Za scénou

Nejzábavnější a nejnáročnější
na první epizodě byla poslední scéna s Vivian a tetou Jodie.
Vivianiny záběry, mé záběry, se nějak vymazaly. Takže jsme je
museli točit znovu, asi po týdnu. Takže to, co vidíte, je točené týden od sebe.
Barbara musela odjet a vdát se, takže... mi partnerku dělala Susan Miller, naše produkční,
a byla i mým prvním Archibaldem a první Aster. Jako herečka je velmi všestranná. Pro mě bylo nejnáročnější zamaskovat,
že jsem hrozné nemohlo. Zatímco postava je newyorský hasič.

Veselá věc z natáčení, na kterou si
z první epizody vzpomínám, je, že jsme v Battery Parku natáčeli
bez povolení, takže pokaždé, když se objevil někdo připomínající
policistu, jsme si sedli na trávník a tvářili se hrozně nenápadně, schovali
kameru a tak. Byla to velká sranda. Zatímco se ostatní strachovali
a snažili se vymyslet, jak pojmou své postavy, já si říkal:
"Fajn, já musím jen líbat pěknou holku. "Desetkrát za sebou." Říkal jsem si,
že mě tohle natáčení bude moc bavit. Jo, tak to v prvních epizodách vypadá.


Pouštěla jsem si je a přemýšlela o představení všech postav.
A přemýšlela jsem o svém objevení, což je ten pohled do okna. Říkáte si:
"Co bude ten seriál zač? Co to znamená?" Pamatuju si, že mi Mitch vyprávěl o webseriálu,
ve kterém hraje a jaká je to sranda a že ho to moc baví. Narazil jsem na jeden
konkurz a říkal si: "Na ten musím jít." Tak jsem otevřel webovky a žasl jsem: "To není
možné. To je tentýž webseriál, o kterém mluvil." Na ten konkurz jsem šel o půl hodiny pozdě,
konečně jsem tam doběhl a omlouval se: "Moc se omlouvám. Jestli chcete, zase půjdu."
Oni na to: "Ne, ne, přečti tu scénu, to nic." Když jsem ji celý nervózní přečetl, měl jsem
za to, že to byl můj nejhorší konkurz v životě.

A následující den mi zavolali: "Dostal
jsi tu roli!" A já na to: "Super." My byly na konkurzu spolu, pozvali si nás zpátky
spolu. Říkala jsem si: "Ta je úžasná, líbí se mi." Vzpomínám si, že jsme si procházely scénář,
a ty jsi řekla: "Mně je bližší role Aster." A já na to: "Mně je bližší Vivian." Jo, o tom už jsem také lidem vyprávěla.
Obě jsme zkoušely obě role. Nebylo by to divné?
Teď mi to přijde skoro nesprávné. Ale mnohem více mi sedla Aster a jí
evidentně Vivian, takže to hezky klaplo. Nemyslela sis, že tě nechám
odjet bez rozloučení, že ne?

Doufala jsem, že ne. Musím jít, nebo neodjedu. Fajn. Jdi. Brzy se zase uvidíme. Jo, uvidíme. Aster je z nich vášnivější
a to je na ní přitažlivé. Ta bezstarostnost je jedna z věcí,
které Vivian na Aster přitahují. A většinu lidí na té osobnosti. Haló, děvčata?


Snídaně je na stole! Za chvilku jsme dole. Bože, měla jsem sex v domě svý tety. Já vím, byla jsem u toho. Je to poznat? Rozhodně. Měly bychom se obléct. Nechceš se nejdřív osprchovat? Ve které epizodě jste měli to oznámení?


Na mě ta scéna strašně zapůsobila. - Čau.
- Čau. Tak co mám říct? Jenom uveď tu hru. Mám pro vás oznámení. Bylo to hrozně intimní.
Dva středoškoláci spolu v malé místnosti. A mluvili tak tiše
a nakláněli se k mikrofonu. Moc roztomilé! A byla jsem
hrozně zvědavá, co bude dál. Když jsem potkala Joshe poprvé, říkala
jsem si: "Tak tohle nebude vůbec těžké."

Protože je opravdu okouzlující a moc hodný
a zdvořilý a mě s ním moc bavilo točit. A ty scény jsou velmi roztomilé.
Vrací mě zpátky na střední. Vzpomínám si na to chvění v žaludku
a nemotornost. To je na Elisabeth zábavné. Je to hrozné nemehlo! A má ho moc ráda.
Upřímně, velmi roztomilým způsobem. Jaká scéna se vám líbila nejvíc? Z hereckého
nebo z diváckého hlediska. Dvě odlišné věci. Když jsme v úplně první epizodě
seděli na schodech. Ta scéna nastavuje dynamiku těch postav
a také jsme si spolu herecky sedli. Takže to byl výborný začátek.

Mě asi nejvíc bavilo natáčení scény
ve 4. epizodě, jak ses pořád převlékala. Já vím, že na to nejsi, ale asi
tam budou lidi ze školy, co znáš. Fajn, mohla bys chvíli přemýšlet
jako holka, a ne moje přítelkyně? Promiň, ale nedá se to oddělit. Z diváckého hlediska se rád dívám na scény
ostatních, protože je při natáčení nevidím. Rád bych stál vedle kamery a sledoval
je naživo. Takže když je dotočeno, jsem stejně nedočkavý jako diváci,
až si budu moct tu epizodu pustit. Mě nejvíc bavilo natáčení scény u skříněk, což
je zvláštní, protože jsme museli ladit načasování.

Pořád jsme zvažovali, jestli nejdu moc rychle
nebo moc pomalu, a když jsme tu scénu točili, opravdu jsem se o tu skříňku praštila. Tina žasla:
"To vypadalo hrozně autenticky!" A já na to: "Protože to bylo autentické. Opravdu jsem do ní
vrazila." Ale byla to sranda a taky se mi líbilo, že to bylo poprvé, co jsem se mu svěřila s něčím,
čeho se bojím. Že mám strach, abych byla dobrá. Panebože, není ti nic? Jsem děsná. Je to moje vina. Měl jsem se
rozhlídnout, než jsem otevřel dvířka. Soustředila jsem se na svůj text.

Jo, když kreslím, nevidím, neslyším. Ale do věcí určitě nenarážíš. Ztrácím kontakt s realitou.
Není to hezký. Já... nemůžu v tom nebýt dobrá. Budeš dobrá. To nevíš! Asi ne. Lidi mají očekávání.


Musím zazářit. Chápeš? Jo... Je to moc roztomilé. Je to začátek přátelství,
které je hlubší než pouhá zakoukanost. Já mám z diváckého i hereckého hlediska
nejraději scénu, a vybírání mi nikdy nejde, ale nejzábavnější byla epizoda,
jak spolu jedeme na kole. Protože si nevzpomínám, kdy jsem naposledy
jel na kole, a ještě k tomu na takovémhle. A vézt někoho za sebou bylo těžké.
Nebylo to vůbec lehké, lidi. Držela jsem se ho jako klíště. Hodně odlišný zážitek byly 7.

a 8. epizoda,
protože jsem si zčistajasna pomyslela: "To je ta postava, tohle je Aster."
Všechny epizody jsou výborně napsané. Ale tyhle epizody byly napsané úžasně, zatím
jsou podle mě nejlepší. Z produkční stránky to ale byly velmi náročné scény, protože mrzlo
a byli jsme venku a bylo hodně problémů. Nenatáčelo se to lehce, ale vžila jsem se
do těch scén víc než kdy do té doby. Evidentně jsi mě nepřišla
přesvědčit, abych zůstala... Paráda!
Páni, to je prostě super! Nemůžeš čekat, že to bude stejný
jako ve městě. Tady je jinej svět. Ne.

Není zas tak jinej. Máš stejný
volby, ale rozhoduješ se jinak. Tak to není. Jenom potřebuju čas, abych
si to promyslela. Proč to nechápeš? Protože je na nic přihlížet tomu
z vnějšku. A tam teď jsem. Mimo. Ne, nejsi.
Nikdy nebudeš. Přiznej, že je to jiný.
Že ses změnila. Z tohohle pohledu to bylo hodně vrzušující
a také jsme si ověřili, co vše zvládneme. Takže to bylo moc fajn. Je úžasné, jak jsou
dialogy minimalistické. Točíte krátké scény a přesto dokážeme
zachytit vývoj a podstatu těch postav.

A s každou epizodou dostáváme více informací
a to se mi na tom seriálu líbí. Když jsme točili poslední scénu 8. epizody,
byly to dvě řádky. Jedna pro každou. Ale přesto jsem cítila,
že se tam něco stalo. - Čau. Chceš společnost?
- Jasně. A další věc. Tohle je pro mě poprvé
a asi poprvé pro většinu z nás, kdy jsme měli možnost hrát postavu delší
dobu a měli prostor pro vývoj postavy. A to bylo moc zábavné. Jo, 7.

a 8. epizoda byly pro všechny
páry v seriálu nejdramatičtější. Sophie a já jsme si to konečně naplno vyříkali,
místo těch drobných hádek a následných odchodů. Po tom, co se v těch epizodách stane, už se
nedá vrátit k tomu, jak to bylo předtím. A všechny vztahy se dostaly
do bodu, kdy si říkám, že musíme okamžitě začít natáčet další
sérii, abychom věděli, co bude dál. Pro mě je snadné se do toho vžít, protože pocházím z malé, bílé komunity,
takže všechno, co Archibald zažívá, je mi známé, je snadné se s tím ztotožnit.
Například jedna postava ze seriálu mi připomíná jednoho šikanujícího kluka
z mé střední.

Byl to starší kluk. Nedobíral si mě přímo, ale svým
způsobem ano. Neprali jsem se, ale... Bylo zvláštní, že jsem si na to v jedné
scéně vzpomněl a dostal trochu vztek. Helemese, to je Picasso.
Přišel sis nakreslit další fešáky? Nejsi buzna, že ne, Archibalde? Protože jsem tě viděl včera v hledišti,
jak si nás celý zpocený čmáráš. Jdi ode mě, vole! A dokud to nezažijete,
občas si to neuvědomujete. A takovýto seriál podle mě
může otevřít lidem oči.

A to je dobře, protože, ať už jde
o barvu kůže, nebo sexuální orientaci, nezáleží na nich.
Člověk je super, protože je super. No, už půjdu.
Musím stihnout vlak do města. Aha. Jedeš za svým klukem? Holkou? Fakt?
Hele, to je v pohodě. Vážně? A ne? Myslíš si,
že tu nemáme homosexuály? A máte?

Proto je ten seriál tak důležitý.
Protože je o toleranci. Má poselství. Je o přijímání našich rozdílů. Díky nim
jsme tak úžasní. Díky nim se od sebe učíme. Dokazuje to otázka,
kterou mi položila má matka. Má matka, která je hodně podporující,
v pohodě a celkem přístupná. Ale než někomu o tom seriálu vypráví,
varuje ho: "Líbají se v něm děvčata."
Radši na to upozorní. Ale bylo super, že když poprvé viděla
první epizodu, podivila se: "Páni, to je zvláštní, Vivianin otec
ani nemrkl, když se políbily."

A toho si všimli i fanoušci, všichni jsme
si toho všimli a bylo super slyšet, že si toho všimla i generace mých rodičů.
A v tom spočívá důležitost toho seriálu. Snažíme se vysvětlit jí a dalším dospělým,
že tak to teď je. Takhle to je. Jasně, v naší zemi jsou oblasti,
které jsou liberálnější než ostatní. S tím nic nenaděláme. Ale co se naší generace
týče, i ti, co s tím mají problém, mají spíš přístup "Žij a nech žít. Čert to vem."
To je to nejhorší, s čím se normálně setkáte. A nevím, přijde mi skvělé to ukazovat,
podle mě je to velmi důležité. Nejen pro naši generaci, ale abychom
zastupovali naši generaci.

To je na nás tak skvělé a jiné. Překlad: petrSF
www.videacesky.cz