James Cameron: „Od pondělí jsem věděl, že ponorka OceanGate implodovala“

Myslím, že je jasné, že OceanGate neměl dělat, co dělal. Kéž bych se k tomu více vyjadřoval, ale nevěděl jsem, že neměli certifikaci. Moc jsem si o tom nezjišťoval, nějak extra mě to nezajímalo. Stockton Rush se mě ptal, zda se s nimi nechci jet letos potápět. Neměl jsem zájem. Okolo vybavení a té ponorky bylo hodně znepokojujícího. Hodně znepokojujícího, až do té míry, že… Já v tom zapojen nebyl, protože jsem zrovna dělal Avatara 2. Ale spojilo se jich hodně a napsali OceanGate dopis.



Říkali, že to musí certifikovat. Nemůžete dolů brát lidi, je to nezodpovědné. A mohlo by to vést ke katastrofě. Když jsem se o té události v pondělí ráno dozvěděl, šel jsem na mail a k telefonu. Jde o malou komunitu, takže jsem měl do hodiny a půl následující informace: Byli na sestupu. Byli v hloubce 1067 metrů. Přišli o komunikaci a sledování.



To poslední bylo kritické. A to proto, že transpondér, který sleduje pohyb ponorky během sestupu a u dna, je zcela autonomní systém. Je ve vlastním tlakovém pouzdře a má vlastní baterii. Když zároveň přišli o komunikaci i sledování, neměl jsem pochyb o tom, že je ta ponorka ztracená. Zkoušel jsem vymyslet jiné možnosti, co by to vysvětlovaly, nic mě nenapadlo. Následně jsem udělal to, že jsem kontaktoval další lidi.



A podařilo se mi vysledovat jejich akustické sítě, co byly poblíž. Některé byly výzkumné, jiné zpravodajské. Do hodiny jsme měli potvrzení o tom, že se ozvala hlasitá rána. A to ve stejnou dobu, kdy ponorka ztratila spojení. Hlasitá rána zachycená hydrofony. Ztráta transduktoru, nebo tedy transpondéru. Ztráta spojení. Věděl jsem, co se stalo, ponorka implodovala.



Všem jsem poslal e-mail, že jsme ztratili pár přátel. Ponorka implodovala, je na kousky na dně. To jsem řekl v pondělí ráno. Nikdy jsem nevěřil té technologii vinutého uhlíkového vlákna a válcového trupu. Myslel jsme si, že to je příšerný nápad. Kéž bych se byl ozval. Ale domníval jsem se, že je někdo chytřejší než já. Já s tou technologií neexperimentoval, ale už od začátku to znělo prostě špatně. A to proto, že tlakové trupy děláme z jednolitých materiálů. Ocel, titan, keramika, akryl.



Tyto materiály můžete modelovat, udělat analýzu konečných prvků. Znáte mezní hranice, víte, kolik cyklů ten materiál vydrží. Ale u kompozitních materiálů tohle nejde, protože jde o dva odlišné materiály spojené dohromady. Všichni jsme věděli, že hrozbou je delaminace a postupné selhání materiálu. Následkem je mikroskopické pronikání vody a cyklická únava materiálu. Věděli jsme, že pokud ta ponorka splní tlakový test, neselže při prvním ponoru. Může selhat při sedmém nebo…



Nevím, kolikátý to byl ponor. Ale selže postupem času. Je to zákeřné, u ocele a titanu se tohle nestane. A teď tam ze stejného důvodu vedle sebe leží dva vraky. Překlad: tancik_29 www.videacesky.cz