Jak se hasí lesní požáry?

Toto video sponzoruje Squarespace. Vytvořte si své stránky s 10% slevou
na squarespace.com/wendover. Jsou 4 ráno jednoho srpnového dne
v kalifornské divočině. Během noční bouřky
udeří blesk do kopce, zapálí podrost,
a tak vznikne lesní požár. Teprve v 6 ráno, když vyjde slunce,
si ohně někdo všimne. Turista kempující
na nedalekém kopci. Jakmile jeho informace získá středisko
tísňového volání, předají je organizaci CalFire.

Je to agentura zodpovědná za ochranu
a zvládání lesních požárů v Kalifornii. V 6:30 se zpráva dostává
ke smokejumperům v Reddingu. Jsou to nejelitnější hasiči v USA. V celých USA jich je jen 400 a 40 z nich sídlí
v Reddingu v Kalifornii. Jsou týmem s rychlou odezvou. Do 15 minut od oznámení jsou
smokejumpeři v letadle a startují. Za 20 minut doletí
k 80 km vzdálenému požáru, najdou vhodné nezalesněné místo, vyskočí, otevřou padák a přistanou.

Letadlo při dalším přeletu
vyhodí bedny s vybavením. Smokejumpeři s sebou mají tolik vybavení,
aby vydrželi bez podpory 72 hodin. Jídlo, voda, přístřešky,
bezpečnostní vybavení a hasicí prostředky. Po hřebenu dojdou až k požáru. Je to malý tým,
který musí určit priority. Hoří už 50 akrů lesa, takže vědí, že ho sami nejspíš neuhasí.

Posily jsou na cestě,
takže prioritou je požár zpomalit. Rychlost šíření ohně určují čtyři faktory. Kolik paliva tam je, jak je vlhké, směr větru a sklon. Dva faktory, podle kterých tým určí,
kudy se požár bude šířit nejrychleji, jsou směr větru a sklon. V tomto případě vítr vane ze severu a jihovýchodně od ohně je stoupající svah.

Oheň se rychleji šíří vzhůru než dolů,
protože zapaluje věci nad sebou, takže smokejumpeři vědí,
že se požár bude nejrychleji šířit tudy. Stromy sice hoří, ale hlavním zdrojem
paliva při šíření požáru jsou suchá křoviska
a popadané větve, takže nejlepší technikou k zastavení
požáru jsou požární hranice. Jsou to oblasti, odkud se odstraní
veškeré palivo, živé i mrtvé rostliny. Požár tu nemá nic, čím by se živil.

Smokejumpeři k tomu požívají
různé motorové pily a ruční nářadí, ale občas jsou požární hranice už hotové. V tomto případě vede po hřebenu silnice, která oheň zpomalí nebo zastaví, takže mohou svou pozornost upřít jinam. Používají cesty jako své záchytné body. Místa, která požár nejspíše nepřekročí, takže začnou vytvářet vlastní
požární hranice, aby je požár neobklíčil.

Během toho si
smokejumpeři musí být jistí, že v případě změny větru
nebo rychlosti šíření mohou uniknout. Požáry se mohou šířit velice rychle, v lese až 11,5 km/h, což je rychleji, než se člověk
dokáže proplétat hustým porostem. Požáry pastvin se mohou
šířit rychlostí až 22.5 km/h, takže se hasiči musí
mít extrémně na pozoru. Z tohoto důvodu hasiči jen vzácně vstupují
do směru předpokládaného šíření.

Buď jsou hodně vepředu nebo po stranách. V tomto případě vytváří
první požární hranici poblíž silnice, která je
snadnou únikovou cestou, ale pro všechny případy mají všichni
s sebou protipožární stan. Tyto kompaktní a lehké stany
neodolají ohni příliš dlouho, ale značně zvyšují šanci
na přežití v případě, že nemohou z dosahu požáru uniknout. Po zhruba hodině práce vytvořili
požární hranici od cesty až k potoku.

Potoky nejsou tak bezpečné jako cesty, ale pomáhají brzdit požáry,
protože jsou to také požární hranice. Na jihovýchodě se nachází krátká cesta,
na kterou se napojuje další potok, takže to znamená, že tři strany chrání
aspoň základy požárních hranic. Touto dobou doráží posily po silnici. Větší počet hasičů znamená,
že mohou reagovat rychleji. Hlavním úkolem je posílit jihovýchodní
hranici, kterou nyní tvoří pouze potok. V jednom místě je požár
pouze 30 metrů od potoka, a ten se nachází v údolí,
takže je nebezpečné pracovat přímo u něj.

Není kudy uniknout. Nově příchozí začnou pracovat
na další hranici 30 metrů za potokem. V 10:00 se požár dále rozšířil
a tým ví, že to nejhorší teprve přijde. Požár se nejvíce šíří mezi 10:00
a západem slunce, kvůli teplotě a větru. V 11:00 se požár dostal k cestě
a části požární hranice, takže někteří z těch, kteří se
zaměřovali na stavbu východní hranice, se přesunou, aby se ujistili,
že hranice u silnice vydrží.

Uhasí veškerý oheň,
který by cestu přeskočil. V poledne hranice stále odolávají,
a ačkoliv se požár rozrostl, je zvladatelný. Panuje tedy naděje, že se ho podaří uhasit,
než se začne nekontrolovatelně šířit. Ale v 13:00 se podmínky změní. Začne foukat silnější jihovýchodní vítr, a jak hoří stromy na severní straně cesty, vítr nese žhavé uhlíky přes cestu, což zapaluje podrost na druhé straně.

Hasiči sem přesunou svou plnou pozornost. Chápejte, cílem při boji
s lesním požárem není ho uhasit. Jde o to ho řídit. Kvůli lidské činnosti
počet lesních požárů roste, ale ve své podstatě
jsou přirozenou věcí. Horší je, když je lidé uhasí. Mnoho lesů přežívá díky ohnivzdorné kůře
a jiným evolučním výhodám.

Tyto ohni odolné lesy spoléhají na to,
že tam každých pár desítek let vznikne požár. Vyčistí se od spadaného dřeva
a zničí invazivní druhy. Ale když lidé požáry uhasí, les může postihnout požár
pouze každých 50 let místo 25 let, takže tam bude dvakrát tolik paliva, tím pádem bude hořet rychleji
a mnohem intenzivněji. Až v posledních letech začaly
být výsledky tohoto výzkumu přijímány, takže místo snahy požár uhasit
jde o to ho řídit.

Někde být hasičem znamená,
že požáry zakládáte. Hasičské organizace
mohou zakládat řízené požáry, aby zabránili těm neřízeným a zvýšili zdraví lesa. Lesy mohou požáry přežít, ale lidé ne. Většina hasičů nechá požár řízeně vyhořet, tedy až do doby,
kdy ohrozí majetek nebo zdraví lidí. Tento oheň, který přeskočil cestu,
udělal přesně tohle.

Pod tímto svahem se nachází město a oheň se šíří stejným směrem,
aniž by mu v tom cokoliv bránilo. To znamená, že jeho šíření na západ
musí být zastaveno za každou cenu. Je načase použít hlavní zbraně. Je čas zaútočit na oheň z nebes. Letadla a helikoptéry jsou nejúčinnějším
nástrojem pro boj s lesním požárem. Dokáží rychle a přesně vypustit velké
množství vody nebo zpomalovače hoření. Ale rozhodnutí použít vzdušnou
techniku nesmí být lehkovážné, protože je velice drahá
a použití strojů u jednoho požáru znamená, že je nepoužijete jinde.

Prioritu musí dostat
ty nejnebezpečnější požáry. Také se musí rozhodnout, co stroj vypustí. Vodu, nebo zpomalovač hoření? Voda je levná a někdy může
být nabrána nedaleko od požáru, aniž by bylo nutné se vracet na letiště. Ale voda je vhodná jen pro přímé hašení.

Naopak zpomalovače hoření
mohou zabránit vzniku požáru. Vytvoří požární hranici ve směru šíření
a pruhu lesa zabrání v hoření. Problémem je, že zpomalovače hoření
mohou být doplněny jen na letišti a že jsou velice drahé. Jeden galon Phos Checku,
nejběžněji užívaného zpomalovače, stojí tři dolary. To je podobně jako galon mléka v obchodě. Ale tato letadla vždy
vypustí tisíce galonů najednou.

Největší hasičské letadlo 747 Supertanker unese 19 600 galonů zpomalovače hoření, což znamená, že jedno shození
vyjde na skoro 60 000 dolarů. Existují důvody, proč vyslat toto letadlo. Dokáže vytvořit nepřetržitou
téměř 5 km dlouhou požární hranici, ale to s sebou nese určité náklady. Pro tento požár by použití
takovéhoto stroje bylo přehnané. V tomto případě použili
vrtulník se závěsnou nádrží.

Nádrž se dá naplnit v blízkém jezeře a vrtulník
pak doletí k ohni a vypustí ji. K jezeru je to pouhých 8 km, takže vrtulník
dokáže vypustit nádrž každých 5 až 10 minut. A jak brání šíření na jedné straně, umožňuje to ostatním budovat
požární hranici na straně druhé. Oblast, kterou vrtulník hasí,
se stává také hranicí, protože oheň nemůže hořet tam,
kde už je vše spálené. Tato práce pokračuje pár dalších hodin.

Je důležité nenechat neřízeně hořet
cokoliv na jihozápadě od cesty. V 16:00 je šíření zastaveno a je možné
se opět zaměřit na hlavní oblast požáru. Jak odpoledne pokračuje, část mužstva se
zaměří na rozšíření východní požární hranice a ostatní začnou tvořit západní hranici. Vrtulník dále zpomaluje postup na sever. Když kolem 20:00 začne slunce zapadat, požár je ze všech stran
aspoň částečně ohlídán. Takže během noci
a následujících dnů může požár řízeně hořet, dokud nezbude nic, co by dál hořelo.

Tato akce byla úspěšná,
ale ve skutečnosti tohle nebyl skutečný požár. Skutečné požáry
jen vzácně skončí takto hladce. Skutečné požáry nejsou tak předvídatelné, protože skutečné požáry nejde předvídat. Skutečné požáry mohou dosáhnout velikosti
menších států a mohou hořet i měsíce. Během léta a podzimu často po celých USA
současné hoří přes 100 požárů. Tisíce dalších po celém světě.

Každé hašení požáru je jiné, ale toto jsou základní techniky používané těmi, kteří každý den chrání životy a majetek před nejnebezpečnějším přírodním živlem. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz