obyčejný život, když je náhle povolán za dobrodružstvím, často mocným protivníkem ohrožujícím jeho svět.

Nejprve odmítá výzvu přijmout, ale po dodání odvahy nakonec přijímá. Potkává rádce, který mu poradí a dá mu užitečné artefakty. Poté vstupuje do neznámého světa, střetává se s nepřáteli, skládá zkoušky a nachází spojence. posléze vniká do protivníkova doupěte, dostává se do jeho středu, čelí svému protivníkovi a poráží ho. Poté získává protivníkův poklad a podniká cestu zpět do svého světa, často pronásledován nepřáteli.

Na konci cesty prožívá rozhodující okamžik nebezpečí, smrti a znovuzrození, a konečně se vrací domů, bohatší a zkušenější než kdy předtím. Avšak ne všechny příběhy se přesně drží tohoto uspořádání. Existují třeba příběhy zvané tragédie, kde hrdina nakonec selhává. Ale jednu věc mají všechny příběhy společnou: konflikt. Takže je jasné, že celým smyslem příběhů je příprava na konflikt. Strategická rada: Pokud máte v plánu zaútočit na Zemi pomocí obřího uměle vytvořeného dinosaura, držte si odstup od ostrovů zvaných Japonsko.

Japonské příběhy připravují Japonce pro takovýto útok již přes půl století. Takže vědí, jak se proti takovéto příšeře bránit. Raději zaútočte na Ameriku, ti ví pouze jak se bránit proti zombie. Kromě toho, že jsou návodem pro nebezpečné situace, mají příběhy další, hlubší význam. Většina z nich obsahuje mýty a archetypy, prastaré myšlenky zakořeněné hluboko v lidských myslích.

O mýtech se řekneme více v jiném díle. Lidská mláďata, taktéž zvaná děti, tráví většinu času spaním, hraním her a posloucháním příběhů. Dětství je část života pozemšťanů, kdy se stále učí, jak se ve světě obejít. To může být dalším náznakem, že smyslem snů, příběhu a her může být vlastně: učení se. Antropologové mají mnoho domněnek o původu a významu her, snů a příběhů. Ale pravdou je, že všechny tyto tři mechanismy jsou o nebezpečných situacích.

Takže když pozemšťan narazí na nebezpečnou situaci, je pravděpodobné, že již podobnou situaci zažil ve snu, hře či příběhu, tudíž budě vědět, jak postupovat. Od toho tedy není daleko k předpokladu, že se hry, sny a příběhy vyvinuly ke stejnému účelu: Naučit se přežít. Takže znovu se zase všechno redukuje na nejsilnější sílu na Zemi, genetický imperativ.

Hrubým odhadem lze tedy říci, že pokud si pozemšťan něčeho užívá, můžete si být téměř jistí, že je za tím genetický imperativ. V dalším díle si budeme povídat o estetice: co je to krása, co je umění, a proč jsou do toho lidé tak diví. Díky za pozornost, a jak říkají na Betelgeusu: Nezapomeňte jak být mimozemšťanem! Překlad: RainMaker www.videacesky.cz