Nové archivní klipy Grahamovy showThe Graham Norton Show

Jenom rychle, kde máme Karen Oliver? Tady je. Karen, my máme vaši fotku ze školních let. Ano, to je ona. Vypadá to jako Za zvuků hudby ve sklepě. Co to sakra máte na sobě? Takovou plastovou šatovou zástěru. Jen se nedělej, Grahame, všichni jsme ji nosili.

Dětská móda se dost změnila, co? Takže vy jste dřív chodívala do garáží. Ano, do garáží na sídlišti. A co jste tam s kamarády dělala? No, tak nějak jsme stalkovaly 3 kluky… Hrály jsme s nima hru. Líbací honičku. Holky šly do těch garáží a kluci nás museli dohnat. My tam čekaly a kluci se pak rozhodovali, kterou si vyberou.

- Jako kterou políbí. - Jo, šlo jen o pusy. Proboha. Do Británie už nepřijedeš, co? Ale jen si dávali pusu, je to líbací hra. Byla tam tma, já čekala s napůl zavřenýma očima a vybral si mě Ricky Andrews, největší fešák, a dal mi pusu. A hrála se ta hra dlouho? Trávili jste tam hodně času? Nějakou dobu jo. Ale pak se ukázalo, že je tam azbest, tak je zbourali.

To je úchvatná historka. Baví mě ten koncept. „Šly jsme do garáží a čekaly.“ To už není moc hra na honěnou. „Počkáme tady, oni přijdou…“ Jako poctu Zacovu filmu Zase 17 jsme vás chtěli přivést zpět do mladých let. Takže támhle vzadu je obrázek garáže. Byla byste tak hodná a přišla sem za mnou?

Teď už potřebujeme jen řadu holek vedle vás. Tady je máme. Vidíte, a jsou tam Girls Aloud. - To snad ne. - Ano. Trapanky! Abychom navodili tu správně tajemnou, temnou atmosféru těch azbestových garáží… Strašně romantický. Zavážeme vám oči. Výborně, sluší vám to.

Stůjte prosím tady. Vidíte něco? - Ne. - Vážně nic nevidí. Jak je to dlouho, co jste naposled políbila Rickyho Andrewse v té garáži? Proboha… On tu není. - Jak dlouho? - Asi 25 let. On tu není. Tehdy to byl největší fešák ve městě a já náhodou vím, že teď je sklenářem v severním Londýně.

Není. A není tady. - Pamatujete si ten polibek? - Tak nějak ano. Poznáváte tyto rty? Hm, nejsem si jistá. Nakonec to nebyl Ricky. Ale tohle je mnohem lepší vzpomínka. - Nahráváte si to z televize?

- Ano. Tak můžete jít. Mockrát děkuji. Když hraješ s něčím, co tam reálně není, máš na to nějaký trik? Soustředíš se na něco? Musíte si vybrat jeden bod, ale pozor, abyste pak nešilhali, to se hercům může stát. To asi nevypadá nejlíp. Rozhodně ne. Když uděláte chybu, tak chlapi, nerdi za počítačem…

To říkám s láskou. Ti se postarají, abyste ve výsledku měli něco před obličejem - a nešilhali. - My chtěli vyzkoušet, jak ti to jde. - Budete mě testovat. - Ano. Tví fanoušci se převlékli za tvé nejhorší nepřátele. - Dobře. - A teď tu nejsou. Jsou před zeleným plátnem, ale objeví se před tebou. Máme tu… Pokud se dívají děti, možná se toho hodně leknou.

Vybrali jsme dinosaura ze 3D filmu Cesta do středu Země. Přichází Danielle May. Jak říkám, omlouvám se, pokud se dívají děti, možná se leknou. Tady máme Danielle. Dobrá práce. Pojď, do něj. Nalož mu. Vypadá jako Barney po liposukci. Tak aspoň trochu zařvi, ženská!

- To vyhraješ. - Musím ho zmlátit. Ale nechce se nechat. Skvělý nápad! Dobrá práce. Dáme ještě jednoho? Tentokrát asi tvůj zdaleka nejhorší nepřítel, je to Phil Craig z Morecambe a je revizor. Tady ho máme. Ne, to snad ne. Proboha! Ne, já ne!

Zachraň se, kdo můžeš! Běž pryč, zmiz! A přesně proto… To se mi vůbec nelíbí. Proto jsi musel vyprávět tu historku s emuem. Ten kostým nás stál spoustu peněz. - Chápu. - Museli jsme ho ukázat. Zachu, když jsi prorazil s Doktůrkama a měl pořádné peníze, - pustil ses do nakupování aut.

- Já měl jako kluk plakáty aut, miloval jsem je od mala. Když jsem si trochu vydělal, první, co jsem si pořídil, bylo nádherné Porsche, o jakém jsem vždycky snil. Bylo to fungl nové auto a kamarád, Donald Falson, který taky hraje v tom seriálu, si ze mě chtěl vystřelit. - V USA je show Punk'd. Tady taky? - Ano, to známe. Tak ti mě strašně dostali.

Měl jsem to auto asi tři dny, šli jsme do obchodu s alkoholem, všechno bylo nachystané, skryté kamery… Pár výrostků nás prosilo, ať jim koupíme pití, protože v USA se může pít až od 21. Já to odmítnul, že nechci mít na svědomí jejich kocovinu. Když jsme vyšli z obchodu, vypadalo to, že to fungl nový auto je celé posprejované a ti kluci to zrovna dodělávali.

Prostě zničené auto. Měli připravenou choreografii tak, abych toho malýho spratka nechytil. Ale já ho chytil. A pustil jsem se do něj. Protože jsem byl tak rozčilený, tak jsem neviděl, že je to vlastně malej kluk. Když se na mě podíval, všiml jsem si toho a nechal jsem ho. Pak tu část z pořadu vystřihli, nechtěli ukazovat, jak mlátím malé děti.

Ale fakt mě úplně dostali. - Takže… - Ještě vtipný dovětek, když jsme přišli do toho obchodu, ten kamarád, Donald Falson, věděl, že ho natáčí, že se chystá ten vtip. Hned za dveřmi toho obchodu byl obrovský regál s pornem. - Tak jsem tam vešel a… - Časáky, nebo filmy? - Asi oboje.

- Aha. Dám ti adresu. - Jen jsem si to chtěl představit. - Tak chvíli vydrž. Tak jsem k tomu regálu šel, chtěl to ukázat tomu kamarádovi, ale ten věděl, že ho natáčí, tak říká: „Však víš, že to mě netankuje.“ Já si říkal, že to teda kecá. Moc ti to sluší, ale myslel jsem, když jsi Skot, že třeba budeš mít kilt.

- Nosíš vlastně kilt? - Jo, už jsem ho měl. - I na červeném koberci? - Ne, to ne. - To bys měl. - Možná. - Někdo tam hlásí, že jo. - Vážně? V Glasgow? No jo! Nechcete odpovídat za mě? Tahle paní tady… Přestěhovala jste se do USA? Jste ze Skotska? Aha, jezdíte tam, kde jsem zrovna já.

- Tamhleta paní. - Jo, zná odpovědi asi líp než já. Když se náhodou spletu, - tak mě opravte. - Očividně to udělá ráda. Už po pár minutách: „Měl jste ho na sobě!“ Jo, občas jo. Měl jsem kilt na svatbě své sestry v Paisley ve Skotsku. Měl jsem tam přede všemi něco číst. Máma s tátou byli v první řadě. Určitě víte, že nošení kiltu má svá pravidla.

Já si tam tak seděl, všichni měli oči upřené na pódium a moje máma na mě koukala a gestikulovala: Já myslel, že chce, abych se modlil. Koukali na mě všichni svatebčani, já tam seděl a udělal tohle. A máma: Pak mi došlo, kam mi všichni zírají. Tak jsem nenápadně udělal tohle.

Proto pořád zapomínám, že jsem kilt někde nosil. Pokaždé je to katastrofa. Gerarde, myslím, že už jsem mlčel dlouho, pojďme si promluvit o tvém těle. - Tohle je aktuální fotka ze surfování? - Ani nevím, odkud to je. Víte, odkud to je? - No jasně. - Havaj? Tak je to z Havaje. Myslíte to vážně? - Ale já tam nebyla.

- Určitě byla. Beztak jste to fotila vy. Takže je to z Havaje. Ale Gerarde, na tvou počest se konají různé akce. A teď už víme, kdo je organizuje. - To je velmi pravděpodobné. - Je to jasný. Ale vážně se to koná? Vypadá to, že jo. Něco bylo v Glasgow, - něco ve Vegas… - Ano, my chodíme do Vegas. Pardon, jak se jmenujete? - Moira.

- Moiro, kolik lidí tam chodí? Asi tak stovka. Moiro, mohla jste to aspoň trochu nafouknout. My bychom to nechodili kontrolovat. Mohla jste říct třeba 500. - Tak 300. - 300? Výborně! Neběží to živě, klidně to můžeme upravit. 1 000. Příště se přidáme všichni. Bude to bezva. Překlad: jesterka www.videacesky.cz