Smrtonosná past

Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Chystám se zrecenzovat
Smrtonosnou past na NES, ale předtím se musím pozastavit
nad pobuřujícím, možná urážlivým obalem hry. Co vám to připomíná? Vypadá to jako... trochu jak... No jo, radši se pohnem dál.

Tak co... bude to dobrá hra,
nebo ne? Zkuste si tipnout... Tohle je první panáček
a já se k němu ani nedostanu, protože střílí kolem sebe
a zdrhá jak jebák! Vrať se, ty zmrde! Ale no tak! Sakra, vedle! A už je tu další?


Nemůžu se hejbat! Došly mi kulky?
Děláte si prdel? Kdybych se k němu dostal,
rozmlátim mu ksicht! Tumáš! Tumáš! Ty hajzle!
Dělej, rozjebu tě! Nemá druhou ruku ochrnutou?
Co to má bejt? Tak dělej, ty mamrde!
Pojď si... pojď! Jo! Dostal jsem ho! Tak to je smutný, zabil jsem jedinýho
parchanta a jsem skoro mrtvej. Když umřete, konec hry.


Musíte od začátku. No aspoň že mi dali
měřič života! Podíváme se do menu.
Zkusím vám vysvětlit, o co ve hře jde. Píšou tu, že zbývá 39 padouchů.
Takže ve hře je nejspíš 40 lidí celkem a vaším úkolem je všechny zabít.
Což je skoro nemožný, když vám jeden sebere všechno zdraví. Zajímavý. Většinou vám neřeknou,
kolik zmetků zbývá. Jako by vám v Mariovi napsali,
kolik goombů a koopů je v celý hře. S tím rozdílem, že tam
je nemusíte zabít.

Měřič zdraví, to je jasný,
ale i nohy tu mají vlastní zdraví. Béčkem běháte, ale to vám zdraví ubírá. Na něco se zeptám. Máte si radši
šetřit nohy, nebo běžet o život? Když budete jen chodit, přijdete o čas. Rozbité sklo vám taky ubírá zdraví nohou.
Chápu, co tím sledovali. Ve Smrtonosné pasti měl John
nohy v pěkně dezolátním stavu. A na konci filmu kulhal. Je fajn, že se chtěli držet filmu.


Někdy se to hodí, ale tohle fakt nebylo nutný! Jako byste ve Smrtonosné zbrani
žrali psí suchary k doplnění zdraví. No nic, dojedem tyhle sračky.
Tady jsou zbraně, předměty a... netuším, nějaká nesmyslná mapa. Pak jsou tu tyhle divný zámky,
který se po určitém čase aktivují. Jakmile svítí všechny,
počítám, že chcípnete. Proč tam nedali obyčejný odpočet?
Nemám páru. Můžete rozbít sklo, což je cool,
ale pořeže vám nohy, což není cool.

Pak jsou tu velká okna.
Myslíte, že tu k něčemu jsou? Jo. Abyste z nich spadli
a zabili se! Proč? Proč byste páchali sebevraždu?
Je to začátečnická past. Nesnáším tuhle tmu. Nevidíte za žádný roh.
Často tam nic není, jen chodíte kolem, teda spíš podivně pajdáte.
Vždyť má akorát jednu nohu! To si to takhle štrádujete...
a prdíte do hlíny. Kdo to má čekat? Nemůžete se ani podrbat.


Hrajete a najednou... prásk... je po vás. Život vám doplňují plechovky. Nejlepší jsou automaty,
protože z nich si plechovky vystřílíte. A věřte, že jsou potřeba. Lékárničkami si uzdravíte nohy
a občas najdete oslepující granát, který by měl zastavit nepřátele.
Ale já nikdy nikoho netrefil! Krom toho, proč je zastavovat,
když je můžu zastřelit?! Můžete hrát jako začátečník a pokročilý,
ale zřejmě jediný rozdíl je v tom, že pokročilý začne v libovolném podlaží,
kdežto začátečník začíná na patře 32.

Když jsme u podlaží. Mezi patry 31 až 35
můžete přecházet, jak se vám zlíbí. Můžete použít výtah, schody
a dokonce i šachty. Ale jak poznáte, kam jít?
Netuším, prostě hledám ksindly. Na 30. patře mají být rukojmí,
ale tam zatím nesmíte jít, takže na ně asi přijde řada
až na závěr. V 35. patře je maník s klíčem od střechy,
ale zkuste si toho kujebáka najít. Vyleze až poté, co milionkrát zkusíte
zamčené dveře. A pak vás prostřílí jak řešeto,
protože v té úzké chodbě se nedá uhnout.

Chcípni! Divný, zůstal mrtvej ve dveřích.
Seberete mu klíč, odemknete dveře, vyjdete na střechu...
a jste na střeše. Občas v tu chvíli John zavolá policajty,
ale někdy ne. Jako ve filmu. Nevím, jestli je to nutný,
ale nezdá se, že to můžete ovlivnit, tak je mi to u prdele. Najdete tu i lano,
který vypadne z týhle skříňky. A John řekne: "Musel bych bejt zoufalej,
abych lezl po laně.

Ne, díky." Děláš si prdel? Už vám někdy
postavička z videohry odmlouvala? "Ne, to neudělám." Vraťme se k Mariovi.
Co kdyby si taky postavil hlavu? "Mně se nějak nechce skákat
na tu plošinku. Ne, díky." Fakt zajímavý. Po laně se mu nechce,
ale klidně vyskočí z okna mrakodrapu? Jdu dolů po schodem a najdu
plány pátýho poschodí. Cože? Najednou až do pátýho patra?
Vyřadit hlavní počítač? Jsem zmatenej.

Tak si tu čochtám, hledám padouchy,
důstojník Carl Winslow mi do toho kecá, chodím kolem, čekám na další šílenost,
co se kdy stane... A najednou vybuchne policejní auto!
Proč mi to kurva říkaj? Ale pak se objeví Steve Urkel
a já si říkám: "Co to kurva je?" Ani grafika nedává smysl.
Vůbec netuším, na co koukám. Co je tohle? A tohleto?
A vážně, co je tohle? CO JE KURVA TOHLE?! Vážně si nevím rady. Potřeboval bych
manuál, nebo si projet videa na YouTube. Ale proč to pak vůbec hrát?


Radši si nechám zesrat ksicht od pumy. Radši bych uvolnil ucpanej hajzl
holýma rukama. Už se s tím nehodlám srát.
Kašlu na vysvětlování, jdu to prostě dohrát! Polez, ty zkurvenče! Vrať se! Čumte na ty kulky!
No kurva! Ovládání je strašně ztuhlý.
Střílíte jen rovně, nebo pod 45° úhlem. Maníci lezou zpoza rohů,
maníci lezou z výtahů, maníci vám lezou z prdele...


no magořina. Kurva! Ty kurvo zasraná! Chcípněte! To hra mě začíná srát! Do prdele! Mysli, sakra! Teď vás potahám, zmrdi!

Jupikajej, šmejde! Překlad: DJ Obelix
www.videacesky.cz