Proč cítíme nostalgii?Vsauce

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 101
91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:362
Počet zobrazení:4 248

Přesně jak je uvedeno v názvu - dnešní díl bude celý o nostalgii a vzpomínkách. Cítíte se někdy nostalgicky a vzpomínáte na staré dobré časy? Hostem dnešního dílu je James May.

Přepis titulků

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Hudba. Proč se díky hudbě cítíme tak, jak se cítíme? Proč se při hudbě chceme hýbat? Proč se nám písničky občas zaseknou v hlavě? James May z YouTube kanálu Headsqueeze. - Díky za hudbu. - Není zač. Proč se nám při hudbě vrací vzpomínky?

To je skvělá otázka. Často přemýšlím nad tím, proč má takovou moc. Dokáže vytáhnout i úplně zastrčené vzpomínky, o kterých si myslíte, že jste je zapomněli. Potom písnička, popová písnička stará 10 až 20 let, a bum... jste tam, kde jste byli, když jste ji slyšeli. Někdy je to pozitivní, někdy negativní, ale co je nostalgie? Ukázalo se, že nostalgie a pociťování emocí při poslechu hudby, tanci nebo zaseknutí písničky v hlavě, se točí kolem stejné věci - vaší identity.

Protože kdo skutečně jste po fyzické stránce? Každý den ztrácíte a získáváte atomy z jídla a pití. Vyměnit každý atom v těle trvá asi pět let, což znamená, že hmota, která vás teď tvoří, nebyla vaší součástí před pěti lety. Urychlením tohoto procesu bychom viděli, že naše fyzické tělo, těla všech lidí na Zemi, jsou jen dočasným shlukem atomů a molekul, která se jmenují stále stejně.

Takhle si představujeme naše těla, ale mimozemšťanovi, který by dokázal sledovat jednotlivé atomy, a viděl by pouze několik postav během desetiletí, byste byli tím, čím doopravdy jste - hromada příchozích atomů, které tvoří vaši postavu a později mizí.

Kde je v tom stálost? Co jste? Nostalgie, láskyplné vzpomínání na minulost, co jste dělávali a kým jste byli, by mohla být cestou pro zodpovězení této otázky mozkem. Nebo alespoň utlumením úzkosti, kterou způsobuje. Protože dokonce i na makroskopické úrovni se neustále měníte. Neustále máte jiné přátele, jiné chování, jiné nálady, jiné chutě.

Pokud byste vyrostli v 80. letech, a tím myslím 1680, mohli jste být nostalgičtí ještě předtím, než slovo nostalgie vzniklo. To proto, že v roce 1688 Johannes Hofer vytvořil tento termín spojením řeckých slov pro návrat domů a bolest. Nostalgie byla zpočátku vnímána jako vážná choroba, postihující vojáky, kterým se tak stýskalo po domově, že se zhroutili a nebyli schopni plnit své povinnosti.

Jediným lékem, který Hofer viděl, bylo poslat je zpátky domů, protože nostalgie je jen o vás. Vaše vzpomínky, vaše minulost, to, kým jste bývali a následně to, kým jste dnes, což činí nostalgii často zdravým způsobem, jak si zodpovědět otázku: kdo jsem? Jste osobou, která si pamatuje specifické události z minulosti. Existovali jste v minulosti a jste kontinuální bytostí.

Populární teorie tvrdí, že psychologický efekt nostalgie spojující se s vaším dřívějším já a budující přetrvávající identitu, je příznivý. Takže jsme přirozeně vybráni pro odměny formou zkušeností. Měníte se vy, vaše zvyky, přátelé, práce, učíte se věci a zapomínáte je, ale nostalgie vám umožňuje propojit všechny tyto události, což je obzvláště nápomocné během velkých životních změn, jako vstupu do dospělosti nebo stárnutí, kdy studie dokázaly, že je nostalgie nejsilnější.

Ale pokud zasazení a seřazení všech vašich životních zkušeností do nepřetržitého příběhu je tak výhodné, proč nejsme nostalgičtí kvůli všemu v minulosti? Proč nejste nostalgičtí kvůli tomu, co stalo před minutou? Proč nejste nostalgičtí kvůli začátku tohoto videa? Vodítkem by nám mohla být křivka životnosti vyhledávání.

Jde o průměrný děj jasných autobiografických vzpomínek a odhaluje to, čemu se říká náraz vzpomínek. Rozmezí mezi 15 a 30 lety života, kdy je více vzpomínek zašifrováno. Toto období života, ať jej právě prožíváte či později, se považuje za důležité, protože je propojeno s formováním vaší identity. Vzpomínky vytvořené během tohoto nárazu se stávají těmi, kvůli kterým jsme nejvíce nostalgičtí. Protože chceme, aby naše přetrvávající identita byla pozitivní, býváme nostalgičtí ohledně dobrých a ne špatných vzpomínek.

Individuálně i kolektivně býváme nostalgičtí a vzpomínáme na věci, jako by byly lepší, než doopravdy byly. 20 let po opuštění svého rodného města se do něj Abraham Lincoln vrátil a při pohledu na něj a nostalgických vzpomínkách, napsal tuto báseň: Opět vidím svůj rodný dům a zarmoucen výhledem, jak myšlenky mě zaplavují, je v nich i potěšení.

Abraham Lincoln se může zdát jako starodávná postava, někdo z dávné minulosti, ale tady je perspektiva: 9.2.1956, den v životě mnoha našich rodičů a většiny prarodičů, se tento starý muž objevil v televizní show I've got a secret. Proč byl tak výjimečný?

Byl to totiž Samuel J. Seymour - očitý svědek. Dobrý den pane Seymoure. Mimochodem, kolik vám je let? 93... 96. 96 let. Byl živý a přítomný ve Fordově divadle v ten samý den, kdy byl Abraham Lincoln zavražděn. Byl naživu natolik nedávno, že se objevil v televizním přenosu. Hudba nemusí přinášet staré vzpomínky ani pocit nostalgie, aby vám pomohla vytvořit vaši identitu.

Lawrence Parsons v rozhovoru diskutuje o tom, že děti od šesti měsíců do jednoho roku jasně reagují na nejrůznější rytmy a akordy, když je jediná nota nebo tempo mimo rytmus. Po jednom roce děti většinou reagují jen na akordy a rytmy z jejich vlastní kultury, světa kolem. Dává to smysl, když zvážíte, jak je pro mozek důležité vytvořit nejen kontinuální individuální identitu, ale kontinuální identitu uvnitř skupiny, do které patříme.

Vždycky nevycházíme nebo si nerozumíme s ostatními lidmi. Ale pokud dva lidé poslouchají hudbu a reagují na ni, jejich pocity a emoce jsou si podobnější než kdyby jen seděli v tichu nebo používali slova bez rytmu. Přestože si ještě pořád nejsme jistí, proč se při hudbě chceme hýbat, touha nebo impulz, který vás nutí poklepávat nohou, pokyvovat hlavou, nebo sebejistě tančit, když slyšíte rytmus, může být méně spojený s naučeným chováním, a více spojený s vaší vnitřní touhou zapadnout.

Jakožto důsledek naší neuvěřitelné schopnosti komunikovat a chovat se sociálně, se to stává i když jste sami, nebo chcete tančit, jako by se nikdo nedíval. Když mluvíme o tanci, William Michael Brown zachytil pohyb dobrých a špatných tanečníků, aby je mohl vyjádřit digitálními postavami, které neukazují kondici, vzhled nebo zdraví.

Postavy se symetrickými pohyby, které bychom mohli nazvat dobrými tanečníky, byly i tak hodnoceny jako atraktivnější a žádanější jako partneři. To má ale méně společného s hudbou vytvářející zvláštní lidské chování, a více společného s komunikací obecně.

Sdílení hudebního zážitku s někým dalším může být extrémní formou komunikačních dovedností, které nám byly dány přírodou, abychom si mohli vzájemně rozumět, pochytit emoce z tónu hlasu a poslouchat. Sladké tučné věci chutnají dobře, protože signalizují mozku, že jsou plné energie, kterou potřebujeme k přežití.

Proto cheesecake chutná tak skvěle. To ale neznamená, že je cheesecake nezbytný k přežití. S hudbou to může být stejně. Šťastná náhoda komunikačních schopností, které jsme vyvinuli, ale v zásadě nepotřebná, nebo jak ji nazval kognitivní vědec Steven Pinker, akustický cheesecake. Pokud není správně rozkousáno, může sousto cheesecaku uvíznout v krku.

Krátká opakující se píseň vám může uvíznout v mozku. Nazývá se to ušní červ. V tom lepším případě je písnička chytlavá, v tom horším to znamená, že vás přehrávání stejné písničky v hlavě znovu a znovu a znovu otráví. Podle výzkumu Jamese Kellarise téměř každý z nás zažívá ušní červy. Muži i ženy je zažívají stejně často. Ze zatím nepoznaných důvodů ale ušní červi u žen trvají déle a více je rozčilují ženy.

Opakující se rytmus je pro nás jednodušší si přehrát v hlavě. Neobvyklý takt nebo nevyřešené či nekompletní hudební myšlenky nás trápí. Možná proto, že se snažíme komunikovat uceleně a jasně, se na takové krátké úryvky písní fixujeme tím, že si je pořád dokola přehráváme v hlavě, doufaje, že se vyřeší, což se nestane, a tvoří tak doslova kognitivní svědění.

Svědění, které se škrábáním zhoršuje. Naše neschopnost potlačit jednoduchou myšlenku, jako slavné: Rychle, ať děláš cokoliv, nemysli na růžového slona. nebo Hra nebo písnička, která vám uvízla v hlavě, může být vysvětlena teorií paradoxu. Myšlenkou, že v mozku probíhají dva rozdílné procesy - jeden, který vědomě kontroluje naše myšlenky, a druhý, který nevědomě monitoruje, na co myslíme.

Sdílí stejné množství kognitivního úsilí a vždycky jsou v rovnováze. Čím více úsilí vložíte do monitorování myšlenek, tím méně zbývá na kontrolu myšlenek. Využití kognitivního úsilí na jiný úkol, který používá pracovní paměť, například sudoku nebo anagramy, často pomáhá dostat ušního červa z hlavy. Nebo můžete ušního červa nahradit jiným použitím služby jako unhearit. Ušní červi jsou otravní, ale hudba dokáže evokovat všechny možné ostatní emoce, když ji slyšíme.

Hlavním důvodem je, že podobně jako náš čich, hudba je zpočátku zpracovávána ve stejné oblasti mozku, která pracovává vzpomínky a emoce, v amygdale. Takže možná tohle jsou odpovědi. Vzpomínky. Možná nemáte stejné přátele, práci, dům nebo atomy během života, ale máte stejné vzpomínky.

Takže jste jen souhnem vzpomínek? Tahle představa s sebou bohužel nese několik komplikací, protože ztráta paměti z vás neudělá naprosto novou osobu. A taky je problém s falešnými vzpomínkami. Tyhle studie mě vždycky znepokojují. Vědci přivedou účastníky a ukáží jim fotografie z jejich dětství, a požádají je, aby řekli, co se na těch fotkách děje.

Až na to, že jedna z fotografií je upravená, ve skutečnost se to nestalo. Místo poznání falešného obrázku si lidé vymyslí historku a pamatují si ji, jako by se opravdu stala. Před několika týdny jsem šel s Jakem Chudnowem, který dělá hudbu pro Vsauce, do Královské observatoře v Greenwichi. Viděli jsme sedmý největší teleskop na Zemi, a když jsme tam byli, hrála tahle písnička.

Jmenuje se Longplayer. Složil ji Jemem Finerem. Longplayer je konstruován kombinací různých nahrávek zpívajících koulí. Jsou poskládány tak, aby se neopakovaly po jeden tisíc let. Longplayer byl spuštěn v roce 1999 a neskončí, ta píseň nebude u konce, po jeden tisíc let. Doslova miliarda lidí se narodí a zemře něž Longplayer dohraje.

Zvukové vlny, kompresní vlny, které vysílají Longplayer do vašich uší, se tolik neliší od vás, od vašich vln atomů. Dočasně poskládané atomy a molekuly, aniž by jeden atom nebo molekula byli nuceny zůstat po celou vaši cestu. Stejně jako vlny oceánu a hlahol zvonů, jak řekl Alan Watts, země lidnatí. Částečně jste pomalá komprese vln, která se hýbe hmotou Země. Jak zní vaše vlna?

Chtějí při ní lidé tancovat? Pravděpodobně nebude vytvářet ozvěnu století po tom, co umřete, ale možná, že zatímco jste tady, můžete uvíznout v hlavě jiné dočasné vlně. Ušní červ, kterého mají rádi a kterého se nechtějí zbavit. Bylo by krásné být takový typ vlny. Udělá vás hudba chytřejšími? A umím já na něco hrát?

Abyste to zjistili, následujte mě a Jamese na YouTube kanál Headsqueeze, kde se na tyhle otázky podíváme. A jako vždycky, díky za sledování. Vážně následujte nás tam. Klikněte na obrazovku. Tady jsem dal odkaz do popisu, takže je to vážně snadné. Budeme tam na vás čekat. On je tam, já tam jsem, já jsem s ním tady a on je tam se mnou.

Počkej, co? Překlad: tynka www.videacesky.cz

Komentáře (28)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

12:02 máte překlep, respektive nedoklep, chybí vám R ve slově souhrn, jinak díky za skvělej překlad :)

191

Odpovědět

Rúžový slon :D

190

Odpovědět

Škoda, že tam toho od Jamese nebylo víc. Zrovna jeho způsob výkladu mám hodně rád. Ještě snad víc, než od Vsauce, tak doufám, že časem od nich společného přeložíte (třeba z toho kanálu, co zmiňovali).
Jinak tohle video je sice z dneška, ale docela se mi líbilo a řekl bych, že by mohlo hodně zabodovat, tak to když-tak prosím zvažte:
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=PEikGKDVsCc#at=38
btw. jinak odvádíte dobrou práci, jen tak dál! :-)

202

Odpovědět

Hned jak jsem to pustil jsem zalitoval, že nemám 3D monitor. To pak člověk musí mít pocit, že ho Michael chce chytnout za hlavu a informace mu do ní doslova narvat :-)

180

Odpovědět

Takže vlastně, když vám někdo řekne: "Už nejsi jako jsi býval.", tak má vlastně pravdu :D

190

Odpovědět

...and as always, thanks for translation :-)

ZBAVTE MĚ RŮŽOVÉHO SLONA!!! Vážně, od chvíle, kdy ho Michael zmínil, nemůžu ho dostat z hlavy :-D

181

Odpovědět

Ou nejsem sám, třeba začít číst komentářem, před postovaním svých :-P

180

Odpovědět

I lost the game :(

192

Odpovědět

Grrrr

191

Odpovědět

Typický příklad toho, jak jedna odpověď vyvolá další x otázek. Ten pán nás nutí zjistit si další informace a vědět víc, aniž by si to někdo z nás pořádně uvědomoval.

180

Odpovědět

hrozna predstava ze treba takovej hitler kterej je 60 let po smrti je stale mezi nama nebo v nas samotnych v podobe atomu a vln.

182

Odpovědět

A co teprve Havel nebo Ghándí.

198

Odpovědět

Jo jo, Hitler, to je pořád politik světového významu a slavný vojevůdce.. ale že by po něm už konečně pojmenovali nějakou školu.

205

Odpovědět

13:32 má být "miliardy lidí", ne "miliarda lidé"

181

Odpovědět

Opraveno.

181

Odpovědět

já když nedostanu cheesecake aspon jednou týdně tak dostám záchvaty

185

Odpovědět

Kdo chce pocítit nostalgii, ať začne znovu hrát GTA: San Andreas :)

195

Odpovědět

Před týdnem jsem znovu začal a je to pecka :D

182

Odpovědět

+Mild@Taky jsem začal před týdnem znova :D Teď makám pro Woozieho

187

Odpovědět

+Mild@Já před týdnem skončil :D

180

Odpovědět

Není to úplně ta pravá nostalgie, když to není na PC, ale hrál jsem teď GTA 3 a Vice City na mobilu. Na San Andreas se těším...

181

Odpovědět

1:40 - 2:00 matrix:))

191

Odpovědět

Jen mě napadlo, kolik lidí ví že Michael je Bearded Nun od The Key of Awesome?

182

Odpovědět

fajn a teď mi dostaňte z hlavy růžového slona!

183

Další
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK