Desert BusAngry Video Game Nerd

Květen 2004 Ta hra je na hovno! 10 let poté... Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem.

Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd. Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Existuje hra, která je prý ještě horší než Big Rigs. Taky v ní sedíte za volantem a jmenuje se Desert Bus. Byla tak nepopsatelně děsná, že ji zrušili ještě před vydáním.

Byla to jedna ze šesti her z Penn & Teller's Smoke and Mirrors pro Sega CD. No fakt, stáli za tím Penn a Teller. A jestli ty dva neznáte, no... jak bych to shrnul? V podstatě jsou to jedni z nejlepších bavičů naší doby. Míchají kouzla a skeče, vystupují živě, popírají zákony fyziky, jsou kurevsky vtipný bojují s nesmysly a dělají to už téměř 40 let. Takže jejich pokus o první videohru v roce 1995 přilákal spoustu pozornosti a něco takového mohli zplodit jen oni.

Vidíš? Co jsem ti říkal! Na tuhle turbo grafiku bacha! Smoke and Mirrors je jako antivideohra. Tvoří ji šest miniher, které tu jsou jen proto, abyste napálili kamarády. Kdybych je vysvětloval dopodrobna, zkazím tím zážitek těm, kteří se na ni chystají. Hra sice nikdy vydána nebyla, ale ještě před svým zrušením se o ní psalo v časopisu Sega Visions, kde se dostala i na obálku.

Důvodem, proč nakonec nevyšla, bylo zkrachování společnosti Absolute. Ale jak už to tak bývá, hra se dostala na internet, kde žije svým životem. Lidé ji hrají a stala se kultovním hitem. Je to jedna z nejdivnějších kolekcí her, kterou kdy uvidíte. Je tu klasická sidescrollovka, kde skutečně hrajete za Penna a Tellera. Zjistit, co máte vlastně dělat, je příšerná otrava, ale je to prdel, když si vezmete, že ze sebe ve hře udělali takový trotly.

Narazíte tu na kouzelníka, který na vás hází svěrací kazajky, které po něm musíte odrazit zpátky deštníkem. Ale zkuste ho trefit. To se nedá! Skoro jako kouzla od těchhle dvou. Kazajka vždycky odskočí opačným směrem. Ale no tak! To se nepočítalo? Celkově se ta hra vyplatí zkusit už kvůli hromadě videí s Pennem a Tellerem. S touhle dvojkou se nudit nebudete. Dodělej ho!

Dodělej ho! Dodělej ho! Dodělej ho! Dodělej ho! Dodělej ho! Zab ho! Zab ho! Zabij ho! Ale pak je tu Desert Bus. Jak hrozný to může být? To zjistíme. Z Tucsonu v Arizoně do Las Vegas v Nevadě. Jedeme do Vegas na Penna a Tellera?

To doufám! Tak fajn. Řídím autobus. No tak dělej. Říkám, dělej! No tak! Bezva. Pomalu, ale jistě. Jedeme. A tohle... je celá hra. Řídíte, řídíte... a řídíte. Venku není nic.

Jen silnice a písek. Občas zahlídnete kámen nebo značku, ale toť vše. Nejsou tu cestující, s kterými byste pokecali, rádio vám nehraje, nic, čím byste zahnali nudu. Silnice je furt rovná, nikdo po ní nejezdí, není tu absolutně nic. Béčkem můžete otevřít dveře. Což v podstatě jen udělá zvuk.

Ale aspoň něčím se tu můžete zabavit, ne? Autobus nejede víc než 45 mil za hodinu. Netuším proč. Možná nám pod něj dal Dennis Hopper bombu. Takže tenhle test na udržení pozornosti nijak neurychlíte. Jakpak to máme daleko? Do Vegas je to 360 mil. Rychlostí 45 mil za hodinu tam budeme za 8 hodin. Kurva, ta hra trvá 8 hodin!

Kdo by někam jezdil, když si to celý můžete zahrát doma v reálným čase na vaší Sega CD?! Co je to napadlo?! No, tentokrát na to mám odpověď. Penn a Teller vám ještě před začátkem hry vysvětlí, že vtip byl udělat hru, která bude stejná jako život. Jsou to simulátory! Hry, které vás ohromí svou realističností. V několika rozhovorech s Pennem jsem četl, že tohle měla být odpověď na tehdejší kontroverzi ohledně brutálních videoher.

Takže místo něčeho originálního a zábavného tu máme realistickou, úmornou dřinu v podobě řízení zasranýho autobusu! Jestli do toho mám jít, potřebuju pár přestávek na záchod. Pauzneme to. Cože? Startem tu troubíte. Žádná pauza tu není.

Musíte jet bez přestávky. Zajímalo by mě, kolik lidí se při hraní týhle hry pochcalo! Nemůžete se během toho ani najíst. V manuálu - ano, je k tomu i manuál - se píše: "Ne, nezapomněli jsme na to. Můžete si snad zapauzovat život?" Ne, řídím... Co se stane na konci, až dojedete do Las Vegas? Představte si, kdybyste si po 8 hodinách mohli zahrát v kasinu a pobavit se.

Kdyby ta hra najednou začala být boží. No, zjistil jsem si to. Víte, co se stane? Dostanete bod. Jeden bod. Jeden zkurvenej bod! A pak musíte jet celou cestu zpátky! Co 8 hodin, to bod. To je nejpomalejší bodování v dějinách her! Vytvořili tu hru fakt Penn s Tellerem, nebo Andy Warhol vstal z mrtvých? Jo, slyšeli jste o Warholově filmu Empire?

Je to osmihodinový snímek, který tvoří jediný záběr na Empire State Building. No fakt. Kdo tohle proboha dohrál? Dokonce se chystaly i ceny. Penn a Teller chtěli uspořádat soutěž v Desert Bus. Poslali byste jim svoje skóre a hlavní cenou by byl výlet skutečným autobusem z Tucsonu do Las Vegas. Ale pak byste šli na představení a měli byste placené 4 noci v Bally's.

Nabízí se otázka, kdo udělal nejvyšší skóre v Desert Bus. Podle všeho je nejvyšší možné skóre 99, takže byste museli hrát 792 hodin, což je 33 dní nonstop pařby. A když mluvíme o dlouhé šichtě, zjistil jsem, že jistá partička pořádá každoroční maraton týhle hry pro charitu. Jmenuje se to Desert Bus for Hope a úspěšně získávají peníze pro děti. Aspoň něco dobrýho z týhle hry vzešlo. Ty teda musejí mít koule.

Já tuhle mrdku nevydržím hrát ani 10 minut! Slyšel jsem, že čas od času se vám na skle rozprskne brouk. Kéž bych viděl aspoň tohle. Moje smysly už jsou tak otupělý, že bych byl vděčný za jakýkoliv rozptýlení. Kdybych uviděl brouka, jak se mi rozprcne o čelní sklo, asi bych se posral štěstím. Ale tak dlouho čekat fakt nebudu. Nezískám ani jeden bod. Takovou dobu držet prst na jednom tlačítku?

Tak počkat! Co říkáte na tenhle trik, Penne a Tellere? Když tu hru neporazím, nechám ji, ať se porazí sama. Co? Co to kurva je? Uvíznul jsem. Zahrabal jsem se v písku. Záměrně naprogramovali autobus, aby zatáčel doprava. Mysleli fakt na všechno. Proklínám vás, Penne a Tellere.

Musíte sedět a pořád řídit. Jako ve skutečným životě. A život stojí za hovno! A teď mě odtahujou. To snad ne... I ten odtah je v reálným čase. Takže kdybych ujel 7 hodin, bude trvat 7 hodin, než můžu začít znovu? To je ta nejsadističtější sviňárna všech dob. Tohle není zábava v žádným ohledu.

Díky tomu vypadají Big Rigs jako megaprča. A Big Rigs ani není hra, není v ní vůbec žádná výzva, ale tady je jedinou výzvou neusnout nudou. Posledních 10 let se snažím varovat svět před zpíčenými hrami. A tohle je nejhorší hra, kterou jsem za tu dobu hrál. Asi jsem konečně narazil na úplný dno! Už to, že taková hra mohla vůbec vzniknout, že ji lidi hráli, protrpěli ji a vznikla dokonce i verze na Atari 2600, znamená, že jsem selhal.

Dělal jsem, co bylo v mých silách. Je na čase s tím seknout. Ještě jednu. Na starý blbý časy. Tahle hra je hack Castlevanie II od týpka AlmightyGuru. Jak jsem před 10 lety řekl, původní hra má hromadu much. Jak si máte domyslet, že na ten orb máte hodit dubový kolík? Jedním z největších problému je to, že celá hra je jedna velká hádanka a nikdo z vesničanů vám neřekne nic užitečnýho.

Místo toho, aby vám napověděli, jako v normálních RPGčkách, mektají jenom nesmyslný bláboly. Ale tady v Castlevanii II: Redaction jsou... skutečné nápovědy. Jo! Všechny dialogy opravil a konečně dávají smysl. Nechápu, že někdo se tuhle kopu sraček vůbec snažil zlepšit. Ale co přechody mezi dnem a nocí? Vážně si mysleli, že takhle přerušovat hru je bezva nápad? Že by to bylo realističtější?

V normálním životě se taky nezastavím, když zapadne sluníčko. A rozhodně se ve vzduchu neobjeví tabulka. Tý jo. To bylo rychlý. Proč to tak nešlo v původní hře? Kéž by to tam nebylo vůbec, ale lepší než nic. Celkově se všechen text objevuje mnohem rychleji. A ty nápovědy jsou bomba. Dokonce se tu dozvídám i nový věci.

Jako že Drákulovým drápem můžu zničit kvádry. Tohle jsem nikdy netušil. Ani nevypadá jako Drákula. Spíš jako smrtka. Dokonce změnil i Drákulův ksicht. Pořád je sice otrava, že sbírání srdíček trvá tak dlouho, a ty otravný neviditelný propasti jsou tu taky, ale všechny ty zlepšováky jsou dobrý začátek. A nejtrapnější hlavolam byl ten, jak se máte dostat skrz zeď.

Napadlo by vás, že se máte dostat přes tuhle zeď? Musíte vybrat rudý krystal, klečet a chvíli počkat, než pro vás přiletí kouzelný tornádo a vezme vás do další části hry. "Na konci bažin si klekněte s rudým krystalem." Tuhle nápovědu jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem to hrál. Stěžoval jsem si na to. Že by... Že by...

moje stížnosti... vážně zabraly? Že by... Že by bylo slovo Nerdovo vyslyšeno? Že bych přispěl k tomu, jak nahlížíme na špatný hry? Dokázal jsem to! Není to zbytečný! Kašlu na důchod, show musí jet dál! Musím i nadále recenzovat debilní hry, protože přesně to svět potřebuje!

Ale co ještě můžu udělat? Mezi těmihle čtyřmi stěnami už jsem toho prožil dost. Musím konečně taky vyrazit ven! Musím udělat něco většího! Překonat všechno, co jsem zatím dokázal! Ale jak? Překlad: DJ Obelix www.videacesky.cz