Vzkaz (2. část)

Můžu ti nést učebnice?
Nebo je na to ještě brzy? Já ti nevím.
Je to ještě vážnější než pusa. Takže tě můžu políbit? Jo, dal bych si říct. To vážně? Co je? Jsi kočka. Jo, to je. A chodí se mnou. Fajn.

Já s ní chodím. Fajn. Vážně jsi to právě řekla? Jo, už asi ano. Neměla bys říkat takový věci,
pokud to nemyslíš vážně. CHODÍM S TEBOU! Myslím to vážně. Co to vyvádím?

Panebože, není ti nic? Jsem děsná. Je to moje vina. Měl jsem se
rozhlídnout, než jsem otevřel dvířka. Soustředila jsem se na svůj text. Jo, když kreslím, nevidím, neslyším. Ale do věcí určitě nenarážíš. Ztrácím kontakt s realitou.
Není to hezký. Já...

nemůžu v tom nebýt dobrá. Budeš dobrá. To nevíš! Asi ne. Lidi mají očekávání.
Musím zazářit. Chápeš? Jo... Jé, máš na nose malou bouli. Super! Pojď, dáme ti na to něco.

A ať nešetří ledem, jo? Panebože, vypadám totálně děsně? Ne... Pane Bishope,
to už je polední přestávka? Ne, jenom jsem vedl Elisabeth k sestře. Zkoušel jsi někdy týmový sport? Já na sporty moc nejsem. Snadno se tak získá stipendium.

Ne, když chcete jít na uměleckou školu. No, možná je způsob, jak využít tvůj
talent a zapojit tě i tak do hry. Co kdybys kreslil hráče? Studenty sledující
zápasy? Oficiálně. Řekněme pro ročenku. Budeš mít hezké portfolio a já budu mít
ve středu dění člověka, kterému věřím. Jakýho dění? Chci mít čistou školu,
čisté výsledky, rozumíš mi? Ani ne. Po vyučování za mnou přijď.


Pokusím se ti to vysvětlit. Dobře. Jonathane. Jsi pořád naštvaná
kvůli včerejšímu večeru? Teď se o tom nechci bavit. Fajn. Tak kdy? Nevím. Jak myslíš. Říkala jsem ti to!

Nejsem připravená zajít
tam, kam chceš, a ty to nenecháš bejt! Jenom chci, abysme byli spolu! Vždycky jde o tebe, že jo? To snad není možný. Ty jsi nemožnej! Kde je učitelka? Vyrazili ji. Spala s deváťákem.
Čeká s ním dítě. Sklapni! Katie Couricová položila závažné otázky
ohledně nenasytnosti v Americe.

A zda tlak Bushovy vlády, aby lidé po 11. září
více nakupovali, přispěl k dnešní krizi. Podařilo se jí získat odpovědi? Přepisy máte
na lavicích. Utvořte dvojice, vyzpovídáte se. Vivian, nechceš být
se mnou ve dvojici? Jasně. Můžu začít? Nevadí? Jo. Jasně. Tak kdo jsi?
Mám pocit, že se už neznáme. Asi neznáme.

Chceš mě znát?
Nebo možná ne? Proč si to myslíš? Protože jsem povrchní roztleskávačka?
Nevím. Mám prostě takovej pocit. Páni, fakticky mě neznáš. Tak mi něco řekni. Radši si vybírám z možností? Tohle je divný. Líbí se ti někdo?

Kluk z města?
Spali jste spolu? Jsi šťastná? Tyhle otázky v přepisu nevidím. Máme pokládat závažný otázky. Fajn. Ano, jsem šťastná. Teď já. Do toho. Čau. Co se děje? Jsi nějakej zadumanej. Jenom přemýšlím.

O? Jenom tak. To je tak děsně zajímavý. Hele! S Elisabeth jsme měli chvilku. Rozveď to, prosím. Praštila se o mou škříňku a já ji vzal
k sestře. Myslím, že dělám dojem. Ty naivko. "Chodím s tebou."

Řekni mi to. Proč jsi mi nezavolala?
Vykašlala ses na mě. Byla jsem blbá.
Nevím, na co jsem čekala. Cítila jsem se odstrčená.
Nevěděla jsem, co ti mám říct. Cokoliv!
Mohla jsi mi říct cokoliv! Jde mi to líp tváří v tvář. Nemyslela jsem na to, jak je to
pro tebe těžký. Omlouvám se, lásko. Pořád se zlobím.

Čím jsem si tě zasloužila? Překlad: petrSF
www.videacesky.cz