Jak vyřešit zácpy?Wendover Productions

Toto video sponzoruje Blue Apron. Prvních 100 lidí, kteří se přihlásí přes odkaz v popisku, získá tři lahodná jídla od Blue Apron. V ruce 2004 Americká aliance uživatelů dálnic zveřejnila článek, podle kterého je dálnice Katy v texaském Houstonu druhou nejvytíženější silnicí v USA. Řidiči tu každý rok dohromady stráví 25,4 milionu hodin čekáním v zácpách.

To je jako 36 lidských životů. Pro Texas to byla obří potupa. Takže se rozhodli utratit 2,8 miliardy dolarů za její rozšíření na 28 pruhů, čímž vytvořili nejširší dálnici na světě. Zvýšená kapacita silnice problém vyřeší. Více pruhů znamená více místa pro více aut a všichni tedy pojedou rychleji, že? Bohužel ne. Mezi lety 2011 a 2014 se doba jízdy po této dálnici prodloužila o 55 %.

Ve špičce těchto 45 kilometrů mezi centrem a Katylandem zabere průměrně 64 minut. V roce 2011 to bylo 41 minut. Problémem bylo, že toto řešení ignorovalo základní zákon přeplnění silnic. Více pruhů znamená větší provoz. Může se to zdát nelogické. Čím více pruhů máte, tím větší je kapacita silnice, takže by se mělo jezdit rychleji, že?

Ale to je jen omezená analýza problému. Nemůžete o tom přemýšlet s ohledem na tuto jednu trasu, musíte o tom přemýšlet v kontextu celého města. Mnoho lidí se rozhodne nejet autem, protože to trvá dlouho. Při špatně dopravě použijí veřejnou dopravu, počkají mimo špičku, nebo úplně zůstanou doma. Když se silnice rozšíří, doba jízdy se zpočátku zkrátí.

A tito lidé, kteří autem nejeli nebo jeli jinudy, se rozhodnou použít tuto nově rozšířenou silnici. Fascinující je, že se to děje v dokonalém poměru 1:1. Když se kapacita silnice zdvojnásobí, zdvojnásobí se i počet aut. Pokud se opět zdvojnásobí, opět se počet aut zdvojnásobí. Pokud to samozřejmě budete stále opakovat, nakonec postavíte takovou dálnici, kterou už auta nezaplní. Ale ve skutečném světě, kde poptávka vysoce převyšuje nabídku, se řidiči přizpůsobí každé změně v kapacitě silnice.

Je to tedy beznadějné? Nedokážeme zácpy vyřešit? Nikdy nezískáme lepší, bezpečnější a kvalitnější silnice? Ne, můžeme toho udělat spoustu. S dopravou se to má takto. Zpomaluje exponenciálně. 20 tisíc aut na silnici zpomaluje dopravu mnohonásobně víc než 5 tisíc aut.

To je hlavní příčina většiny kolon. Malé zvýšení počtu aut masivně zhorší dopravu. Řízení dopravy je kvůli tomu snazší, protože vám stačí ze silnice vytlačit jen malou část aut. A takto fungují nájezdové semafory. Semafory jsou umístěny u nájezdů, aby omezily počet aut vjíždějících na dálnici. Většinou vpustí jedno auto každých 5 až 6 vteřin.

Protože se tím snižuje počet aut na dálnici, auta mohou jezdit tou nejoptimálnější rychlostí. Minnesota vyzkoušela nájezdové semafory na 8 týdnů vypnout, aby zjistila, zda vůbec fungují. Zjistili, že se kapacita dálnice snížila o 8 %, doba jízdy se zvýšila o 22 %, rychlost se snížila o 7 % a počet nehod vzrostl o 26 %.

Stockholm ve Švédsku využil tento exponenciální nárůst dopravy aby snížil dobu jízdy až o 40 %. Stockholm se rozkládá na 14 ostrovech, což znamená, že všechny mosty jsou zúžením. Doprava v tomto relativně malém městě byla otřesná. 3. ledna 2006 začali účtovat poplatek řidičům, kteří vjížděli do této centrální oblasti. Nechtěli moc, jen asi 10 až 20 korun.

To je asi 1 až 2 americké dolary. Ale i to stačilo k tomu, že 20 % řidičů se rozhodlo nevjíždět do centra. Do centra se dopravili veřejnou dopravou, pěšky, nebo tam nejeli vůbec. Toto je počet aut, která do oblasti vjížděla každý den před zavedením poplatku. Když v roce 2006 poplatek zavedli, počet aut se snížil až sem. Nebyla to jen odchylka. Po 6 měsících zkušebního provozu byl vjezd do centra opět zdarma. Počet aut se zvýšil na téměř stejnou úroveň jako předtím.

Když se zavedl stálý poplatek, počet aut se trvale snížil. I když byl poplatek minimální, přesvědčil desítky tisíc lidí, aby tyto silnice nevyužívaly. Při jízdě hrají roli dva faktory: peníze a čas. Když doba jízdy neodradí lidi od využití dané silnice, tyto poplatky zvýší celkové náklady, takže se další lidé rozhodnout tudy nejezdit. A co bezpečnost?

Silnice jsou stále neuvěřitelně nebezpečné. Každý rok 1 z 10 000 občanů USA zemře při silniční nehodě. Zamyslete se nad tím poměrem. Pokud zamíříte na zápas Redskins poblíž Washingtonu D.C., 8 návštěvníků stadionu do roka zemře při dopravní nehodě. Nehodám se dá nejlépe bránit něčím, co zcela jistě znáte a používáte. Kruhovými objezdy.

Jejich narůstající počet má svůj důvod. Kruhové objezdy snižují úmrtí a vážná zranění až o 90 %. A není to jen chyba výpočtu. U kruhového objezdu téměř vůbec nedochází k nejhoršímu druhu nehody. Přímé srážce v plné rychlosti. U běžné křižovatku auta projíždějí až 160kilometrovou rychlostí. Srážka při této rychlosti je zničující.

U kruhového objezdu auta zpomalí na 20 až 40 km/h, protože jedou kolem křivky. Pokud by se stala nehoda, bude to buď boční náraz, pokud auto špatně odbočí do kruhu, nebo náraz bok na bok, pokud někdo neodhadne zakřivení. Oba tyto nárazy se dějí při nízké rychlosti, takže počet úmrtí je také nízký. A co kapacita? Pomalé kruhové objezdy musí způsobovat zácpy.

Ne, nezpůsobují. Kruhový objezd s jedním pruhem obslouží až 1 800 vozidel za hodinu. Stejné množství obslouží klasická dvouproudá křižovatka. Auta se na křižovatce pohybují mnohem rychleji, ale musí čekat na zelenou i na auta zahýbající doleva. U kruhových objezdů získáte trvalý, byť pomalejší, stálý provoz. Kde je tedy problém? Proč nenahradit každou křižovatku kruhovým objezdem?

Existují i nevýhody. Hůře se přecházejí, hlavně pokud jste hluší nebo slepí, zaberou více prostoru a údržba je dražší. Ale hlavním důvodem, proč kruhové objezdy nejsou všude, je hlavní klam při stavbě silnic. Ten, že řidiči potřebují pravidla. V Poytonu hned za Manchesterem v UK, měli typickou nepřehlednou křižovatku, kterou nikdo neměl rád.

Tvořily se kilometrové kolony, chodci dlouho čekali na zelenou a město vlastně rozdělovala napůl. Někdo měl nápad, že odstraní semafory, přechody, obrubníky a téměř všechny bezpečností prvky křižovatky. Vytvořili jen dva navazující kruhové objezdy. Muselo to skončit neštěstím, že? Neskončilo. Ukázalo se, když je lidem nepříjemně a nevědí, co přesně se děje, tak dávají větší pozor.

Zelená lidem značí, že je cesta volná, že smějí zrychlit a že nemusí dávat takový pozor. Po změně smí auta jezdit volně, byť v pomalejším tempu, místo aby čekala na zelenou. Snížil se počet sražených chodců, snížil se počet nehod, doprava byla plynulejší a centrum města získalo svůj charakter. V celém světě města dělají to, co udělali v Poytonu. Odstraňují obrubníky, semafory a přechody, čímž vytváří jeden sdílený prostor.

Po celém světě se na těchto ulicích odehrává méně nehod a chodci mají větší prostor. Nepohodlí zachraňuje životy. Ve větším měřítku existuje další inovativní design křižovatky, který zachraňuje životy. Diamantová křižovatka. Tato křižovatka představuje způsob, jak rychleji na a z dálnice dostat více aut. Po najetí zprava se silnice kříží, takže auta nikdy nemusí přejíždět přes protější pruh.

Auto mířící na sever může bez problému najet. Auto mířící na jih přejede do opačného pruhu, takže může bez problému využít nájezd. Pro řidiče je to snazší a navíc je to bezpečnější. Nebezpečnost křižovatky je hodnocena množstvím konfliktních bodů. Míst, kde se za běžných okolností může stát nehoda. U tradiční nájezdové křižovatky jich je 26.

U diamantové křižovatky jich je jen 14. Navíc jsou rychlejší. Ministerstvo dopravy provedlo studii, podle které nezáleží na hustotě dopravy, diamantovou křižovatkou stejně projede více aut. Jsou také levnější. Tradiční nájezdová křižovatka stojí 11,3 milionu dolarů. Diamantová křižovatka vyjde jen na 5,7 milionu dolarů.

Tato křižovatka nemá žádné větší nevýhody. Dodnes jich byla postavena asi stovka. Každý měsíc vznikají další. Tato řešení mohou znít dobře, ale dopravní problémy se neřeší snadno. Rozdíl mezi městy se zácpami a bez nich je v kombinaci chytrých nařízení a designů, které sníží efekt toho, že je poptávka vyšší než nabídka. Ale dopravní problémy se nevyřeší samy.

Dokud města nezačnou alespoň experimentovat s novými řešeními, jsme všichni odsouzeni ke stání v kolonách. Překlad: Mithril www.videacesky.cz