TókaidóTableTop

V dnešní době se lidé neustále za něčím honí a nemají čas si odpočinout, vychutnat si dobré jídlo, setkat se s někým, koho neznají, nebo posedět s opicí v horkém pramenu. V dnešní epizodě se J. August Richards, Chris Kluwe, Jason Wishnov a já vydáme do klidnější doby, kdy byla samotná pouť mnohem důležitější než její cíl. V roli pocestných se vydáme z Kjótá do Eda po japonské cestě Východního moře, které se říká také Tōkaidō. Tōkaidō je překrásná a skvěle vyvážená hra, ve které hráči sbírají různé předměty.

Jejími autory jsou Antoine Bauza a Naïade. Jsme čtyři pocestní, kteří se snaží pokořit Tōkaidō, cestu Východního moře, která se táhne od japonské duchovní metropole, Kjóta, do politické metropole, Eda, neboli současného Tokia. V podstatě jsme na dovolené v Japonsku. A vyhraje hráč, který stihne absolvovat nejvíce kulturních zážitků. Chceme se dobře najíst, potkat zajímavé lidi, relaxovat u teplých pramenů a zároveň se snažíme dokončit všechny naše věčně odkládané umělecké projekty.

Počínaje hráčem, jehož figurka je na cestě nejvíce vzadu, budeme přesouvat naše figurky podle toho, které aktivitě se rozhodneme věnovat. Nějaký kamarád chce, abyste mu pomohli zkompletovat sbírku figurín? Tak to byste se asi měli vydat do vesnice a začít nakupovat dárky. Pokud si tedy nechcete radši vyměňovat válečné historky s opravdovým samurajem. Nebo jste možná duchovně založení a chcete se podívat do některého z chrámů. Stejně jako ve skutečnosti určitě nestihnete všechno, co byste chtěli. A každá aktivita vám nebude vyhovovat.

Hráči se musí sami rozhodnout, jakým způsobem hodlají sbírat body. Každý hráč má navíc k dispozici postavu, která mu dodá různé výhody. Třeba tenhle stařeček získá bod za každou návštěvu lázní, protože má artritidu nebo tak něco. Vyhrát můžete hned několika způsoby. Hráči se musí snažit zastavovat na místech, která jsou pro ně nejvýhodnější, a zároveň zabránit ostatním, aby si užili ničím nerušenou dovolenou. Jde o jednu z nejpohodovějších, a zároveň nejzákeřnějších her, které jsem kdy hrál.

Naše pouť se bude odehrávat v rámci čtyř dnů, během kterých ochutnáme v hostincích speciality jako donburi nebo nudle soba. Poslední den dorazíme do Eda a přičteme si bonusové body za všechny dokončené kolekce. Překvapivě vyhrává hráč s největším počtem bodů. Kdo toho stihne v Japonsku nejvíc? A kdo zůstane ležet opilý v horkém prameni s bandou opic?

Vytáhněte podkovu pro štěstí, protože jdeme hrát Tōkaidō. Jmenuji se J. August Richards a jsem herec. Můžete mě znát ze seriálu Angel nebo Agents of S.H.I.E.L.D. Jmenuji se Jason Wishnov, jsem návrhář v Iridium Studios a s Wilem připravujeme hru There Came an Echo. Jmenuji se Chris Kluwe a osm let jsem hrál americký fotbal za tým Minnesota Vikings. Také jsem napsal několik virálních dopisů na téma rovnoprávnosti homosexuálů. Ahoj, vážení, dnes hrajeme Tōkaidō.

V zákulisí jsme losovali, kdo bude začínat, a tu čest mám nakonec já sám. To bude ale zřejmě poslední dobrá věc, která mě v této hře potká. Hrajeme variantu, při které má hráč, který začíná jako poslední, velkou nevýhodu. Tudíž mu musí začínající hráč nejdřív zaplatit jeden dolar. Hraju za Hirošigeho, hladovějícího umělce, který začíná jen se třemi dolary. A Jaime hraje za Kinka, nestydatě prachatého samuraje, který má dolarů sedm. Já jsem z prostého lidu, jasný? - A já jsem pracháč.

- Přesně. Budu se snažit nakupovat, jíst a finančně podporovat náboženství. Bez jeptišek je to pro člověka pešek. Já můžu jít buď nakupovat, což je blbost, protože jsem švorc, nebo můžu zajít do chrámu a dostat dva body, - ale mnou darované peníze dostaneš ty. - Přesně tak. Asi si seženu kámoše. - Kámoš by mohl přijít vhod. - U tohohle stolu žádnýho nenajdeš. PŘÁTELÉ JSOU UŽITEČNÍ, ALE HRÁČ NEVÍ, CO MU PŘINESE BODY / NÁKUP / MALOVÁNÍ / DAR / PENÍZE Udělám si kamaráda a tím kamarádem je samuraj.

To není zlý, protože mi dává tři body. Nechtěl jsem jít do chrámu a připravit se o další peníze, takže jsem radši zkusil štěstí u kamarádů, kteří mi mohli dát peníze nebo mi pomoct s malováním panoramat. Ani jedno z toho ale nevyšlo a dostal jsem jen tři ubohý body. Chrisi, teď hraješ ty.

Pověz dětem u počítačů, za koho hraješ. Jmenuji se Hirotada a jsem jakýsi mnich, všeobecný. V ruce drží modlitební klacek s bílou stužkou a má luxusní čepici. - Ta čapka je boží. - Jo. Je to Pharrell mezi mnichy. Je to pharrellovský papežo-mnich. Má moc rád chrámy, ale jelikož ses v žádném nezastavil, lidé z chrámů jsou pěkně naštvaní. Budu to muset napravit.

Takže půjdu přispět do chrámové pokladny. CHRÁM: KAŽDÁ DAROVANÁ MINCE ZNAMENÁ JEDEN BOD NA KONCI HRY OBDRŽÍ HRÁČI ZA CELKOVÝ POČET DAROVANÝCH MINCÍ DALŠÍ BODY NAVÍC A díky schopnosti mé postavy dostanu navíc jednu minci z banku. - Páni, to je fajnovej chrám. - To teda. Fakt paráda. Tōkaidō mě zatím baví. Je na první pohled snadné, ale zároveň hodně komplexní. S Chrisem hraju naživo vůbec poprvé.

Známe se přes internet, a až teď jsme se poprvé sešli u jednoho stolu. Proto TableTop zbožňuju. Můžu si pozvat lidi, se kterými bych si sám moc rád něco zahrál. A dnešek je toho příkladem. Teď hraje nejspíš Wishnov. Jestli je on boháč, já jsem miliardář. Žiju si na vysoký noze. Mám devět zlaťáků, takže musím jít samozřejmě nakupovat. Jošijasu má hned dvě výhody: je nejbohatší a když zastaví na poli setkání, vezme si dvě karty a vybere si, která se mu hodí víc.

Ale když máte tolik peněz, chce to rychle kompletovat sady. Snažím se úzce specializovat. Půjdu sem a vezmu si tři karty. Raz, dva, tři. VESNICE MŮŽETE NAKOUPIT JAKÝKOLIV POČET SUVENÝRŮ, ALE TAKY NEMUSÍTE KOUPIT ANI JEDEN Z NICH EXISTUJÍ ČTYŘI RŮZNÉ DRUHY SUVENÝRŮ ZA KAŽDOU DALŠÍ KARTU V SADĚ ZÍSKÁTE O DVA BODY VÍC NEŽ ZA PŘEDCHOZÍ SADA ČTYŘ RŮZNÝCH DRUHŮ SUVENÝRŮ MÁ TEDY HODNOTU 16 BODŮ - Moc pěknej džbán.

- Jo, vezmi si džbán a jukatu. To teď frčí. To znamená, že musím bance zaplatit čtyři mince. - Máš za to nějaký body? - Jo, jeden a tři. Takže celkem čtyři body. - Jaime, kam vyrazíš ty?

- Mou speciální schopností je, že mám v hostinci díky voucheru všechny speciality levnější o jednu minci. Takže asi představím divákům tzv. mazaný tah. Při mazaném tahu začínáte jako poslední, ale stejně skončíte na políčku za ostatními, takže můžete hrát rovnou znova. Tomu se říká mazaný tah. HRÁČ, JEHOŽ FIGURKA JE NA CESTĚ NEJVÍCE VZADU, HRAJE JAKO PRVNÍ TAKŽE MŮŽETE JÍT NA PRÁZDNÉ POLE BEZ ZTRÁTY TAHU Jsem totiž nejvíc vzadu. Takže se vydám na nákup do luxusního venkovského butiku.

A vyberu si ze tří karet. Tak jo. - Ty brďo. - Samý levný věci! Můžu si koupit všechny tři? - Můžeš. - A vyplatí se mi to? Jo, protože bys dostal za čtyři mince pět bodů, což je určitě dobrá cena. - Devět.

- Dostal by devět za sady. - Pravda. Promiň. - No jasně! - Dostane devět bodů. - No tak! Začínám mít strach. Nelíbí se mi to. Dneska jsem se tu hru naučil a prostě mám typický štěstí začátečníka. A jelikož byl můj tah mazanej, můžu hrát znova. Jo, protože jsi poslední na cestě. Má mít deset, nebo devět bodů? Devět.

Díky. Ještě že tu máme šerifa Chrise. Tomu, co si nespočítám sám, prostě nemůžu věřit. Asi zkusím nějaký to panorama. - Dám se na umění. - To se mi fakt nelíbí. HRÁČ MŮŽE NAMALOVAT TŘI RŮZNÁ PANORAMATA ZA KAŽDÝ SEGMENT OBRAZU ZÍSKÁ O JEDEN BOD VÍC HRÁČ, KTERÝ JAKO PRVNÍ DOKONČÍ DANÉ PANORAMA, ZÍSKÁ NAVÍC TŘI BODY A hraje Wishnov.

Půjdu na volné pole s horkými prameny. - Horké prameny. - Dobře. Takže dostanu dva až tři body. Tři! - Opice! - Páni, šťastná ruka. - Šťastná ruka. - Takže raz, dva, tři. Takže jedu já. - Rád bych našel nějakou opici. OPICE JSOU JEN NA KARTÁCH SE TŘEMI BODY Žádná opice, ani jedna.

To je škoda. - Já se vydám do hor. - Já myslel, že půjdeš do banky. - Tam nemůžu. - Jak to? Je volná. - Jo, můžeš tam. - Do haj*lu. Proč mu pomáháš? Nech toho! Vy dva jste ve vatě, a stejně byste šli do banky, jen abych tam nemohl já? My nechceme vyhrát, chceme tě porazit. Víte co?

O to tu jde každému. Dost často se hosté spolčí proti mně, protože mě všichni znají, ale dneska čelím třem extrémně soutěživým hráčům. Moje chyba, nevadí. Zůstanu u své původní volby. Budu malovat za jeden bod. Bum. - Já půjdu do banky, protože miluju prachy. BANKA DÁVÁ POKAŽDÉ TŘI MINCE Bohatý strýček posílá tři mince. - On tam přišel dřív než já.

- Jo. - Chrisi, jsi poslední. - Jo, to jsem. A mám spoustu peněz. - Mám celkem sedm mincí. - To je slušný. Ale v dnešním světě chtějí být boháči ještě bohatší. - Zatracená ekonomie! - Přesně, jistota je jistota. Máš pravdu, tak to prostě je. Z hraní v TableTopu nemám strach. Je to mnohem větší pohoda, než když na vás běží plnou rychlosí jedenáct metrákovejch chlapů.

Jdu nakupovat. Takže si vezmu karty. Sháním suši, tohle bude napínavý. Nebo vějíř. Suši nebo vějíř. Suši nebo vějíř. Ne, to je totem. Ne, oblečení. To nevypadá moc nadějně. Do pytle! A navíc jsou všechny tři pěkně drahý. Ale nemusíš si nic kupovat. Tohle jsem fakt nečekal.

Potřeboval jsem si líznout jednu ze dvou věcí. Pravděpodobnost byla 87,5 %, sedm z devíti karet. Ale všechny tři stály za prd. Všechny! Jaká je pravděpodobnost? Tu jsem vám vlastně už řekl. - Jaime, hraješ. - Jelikož miluju kamarády, jdu za nima. - Sakra! Ty mě furt blokuješ! - Já vím. - Chci využít svou schopnost. Super! Takže to hraju líp, než jsem si myslel. Tvým kámošem je řemeslník.

To bodne. - Dostaneš suvenýr zdarma. - A to se mu náramně hodí. - Přesně to, co potřeboval. - A mám celou sadu! - Mám sadu. - Tobě přišla jedna ze čtyř věcí, který jsi potřeboval, a já předtím utřel. Jsem tak šťastnej. Jason furt něco počítá, jako bysme hráli poker. Já jsem prostě mistr karet. Vždycky si líznu to, co potřebuju. Mám na to talent. Neříkám, že vyhraje, ale je to dost možný.

- Promiň, kámo. - Hraju a nemůžu využít svoji schopnost. Dobře ty, Jaime. Jaime je pan RNG. RNG? Generátor náhodných čísel. Já jsem u tohohle stolu jedinej, kdo úplně neovládá geekštinu, takže se občas na něco hloupě zeptám. My ti s tím pomůžem.

Sám jsem vášnivej hráč, jen neznám tolik zkratek jako ostatní. Já dám při hře spíš na instinkt. Blíží se scenérie. Můžu se jít mrknout k moři nebo do hor, který už jsem jednou kreslil. Sice tam jsou dvě místa, ale půjdu tam. - Nechce se mi přeskakovat pole. - Já půjdu nejspíš k moři. Kluci mě tak nějak úplně vyštípali, takže se mi žádné z těch polí nehodí. Musím přijít na to, které pole mi ublíží nejmíň.

Jelikož jsem malíř, myslím, že bych měl jít malovat. Tak jo. - Půjdu sem. - Páni, zajímavý. Takže pokud ti nevyžerem všechno jídlo v hostinci, - dostaneš třetí část hory. - Já mu to vyžeru! - Ale nejspíš ti ho vyžerem. - To si piš. Takže hraju já a v úvahu připadá jedině... - Horké prameny, nebo jídlo.

- Já můžu ještě k pramenům? - Jo. - Můžeš. Když tam půjdu, budu pak začínat. - Nebudeš. - Měl bych, protože přijdu jako poslední do hostince. - Zpochybňuje Wheatona. - Pravda. To by se mi hodilo, protože potřebuju dokončit pár rozdělaných projektů. - Jdu k pramenům. Dobře. - Nechám se pořádně vydrhnout. - Co tam máš? Hustě!

Tři body. Kdybych byl u nějakého horkého pramenu, nechal bych si udělat solný tělový peeling. Člověk má pak krásně hebkou kůži, tou jsem dost známej. Měli bysme obsadit všechny prameny, protože tady pan pracháč se nějak podezřele rozjíždí. Chrisi, ty se můžeš jít nadlábnout. V hostinci se berou karty specialit odpovídající počtu hráčů plus jedna. Takže čtyři plus jedna. Tři, čtyři, pět. - Ty nám neukazuješ.

- Tohle je v týhle hře jediný tajemství. Teď si vybereš jídlo, které si chceš koupit. PRVNÍ PŘÍCHOZÍ SI V HOSTINCI VYBÍRÁ NEJDŘÍV KAŽDÝ POKRM MÁ HODNOTU ŠESTI BODŮ NA KONCI HRY DOSTANE HRÁČ S NEJDRAŽŠÍMI JÍDLY 3 BODY NAVÍC Mám rád nebezpečí, takže si koupím fugu. Paráda. Mňam, mňam, mňam jedovatá rybka. Dobrota. Takže ty mi chceš konkurovat.

Šest bodů. - Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest. - Správně. Jasone, hádám, že se jdeš taky najíst. Už se to nese. - Jde se na věc. - Sakra, ty máš taky dost peněz. Za kupování drahejch jídel nic nedostanu. Nebudu se s tebou předhánět. - Vezmu si za babku misoširu. - Kuřecí nugety. Ano, japonské kuřecí nugety.

Hraješ, Wille. - Nejdřív jsem tě chtěl naštvat... - Škoda, žes to neudělal. - Věděl jsem, co si vezmeš. - Dám si misoširu. - Peněz mám dost, takže nevadí. - Platím jeden dolar. - Navíc jdu malovat. - No jo, on maluje u jídla. Protože můžu malovat, i když jím. - A půjdu sem. - Začínáš novou malbu? - Jo. - Zajímavý.

- Jdeš malovat to samý co já. - Dostanu jeden bod. Ty nemáš důvod snažit se mě porazit v malování, stejně jako já tebe v jídle. Ale dělej, jak myslíš. Jseš v hostinci. Bum, hostinec. Dal bych si nějakou dobrotu. Super, nechali jste mi udon. Tofu nikdo nechtěl. Nedivím se, je pěkně hnusný. Tofu je nechutný, protože je to tofu. - Takže zaplatím tři.

- Platíš jen dvě, protože máš svou speciální slevu. Šel jsem do hostince a jedna moje stará známá tam dělala servírku a dala mi slevu. Dýško jsem jí nedal. Máme tu konec prvního dne. Jaime má celkem 27 bodů, my ostatní máme všichni 14. Výborně. Paráda. Jaime, kam se vydáš teď? Půjdu darovat do chrámové sbírky... jednu minci. Ne, nebudu lakomec. Daruju dvě mince.

To mě stálo tři body. - Já jdu do banky. - Nečekaně. Jseš malíř, ale stejně nejdeš k moři. Rád bych šel k moři, jenže jsem si kvůli dvěma volům nemohl včera vybrat prachy. Nejsme volové, jen soutěživí hráči. Teď mám dvě takřka stejně přínosný možnosti. Ale obecně platí, že pokud to není nutný, je lepší prázdný pole nepřeskakovat. - Jo, to je asi nejlepší volba.

- Já doufal, že půjdeš pro prachy. Možná se divíte, proč se vůbec snažím, protože Wil bude malovat pokaždé, když dorazí do hostince. Ale první volné pole je v mém případě vždycky nějaká hora nebo moře. A já se moře nevzdám bez boje. Kam se vydáš? Myslím, že jsi na tahu. Půjdu malovat rýžový pole. Snažíme se Wila porazit v tom, co mu jde nejlíp. Ještě jednou a máš hotový pole, já dvakrát a mám hory.

- Takže máš dva body. - Krásně se to rýsuje. Už dlouho se mi v TableTopu nestalo, že by se všichni ostatní hráči spikli, aby se mnou nehorázně vyje*ali. Je to už nějakej pátek. Pro nás je to potěšení, Wile. - Nová řada, nové zvyky. - Jedna z novinek. Upřímně jsem Tōkaidō nikdy nevnímal jako kooperativní hru s malým defektem. Ale asi to tak je.

- Blahopřeju. - Díky. - Dobrá práce. Tak jo, super... Připadám si jako malé roztomilé koťátko, které má kolem krku uvázaného malého motýlka a dělá: "Mňau, mňau, mňau. Můžu si dát cheesburger?" Jenže jsem v obležení tří obřích kočky vraždících robotů, kteří chrlí oheň a z očí a rukou vrhají dýky a ještě přitom pořvávají anti-kočičí...

Zavolejte chůvu! - Zavolejte mu chůvu. Ty jseš uplakánek. - Neměl bys radši spřádat plány se svými protihráči? Podá mi někdo ručník? Ta stolička je mokrá od Wilových slz. Bulík. Chrisi, kam se vydáš ty? Asi půjdu za kámošema a tebe nechám o samotě, Wile, protože se nechci pouštět do žádnýho zápolení.

Podíváme se, jakého sis našel kamaráda. To jsem já. Promiň, Wile. Promiň. Nevadí. Já kámoše nemám. Na to vemte jed. Ukaž svýho kamaráda. No tak, honem. Kdo to je? Páni, namaluje ti moře! Dobře ty! To je něco. Všem choděj karty, který potřebujou.

Jelikož jsem nejvíc vzadu, půjdu sem a namaluju rýžové pole. - Co když ten obraz domalujeme oba? - On ho bude mít dřív. - Domaluje ho v hostinci. - Jde o to, kdo ho namaluje rychlejc. Co když ho domaluju teď? Nebo nemůžu? Nemůžeš, to pole je až za hostincem. Je až potom, a on maluje u jídla. Pořád jsem poslední, takže hraju znova. Půjdu si namalovat hory.

To se mi vůbec nelíbí. Mám devatenáct. De-de-de-devatenáct. - Dobrej comeback, Wile. - Jaime, teď jsi poslední ty. Mohl bych si sehnat kamaráda, což by bylo super. Nebo si zajdu do chrámu a přispěju něčím do sbírky. Kámoš, nebo chrám? Jsem na vážkách. Chci bejt populárnější, zkusím kamaráda. Dobře.

- Podíváme se, kdo to bude. - Prosím! Chci dobrýho. - Tvá kamarádka za tebe daruje peníze chrámu. - Jo! Kámoška z chrámu! A máme tu divokého Wila Wheatona. Přesně tak. Přeskočíš kvůli horám horké prameny? Přeskočím. - To je ale skok! - Hory, hory hotovy. Takže to stihne dřív.

Podle mě udělali ohromnou chybu tím, že mě nikdo z nich nebloknul. To by mě totálně pohřbilo. - Chrisi, kam se vydáš ty? - Asi k horkým pramenům. Ty se mi cpeš k pramenům? Nějak se mi nedaří. Žádná opice, takže jenom dva body. - A hraje Jason. - Já mám jasno. Tohle nesmíš v žádným případě dokončit dřív než já.

Moře je mé, jsem králem oceánů. Chceš malovat? Chceš jít sem? Ony tam jsou dva puntíky. Jo, dáme si závod o moře. Kdo ho domaluje dřív? Oni hrajou proti malíři, a stejně se snažej za každou cenu namalovat moře. - Ty budeš mít splněný dvě sady. - Je to smutný, Wile. - Půjdeš na nákup, nebo pro prachy?

- Dobrá otázka. Potřebuju prachy. - Chci hotovost. - Wil tam chtěl jít taky. To si piš. Radši si budu jako první vybírat jídlo. Chci si vybírat jako první, jinak mi ostatní ty nejlevnější pokrmy vyžerou. Jsme čtyři, takže raz, dva, tři, čtyři plus jedna. Nezapomeňte, že si nemůžete vzít podruhý to samý. Pravda.

Sbohem, misoširu. Nepoznám, jestli máš radost, nebo vztek. Takže radost. Problém je v tom, že jsme minule měli to samý. Takže jestli je tam další misoširu, musel by mi ho nechat a já bych byl v háji. Použiju svou speciální schopnost a budu malovat. Tudíž dokončím tuhle nádhernou malbu... rýžového pole.

Ty už to máš hotový? Přičti mi tři body. A dalších šest za jídlo. Musel jsem ten obraz dokončit dřív než ostatní. Jinak bych se už vůbec nechytal. Musím prostě malovat rychlejc než oni. Chrisi, jsi na tahu. Půjdeš na nákup? Nejspíš půjdu, abych tě udržel mimo... - Díky, kámo.

- Rádo se stalo. - Už nikdy si nezapnu Vikingy. Já už za ně stejně nehraju. Musíte začít s nějakou taktikou, kterou je pak nutné přizpůsobovat situaci. Ta hra má krásné umělecké zpracování, ale přesto je v ní snadné s ostatními solidně vyběhnout. Prostě je stačí blokovat. - Jdem se nadlábnout? - Jo. - Mňam mňam. - Wile, Wile... - Teď už chápeš, proč jsem to udělal.

- Chápu, chápu. Suši mám moc rád. - Je výborný, viď? - A teď jsem na mizině. Mám poslední minci. Ze suši pokrmů mám nejradši lososa a tuňáka toro. Ale losos sake je skvělej. Chrisi, půjdeš se taky najíst? - Asi nemám na výběr. - Tady to máš. - Díky.

- Není zač. - Co to tu máme? Samý super věci. - Sašimi chutná všem. - Zajímavá volba. Jaime, co ty? - Ty ho chceš porazit v jídle? - Mám dost peněz. Budu si dál vybírat co nejlepší pokrmy. Rád bych za to totiž na konci hry shrábnul tučnej bonus. Jelikož mám tu sexy slevu... Přesně tak.

To je nejlepší možnej tah. Jsme v polovině naší pouti a ty vykročíš jako první. Super, čekaj na mě dva kámoši. Největší strach jsem měl z Jasona, ale Jaime si nás zatím pěkně dává. - Asi dokončím tenhle obraz. - Jasně. Krásná práce, i když je silně inspirovaná obrazem někoho jiného. Ale to nevadí. Takže dostaneš tři body. - Chrisi, hraješ. - Pro mě je teď asi nejlepší zablokovat vám příjem peněz.

- Sakra! - To jsem měl asi udělat já. - Já půjdu dneska poprvé pro kámoše. - Super kámoš! Dej mi prosím dvě karty. - Dva kámoši na cestě. - Chci prachy. Prachy! - Páni! - Jako na zavolanou. Peníze dávaj jen dva kámoši z balíčku. Díky bohu, konečně mi něco vyšlo! Celou hru jsem měl ohromnou smůlu. Potřeboval jsem peníze, ale banka byla už obsazená.

A čím mě potěší můj kamarád? Dá mi obrázeček! Namaluje mi moře celé. No vidíš! Hlavně že tuhle kartu nemá Chris. Vůbec nevím, jestli zvládnu domalovat panorama moře. Jason s Chrisem mi totiž šlapou na paty. A přitom to nedává smysl! Neměli se mnou vůbec závodit! - Tohle je pramen, viď? - Jo. S těma mám dobrou zkušenost.

Zajdu si na další peeling. - Kápne z toho opice? - Ukaž. Hele, opice došly. Opouštím kamarády a pokračuji dál. - Zastavím se tady. - Do háje, stahuje nás. - Blokněte ho někdo. - Jsem malíř. Vy jste vedle jak ta jedle. Teoreticky jsem se vrátil jednou nohou zpátky do hry. Ale Jaimeho asi jen tak nedoženem.

Chrisi, tebe asi hodně láká to moře, viď? - Dobrá úvaha. - Jo, ale nechceš radši domalovat hory? Za ty má bonus v kapse on. Hory mě netrápěj. - To mu necháš sedm bodů zadarmo? - Snaží se mi to rozmluvit. - Sedm bodů. - Wile, mohl bys mě posunout k moři? Dávám si žlutou vlajku. Penalizace 15 yardů za napadení kickera! - Famózní! - Dobře ty. To si zaslouží opakovaný záběr.

Dávám si žlutou vlajku. Jason mi ukázal penalizační vlajku, a i když to v podstatě udělal správně, pořád je to trochu podraz. - Půjdu do hor jen kvůli bodu. - Jasně, chápu. Bod mám v kapse a teď musím jen vymyslet, co chci dělat dál. Možná by stálo za to skočit až na políčko s mořem. Když tam nepůjdeš ty, půjde tam Jason a dokončí svůj obraz. - Já zvažuju spíš banku, takže klidně jdi.

- Dobře. Fajn. Vtipný je, že až půjdem z hostince, jeden z nás dost možná přeskočí pět polí. Přeskočení několika polí vám může uškodit, protože jste tím na nějakých pět tahů v podstatě úplně ze hry. Jasone, buď půjdeš na nákup, nebo se jako první najíš. Když půjdu teď do hostince, budu odcházet jako poslední. - Přesně tak. - To se mi moc nelíbí. Mám dost peněz, takže mě jídlo netrápí. Půjdu radši nakupovat. Snad budu mít trochu víc štěstí než posledně. K dokončení sady potřebuju mince.

Zároveň musím mít na jídlo, protože už teď zaostávám. Jestli si nebudu moct v hostinci nic koupit, jsem nahranej. - Co potřebuješ? - Potřebuju suši a vějíř. Dej mi to. Fajn, je to tady. - Jídlo nebo vějíř. Vějíř. - To vypadá slibně. - Další vějíř. - Nevadí. - Tři vějíře. - Páni, to je vějířů. - Měli bysme založit klub.

- Jo, klub vějířů. - Vějíř by mi hezky ladil k yukatě. Hezky bych se ovíval. - Jasně. Dobře. Buď můžeš jít na nákup, nebo do hostince. S jídlem jsem na tom celkem dobře, ale rád bych začal další... - nákupní sadu. - Dobře. Začínám novou sadu předmětů, protože by mohla hodit pár bodů navíc. Navíc začínám mít strach, že mě Chris dohání, takže s tím musím něco udělat.

- Jde se nakupovat! - Jestli budeš mít zase kliku, tak se naštvu. Jo, myslím, že to půjde hladce. Ať jsou všechny ty věci drahý a stejnýho druhu. Když to vezmu podle ceny, tahle věc je drahá. Spíš středně drahá. Takže tu mám k dispozici tričko. - Hezký! - A hele, máš tam něco k snědku. - Za čtyři. - Teď chci za tři nebo... - To už máš.

- Tohle je ti teda k ničemu. - Koupím tyhle dvě. - Tak si je vezmi. Já se musím jít najíst. Snad se mi zadaří. - A pět. - Máš tam něco aspoň trochu levnýho? Myslím, že by se k tomu hodily yakitori. Dobře. Tyhle karty se ti budou líbit. - To máš teda pravdu.

- Vážně? - Jsou skvělý. - Co si bereš? - Dalších šest bodů? Dám si chutné unagi. Mně došlo, že jsem zapomněl u jídla malovat. - Takže to rychle napravím. - Sežeň si moře. Namaluju moře, takže si přičtu tři body. Krásné moře! Aspoň na chvilku jsem před váma. Jsem rád, žes poznal, co si zpívám.

Páni, vy jste fakt super. - Jaime, myslím, že hraješ. - Máš pravdu. Dej si pěkně do nosu. Sakra, to jako vážně? - Poslední místo. - Tys chtěl jít na nákup. Hustě! Já vás tak nesnáším. - Co jsem to před chvílí říkal? - Že nás máš hrozně rád. Co se stalo? - Co se stalo?

- Já tě do toho neuvrtal. - Tempura mi chutná. Tohle ani nepřečtu. - Tak to aspoň zkus. - Ne. - Dělej! - Nigirimeši. - Slušný. - Dobře ty. Super. Umím číst. Takže si můžu vzít leda tempuru. Jdu do hostince. Vítej v hostinci, přeji šťastnou ruku při výběru. Budu se snažit.

Beru nigirimeši. Poslední den bude opravdu zajímavý. - To teda. - Jasone, začínáš. - Kam se vydáš? - Teď jde o hodně. Aspoň teoreticky. Tohle je pro mě naprosto zásadní. Rád bych dokončil panorama moře, abych dostal na konci pět plus tři body navíc. Jenže bych musel přeskočit hodně polí a tím bych se vzdal spousty bodů. Netuším, co mám dělat. Chci zabránit Jasonovi v malování.

Možná bych mohl zkusit ovládání mysli a přimět ho, aby šel do chrámu. To by taky šlo. Když já nevím. - Mám z toho hlavu jak balon. - Ale kam... Jdu do chrámu. - Jo, to je podle mě... - Páni. - Za dary máš pak taky body. - Jo. Nevím, co mám teď dělat.

Buď můžu jít do chrámu, nebo malovat moře. Jsem na vážkách. Pro kamaráda nepůjdu, protože byste pak všichni hráli přede mnou a zabrali byste mi moře. Pokud chci hrát opravdu chytře, asi bych měl jít k moři a dodělat svý panorama. - Paráda. - To jako fakt? Proč jsi nemohl jít jinam? Proč jsi nešel jinam? Nám jsi ublížil a Jaimemu pomohl.

A kdo je teď největší hrozbou? Jaime. Dává nám všem pokouřit! - A ještě hraju dvakrát. - Nejsme na tom moc dobře. A hraju dvakrát. Musel jsem učinit několik bolestivých rozhodnutí, která mě mohla dostat zpátky do hry, nebo mě taky totálně potopit. Wile, jen bych ti rád připomněl, že můžeš zklamat všechny lidi na internetu. Už zas?

Kamarád by mi mohl dát mince, obrazy nebo body. Z peněz nic navíc nemám. Ale je to prostě jistota, takže upouštím od své původní taktiky. Chci to risknout. - Tak jo... - Sakra! Hurá pro kámoše. Tam jsem chtěl taky. - Tři body.

- Do haj*lu. - To není zlý. - Náhodou celkem dobrý. - Jdu do chrámu. Sláva bohu. - Hotovo. - Nakonec mám jen jeden. - Dolar? - Jo. Nevadí, razím do banky. Šup. - Nevadí. - Ty hade! Momentálně to vypadá dost slibně. Mám slušnej náskok, ale v týhle hře je možný všechno.

Chci dostat dva body? Ne, tohle je vlastně celkem jednoduchý. Potřebuju peníze, body nebo obraz. Hlavně žádnou špatnou kartu. - Úplně k ničemu. - Tuhle kartu už máš. Samozřejmě že přišla špatná karta. Mrzí mě to, Wile. - Dostane za to body? - Ne. Jakmile domaluješ, máš smůlu. To je krutý.

Bože můj, hned ta další by mu bodla. Další karta dávala mince. - A je po setkání. - Chtěl jsem to vidět. Ta písnička od Daft Punku asi přeci jen není o mně. Mně by se hodila. Výborně. Já teď řeším jedno zajímavý dilema. - Takže... - Teď můžeš Wila totálně dodělat. Do toho.

Nevím, o čem ještě přemejšlíš. - V tom spočívá krása týhle hry. - Stejně prohraju. Proč kopat do mrtvoly? - Bylo by to hustý. - Proč bys to dělal? Jakej k tomu máš důvod? Když půjdeš k moři, kdo je další na řadě? - Jason. - A kam asi půjde? Jasně. Wil nemá... až tak velkou ztrátu, ale... - No tak!

Ty už máš prakticky vyhráno. - Rád bych byl druhej. - Jasně. - Měl bys jít k moři. Chrisi, sklapni. Jo! - Já bych šel k moři. - Panebože. - Jdi k moři. Jdi. - Já teď potřebuju hlavně jídlo, takže... Nebo body za moře. Už stačilo! Když půjdu rovnou do hostince...

kdo by mohl shrábnout body? - Určitě Wil. - Já bych mohl něco shrábnout. - Kdo další? Jason může dostat body za moře. Ty chceš domalovat moře? - Jo, rád bych. - To se ti ale stejně povede. Jo, Jasonovi v tom už nezabráníš. Ale Wilovi to zkazit můžeš. Takže nemám na vybranou. Promiň, Wile. Promiň.

Nechci bejt škodolibej. To snad ne. Úplně jako Felicia v Lords of Waterdeep. Nic z toho nemáš! Jenom mi... Jenom mi tím škodíš. - Omlouvám se. - Jo! Málem nám to už vyšlo... Cos to říkal o Lords of Waterdeep? A ještě mi tu budeš zpívat Adele do ksichtu? Nebojím se, že se mi tahle sviňárna vrátí.

Wil je fajn, určitě to rozchodí. - Nevím, jestli jsem udělal dobře. - Neudělal, ale nevadí. Byl to naprosto deb*lní tah. - Mně vyhovuje. - Mně taky. - Vydáš se na cestu k moři, příteli? - Domnívám se, že ano. - Hurá k moři! - Hurá k moři. - Jseš žlutej, viď? - Mám zlatý prut. Páni!

To je nádhera! Můj mistrovský kousek je hotov. Bál jsem se, že to nezvládnu, a přece... Já bych tam nešel. - Kam bys šel? Do hostince? - Do hostince. - Do hostince. - Jo, měl jsi jít do hostince. - Ale jsem rád, žes to neudělal. - Do háje! A já ti věřil. - Máš vlastní hlavu. Máš vlastní hlavu. Já půjdu semhle. Hurá na horu. - Bože můj.

- Super, další hora. - Bože můj. - Paráda. Jak je u moře? Hezky? Jseš rád, žes maloval? - Hodil se ti ten bod hodně? - No jo, měl jsem... Wil musí teď za každou cenu koupit nějaký jídlo. Musí. - Takže nesmíš dostat... - Můžu se podívat? Nesmí to být nigirimeši a misoširu.

- Bude se Wil usmívat, nebo mračit? - Máme se podívat za tebe? - To se uvidí. - Už za chvilku. - Spousta drahejch jídel. - To mě mrzí, Wile. - To ne. - Jeho figurka právě umřela. Návrhář her Steve Jackson říká, že každá hra je svým způsobem RPG, takže není divu, že můj malíř v závěrečném tahu vyhladověl. Odnes si s sebou ten obraz domů. Nech si ho zarámovat.

Pak ten obraz i s rámem vezmi. - A sežer ho! - A udus se jím. Mám jen jednu část. Donese mi někdo místo čaje bourbon? Radši celou flašku! Jdu na to. Asi bych měl jít pro jídlo. Jinak to nejde.

Jo. Jaime, já ti to jídlo ukradnu přímo před pusou. Vítejte v Edu. Pojďme si přičíst závěrečné bonusy. V konečném součtu skončil na prvním místě J. August Richards se 79 body, druhý Chris Kluwe má 75 bodů, třetí Jason Wishnov má 71 a čtvrtej zas*anej ubožák Wil má 63!

Páni. Ne že bysme po tobě celou hru šli, ale tvá smrt byla plánovaná. Pěkně po tobě šel. Blahopřeju. Uvidíme se před stěnou vítězů. A vy na mě počkejte na gauči poražených. Blahopřeju, Jaime. VÍTĚZ! GAUČ PORAŽENÝCH Nuže, pánové, vítejte na gauči poražených.

Teď vás s radostí opustím. - Chápeme, chápeme. - Čau. Zase někdy. - Blahopřeju. - Díky. Přidáváš se k lidem, mezi které moc často nepatřím. V první řadě TableTopu jsme předávali krásnou trofej, ale měli jsme jen jednu, takže nám ji vítězové museli vracet. V druhé řadě jsme dávali vítězům certifikáty úžasnosti, ale letos jsme si díky velkorysosti diváků u obrazovek mohli konečně dovolit trofej úžasnosti, která ti zůstane!

Ty jo, díky mockrát. Je naprosto zasloužená. A na závěr tě poprosím o vítězný proslov. Děkuju. Chci poděkovat trenérovi, který mě naučil hrát. Taky chci poděkovat klukům za jejich rady a to... - za ty špatné i dobré. - Jo, radili skvěle. Skvěle pro sebe.

Hraní mě moc bavilo. A zasloužím si tenhle deštník, protože jsem vás v tom pěkně vymáchal. Přesně tak. Jste celý mokrý. Jo! - Díky moc. Fakt si toho vážím. - Ty jseš ten nejhorší možnej vítěz. Máš pravdu. Takže doufám, že mě zase pozveš, aby sis mě podal. - To se spolehni. - Paráda. Díky za pozornost.

Hrajte hry a na viděnou příště. Zvládli jsme to! Je to doma! Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz