Jak vytvořit bezpečné letiště?

Toto video sponzoruje Blue Apron. Prvních 150 lidí přihlášených
přes odkaz v popisku získá slevu 50 dolarů
na první dva týdny u Blue Apron. V roce 2015 vyšla šokující zpráva,
podle které TSA, agentura zodpovědná
za leteckou bezpečnost v USA, v 95 % případů neodhalila drogy,
výbušniny, zbraně a další zakázané předměty. V roce 2016 zkoušku zopakovali
a získali stejný výsledek. V roce 2017 z testu vyšli lépe, ale přesto 70 % zakázaných
předmětů prošlo.

Neexistují důkazy, že by TSA uvnitř USA někdy zabránila teroristickému útoku, a mimo USA existuje jen pár případů,
kdy kontrola zabránila útoku. Letištní kontroly lidi zpomalují,
zvyšují náklady a bezpečnost zvyšují jen minimálně. Dá se říct,
že letištní kontroly nefungují efektivně. Ale proč?

Protože cílem letectví je
dostat se z jednoho místa na druhé, nemůže průmysl regulovat jedna jediná země. Místo toho to dělá agentura OSN
Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Až na dva členy,
Lichtenštejsko a Dominiku, jsou všechny ostatní státy členy ICAO. Její regulace jsou víceméně univerzální. To oni jsou zodpovědní za to, že letecká
doprava funguje všude na světě stejně. Ale jejich požadavky na zabezpečení
letiště jsou nekonkrétní.

Pouze píšou: "Musí být vytvořena opatření, která zabrání zbraním, výbušninám a dalším
nebezpečným zařízením, předmětům a substancím, které mohou být použity
k nezákonnému jednání a jejichž vnesení
není předem povoleno, aby se dostaly
na palubu civilního letadla." Požadují tedy jen to, aby se před
nastoupením pasažérů do letadla letiště ujistilo, že nemají zbraně. ICAO rozhoduje,
zda tato podmínka byla splněna, ale je na každém státu,
aby si zvolil svůj postup.

V USA letištní kontroly fungují takto. Po odbavení vám zkontrolují dokumenty, zavazadla projdou rentgenovým skenerem a vy projdete detektorem kovů
nebo celotělovým skenerem. Někteří mohou projít dalšími kroky, jako prohledáním
nebo testem na zbytky výbušnin, ale většina lidí projde
jen těmito třemi kroky.

Je důležité vědět,
že se můžete rozhodnout odmítnout detektor kovů nebo celotělový
skener a místo toho se podrobit prohledání. Zcela to splňuje regulace ICAO, protože jedinec je prohledán,
zda nemá zbraně. Faktem je, že letiště může hypoteticky
dodržovat pravidla ICAO tím, že bude pouze
prohledávat zavazadla a osoby, protože tím zbraně odhalí, ačkoliv to bude pomalé,
invazivní a nepopulární.

Malá letiště to u zavazadel takto dělají. Místo rentgenu je fyzicky prohledají. S ohledem na americkou letištní kontrolu
se často skloňuje slovo bezpečnostní divadlo. Tento výraz se používá hanlivě. Funkcí TSA je,
aby letiště vypadala bezpečně. Ale jde o to,
že na papíře TSA odvádí dobrou práci. Od 11. září teroristé nezaútočili
na žádné letadlo opouštějící území USA. Ani nenastal žádný pokus o teroristický čin v letadle opouštějícím americké letiště.

Všechny případy
se odehrály v letadlech z ciziny. Možná TSA dělá svou práci. Možná už jen hrozba
možného chycení teroristy odradí. Nebo se teroristé rozhodli
na letadla neútočit. USA je hlavním cílem terorismu, ale existují kontroverznější národy. Izraelská letištní bezpečnost
je považována za nejlepší na světě.

Přestože je umístěn
v politicky velmi nestálé oblasti, žádné letadlo opouštějící
telavivské letiště Ben Gurion nebylo uneseno
ani v něm nevybuchla bomba. Pokusy byly, ale jejich bezpečnostní
opatření jsou téměř neproniknutelná. Fascinující je, že letiště nepoužívá
žádné supermoderní přístroje. Používají stejné detektory
kovů jako v USA a Evropě, ale soustředí se hlavně na lidský faktor. Izrael si uvědomil, že je velmi snadné
pronést zbraně přes kontroly na letišti.

Plastické výbušniny, nekovové nože
a tupé zbraně se odhalují těžko. Takže se nesoustředí na zbraně,
které by mohly být použity k útoku, soustředí se na lidi,
kteří by je mohli použít. Bezpečnostní opatření na letišti Ben Gurion
začnou ještě před vstupem na letiště. Auta projedou bezpečnostní
kontrolou 1,6 km před letištěm. Ochranka prohledává auta
a hledá podezřele vypadající jedince. Jakmile pasažéři dorazí na letiště,
už jsou sledováni. Vysoce vyškolení pracovníci v civilu
prochází odbavovací halou a hledají jedince, kteří se chovají
podivně nebo nervózně.

Než je pasažérům dovoleno se odbavit,
musí projít pohovorem. Každý, kdo byl na tomto letišti, ví,
jak podrobný ten pohovor je. Je to asi nejdůležitější faktor
rozhodující o bezpečnosti letiště. Pasažérů se nejdříve ptají, co mají
za práci, proč přišli do Izraele, jak dlouho tu zůstanou
a jestli si balili vlastní zavazadlo. Bezpečnostní pracovník mezitím
sleduje výraz v pasažérově tváři. Jdou ale i hlouběji.

Ptají se, proč jste navštívili
určité země uvedené v pasu. Pak se ptají na podivně specifické věci. Jakou školu jste navštěvoval?
Kdy jste se naposledy stěhoval? Jaké máte auto? Tím zjišťují, zda je pasažér upřímný. Pokud bezpečnostní pracovník vycítí nervozitu
nebo se mu odpovědi nezdají, může pasažérovi přiřadit vyšší riziko. Po dokončení rozhovoru je pasažérovi na zadní stranu pasu
umístěn čárový kód začínající číslem 1 až 6.

Pokud začíná 1,
je pasažér považován za nerizikového. Toho se dostane prakticky
jen občanům Izraele. Ale pokud začíná na 6,
pasažér je považován za velmi rizikového a bude podroben velmi přísné kontrole. Odhad rizika je spojen hlavně s pohovorem, ale vliv na to má i profilování. Podle bezpečnostního systému Izraele je pasažér považován
za více rizikového, pokud je to muž, pokud cestuje sám, pokud je mladý a hlavně pokud je Arab.

Izrael používá rasové profilování
při odhadování rizika, což mnoho dalších států kritizuje. Avšak Izrael tvrdí,
že tato technika je efektivní a tento stát byl donedávna ve válce
s mnoha arabskými sousedy. V dnešní době je pro Araba nemožné cestovat a projít letištěm Ben Gurion,
aniž by nezískal rizikový faktor 6.

Západní cestující bez izraelského občanství
jsou také považováni za rizikovější, většinou získají faktor 4 nebo 5. Po pohovoru se pasažéři smí odbavit. Jejich zavazadla projdou klasickým rentgenem
a pak se umístí do podtlakové komory. Tlak v komoře odpovídá tlaku v letadle, které letí ve výšce 2 až 2,5 kilometru. Odpálí to všechny bomby, které jsou
nastaveny, aby vybuchly po vzlétnutí.

Pasažér mezitím projde běžným
rentgenem nebo tělesným skenerem. Tento proces prohlídky je úplně stejný jako v Severní Americe, Evropě nebo Asii. Prostě projdou skenery
a vezmou si zavazadla. Ti s vyšším rizikovým faktorem, nad 3 nebo 4, budou muset podstoupit
manuální prohledání zavazadel a jedinci s faktorem 5 nebo 6 budou muset podstoupit
další pohovor a prohlídku.

Bezpečnostní opatření nevymizí
ani po nástupu do letadla. Podobně jako USA,
i Izrael má systém leteckých maršálů, ozbrojených strážců v letadle. Na rozdíl od USA,
tedy pokud jde o národní aerolinie El Al, jsou maršálové ve všech letech. Sedí mezi pasažéry, často poblíž těch,
kteří jsou vyhodnoceni jako rizikoví. Mají pohotovostní tlačítka,
která při pokusu o únos upozorní piloty. Pokud maršál toto tlačítko zmáčkne,
v kokpitu se spustí alarm a piloti letadlo pošlou do střemhlavého letu,
čímž útočníka srazí.

Tato technika už v minulosti
teroristickým útokům zabránila. Tito letečtí maršálové
chrání letadlo zevnitř, ale další systém ho chrání zvenčí. Letadla El Alu mají
zabudované tepelné světlice, které se odpálí,
pokud radar zaznamená blížící se střelu. Teplotou naváděné rakety
se zaměří na světlice místo letadla. El Al a další izraelské aerolinie bezpečí zajišťují tím, že své pracovníky
mají i na cílových letištích.

Když pasažéři cestují do Izraele, musí projít velmi podobným procesem
jako na letišti Ben Gurion. Podrobí se pohovoru, profilování
a určení rizikovosti každého pasažéra. Na mnoha letištích jejich pracovníci
fyzicky prohledávají zavazadla a teprve potom je předají běžné ochrance. Přestože je El Al hlavní leteckou
linkou nejkontroverznějšího státu na světě, prožil první a poslední únos v roce 1968, a ani tehdy nikdo nezemřel.

Letiště Ben Gurion je důkazem toho, že skutečně lze teoreticky
vytvořit naprostou bezpečnost. Ale je to možné všude na světě? S telavivským letištěm se to má tak:
není příliš velké. Každý rok jím projde 20 milionů pasažérů, což z něj dělá letiště vytížené
jako San Diego nebo Berlín. Nejsou to malá letiště, ale nejsou vytížená
jako JFK, Heathrow a Dubaj.

Těžko říct, zda by se izraelský systém dal použít univerzálně. Je jisté, že určité části
systému by nefungovaly. Většina států by neschválila systém,
který silně závisí na rasovém profilování. V mnoha státech jsou
takovéto praktiky nelegální. A přesto světová letiště pečlivě
sledují izraelské metody. USA už u mnoha mezinárodních letů
zavedla bezpečnostní pohovory.

Ale ty provádějí méně
zkušení najatí pracovníci. Bruselské letiště
po bombovém útoku v roce 2016 zaměstnalo pracovníky
specializující se na analýzu chování. Mnoho jiných letišť vyslalo
zástupce na letiště Ben Gurion, aby se z jejich techniky poučili a potichu mohli Izrael začít napodobovat. Ale otázkou je, zda vůbec chceme
větší bezpečnost na letištích. Pokud dojde na úsporu času,
možná ani nechceme.

Jak jsem už zmínil, v USA se neodehrál
úspěšný útok na letadlo od 11. září. I po celém světě únosy letadel
prakticky neexistují. Avšak bezpečnost má své následky. Asi nejviditelnějším je,
že každý let vzlétající z letiště v USA zahrnuje bezpečnostní
poplatek 5 dolarů a 60 centů. V drahé letence do Evropy
nebo Asie se to ztratí, ale pokud se chtějí USA
někdy dostat na úroveň Evropy a mít nízkonákladové letenky
za 10 až 20 dolarů, musí se tohoto poplatku zbavit.

Studie zjistila, že průměrné náklady TSA
na každý zachráněný život, peníze utracené za každý zachráněný život, jsou 667 milionů dolarů. Můžete říct,
že cena života se nedá vyčíslit. Bezpečnost, která zachrání
tyto životy, avšak stojí životy. Letadlo je nejbezpečnějším
způsobem cestování. Je stokrát až tisíckrát
bezpečnější než řízení.

Bránění lidem cestovat
letadlem je smrtící. Ekonomové zjistili, že zvýšení
bezpečnosti na letišti po 11. září bylo zodpovědné
za 6% pokles počtu cestujících. V roce 2002 zemřelo přes 500 lidí, protože kvůli delšímu odbavení
a důkladnějším prohlídkám se rozhodli raději řídit
a stali se obětí nehody. Snadné létaní pomáhá všem. Lidé cestují rychleji
a pomáhá to i aerolinkám, dokud to tedy nesníží bezpečnost létání.

V Izraeli cestující musí dorazit
o 3 hodiny dřív, aby prošli kontrolou. Cestování je neefektivní. Ale jinde v Evropě cestující nabádají,
aby dorazili jen hodinu před odletem. Cílem je mít rychlou
a efektivní bezpečnost. Žádný stát ani letiště
nemá dokonalý systém, ale abychom ho dosáhli,
musíme spojit prvky nejdůkladnější kontroly s těmi nejrychlejšími.

Izraeli může procházet
invazivní a neetický, přesto velmi efektivní systém,
protože tomu tak být musí. Je to stát,
který se zdá být neustále ve válce. Mnoho oblastí na světě
není hlavním cílem teroristů. Je těžké posoudit,
zda jsou bezpečnostní kontroly efektivní. Neexistuje kontrolní
skupina rozvinutých států, které nepoužívají kontroly na letišti. Nejefektivnější bezpečnostní systém brání
útokům pouhou hrozbou možných následků, a ne přímým prohledáváním.

Možná bezpečnost na letišti funguje. USA, Evropy, Asie a ostatních bezpečných
rozvinutých států světa se musíme zeptat, zda bezpečnostní kontroly
na letišti životy zachraňují, nebo je maří. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz