Jak si mládě tučňáka hledalo kamarádyBBC Earth

V kolonii uběhly dva týdny. Ptáčata si zkouší nezávislost tak, že nějaký čas tráví bez matek. Tedy až na jedno. Vyklubalo se jako poslední, a tak má ve vývoji velké zpoždění. Starší ptáčata mají plno energie a sebevědomí, ale on se pořád nejlépe cítí v maminčině vaku.

Ale tučňáci jsou společenští ptáci. Aby přežil, musí se v kolonii naučit zastat svou roli. Je to znepokojivá představa, ale ptáčátko najde kousek odvahy. Zpočátku si je nejisté, ale musí zachovat klid. Maminka musí být přísná. S každým dalším krokem nabírá na sebevědomí.

To je moc dobře, protože na něj čeká spousta kamarádů. Ale když jste z nich nejmenší, je těžké zapadnout do party. Aspoň že tu je pořád máma. V otevřeném oceánu si tátové libují, že jsou zpátky ve vodě. Nejedli celé čtyři měsíce a přišli o půlku tělesné váhy. Aby se zásobili rybami a olihněmi, zadržují dech až 20 minut a potápí se do hloubky téměř 600 metrů.

Hlouběji než jakýkoliv jiný pták. V kolonii uběhly tři týdny a ptáče sebevědomě následuje svou matku, ať už jde kamkoliv. Pořád se učí, jak se co dělá a jak by se co dělat nemělo. Brzy si pomyslí, že už se nemá co učit. Z vystrašeného ptáčátka se tak stává suverénní průzkumník.

Ale v tomto věku ho nesmí pustit z dohledu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz