Zpět na seznamWendover Productions4.6 (116 hodnocení)
MithrilPublikováno: 8 let
Načítám přehrávač...
Kanadská severozápadní cesta
11:17
11.7K zhlédnutí
Na severu Kanady se nachází lodní cesta, která by díky globálnímu oteplování mohla nabýt na důležitosti. Avšak společně s tím přichází problémy, které se týkají práv v dané oblasti a politiky. Dočkáme se kratší cesty mezi Atlantikem a Tichým oceánem?
Toto je video Wendover Production
sponzorované Hoverem. Získejte 10% slevu na doménu
při zadání kódu Wendover při placení. Arktida bude v nadcházejícím století
nejspíše tou nejdůležitější oblastí, přestože tam téměř nikdo nežije. Osm států má své území
nad polárním kruhem. Dánsko díky Grónsku,
Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, USA a Kanada. Všichni jsou velmi blízko.
Tento kruh označuje oblast,
kterou letadlo přeletí za tři hodiny. Většina z těchto zemí se k sobě
dostanou dříve, než dokoukají Titanic. Anchorage na Aljašce
je blíž městu Tromse v Norsku než New Yorku. Může za to zkratka přes pól. Alert v Kanadě je Tromse tak blízko, že vzdálenost může
být překonána vrtulovým letadlem. Problémem je, že se v té oblasti
mohou točit obrovské peníze.
Ledová pokrývka taje, to je bez debat. Můžeme se dohadovat o příčině tání, ale nikdo nemůže popřít, že na severním
pólu je méně ledu než před 50 lety. Toto tání má vážné následky. Státy jako Tuvalu a Maledivy mohou
být na konci století pod vodou, protože tající led zvedá hladinu oceánů. Ale tání má i jiné, zřetelnější následky. Kde byl led, je nyní tekutá voda,
po které se dá plout.
Největší výzvou pro první průzkumníky
bylo nalézt severozápadní cestu. Plavební trasu, která by spojovala Atlantik
s Tichým oceánem skrz Kanadské souostroví. Dlouho byla považována za mýtus, dokud v roce 1906 Roald Amundsen
a jeho šestičlenná posádka nepřistála na Herschelově ostrově. Úspěšně zakončili tříletou cestu z Norska
skrz novou severozápadní cestu. Severozápadní cesta byla významná, protože před otevřením
Panamského průplavu v roce 1914 se lodě z Atlantiku do Pacifiku mohly
dostat jen plavbou kolem mysu Horn, nejjižnějšího bodu Jižní Ameriky.
Lodní trasa z Londýna do San Franciska,
kde je vzdušná vzdálenost asi 8 000 km, byla dlouhá 22 500 km. To nebylo efektivní. Mělo to významný vliv na rozvoj západního pobřeží. Severozápadní cesta by
v námořním obchodě způsobila revoluci, kdyby nebyla pokryta ledem...
Amundsenova loď Gjøa byla malá
a mohla na mnoha místech led obeplout. Určité oblasti, kudy se plavil,
byly jen necelý metr hluboké. To bylo pro čím dál
větší komerční lodě moc mělké. O více než sto let později v roce 2013 proplula poprvé komerční nákladní loď MS Orion téměř nezaledněnou severozápadní cestou při cestě z Vencouveru do Pori ve Finsku. Nebylo jen na efekt.
Tato loď ušetřila téměř
2 miliony korun za palivo a byla schopná vézt o 25 % víc nákladu,
než kdyby se plavila Panamským průplavem. Touto oblastí nyní proplouvají
i velké výletní lodě. Ironií je, že globální oteplování
otvírá cestu, která chrání životní prostředí. Čína má velký zájem o to,
aby byla severozápadní cesta splavná. Jejich ekonomika je silně založena
na výrobě pro západní svět, proto jejich námořní obchod
má obří vliv na národní blahobyt. Snížení času a nákladů
při plavbě na východní pobřeží USA by zvýšilo jejich konkurenceschopnost oproti novým rivalům,
jako je Vietnam a Bangladéš.
Jak se Čína industralizuje
hlavně díky výrobnímu průmyslu, zvyšuje se životní úroveň v zemi, což zvyšuje cenu práce. Čínská námořní bezpečností agentura,
která se rozhodla využít novou cestu, vydala 356stránkový návod s radami
pro navigování severozápadní cestou. Země oznámila, že každé léto chce touto
cestou posílat čím dál více komerčních lodí.
Otevření námořních cest
přes severozápadní cestu může být obří příležitostí pro Kanadu. Severní teritoria Kanady,
kudy severozápadní cesta prochází, jsou velmi nerozvinutá. Na Yukonu, v Severozápadních teritoriích
a Nunavutu žije méně než 120 tisíc lidí. To je méně než je obyvatel Saguenay – města tak malého,
že jste o něm možná nikdy neslyšeli. Oblast je větší než Indie, ale počet obyvatel není překvapivý,
protože zdejší podmínky jsou nehostinné.
Jiná místa v podobných zeměpisných
šířkách, jako je Anchorage, Longyearbyen a Murmansk
překonala přírodní podmínky, díky penězům,
které se na severu dají vydělat. Pokud se velká část námořního
obchodu přesune na sever Kanady, rozvine se odvětví,
které bude lodě podporovat. Avšak má to problém. I přes obecnou přátelskost
většina severských zemí, panují tu geopolitické rozepře.
Překvapivé je, že jedna
z nich je mezi USA a Kanadou. Pokud existuje určité zúžení,
které omezuje přístup některých zemí k oceánu, je obecně zvykem tuto oblast
prohlásit za mezinárodní vody. Například Dánská úžina,
která je celá obklopená Dánskem je mezinárodními vodami,
aby se k oceánu dostaly pobaltské země. Bospor je obklopen Tureckem,
ale jedná se o mezinárodní vody, aby se k oceánům
dostaly státy u Černého moře.
A řeka Dunaj je mezinárodními vodami, aby se k oceánu dostaly vnitrozemské státy
Rakousko, Maďarsko, Moldavsko a Slovensko. Když je vodní plocha
prohlášena za mezinárodní vody, žádná země nesmí omezovat vstup lodí
nebo vybírat poplatky za proplutí. Výjimkou je válečný stav. Kanada považuje vodní plochy
u severozápadní cesty za své výsostné vody. Dříve to nikdo nezpochybňoval, protože se těmito zmrzlými
vodami nikdo neplavil.
Ale s příslibem zkrácení
lodní trasy o tisíce kilometrů se severozápadní cesta
stane důležitým dopravním uzlem. Proto státy jako USA věří,
že severozápadní cesta by měla být, či dokonce už je,
mezinárodními vodami. Asi nejnapjatější moment
mezi USA a Kanadou nastal v roce 1985, když ledoborec americké pobřežní stráže
proplul bez dovolení severozápadní cestou. Z pohledu Kanady to bylo vojenské
narušení jejich výsostných vod. Dalo se to považovat za vyhlášení války.
Kanada tvrdí, že severozápadní cesta
není mezinárodními vodami, protože nesplňuje důležité kritérium: užitečnost. Severozápadní cesta je na papíře užitečná,
zkracuje cestu mezi oceány, ale Kanada poukázala na to, že v dřívějších
případech se při vyhlašování mezinárodních vod užitečnost dokazovala velkým
množstvím lodí, které oblastí propluly. U severozápadní cesty se počet úspěšných
komerčních plaveb počítá na desítky. Ale lze pochopit, že Kanada
chce tyto vody za své výsostné.
V současnosti v této oblasti nemá Kanada
příliš možností, jak lodě hledat a zachraňovat. Protože tudy téměř nikdo nepluje,
není třeba do oblasti vysílat lodě a letadla. Většina předchozích plaveb byla koordinována
nebo doprovázena kanadskou pobřežní stráží. Kdyby se tudy plavila
jiná loď a potopila se, nebylo by téměř
možné zachránit oběti neštěstí. Kdyby tudy během léta
proplouvaly stovky lodí, Kanada by měla povinnost přesunout
své jednotky do severních provincií, aby zajistila bezpečnost státu a námořníků.
K tomu jsou potřeba peníze. Pokud by to byly výsostné vody,
Kanada by si mohla účtovat poplatky podobně jako u Panamského
a Suezského průplavu. To jsou další lodní zkratky. To by mohlo financovat infrastrukturu
k zajištění této trasy. Ale měla by mít jedna země možnost určit, kdo se dostane z Pacifiku do Atlantiku rychleji? Kdyby dovolili plavbu
vietnamským lodím, ale ne čínským, tak by bylo čínské zboží v nevýhodě
v západní Evropě a na východě USA.
Kanada by měla možnost určit,
čí ekonomika pokvete a čí ne. Tento problém není diskutovaný
jen tak bez důvodu. Vědci se neshodnou na přesném datu, ale obecně se shodnou, že kolem roku 2050 nastane léto, kdy v Arktidě nezbude žádný led. To bude mít obří
a nevratný vliv na přírodu. Ale také by to mohlo způsobit
další revoluci v dovozu zboží.
Arktida bez ledu by otevřela
největší lodní zkratku na světě. Severní ledový oceán. Pokud by loď plula
z Japonska do západní Evropy, nemusela by se plavit přes Indický oceán, skrz Suezský průplav
a pak přes Středozemní moře. Mohla by zamířit na sever
přes Beringovu úžinu, přímo přes Severní ledový oceán a pak proplout kolem Islandu
a Norska do Evropy.
To je 11 000 km dlouhá trasa,
která dnes má 21 000 km. Potenciálně by mohla snížit
cenu dopravy na polovinu. To znamená levnější výrobky po celém světě. Ale za jakou cenu? Každý stupeň globálního oteplování jen v USA způsobí ztrátu 144 miliard dolarů za rok. Pokud se klima USA oteplí o 12 stupňů,
což je podle EPA možné v roce 2100, ekonomika by mohla tratit
1,7 bilionu dolarů ročně.
To je víc než 4 % HDP. Navíc kolem roku 2050
by změny klimatu mohly mít za následek 250 000 obětí ročně. To za levnější zboží rozhodně nestojí. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz
sponzorované Hoverem. Získejte 10% slevu na doménu
při zadání kódu Wendover při placení. Arktida bude v nadcházejícím století
nejspíše tou nejdůležitější oblastí, přestože tam téměř nikdo nežije. Osm států má své území
nad polárním kruhem. Dánsko díky Grónsku,
Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, USA a Kanada. Všichni jsou velmi blízko.
Tento kruh označuje oblast,
kterou letadlo přeletí za tři hodiny. Většina z těchto zemí se k sobě
dostanou dříve, než dokoukají Titanic. Anchorage na Aljašce
je blíž městu Tromse v Norsku než New Yorku. Může za to zkratka přes pól. Alert v Kanadě je Tromse tak blízko, že vzdálenost může
být překonána vrtulovým letadlem. Problémem je, že se v té oblasti
mohou točit obrovské peníze.
Ledová pokrývka taje, to je bez debat. Můžeme se dohadovat o příčině tání, ale nikdo nemůže popřít, že na severním
pólu je méně ledu než před 50 lety. Toto tání má vážné následky. Státy jako Tuvalu a Maledivy mohou
být na konci století pod vodou, protože tající led zvedá hladinu oceánů. Ale tání má i jiné, zřetelnější následky. Kde byl led, je nyní tekutá voda,
po které se dá plout.
Největší výzvou pro první průzkumníky
bylo nalézt severozápadní cestu. Plavební trasu, která by spojovala Atlantik
s Tichým oceánem skrz Kanadské souostroví. Dlouho byla považována za mýtus, dokud v roce 1906 Roald Amundsen
a jeho šestičlenná posádka nepřistála na Herschelově ostrově. Úspěšně zakončili tříletou cestu z Norska
skrz novou severozápadní cestu. Severozápadní cesta byla významná, protože před otevřením
Panamského průplavu v roce 1914 se lodě z Atlantiku do Pacifiku mohly
dostat jen plavbou kolem mysu Horn, nejjižnějšího bodu Jižní Ameriky.
Lodní trasa z Londýna do San Franciska,
kde je vzdušná vzdálenost asi 8 000 km, byla dlouhá 22 500 km. To nebylo efektivní. Mělo to významný vliv na rozvoj západního pobřeží. Severozápadní cesta by
v námořním obchodě způsobila revoluci, kdyby nebyla pokryta ledem...
Amundsenova loď Gjøa byla malá
a mohla na mnoha místech led obeplout. Určité oblasti, kudy se plavil,
byly jen necelý metr hluboké. To bylo pro čím dál
větší komerční lodě moc mělké. O více než sto let později v roce 2013 proplula poprvé komerční nákladní loď MS Orion téměř nezaledněnou severozápadní cestou při cestě z Vencouveru do Pori ve Finsku. Nebylo jen na efekt.
Tato loď ušetřila téměř
2 miliony korun za palivo a byla schopná vézt o 25 % víc nákladu,
než kdyby se plavila Panamským průplavem. Touto oblastí nyní proplouvají
i velké výletní lodě. Ironií je, že globální oteplování
otvírá cestu, která chrání životní prostředí. Čína má velký zájem o to,
aby byla severozápadní cesta splavná. Jejich ekonomika je silně založena
na výrobě pro západní svět, proto jejich námořní obchod
má obří vliv na národní blahobyt. Snížení času a nákladů
při plavbě na východní pobřeží USA by zvýšilo jejich konkurenceschopnost oproti novým rivalům,
jako je Vietnam a Bangladéš.
Jak se Čína industralizuje
hlavně díky výrobnímu průmyslu, zvyšuje se životní úroveň v zemi, což zvyšuje cenu práce. Čínská námořní bezpečností agentura,
která se rozhodla využít novou cestu, vydala 356stránkový návod s radami
pro navigování severozápadní cestou. Země oznámila, že každé léto chce touto
cestou posílat čím dál více komerčních lodí.
Otevření námořních cest
přes severozápadní cestu může být obří příležitostí pro Kanadu. Severní teritoria Kanady,
kudy severozápadní cesta prochází, jsou velmi nerozvinutá. Na Yukonu, v Severozápadních teritoriích
a Nunavutu žije méně než 120 tisíc lidí. To je méně než je obyvatel Saguenay – města tak malého,
že jste o něm možná nikdy neslyšeli. Oblast je větší než Indie, ale počet obyvatel není překvapivý,
protože zdejší podmínky jsou nehostinné.
Jiná místa v podobných zeměpisných
šířkách, jako je Anchorage, Longyearbyen a Murmansk
překonala přírodní podmínky, díky penězům,
které se na severu dají vydělat. Pokud se velká část námořního
obchodu přesune na sever Kanady, rozvine se odvětví,
které bude lodě podporovat. Avšak má to problém. I přes obecnou přátelskost
většina severských zemí, panují tu geopolitické rozepře.
Překvapivé je, že jedna
z nich je mezi USA a Kanadou. Pokud existuje určité zúžení,
které omezuje přístup některých zemí k oceánu, je obecně zvykem tuto oblast
prohlásit za mezinárodní vody. Například Dánská úžina,
která je celá obklopená Dánskem je mezinárodními vodami,
aby se k oceánu dostaly pobaltské země. Bospor je obklopen Tureckem,
ale jedná se o mezinárodní vody, aby se k oceánům
dostaly státy u Černého moře.
A řeka Dunaj je mezinárodními vodami, aby se k oceánu dostaly vnitrozemské státy
Rakousko, Maďarsko, Moldavsko a Slovensko. Když je vodní plocha
prohlášena za mezinárodní vody, žádná země nesmí omezovat vstup lodí
nebo vybírat poplatky za proplutí. Výjimkou je válečný stav. Kanada považuje vodní plochy
u severozápadní cesty za své výsostné vody. Dříve to nikdo nezpochybňoval, protože se těmito zmrzlými
vodami nikdo neplavil.
Ale s příslibem zkrácení
lodní trasy o tisíce kilometrů se severozápadní cesta
stane důležitým dopravním uzlem. Proto státy jako USA věří,
že severozápadní cesta by měla být, či dokonce už je,
mezinárodními vodami. Asi nejnapjatější moment
mezi USA a Kanadou nastal v roce 1985, když ledoborec americké pobřežní stráže
proplul bez dovolení severozápadní cestou. Z pohledu Kanady to bylo vojenské
narušení jejich výsostných vod. Dalo se to považovat za vyhlášení války.
Kanada tvrdí, že severozápadní cesta
není mezinárodními vodami, protože nesplňuje důležité kritérium: užitečnost. Severozápadní cesta je na papíře užitečná,
zkracuje cestu mezi oceány, ale Kanada poukázala na to, že v dřívějších
případech se při vyhlašování mezinárodních vod užitečnost dokazovala velkým
množstvím lodí, které oblastí propluly. U severozápadní cesty se počet úspěšných
komerčních plaveb počítá na desítky. Ale lze pochopit, že Kanada
chce tyto vody za své výsostné.
V současnosti v této oblasti nemá Kanada
příliš možností, jak lodě hledat a zachraňovat. Protože tudy téměř nikdo nepluje,
není třeba do oblasti vysílat lodě a letadla. Většina předchozích plaveb byla koordinována
nebo doprovázena kanadskou pobřežní stráží. Kdyby se tudy plavila
jiná loď a potopila se, nebylo by téměř
možné zachránit oběti neštěstí. Kdyby tudy během léta
proplouvaly stovky lodí, Kanada by měla povinnost přesunout
své jednotky do severních provincií, aby zajistila bezpečnost státu a námořníků.
K tomu jsou potřeba peníze. Pokud by to byly výsostné vody,
Kanada by si mohla účtovat poplatky podobně jako u Panamského
a Suezského průplavu. To jsou další lodní zkratky. To by mohlo financovat infrastrukturu
k zajištění této trasy. Ale měla by mít jedna země možnost určit, kdo se dostane z Pacifiku do Atlantiku rychleji? Kdyby dovolili plavbu
vietnamským lodím, ale ne čínským, tak by bylo čínské zboží v nevýhodě
v západní Evropě a na východě USA.
Kanada by měla možnost určit,
čí ekonomika pokvete a čí ne. Tento problém není diskutovaný
jen tak bez důvodu. Vědci se neshodnou na přesném datu, ale obecně se shodnou, že kolem roku 2050 nastane léto, kdy v Arktidě nezbude žádný led. To bude mít obří
a nevratný vliv na přírodu. Ale také by to mohlo způsobit
další revoluci v dovozu zboží.
Arktida bez ledu by otevřela
největší lodní zkratku na světě. Severní ledový oceán. Pokud by loď plula
z Japonska do západní Evropy, nemusela by se plavit přes Indický oceán, skrz Suezský průplav
a pak přes Středozemní moře. Mohla by zamířit na sever
přes Beringovu úžinu, přímo přes Severní ledový oceán a pak proplout kolem Islandu
a Norska do Evropy.
To je 11 000 km dlouhá trasa,
která dnes má 21 000 km. Potenciálně by mohla snížit
cenu dopravy na polovinu. To znamená levnější výrobky po celém světě. Ale za jakou cenu? Každý stupeň globálního oteplování jen v USA způsobí ztrátu 144 miliard dolarů za rok. Pokud se klima USA oteplí o 12 stupňů,
což je podle EPA možné v roce 2100, ekonomika by mohla tratit
1,7 bilionu dolarů ročně.
To je víc než 4 % HDP. Navíc kolem roku 2050
by změny klimatu mohly mít za následek 250 000 obětí ročně. To za levnější zboží rozhodně nestojí. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





