Jak fungují nízkonákladové společnosti?Wendover Productions

Před 2 týdny jsem vytvořil video "Proč je létání tak drahé?" Lidem se líbilo. Ale mnoho z nich chtělo vědět, proč jsou nízkonákladové společnosti tak levné. Odpověď na to není jednoduchá, ale je zajímavá. Z důvodu jednoduchosti a aby se evropští přátelé necítili, že jsme je vynechali, zaměříme se na evropský model nízkonákladových společností. Existují podobné společnosti v Severní Americe, jižní Africe, Indii, Asii i jinde.

Ale nízkonákladové společnosti poprvé uspěly v Evropě a tam jsou i nejsilnější. Náklady, které Ryanair nebo EasyJet dokázali v Evropě snížit, jsou také mnohem vyšší. V USA takové letenky seženete o 10 až 20 % levněji než u klasických aerolinek, ale v Evropě vás vyjdou jen na polovinu nebo třetinu ceny klasických letenek. Běžně najdete 2-3 hodinové lety u nízkonákladových společností, které vás vyjdou pod 300 korun. Jak fungují?

Asi vás nepřekvapí, že nízkonákladová společnost vezme všechno drahé a pak to nějak zlevní. Aerolinky potřebují letadla. Na nich se dá ušetřit. Měsíce a roky po 11. září letecká doprava stagnovala. Mnoho aerolinek bojovalo o přežití. Ryanair však prosperoval a uskutečnil obří objednávku 151 Boingů 737 za neuvěřitelně nízkou cenu.

Takovéto příležitosti nejsou časté, ale nízkonákladové společnosti mohou kdykoliv uskutečnit obří objednávky, čímž získají množstevní slevu. Může se zdát zvláštní, že nízkonákladová společnost kupuje zbrusu nová letadla, ale nová letadla jsou nejefektivnější, což šetří palivo. Efektivnost nového letadla předčí vyšší pořizovací cenu. Takže EasyJet, JetBlue, Ryanair a Spirit airlines mají mladší letky než klasické aerolinky.

Nízkonákladové společnosti vlastní pouze jeden typ letadla. Ryanair letá pouze s 737 a EasyJet létá pouze s letadly a320. Jeden typ letadla znamená, že piloti, stevardi, mechanici a pozemní personál musí být trénován pouze na něj. To šetří velkou spoustu času a peněz. Na palubě letadla společnosti omezují luxus, aby cenu drželi dole.

Sedadla u Ryanair se nesklápí. To totiž zvyšuje pořizovací cenu a zvyšuje náklady na údržbu. Design sedadel také šetří čas personálu, protože u sedadel nejsou kapsy, které by se musely uklízet. Stevardi u nízkonákladových společností jsou často na začátku kariéry a jejich trénink je minimální. Samozřejmě jsou trénováni v bezpečnostních pravidlech, ale školení v pohostinnosti je minimální.

Také plní několik rolí. Na zemi někteří stevardi jdou k bráně a kontrolují letenky a zbytek uklízí letadlo. Takto aerolinky ušetří na 3 až 4 pozicích, které by musely zaplatit. Na palubě stevardi roznáší jídlo a pití, které téměř nikdy není zdarma. Palubní servis může být skvělým způsobem, jak vydělat. Mnoho těchto aerolinek nabízí duty-free zboží a Ryanair dokonce prodává vlastní losy.

A teď letiště. Ryanair nikdy nelétá na Heathrow v Londýně nebo na Charles de Gaulle v Paříži. Tato letiště jsou drahá. Mohou zvládat pouze omezené množství letů, takže zákon poptávky a nabídky způsobuje, že jsou ceny vysoké. Místo toho Ryanair létá na Gatwick, Standsted nebo Luton v Londýně a Beauvais v Paříži.

To je od Paříže vzdálené 80 minutovou jízdou autobusem, technicky není ani ve stejném kraji a jeho stránky vypadají takto. V mnoha případech jsou Ryanair a jiné nízkonákladové společnosti jedinými nebo jedněmi z mála společností, které tam létají. To jim dává obří vyjednávací sílu. Často vezmou malé regionální letiště vzdálené od města a přejmenují ho na další městské letiště.

Mohou žádat o nižší vzletové a přistávací taxy a pokud letiště nesouhlasí, tak odejdou. Letiště přestane existovat. Pokud v okolí města není vhodné levné letiště, nízkonákladové společnosti mohou létat na běžná letiště v méně vytížené časy, kdy jsou taxy nižší a je menší šance na zpoždění. Nyní se dostáváme k jádru pudla. Letadla těchto společností se snaží létat non-stop celý den.

Například během jednoho dne toto letadlo letí z Bruselu do Kodaně, z Kodaně do Bruselu, z Bruselu do Prahy, z Prahy do Bruselu, z Bruselu do Nimes, z Nimes do Bruselu, z Bruselu do Trevioso a nakonec z Trevisoso do Bruselu. Nízkonákladové společnosti plánují pouze 30-45minutovou přestávku mezi přistáním a dalším vzletem. To často vede ke zpoždění a na úklid letadla není přiliš času.

Avšak následkem toho letadlo vždy vydělává peníze. Pasažéři neplatí čas, kdy letadlo stojí na zemi. Zajímalo vás, proč Southwest nerezervuje sedadla? Se systémem přidělování sedadel "kdo dřív přijde, ten dřív mele" lidé k bráně dorazí většinou dříve a spořádaně se řadí. Takto letadlo stráví méně času u nástupu cestujících a více času ve vzduchu. Dalším principem fungování je model "point-to-point".

Většina tradičních aerolinek má své uzly, kam létají a odkud vylétají všechny lety. British Airways má Londýn, AirFrance má Paříž, KLM má Amsterdam. Abyste se s nimi někam dostali, musíte letět do uzlu. Nízkonákladové společnosti létají na mnoho míst odkudkoliv. Což ale znamená, že mnoho destinací je obsluhováno jen několikrát za týden. Nejlevnější společnosti ani nedovolují návazné lety.

Navazování letů zvyšuje náklady. Musíte platit personál přesouvající zavazadla, komplikovanější rezervovací systém, a musíte přebookovat letenku, pokud díky zpoždění zmeškáte druhý let. Pokud jde o letenky, u nízkonákladových společností vám jí téměř nikdy nevydá skutečná osoba. Ryanair si účtuje 45 liber, pokud si letenku nevytisknete doma a EasyJet a jiné společnosti k odbavení využívají jen stroje.

To opět snižuje náklady na personál. Tyto společnosti k nástupu nepoužívají nástupní mosty, protože jsou drahé. Prostě použijí schůdky a lidé musí jít pěšky nebo je odvezou autobusem. Nízkonákladové společnosti vydělávají spoustu peněz. Pokud na to jdou správně. EasyJet, Ryanair i Wizzair mají větší procentní zisk, než Lufthansa, British Airways a AirFrance.

Mnoho tradičních aerolinek má zaměstnance v odborech a jejich platy nemohou měnit. Nízkonákladové společnosti najmou kohokoliv a za pár měsíců ho vytrénují. Tradiční aerolinky jen těžko rostou. Každé nové rozhodnutí je dáno už dříve existující poptávkou. Většina jejich výdělku pochází z pracovních cest. Protože nízkonákladové společnosti víc cílí na turisty, každá destinace, kam například Ryanair začne létat, se stane oblíbenou destinací, protože je možné se tam dostat levně.

Některé tradiční evropské aerolinky zakládají nízkonákladové společnosti, aby vydělaly. AirFrance vytvořila Transavii, Lufthansa vytvořila Eurowings. Obě společnosti hrozně prodělávají. Asi zapomněli na to, že tento rozmach aerolinek v aerolinkách si USA prošly už před desítkami let.

Delta založila Song, který zkrachoval. US Airways založili Metrojet, který zkrachoval. United založili Shuttle, který zkrachoval. Poté se rozhodli to zkusit znovu a založili Ted, který zkrachoval. Nikdy to nefungovalo. Důvodem, proč Ryanair a EasyJet mohou prosperovat, když ostatní selhali, je to, že jsou tak obří a flexibilní. Mají stovky letadel, létají do stovek destinací, mají tisíce zaměstnanců a vyjednávací pozici, která jim umožní překonat konkurenci.

Pro nás, zákazníky, je každá konkurence dobrou konkurencí. I zkrachovalé nízkonákladové společnosti sníží ceny tradičních aerolinek a dovolují nám cestovat po světě levněji. Překlad: Mithril www.videacesky.cz