10 hodin 55 minut

1 Miluju Evu. Má velmi pěknou chůzi. Velice pěkné nohy, jako baletka. Chodí s jídlem a čajem a ptá se, kdo co chce. Ptá se jich, jestli se jim nechce čůrat nebo kakat. No a když jsou pokakaný, musí je přebalit, víš. Píchá injekce a rozděluje tabletky, aby nevynechali tabletky na ráno, oběd nebo na večer. A potom hodně píše. Píše jako písařka. Mají ji moc rádi pacienti i sestřičky. Eva nemá nepřítele. Já ho mám moc moc moc ráda. Pořád mi vyčítá, že ho nemiluju. Když se totiž zeptá, jestli ho miluju, vždy odpovím ne. A řeknu, že ho mám moc ráda. Protože pro mě má to slovo hlubší význam. Má v životě rád všechno, hlavně ty svoje kalendáře. To je celý on. Kalendář, ten musí mít. Samozřejmě mu ho pokaždé koupím. Na Vánoce to je jednoduše jeho dárek. A bez kalendáře k němu ani nejdu. Má rád ve svých věcech systém. Samozřejmostí jsou léky, ty musí mít. Má jich spoustu. To je nejdůležitější. Když jde ke mně, nikdy nezapomene na moji dceru. Pokaždé jí přinese nějakou drobnost nebo sladkost. A řekne: "Dej to mému dítěti." Říkám, že je jako hrdina. Když se vytahuje, říkám mu, že je to hrdina. Překlad: janica www.videacesky.cz Ona by ti dala i to poslední, co má. Udělala by pro tebe první poslední. Ten můj Jančik, to je cestovatel. Ten procestuje republiku. Pro něj není žádný problém být ráno ve Svidníku a večer v Tatrách. Nebojí se cestovat. Chodí o berlích. Bere si je s sebou do autobusu a jede. Řidiči ho už znají. Chodí rád na tu stanici. A vždycky, mám takový pocit, když jde za těmi řidiči dost často... A já si myslím, že je to pro něj spojitost mezi námi. Ten smysl dne pro něj je, že jako by byl se mnou, když si popovídá s řidiči. Evka vaří vážně výborně, je bezvadná kuchařka. Všechno výborně uvaří! Všechno, všechno, všechno, co je na světě. Nezažil jsem, že by někdy něco pokazila. Všechno uvaří perfektně. Byl jsem u Evky. Ta na mě: "Tam máš hotové řízky a brambory." Nabral jsem si. Řežu do řízku a maso nikde. Druhý řízek - maso nikde! Přišla Eva. Já: "Ty jsi mě obrala, ne?" A ona: "Jak to?" "Protože jsi mi dala řízky a maso tam nebylo!" Víš jak... Ona dala osmažit ty zbytky vcelku. A já pořád, kde je to maso. Řežu, řežu a maso nikde! Psali jsme si asi 2 měsíce. A nechtěla jsem, aby mi volal. Nakonec... Jednou mi zavolal a zvedla jsem to nevědomky, že je to on. Chvilku jsme si povídali. Když zavěsil, napsala jsem mu SMSku. Měla jsem pocit, že měl upito. Tak jsem mu napsala: "V pořádku, žes zavolal. Ale až zavolás příště, buď aspoň střízlivý." A on mi odepsal, že střízlivý je, ale že je nemocný. Že má vlastně Wilsonovu nemoc. A to je nemoc, která je nevyléčitelná. To jsem už věděla. Je to vzácné. A... Snaží se s tím žít. Pokaždé se na něj těšíme. Bývají to i 3 měsíce, kdy spolu nejsme, kdy se nevidíme. - Já si to připravím. - Nepřipravíš. Já jsem si dal. Tady máš. Když k ní přijedu, je na mě moc něžná. - Máš mě ráda? - Mám. Jo? A moc? - Moc. - Ukaž. Ukaž jak moc. A jak ti to mám ukázat? Ty to necítíš? No tak vidíš, ty... Moje dcera pořád něco vymýšlí. Zazlívala mi to, a tak mým jménem napsala oplzlou SMSku. Poslala ji na teletext a dala tam moje číslo. Asi za 15 minut mi začal zvonit telefon. Tak jsem to zvedla a nějaký hlas mi tam začal vzdychat. Nevěděla jsem, která bije. Tak jsem to vytípla. Nato SMSka: "Chtěl bych se schovat mezi tvá ňadra." Pro boha živého. Tak jsem to taky vytípla. A další volání a další chlípné poznámky. S Jankem jsme si psali normálně. Psal mi pěkné SMSky. "Piju sladkou slívku. :-* sladká pusinka na tvá ústa... ústečka." Přišlo mi to takové spontánní. Jako by u mě stál. Tak jsem na něj byla zvědavá. 280 SMSek jsem jí jednou napsal. 280! Ona chtěla přijet, aby věděla, jak vypadám. Chtěla mě vidět, víš. A já jsem byl příjemně překvapený, když jsme se uviděli poprvé. Poprvé naživo - čekal jsem na ni na autobusovém nádraží. Protože jsme se ještě neviděli. Volali jsme si: "Kde seš?" "Jsem v Prešově." Tehdy jsem uvěřil. A za hodinu jsem jí volal, kde je. "Radoma." A to už jsem věděl, že jde ke mně. A tak jsme se setkali, padli jsme si do oka. Láska na první pohled, podle mně to byla. A jeli jsme na chatu do Kurímky. Na chatě bylo báječně. I ona se cítila příjemně. Měli jsme tam být 2 dny, nakonec z toho bylo ale 5 dní. Nevím, jak dlouho vydrží ta naše láska nebeská. Chodíme spolu už 7 let. Můj život s ní je super, superlativní. Když jsem ho viděla... Bože, jak jsem se polekala. Vyhublý... Ale... od prvního pohledu energický. Hned mi byl sympatický. Sevřelo se mi srdce a nevěděla jsem co teď. Tenkrát nechodil o berlích. Došlapoval víc na jednu nohu. Ale berle ještě neměl. Když jsem přišla domů, plakala jsem. Dcera byla doma a ptala se, jak bylo. A vyptávala se. Ale já jsem už plakala. Přišlo mi to líto. Měla jsem slzy v očích. A začala jsem přemýšlet, co si počnu. Ne, jemu jsem nedůvěřovala. Zvažovala jsem svoje možnosti. Jestli to zvládnu... Nevídáme se často, a tak se snažíme využít každou společnou chvíli. V našem vztahu to funguje opravdu skvěle. Nemáme čas na to, abysme se hádali nebo si něco vyčítali. Jsme rádi, že jsme spolu. Tak využíváme každou chvilku, abysme si to zpříjemnili po všech stránkách. Je to pěkné, když ji nenaseru. Když na mě není namíchlá... tak je to velmi hezké. Když se málem pohádáme, nakonec je z toho pokaždé smích. A má dobrou vlastnost, že se nedokáže zlobit... stejně jako já. Když prijdeme domů, jdeme se oba dva osprchovat. Umyje mi kříž. Lehne si ke mně. Oba pěkně voníme. Hned bych ji... Hned bych s ní... Skočil na ni a začal se s ní milovat. Ani ne že milovat. Ale on mě má tak strašně rád, že by mě pořád hladil a objímal. Někdy bych chtěla mít už klid. Já jsem vždycky pasivnější než Evka. Aktivnější... Nevím, jestli má Evka ráda to moje hlazení, ale doufám že jo. Mám ráda, když mě objímá, když mě hladí a nedá mi pokoj. Sice mu říkám, že už toho mám dost, ale na druhou stranu... vždycky pomyslím na to, že dneska je, a zítra být nemusí. Myslím úplně, ne jakože... Tak proč si nezpříjemnit chvilky, které jdou zpříjemnit? To zbožňuju... Když mě obejme a políbí mě. Vztah nám funguje. Funguje i v posteli? Tak... Musí. V našem vztahu je všechno normální, jako by to mělo být v manželství. Víš jak. V těch chvilkách, v těch nej... nikdy nevnímám, že by měl být problém... Že by to překáželo našemu vztahu. Ta jeho nemoc vlastně... Jeho handicap. Jako... zatím ne. Věděla jsem, že okolí na něj nebude mít nejpozitivnější názory. A i když mi do očí řeknou, že je to v pořádku, budou to jen plané řeči... Tak se radši... Nedívala jsem se na ty lidi, když jsem s ním byla. Teď jsem na něj pyšná, když se na nás podívají... Tak ne že bych se za něj a jeho berle, které má 2 nebo 3 roky, styděla. Ale... "Podívejte se." "Mohli byste takhle dopadnout i vy. A chtěla bych vás vidět, jak byste to zvládli." Jánovi je 48 let. V tomto filmu už neměl účinkovat. Lékaři předpověděli, že se nedožije věku 30 let. Ján trpí ojedinělým syndromem - Wilsonovou chorobou. Je to defekt enzymu přemísťujícího měď v těle. Projevuje se třesavkou, zhoršením řeči, mimikou a poruchami rovnováhy. V pokročilejších stádiích je choroba doprovázena psychiatrickými příznaky včetně změn chování, depresí a psychóz. Wilsonova choroba je nevyléčitelná, smrtelná.

1 Miluju Evu. Má velmi pěknou chůzi. Velice pěkné nohy, jako baletka. Chodí s jídlem a čajem a ptá se, kdo co chce. Ptá se jich, jestli se jim nechce čůrat nebo kakat. No a když jsou pokakaný, musí je přebalit, víš. Píchá injekce a rozděluje tabletky, aby nevynechali tabletky na ráno, oběd nebo na večer. A potom hodně píše. Píše jako písařka. Mají ji moc rádi pacienti i sestřičky. Eva nemá nepřítele. Já ho mám moc moc moc ráda. Pořád mi vyčítá, že ho nemiluju. Když se totiž zeptá, jestli ho miluju, vždy odpovím ne. A řeknu, že ho mám moc ráda. Protože pro mě má to slovo hlubší význam. Má v životě rád všechno, hlavně ty svoje kalendáře. To je celý on. Kalendář, ten musí mít. Samozřejmě mu ho pokaždé koupím. Na Vánoce to je jednoduše jeho dárek. A bez kalendáře k němu ani nejdu. Má rád ve svých věcech systém. Samozřejmostí jsou léky, ty musí mít. Má jich spoustu. To je nejdůležitější. Když jde ke mně, nikdy nezapomene na moji dceru. Pokaždé jí přinese nějakou drobnost nebo sladkost. A řekne: "Dej to mému dítěti." Říkám, že je jako hrdina. Když se vytahuje, říkám mu, že je to hrdina. Překlad: janica www.videacesky.cz Ona by ti dala i to poslední, co má. Udělala by pro tebe první poslední. Ten můj Jančik, to je cestovatel. Ten procestuje republiku. Pro něj není žádný problém být ráno ve Svidníku a večer v Tatrách. Nebojí se cestovat. Chodí o berlích. Bere si je s sebou do autobusu a jede. Řidiči ho už znají. Chodí rád na tu stanici. A vždycky, mám takový pocit, když jde za těmi řidiči dost často... A já si myslím, že je to pro něj spojitost mezi námi. Ten smysl dne pro něj je, že jako by byl se mnou, když si popovídá s řidiči. Evka vaří vážně výborně, je bezvadná kuchařka. Všechno výborně uvaří! Všechno, všechno, všechno, co je na světě. Nezažil jsem, že by někdy něco pokazila. Všechno uvaří perfektně. Byl jsem u Evky. Ta na mě: "Tam máš hotové řízky a brambory." Nabral jsem si. Řežu do řízku a maso nikde. Druhý řízek - maso nikde! Přišla Eva. Já: "Ty jsi mě obrala, ne?" A ona: "Jak to?" "Protože jsi mi dala řízky a maso tam nebylo!" Víš jak... Ona dala osmažit ty zbytky vcelku. A já pořád, kde je to maso. Řežu, řežu a maso nikde! Psali jsme si asi 2 měsíce. A nechtěla jsem, aby mi volal. Nakonec... Jednou mi zavolal a zvedla jsem to nevědomky, že je to on. Chvilku jsme si povídali. Když zavěsil, napsala jsem mu SMSku. Měla jsem pocit, že měl upito. Tak jsem mu napsala: "V pořádku, žes zavolal. Ale až zavolás příště, buď aspoň střízlivý." A on mi odepsal, že střízlivý je, ale že je nemocný. Že má vlastně Wilsonovu nemoc. A to je nemoc, která je nevyléčitelná. To jsem už věděla. Je to vzácné. A... Snaží se s tím žít. Pokaždé se na něj těšíme. Bývají to i 3 měsíce, kdy spolu nejsme, kdy se nevidíme. - Já si to připravím. - Nepřipravíš. Já jsem si dal. Tady máš. Když k ní přijedu, je na mě moc něžná. - Máš mě ráda? - Mám. Jo? A moc? - Moc. - Ukaž. Ukaž jak moc. A jak ti to mám ukázat? Ty to necítíš? No tak vidíš, ty... Moje dcera pořád něco vymýšlí. Zazlívala mi to, a tak mým jménem napsala oplzlou SMSku. Poslala ji na teletext a dala tam moje číslo. Asi za 15 minut mi začal zvonit telefon. Tak jsem to zvedla a nějaký hlas mi tam začal vzdychat. Nevěděla jsem, která bije. Tak jsem to vytípla. Nato SMSka: "Chtěl bych se schovat mezi tvá ňadra." Pro boha živého. Tak jsem to taky vytípla. A další volání a další chlípné poznámky. S Jankem jsme si psali normálně. Psal mi pěkné SMSky. "Piju sladkou slívku. :-* sladká pusinka na tvá ústa... ústečka." Přišlo mi to takové spontánní. Jako by u mě stál. Tak jsem na něj byla zvědavá. 280 SMSek jsem jí jednou napsal. 280! Ona chtěla přijet, aby věděla, jak vypadám. Chtěla mě vidět, víš. A já jsem byl příjemně překvapený, když jsme se uviděli poprvé. Poprvé naživo - čekal jsem na ni na autobusovém nádraží. Protože jsme se ještě neviděli. Volali jsme si: "Kde seš?" "Jsem v Prešově." Tehdy jsem uvěřil. A za hodinu jsem jí volal, kde je. "Radoma." A to už jsem věděl, že jde ke mně. A tak jsme se setkali, padli jsme si do oka. Láska na první pohled, podle mně to byla. A jeli jsme na chatu do Kurímky. Na chatě bylo báječně. I ona se cítila příjemně. Měli jsme tam být 2 dny, nakonec z toho bylo ale 5 dní. Nevím, jak dlouho vydrží ta naše láska nebeská. Chodíme spolu už 7 let. Můj život s ní je super, superlativní. Když jsem ho viděla... Bože, jak jsem se polekala. Vyhublý... Ale... od prvního pohledu energický. Hned mi byl sympatický. Sevřelo se mi srdce a nevěděla jsem co teď. Tenkrát nechodil o berlích. Došlapoval víc na jednu nohu. Ale berle ještě neměl. Když jsem přišla domů, plakala jsem. Dcera byla doma a ptala se, jak bylo. A vyptávala se. Ale já jsem už plakala. Přišlo mi to líto. Měla jsem slzy v očích. A začala jsem přemýšlet, co si počnu. Ne, jemu jsem nedůvěřovala. Zvažovala jsem svoje možnosti. Jestli to zvládnu... Nevídáme se často, a tak se snažíme využít každou společnou chvíli. V našem vztahu to funguje opravdu skvěle. Nemáme čas na to, abysme se hádali nebo si něco vyčítali. Jsme rádi, že jsme spolu. Tak využíváme každou chvilku, abysme si to zpříjemnili po všech stránkách. Je to pěkné, když ji nenaseru. Když na mě není namíchlá... tak je to velmi hezké. Když se málem pohádáme, nakonec je z toho pokaždé smích. A má dobrou vlastnost, že se nedokáže zlobit... stejně jako já. Když prijdeme domů, jdeme se oba dva osprchovat. Umyje mi kříž. Lehne si ke mně. Oba pěkně voníme. Hned bych ji... Hned bych s ní... Skočil na ni a začal se s ní milovat. Ani ne že milovat. Ale on mě má tak strašně rád, že by mě pořád hladil a objímal. Někdy bych chtěla mít už klid. Já jsem vždycky pasivnější než Evka. Aktivnější... Nevím, jestli má Evka ráda to moje hlazení, ale doufám že jo. Mám ráda, když mě objímá, když mě hladí a nedá mi pokoj. Sice mu říkám, že už toho mám dost, ale na druhou stranu... vždycky pomyslím na to, že dneska je, a zítra být nemusí. Myslím úplně, ne jakože... Tak proč si nezpříjemnit chvilky, které jdou zpříjemnit? To zbožňuju... Když mě obejme a políbí mě. Vztah nám funguje. Funguje i v posteli? Tak... Musí. V našem vztahu je všechno normální, jako by to mělo být v manželství. Víš jak. V těch chvilkách, v těch nej... nikdy nevnímám, že by měl být problém... Že by to překáželo našemu vztahu. Ta jeho nemoc vlastně... Jeho handicap. Jako... zatím ne. Věděla jsem, že okolí na něj nebude mít nejpozitivnější názory. A i když mi do očí řeknou, že je to v pořádku, budou to jen plané řeči... Tak se radši... Nedívala jsem se na ty lidi, když jsem s ním byla. Teď jsem na něj pyšná, když se na nás podívají... Tak ne že bych se za něj a jeho berle, které má 2 nebo 3 roky, styděla. Ale... "Podívejte se." "Mohli byste takhle dopadnout i vy. A chtěla bych vás vidět, jak byste to zvládli." Jánovi je 48 let. V tomto filmu už neměl účinkovat. Lékaři předpověděli, že se nedožije věku 30 let. Ján trpí ojedinělým syndromem - Wilsonovou chorobou. Je to defekt enzymu přemísťujícího měď v těle. Projevuje se třesavkou, zhoršením řeči, mimikou a poruchami rovnováhy. V pokročilejších stádiích je choroba doprovázena psychiatrickými příznaky včetně změn chování, depresí a psychóz. Wilsonova choroba je nevyléčitelná, smrtelná.